Japonský ministerský předseda, aby protlačil svou osobní agendu udržení volitelnosti intervencí na měnových trzích, aby jimi stlačil jen dolů (pomocí čím dál zoufalejších opatření), tak měl na poslední schůzce zemí G-7 jediný úkol: přimět tuto skupinu sedmi vůdců, aby svět v konečném komuniké vydaném dnes při skončení summitu v Japonsku varovali před rizikem globální ekonomické krize. To se mu nepovedlo. Konečné prohlášení ve skutečnosti šlo opačným směrem a vyhlásilo, že země G-7 „posílily odolnost svých ekonomik, aby zabránily upadnutí do další krize.
Globální zotavení pokračuje, ale růst zůstává skromný a nerovnoměrný, ale od doby, kdy jsme se naposledy potýkali s rizikem propadu, se globální výhledy jen zlepšily,“ praví prohlášení. „Slabá poptávka a neřešené strukturální problémy jsou klíčovými faktory zatěžujícími momentální i potenciální růst.“
Komuniké naléhalo na koordinované, avšak rozrůzněné reakce na ty bouřkové mraky, které se zatáhly nad globální ekonomikou. Vůdci slibovali použití mixu nástrojů vhodných pro jejich podmínky.
Prohlášení G-7 bylo kompromisem v debatě mezi zbídačujícími opatřeními a stimulačními opatřeními tím, že nechalo každé ze zemí otevřený cestovní plán – s tvrzením, že ty „už vezmou v úvahu specifické podmínky jednotlivých zemí“, když přikročí k použití „všech nástrojů politických, monetárních, fiskálních a strukturálních individuálně a kolektivně tak, aby posílily globální poptávku a vyřešily omezení nabídky spolu s pokračováním našeho úsilí o uvedení zadluženosti na trvale udržitelnou cestu.“
Jak dodává Bloomberg, Japonsko na vůdce G-7 tlačilo, aby uvedli, že „riziko pro globální ekonomiku převyšuje ohrožení normálním hospodářským cyklem a hrozí pádem do krize, pokud nezareagujeme včasnými odpovídajícími politikami.“ Ve čtvrtek Abe G-7 prezentoval dokumenty poukazující, že existuje nebezpečí, že světová ekonomika spěje ke krizi o rozsahu Lehmanovského šoku z roku 2008.
To vůbec nepřekvapuje: minulý víkend jsme psali, že po schůzce ministrů financí a centrálních bankéřů G-7, která se rovněž odehrála v Japonsku, to pro Japonsko skončilo „pokořujícím“ způsobem, kvůli „hlubokému rozkolu ohledně jenových intervencí“ mezi Jackem Lew a zbytkem G-7, z něhož je dost jasné, že Japonsko už nemá výhradní moc nad svou vlastní monetární politikou. Důvod: strach, že jakékoliv jednostranné akce Japonska, jako je pořád ještě nevysvětlitelný pokles záporných úrokových sazeb (NIRP) této země, dotlačí Čínu za hranu a povedou k dalšímu nekontrolovatelnému kolu globálních měnových turbulencí.
Mezitím je ta školka, kterou se japonská vláda sama stala, čím dál větším terčem posměchu světa. Připomínáme, že Abe často říkal, že v dubnu přistoupí k plánu zvýšení japonské daně z prodejů, pokud nedojde k události o rozměrech Lehmana nebo k většímu zemětřesení. Teď se ale očekává, že příští týden oznámí odložení navýšení této daně, hlásí japonská média.
Když však japonský premiér postrádá posvěcení chmurné verze vyhlídek pro svět od G7, tak před globální komunitou ztratí ještě více tvář, protože ač Japonsko určitě navýšení této daně odloží, tak pro to teď postrádá své ospravedlnění nadcházejícím dnem zkázy.
Abe může za to, že byl vykázán až na dno smetiště rozvinutého světa, děkovat Číně. Podle Glenna Maguire, asijsko-pacifického šéfekonoma Australia & New Zealand Banking Group, „pociťuje Asie nápor zpomalení čínské ekonomiky na svém tím zatíženém obchodu s tím, že zatím to má o dost slabší dopady i na US a Evropu.“
„Není tudíž úplně překvapivé, že u jednacího stolu G-7 nebylo dosaženo koordinované odpovědi na takovou dynamiku, když je pociťována tak různorodě,“ řekl Maguire. „G-7 si je navíc zjevně vědoma ‚účinku takového oznámení‘ v oficiálním komuniké,“ řekl. „V takové situaci přijde varování před negativními riziky a vzniklý sentiment se může stát sama sebe naplňujícím.“
Největší ironií na tom je, že Abe má, když žádá o takovéto varování, naprostou pravdu, avšak stejně jako v Evropě s její neúnavnou válkou proti Grexitu v letech 2010-2014, by mohlo byť i jeho pouhé připuštění dost možná vést k sebe-naplňujícímu proroctví, které by ten proces urychlilo.
Teď už jsme se dostali do okamžiku, kdy se světoví vůdci bojí přiznat pravdu ze strachu, že by tím pouze urychlili její nevyhnutelný příchod.
Mohlo by Vás zajímat
