18. května měl britský Guardian titulek „Západ a Rusko jedou v kurzu směřujícím k válce, říká bývalý velitel NATO,“ a hlásil, že bývalý zástupce velitele NATO, bývalý britský generál sir Alexander Richard Shirreff (který byl nejvyšším spojeneckým velitelem v Evropě v letech 2011-2014) vyjádřil pobouření nad tím, že se Británie s nejvyšší naléhavostí nepřipravuje na válku proti Rusku, a rovněž ohlásil, že „Rusko tak, jak je teď, prohlašuje za nejnebezpečnějšího protivníka Západu, a říká, že Putinův kurz lze zastavit jedině, když se Západ konečně probudí do uvědomění reálné možnosti války a přistoupí k naléhavým akcím.“
… V mráz nahánějícím scénáři předpovídá, že Rusko, aby se vyhnulo tom, o čem věří, že jde o obkličování NATO, zabere území východní Ukrajiny.“ (To je třeba region Donbas , kde probíhá občanská válka.)
To obkličování od NATO se má zjevně ještě rozšiřovat: Shirreff bude teď tedy s NATO spokojený, i když ne s některými jeho členy jako s Británií, jejímž je Shirreff shodou okolností občanem. New Europe ve stejný den vystavila, „NATO vyložilo karty své ruské politiky na stůl,“ a hlásila, že „generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a velvyslanec USA u NATO Daglas Lute ve středu 18. května ve dvou různých tiskových konferencích před ministerskou schůzkou představili novou ruskou agendu, která se povede. Oba vůdci NATO řekli, že ten přístupový protokol, který v úterý podepisuje Černá hora, je silným potvrzením politiky otevřených dveří NATO s výslovným zmiňováním Gruzie. ‚Budeme hájit právo Gruzie přijímat svá vlastní rozhodnutí,‘ řekl Stoltenberg.“ Gruzie je na jihozápadním boku Ruska. (USA samotné mají kolem 800 vojenských základen v cizích zemích, a i ty nejméně obydlené východní regiony Ruska by mohly být téměř okamžitě vymazány z mapy, pokud by se k tomu president USA rozhodl. A president Obama je už teď oddán názoru na Rusko, jako na zdaleka „ nejagresivnějšího“ nepřítele na světě, ještě více, než jsou mezinárodní džihádisté.)
Podle zprávy New Europe mluvil Stoltenberg o Dohodě mezi NATO a Ruskem z roku 1997, kde je stanoveno, že:
Členské státy NATO opakují, že nemají vůbec v úmyslu, ani neplánují a nemají důvod vyslat jaderné zbraně na území nových členů, ani žádnou potřebu měnit jakýkoliv aspekt jaderného postoje nebo jaderné politiky NATO – a ani nepředjímají budoucí potřebu to dělat. To zahrnuje i fakt, že NATO nepřijalo žádné rozhodnutí, ani nemá žádný úmysl, ani žádný plán a žádný důvod zřídit na územích těchto členů skladiště jaderných zbraní, ať už stavbou nových skladovacích zařízení pro jaderné zbraně či úpravou starých skladovacích zařízení pro jaderné zbraně. Skladiště jaderných zbraní jsou chápána jako zařízení speciálně konstruovaná k umisťování jaderných zbraní a patří k nim všechny typy zodolněných nadzemních či podzemních zařízení (skladovací bunkry či sklepy) konstruovaných k uskladňování jaderných zbraní.
O této dohodě řekl, že je v podstatě zrušená a že je to: „Převážně v důsledku anexe Krymu, opakovaného porušování Minských dohod o zastavení palby a požadavků členských států z východního boku aliance, aby v tomto regionu byla značně, pokud ne rovnou ‚podstatně‘, posílena vojenská přítomnost ve zdejším terénu,“ spolu se severovýchodním bokem u Ruska, tj. s Polskem a Pobaltskými zeměmi. Navíc „Polsko už o této dohodě řeklo, že je ‚zastaralá‘.“ Takže generál Stoltenberg ve vedení tohoto kurzu přebírá vedení od polské vlády.
Jak podle Ruska, tak podle separatistického východního dříve ukrajinského regionu Donbas jsou porušování dohod Minsk II kvůli útokům na Donbas ze strany ukrajinských vládních sil pálících do Donbasu a ničících budovy a zabíjejících tamní obyvatele, avšak NATO a další spojenci USA všechna tato tvrzení ignorují a jen trvají na tom, že všechna porušení dohod z Minska jsou vinou Ruska. Takový je rovněž i postoj Shirreffa, který si myslí, že Rusko nemá žádné právo mít obavy z obkličování silami NATO.
V důsledku toho bez ohledu na to, zda je porušování Minska II zcela, nebo jen převážně, či jen částečně kvůli ukrajinské palbě na Donbas, tak se ukazuje, že se NATO se chystá k tomu, aby při nadcházející ministerské schůzce v červenci došlo k oficiálnímu skoncování s jejich vágními sliby, které NATO učinilo v roce 1997 v této dohodě NATO-Rusko (technicky zvané „ Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací podepsaný v Paříži ve Francii 27. května 1997“). Tento dokument praví, že „NATO a Rusko se už nepovažují za vzájemné protivníky. Sdílí cíl překonat pozůstatky předchozích konfrontací a závodů a posilovat vzájemnou důvěru a spolupráci.“ V tomto ohledu to bylo – ač ve veřejné a psané formě, místo aby to bylo v pouze soukromé a ústní formě – podobné slibům, které Západ dal sovětskému a pak ruskému presidentovi Michailu Gorbačovovi v roce 1990, které už byly Západem hrubě bez jakékoliv omluvy mnohokrát porušeny. Tato očekávání a požadavky jsou jasné, že Rusko musí dovolit nechat se obklíčit NATO, a činit tak bez odmluv a tudíž i bez vojenských protiopatření, která by NATO nazvala ještě větší „agresí Ruska“. Jakékoliv obranné kroky Ruska může tudíž Západ brát jako nepřijatelnou provokaci a ospravedlnění pro „preventivní“ útok NATO proti Rusku. A to by byla III. světová válka a ta by se zakládala na těch samých obviněních Ruska, se kterými přišel republikánský kandidát na presidenta USA Mitt Romney, když kandidoval proti Baracku Obamovi: „To je bez jakýchkoliv pochyb, kdo je náš geopolitický nepřítel číslo jedna.“ Takže Západ má snad v úmyslu konečné řešení Ruské otázky.
Erik Zuesse
Zdroj: zerohedge.com
