Připravte se, že budete platit bankám za to, že jim svěříte svoje úspory. To následně odstartuje postupné zhroucení světových burz. Finanční svět bankovnictví se stal zcela impotentním ve své základní podstatě- zachování toku peněz ekonomikou. Svou masivní účastí na virtuální burzovní bublině, která nevytvoří ani špendlík a doslova dusí reálnou ekonomiku, podporuje odtok peněz do oblastí, kde růst cen burzovních komodit není ničím podložen.


Mnohokrát jsem si položil otázku, co může vést banky k očividnému podřezávání větve, na které samy sedí. Proč centrální banka ČNB dlouhodobě eliminuje hodnotu vlastní měny ve prospěch cizích měn, když dluh země již dlouhých dvacet let neustále závratně narůstá? Jak se mohlo stát, že bankovní sektor disponuje kapitálem, který není schopen a mnohdy ani ochoten uplatnit se v reálné ekonomice tak, aby zabránil ekonomické stagnaci a podpořil růst tolik potřebné produkce?

 

Cílem je destrukce

Než se ale pokusím o vysvětlení a pojmenování hlavních příčin destruktivního chování bankéřů a politiků, mezi kterými bychom poctivého, znalostmi a moudrostí obohaceného ekonoma těžko hledali, pokusím se vyjmenovat společenské oblasti, které jsou manipulacemi směnných kurzů, spekulacemi burzovních a bankovních intervencí, nejviditelněji postiženy.

Češi prchají za prací do Německa, Rakouska nebo do Anglie.

V první řadě si položme otázku: Proč ČR ztrácí kvalifikovanou sílu, která houfně odchází za vidinou lepšího výdělku do zahraničí? Zásadní podstatou této migrace je cílená likvidace reálné hodnoty koruny. A z těchto důvodů se Češi převážně s vysokou, ale i střední odbornou kvalifikací, čím dál častěji vydávají hledat výhodnější obživu do zemí, kde jsou tyto stěžejní profese placené až trojnásobně, nebo dokonce čtyřnásobně, vyšší odměnou, než v ČR.

Tento destruktivní proces vyvolaný cíleným oslabováním koruny se nejviditelněji odráží v nedostatku chybějícího odborného personálu. Nutí například nemocnice uzavírat celá oddělení. Nestabilní situace okamžitě využívají nepříliš chytří odborářští předáci a místo toho, aby volali po zpevnění koruny, která by snížila propastný rozdíl platů, tlačí na navyšování státních výdajů do zdravotnictví, na které ale náš stát nebyl schopen vygenerovat odpovídající prostředky.

Tlak odborů podpořený mediálním obrazem nepřejícího státu spustí proces politické sebezáchovy, kdy političtí nýmandi, strachujíce se o úbytek voličů z řad státem placených zaměstnanců, potažmo i o ztrátu svých státem dobře plněných koryt, si jednoduše půjčí od bank nebo od občanů (prostřednictvím dluhopisů) další peníze. Řídí se přitom ověřeným pravidlem „z cizího krev neteče“. A takhle to, vážení, chodí rok co rok, už více jak dvacet let.

Veřejný dluh státu, který již vyrostl téměř na jeden a půl násobku celého státního ročního rozpočtu, tedy na 1,75 biliónu Kč, poskočí opět jako každý rok o dalších 60-100 miliard, kdy každý občan (včetně kojenců) již dluží 175 tisíc. Pro představu to znamená, že nás, neboť my občané jsme jedinými vlastníky státu, vychytralý bezohlední bankéři a hloupý politik, kterého jsme si s důvěrou zvolili, připraví na úrocích o 1 644,- Kč za každou jednu jedinou vteřinu.

Informace podaná ministrem financí, že se podařilo snížit dluh, je lež jako věž, protože dluh roste. Sice o něco pomaleji, ale stále dramatickým tempem. Mluvit o pozitivním ekonomickém vývoji v roce 2015 při vědomí toho, že ČR obdržela tučnou injekci od EU ve formě dotací, je tak trochu natřásání cizího peří. On totiž například zahraniční dluh Česka, loni nebývale vzrostl o 18 mld. korun na 3,132 bil. Kč. To znamená, že odpovídá přibližně 70 % HDP, (zdroj ČNB). Podle dostupných dat jde o nebývalý meziroční růst zahraničního deficitu.