Dopisovatelka MIA Rossia segodnja Věra Kostamo jela na cestách za polárním kruhem – zimníkách – více než 800 kilometrů. O životě při teplotách nižších než -30 stupňů Celsia, o vůních tundry a osamocených jelenech čtěte v její eseji. Z Mezeni přes Nes, Omu, Nižní Pešu, Volongu, Indigu a Kotkino sněhovými cestami po Kaninské a Timanské tundře, částečně po břehu Barentsova moře jsme šest dní jeli do Narjan-Maru. V tundře neexistují silnice, existují směry vyznačené značkovacími tyčemi. Zprava zelenými, zleva oranžovými, abyste nezabloudili. Tyto zimníky-směry žijí svými strohými, staletí dlouhými životy.


Zimník

Na cestě z Mezeni ve směru obce Hes projíždíme Charv Pad, svatou zemi německého národa. Dříve lidé přijížděli do tohoto lesa pro dřevo pro výrobu model — Sjadejů. Dnes se jenom zastavují a zanechávají dary duchům a prosí je o jejich pomoc na dlouhé cestě. Charv Pad jsou tajná vrata do tundry. Zanecháváš minci, nejlépe ze žlutého kovu, poprosíš o dobrou cestu — před tebou je sto kilometrů do prvního obydlí.

Na části zimníku, který je blízko k Mezeni, je hodně techniky i lidí. Do jarního tání je třeba přejet s auty a sáněmi, koupit stavební materiály, jet na návštěvy. Jakmile roztaje sníh, jediná možnost dostat se do mnoha obcí bude vzduchem nebo po moři.

Zimník je pro sněžné vozy otevřen od prosince do dubna. Automobilový zimník od Narjan-Maru do Republiky Komi pracuje od konce prosince do začátku dubna, mnoho ale závisí na počasí.

— Vidíš: Čtyři tyče jsou zapíchnuté ve sněhu, co si myslíš, že to je?

Nikolaj, můj průvodce, je Něněc. Svojí zemi zná, do navigace nekouká, cesty do ní ale vždy zapisuje, tundra se může za hodinu změnit tak, že známý kraj se stane neznámým.

Variant není tak mnoho, někdo označil cestu, něco v tom místě zanechal.

— Včera jsem tady jel, začal silně padat sníh a nějakému muži se rozbilo sněhové vozidlo. Zapíchl tyhle tyče, dal si přes ně bundu a opravoval.

Technické problémy v tundře, to celkem častá věc a nebezpečná. Mezi obcemi leží stovky kilometrů.

Na zimníku stojí auto, dostalo se do sněhové bouře, řidič nemohl vyjet, to je už jeho čtvrtá noc v tundře — čeká na traktor. Téměř všichni zastavují, prohodí pár slov, nalijí horký čaj, dají mu část zásob, všechno namazané chleby, dají cigaretu — kruh pomoci se v tundře nikdy nezastavuje. Všichni vědí, že když nepomůžeš, nepodpoříš člověka v nouzi, jednou se sám dostaneš do nějaké situace a někdo prostě projede bez povšimnutí kolem.

Zastavujeme. Nějaký automobil zapadl do koleje. Nikolaj odvazuje od saní, ve kterých vozí lidi nebo náklady, kanistr s benzínem.

— Jak jsem včera slíbil, tady máš.