Dávno před tím, než McKinsey v roce 2015 vydal svou zprávu, která ukazovala, že v rozporu s opakovanými chybnými analýzami a propagandistickými mediálními zprávami, nejenže kapitálová nepřiměřenost ve světě vůbec neklesla, nýbrž od krize přibylo dalších 60 bilionů $ dluhů (což je číslo, které oproti minulému roku, převážně kvůli Číně, vrostlo o dalším 5 bilionů $ dolarů), tak už jsme varovali, že primárním důvodem, kvůli němuž není světová ekonomika schopna růst, je bezprecedentní hora dluhů, které nadále jen rostou.


Ve skutečnosti kvůli tomuto růstu dluhu a jeho monetizaci (znehodnocování peněz inflací, co snižuje jeho reálnou hodnotu tiskem peněz) centrálními bankami se vytváří nutný předpoklad, aby se udržovaly ceny investičních papírů uměle nafouknuté, a tak je to i s globálním dluhem, který by mohl růst donekonečna, přinejmenším do té doby, dokud svět nakonec neprorazí svou uvěrovou hranici, což je kritické téma rozsáhle diskutované v roce 2015 Mattem Kingem ze Citigroup.

Což vede k otázce: jaká je na základě historických analýz dluhová kapacita největšího světového dlužníka, Spojených států, a co se stane, až tu řečenou kapacitu překročí?

Následující graf od Citi ukazuje nefinanční míru krytí dluhů USA v kontextu. V tomto okamžiku je konsolidovaný nefinanční dluh USA / HDP asi 275%, čili zhruba na té úrovni, kde se USA nacházely, když udeřila velká deprese.

Pro ty, kdo jsou zvědaví, kdy dojde k „bodu zvratu“, až se dosáhne prahové úrovně, nespouštějte oči z 300% – to je ta úroveň, na které systém zkolaboval naposledy, což vedlo k devastaci ekonomiky.

Druhá otázka: co se stalo potom, když vypuklo největší snižování kapitálové nepřiměřenosti v historii USA? Proč tak jednoduchá otázka, vypukla II. světová válka, samozřejmě.

Nakonec něco o roli dluhu, zde je nejjednodušší vysvětlení, které jsme si přečetli z učebnice finance 101.

Dluh jednak zesiluje dopady hospodářského cyklu, zrovna tak jako zvyšuje potenciál k příchodu bodu zvratu.