Vědci z university v Leedsu prováděli průzkum, který potvrdil naši tendenci jednat jako ovce, když bezděčně následujeme dav, jako bychom ani neměli svou vlastní uvažující mysl. I když se takovéto tendence možná projevují jen v určitých situacích, jako je třeba usměrňování proudů chodců v přelidněných místech, nestaví lidstvo do nijak příznivého světla. Průzkum dokázal, že už menšina pouhých 5% jedinců může ovlivňovat směr proudícího davu – zbývajících 95% je následují, aniž by si uvědomovali, co se děje. V rámci zmíněného průzkumu pod vedením prof. Krause a PhD. Dyera prováděli vědci série experimentů, při kterých skupiny dobrovolníků kráčely náhodným směrem po velké hale. Uvnitř skupiny vždy pár jedinců dostávalo instrukce, kterým směrem se má kráčet. Účastníkům experimentů nebylo povoleno vzájemně komunikovat ani kohokoliv jiného vědomě ovlivňovat.
Ve všech případech se došlo k závěru, že informovaní jedinci byli následováni ostatními v davu, přičemž se vytvářela formace zástupu (nebo stáda ovcí – záleží čemu dáte přednost).
„Každý jsme se už ocitl v situaci, kdy jsme byli strženi davem,“ vysvětluje prof. Krause. „Co je ale na tomto průzkumu zajímavé, je skutečnost, že účastníci našich experimentů se rozhodovali stejně i navzdory skutečnosti, že neměli povoleno mezi sebou komunikovat nebo gestikulovat. Ve většině případů si lidé ani nevšimli, že vlastně byli vedeni někým jiným.“
Je to děsivé. Jsme až takové ovce, že dovolujeme několika málo „informovaným“ jedincům, aby nás vedli, aniž bychom věděli, co se vlastně děje? Je to smutné, ale dává to smysl. Kolik z nás se nechává napalovat podvody všeho druhu jen proto, že pochází od přítele nebo z „dobře informovaného“ zdroje, z různých pyramidových akcí nebo náboženských hoaxů či z politických kamufláží! Vypadá to, že jsme schopni uvěřit skoro všemu nebo případně slepě tolerovat každé poselství, které pochází z prostředí s dostatečnou důvěryhodností.
Jak být sám sebou
Je několik věcí, které můžete udělat nejen proto, abyste nežili jako ovce, ale abyste se mohli těšit z plného, prosperujícího a vzrušujícího života. Následuje několik základních pravidel, které většina lidí z davu zpravidla přehlíží.
Stanovte si, čeho chcete v životě dosáhnout. Za svých více než 25 let praxe s vyučováním metody NLP (Neuro Linguistic Programming) jsem se tázal už tisíců lidí, co vlastně chtějí. A byl jsem vždy překvapen, jak neuvěřitelně nízké procento lidí dokáže dát na tuto otázku odpověď. Jaké jsou vaše prvořadé cíle? Kterým směrem se ubíráte? Kam se chcete dostat během příštích pěti let? Nejčastější odpověď však vždy bývá: já vlastně nevím. Uvidíme, jak to dopadne. Snad jen každý desátý jedinec s určitostí a konkrétností odpoví v následujícím duchu:
Moje tři nejvyšší cíle jsou právě teď tyto...
V průběhu příštích pěti let bude můj život úplně jiný v těchto ohledech...
Nejdůležitější překážky na mé cestě jsou tyto...
Dovednosti, ve kterých se potřebuji zdokonalit, abych dosáhl svých cílů, jsou tyto...
Nikdo nedokáže přesně předpovídat budoucnost, ale některé věci nám mohou být užitečnější, než jen pouhé očekávání budoucnosti s přístupem „uvidíme, jak bude“. Pokud si své cíle nestanovíte sami, pak to bude vaše rodina, přátelé, komunita nebo kulturní prostředí, kteří to udělají za vás (ať už vědomě či nevědomky). Tomu se říká také status-quo. Nebývá přitom nijak překvapivé, že status-quo nikoho příliš neinspiruje.
Naučte se provádět vědomá a úplná rozhodnutí. Velmi mnoho našich rozhodnutí nebývá dobře zváženo. Při uplatnění metod NLP se učíme, že rozhodnutí a motivace bývají tvořena z vizuálních, sluchových a kinestetických komponent. Tyto jsou stavebními kostkami mentálních procesů. Ze špatného, impulzivního nebo politováníhodného rozhodování ale nemůžeme mít žádný prospěch. Impulzivně se rozhodujeme, když nemluvíme o svých záležitostech (chybí sluchová složka). Emotivně se rozhodujeme, pokud neuvažujeme o dalších možnostech (chybí vizuální i sluchová stránka). Nebo se necháváme polapit mentálními smyčkami, které nemají konec (nekonečné vnitřní promluvy bez podnětů k jednání).
Ve všech zmiňovaných případech kvůli scházejícímu základu vlastních pevných záměrů míváme sklony podřizovat se rozmarům jiných lidí. Pokud nám schází schopnost diskutovat a analyzovat svá rozhodnutí, můžeme pak přijímat analýzy někoho jiného jako doktríny. Pokud míváme sklony k emocionálnímu rozhodování, můžeme se stát kořistí kohokoliv, kdo v nás umí vyvolat takové emoce. Když nedokážeme vytvořit myšlenky, které dotváří náš pocit jistoty, děláme možná totéž co jiní lidé, kteří se chtějí nějak vymanit z nekonečné vnitřní smyčky.
Fascinující je to, jak v našem vzdělávacím systému nedokážeme učit způsobům, jak si stanovovat své cíle nebo dělat rozhodnutí. Tyto věci přitom tvoří základ opravdového charakteru a individuality – a také nás chrání před závislostí na myšlenkách nebo názorech druhých lidí.
Provádějte svá rozhodnutí se všemi stavebními kameny pohromadě a s jasným seznamem cílů, které máte ve své mysli. To vás udrží mimo sféru ovčího stáda.
Neberte mě ale doslovně. Důkladně o tom přemýšlejte.
Zdroj: naturalnews.com