Útok na izraelský turistický autobus v Bulharsku z 18. července 2012 si vyžádal životy 5 izraelských občanů, Bulhara a toho záhadného sebevražedného nositele bomby. Je ohlášeno, že podezřelý mladík z Kavkazu měl falešný řidičák z Michiganu. Podle izraelského listu Haarez varovali vrcholní bulharští činitelé, že by bylo „chybou“ z tohoto útoku obviňovat určitou zemi či organizaci. Ovšem izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu to vidí jinak. Hned ukázal prstem na Irán, pan Netanjahu to prohlásil za „iránskou teroristickou síť šířící se po světě.“ Dodal:
„Přesně 18 let po útoku na Židovskou obec v Argentině pokračují iránští teroristé v ubližování nevinným lidem.“ Tohle je zjevně záležitost celého společenství a někdo bude muset Irán uvést k pořádku.
Tato těžká podezření s potenciálem vyvolat katastrofu vyžadují přezkoumání na několika úrovních. Nejzákladnější otázkou, kterou je zapotřebí řešit, je, kdo má z těchto útoků prospěch. Člověk se musí ptát po umístění – umístění, umístění, umístění. A nakonec analyzovat empirická data.
Komu to prospěje?
Ač lobby v Izraeli a ve Washingtonu tlačí na válku s Iránem, nedávno i prominentní hlasy zaujaly útočný postoj k Iránu a jeho jadernému programu. Možnost jakékoliv vojenské akce proti Iránu, která by bezpochyby vedla k uzavření nejdůležitějšího hrdla ropných cest na světě – Hormuzské úžiny – podnítila politiky po celé planetě, aby zvolili diplomatické řešení k východu z této slepé uličky s Iránem.
Je poněkud optimistické, že Irán investuje své úsilí do diplomacie. Zatímco Irán nadále pracuje na vzájemně přijatelném řešení s P5+1, tak také provádí rozsáhlé přípravy na summit Hnutí neangažovaných zemí (NAM), který bude v srpnu hostovat v Teheránu. Během posledních tří staletí to nikdy nebyl Irán, kdo by inicioval válku, a vypadá to nepravděpodobně, že v takto klíčovém okamžiku by Teherán přikročil k terorismu a vyvolával tak odsouzení či až možnou válku. Na druhou stranu útoky na izraelské občany a jejich zabíjení by Netanjahuovi posloužilo, podpořilo jej a ospravedlnilo jeho volání po vojenské akci proti Iránu.
U Netanjahua domácí nespokojenost spolu s izraelskou politikou rozšiřování osad, politikou, kterou vládou jmenovaní právníci prohlašují za legální, vyvolává mezinárodní odsouzení. S tím, jak se umírněná strana Kadima stáhla z vlády, a Netanjahu zůstal sám ve vedení koalice tvrdé linie, která je v opozici k míru na Středním východě, potřebuje Izrael podporu od svých spojenců více než kdy jindy. A Izrael by bezpochyby měl jako oběť agrese větší podporu.
Umístění, umístění, umístění
Kromě útoku v Bulharsku pan Netanjahu obvinil Irán z útoků v jiných zemích včetně zjevně zpackaného útoku na Kypru a obvinění vznášená proti Iránu kvůli spiknutí při přípravách na útok v Keni.
Bulharsko – Bulharsko a Izrael mají velice srdečné vztahy. V červenci 2011 společná izraelsko-bulharská deklarace vyhlásila závazek k široké spolupráci. O rok později 8. července bývalý ministr zahraničí Bulharska Salomon Passy řekl The Times of Izrael, že Izrael by měl agresivně usilovat o vstup do NATO a EU. Passy řekl: „Izrael je součástí Západní civilizace a Euro-atlantické politické kultury a proto by se Izrael neměl ostýchat říci nahlas, že se chce stát členem NATO, EU a OSCE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě).“ Deset dnů poté v Bulharsku došlo k útoku proti Izraeli.
Thajsko – Thajsko a Izrael mají srdečné vztahy s mírným leč stabilním obchodem. V lednu 2012 uznalo Thajsko Palestinu jako nezávislý stát. O měsíc později obvinil Izrael Irán z „teroristických útoků“ v Bangkoku. Údajně jeden z pachatelů měl u sebe „iránský“ pas, když zrovna tuto misi prováděl.
Indie – Indie a Izrael měli velice přátelské vztahy. 17. července 2003 výkonný ředitel JINSA pronesl projev ve Washingtonu o USA-indickém politické akčním výboru k Mezinárodní konferenci o terorismu v Indii, v němž umístil Izrael, Spojené státy a Indii na jednu loď – jako čísla jedna na seznamu útočných cílů pro teroristy (Bonney 2008). V roce 2008 vystřelila Indie izraelský špionážní satelit na orbit. I přes své úzké vazby s Izraelem nepřestala Indie obchodovat s Iránem. Ve skutečnosti dva dny před tím, kdy byl 13. února 2012 spáchán útok na personál izraelské ambasády v Indii, obhajovala Indie svůj obchod s iránskou ropou.
Gruzie – Vztahy Izraele s Gruzií jsou unikátní. V roce 2008 bylo široce vytrubováno, že Izrael dostal zelenou k útoku na Irán z gruzínského území. O Izraeli panuje domněnka, že hrál prominentní roli v Rusko-gruzínském konfliktu (viz odkaz níže, kde jsou podrobnosti o těchto vztazích. V roce 2010 Gruzie a Irán vstoupili do nové fáze svých vztahů a Nino Kalandadze, náměstek ministra zahraničí Gruzie se vyjádřil, že „tyto vztahy se dále prohlubují.“ A jako s Indií, i zde byl Irán obviněn z pokusů o bombové útoky v Gruzii.
Vzhledem k povaze vztahů těchto zemí s Izraelem nelze dělat definitivní závěry o tom, proč byly tyto země pachateli těchto zločinů vybrány. Možná nejsou tito izraelští spojenci pro Izraelce bezpeční, nebo je možné, že tyto země jsou bezpečné pro útoky pod falešnou vlajkou.
Empirická data
Pan Netanjahu pronesl jasný odkaz na rok 1994, když řekl: „Přesně 18 let po útoku na Židovskou obec v Argentině pokračují iránští teroristé v ubližování nevinným lidem.“ Z bombového útoku v Argentině v roce 1994 byl bezvýhradně bez jediného důkazu obviněn Irán, přičemž všechny jinak mluvící hlasy byly umlčeny. Prominentní hlasy jako rabín Abraham Cooper, přidružený ředitel Střediska Simona Wiesanthala v Los Angeles, který naznačoval, že argentinská vláda a panáci z armády by mohli usilovat o ztrapnění Menemovy vlády kvůli jejímu rozhodnutí uvolnit svazky, které se v té době vyšetřovaly v budově AMIA. Důležitý projekt, který probíhal v budově Argentinsko-izraelské vzájemné asociaci (AMIA) revidoval před tím tajné vládní svazky, které údajně odhalovaly, jak po Druhé světové válce za pomoci argentinských činitelů do Argentiny přišli nacisté. Zkoumání těchto svazků probíhalo už dva roky, ale nebylo v té době bombových útoků ještě dokončeno. „Spekulace se točily kolem možnosti, že to byli bývalí činitelé argentinské vlády a ozbrojených sil vyděšení z odhalení, kdo byl za tento bombový útok zodpovědný.“ [i]
Tohle je ale jen jeden z mnoha případů, kdy se proti Iránu vznáší domnělá obvinění bez jakéhokoliv důkazu. Ovšem existují i četné případy, kdy na světlo vyšly izraelské útoky pod falešnou vlajkou.
Mnoho zpráv stejně jako detailních výpovědí o „Operaci kyanid“ odhaluje izraelský plán na zabití každého na palubě USS Liberty v roce 1967 a na obvinění Egypta z tohoto. To, že tam byli přeživší podnítilo prezidenta Johnsona a ministra obrany Roberta McNamaru, aby to vyšetřování dospělo k závěru, že tento útok byl případem chybně určené identity.¨
Izrael byl vždy šikovný při kradení pasů a dalších průkazek, aby s nimi prováděl operace pod falešnou vlajkou. Podle The New Zealand Heral (z 21. září 2004) [ii] zkoušeli agenti Mossadu krást i novozélandské pasy, což vyvolalo mezi Novým Zélandem a Izraelem roztržku. Podle stejného zdroje to ale není poprvé, kdy tohle vyšlo na světlo. Agenti Mossadu ukradli i kanadské pasy, aby zabili jordánského vůdce. A tohle nejsou izolované případy.
V lednu 2012 vyšlo najevo, že důstojníci izraelského Mossadu rekrutovali operativce, kteří patřili k teroristické skupině Jundallah, přičemž se představili pomocí pasů jako američtí agenti. Podle dvou činitelů zpravodajství USA, po předložení pasů USA a předvádění se jako důstojníci CIA zrekrutovali operativce Jundallah. O měsíc později v únoru ohlásila NBC, že podle činitelů USA Izrael vyzbrojil a vycvičil teroristu z MEK.
Ač existuje spousta empirických dat podporujících fakt, že Izraelci se neostýchají s operacemi pod falešnou vlajkou, člověk by těžko přijímal, že by Izraelci mohli provést operaci pod falešnou vlajkou a zabíjeli své vlastní lidi. Nebo ne?
V roce 1976 to byla Operace Entebbe, co ohromně přispělo k izraelské odvaze a ke slávě izraelských komandos z Izraelských obranných sil (IDF), kteří zachránili izraelské občany na letišti Entebbe v Ugandě. Avšak nově uvolněné dokumenty britské vlády odhalují záchranu rukojmí z roku 1976, kdy bylo uneseno letadlo Air France a drženo v Entebbe, jako útok pod falešnou vlajkou – tyto svazky tvrdí, že to byl sám Izrael, kdo byl za únosem.
Tato „záchranná operace“ se stala známou jako „operace Jonathan“ k poctě vůdce této jednotky – Jonatana Netanjahu, bratra současného ministerského předsedy. Při této operaci pod falešnou vlajkou byl Jonatán zabit – spolu s dalšími čtyřmi Izraelci.
Když přijde na izraelskou politickou agendu, není žádná oběť příliš veliká. Kroky proti Iránu se odrazí v celém světě. Je důležité, aby političtí vůdci po celé planetě pochopili, že realizovat politickou agendu může být záležitostí celého společenství, je ale na nich, aby zajistili, že tato agenda to globální společenství nerozbije.
Odkazy:
[i] Jewish Center Bombed in Argentina. The Christian Century. Chicago: Jul 27, 1994. Vol. 111, Iss. 22, p. 716 (2 pp.)
[ii] fpp.co.uk
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
