Bášar Asad minulý týden oslavil jedno z nejvýznamnějších vojenských vítězství (přinejmenším z historické perspektivy) v historii kampaně jeho vlády proti opozičním skupinám bojujícím o kontrolu nad Sýrií. Asadova armáda s pomocí Ruska a Hezbollahu osvobodila od Islamistického státu pradávné město Palmyra. Palmyra je světovým kulturním dědictvím UNESCO a během posledních asi devíti měsíců ISIS na základě toho, že jde o pohanské monumenty, poničila spoustu neocenitelných artefaktů.
Netřeba říkat, že je lepší, když to město kontroluje Asad než ISIS. Dokonce i US ministerstvo zahraničí to bylo (s mručením) nuceno přiznat.
Ale ve washingtonské zdráhavosti s oslavami osvobození Palmyry se odráží rostoucí obavy, že Asad, Hezbollah a další Íránem podporované šiítské milice se teď chystají pochodovat na Deir ez-Zor a pak na Raqqa.
S tím, jak je „umírněná“ opozice na západě rozbitá by vítězství na východě znamenalo, že Asad dobyl celou zemi. Tím jasně vzniká otázka, co bude dál. Je dost těžké svrhnout někoho, kdo právě rozdrtil poslední připomínky opozice. Ale ani tak nemůžete očekávat, že by se Washington, Rijád, Doha a Ankara je tak vzdaly snah o svržení alawitské vlády, proto nás vůbec nepřekvapuje, když v Londýně sídlící al-Hayat hlásil, že US se s Ruskem dohodly na plánu, podle nějž Asad uprchne a dostane azyl v zatím nejmenované zemi, jakmile nastane čas pro politickou transformaci.
Tuto zprávu ale ve čtvrtek Kreml popřel. „Al-Hayat publikoval informaci, která neodpovídá realitě,“ řekl Dimitrij Peskov v telefonátu s žurnalisty.
„Al-Hayat referoval, že US ministr zahraničí John Kerry řekl několika arabským zemím, že Rusko s US dosáhly porozumění o budoucnosti syrského mírového procesu včetně Asadova odchodu do jiné země nespecifikovaného umístění,“ píše Reuters opakující tuto historku. „Rusko se dost výhodně liší o jiných zemí, protože nediskutuje o záležitostech sebeurčení třetích zemí ani přes diplomatické ani přes jiné kanály,“ dodal Peskov během toho, co obnášelo zásah do černého zesměšňující washingtonský intervencionismus ve středovýchodní zahraniční politice.
Asad za svou stranu říká, že je připraven na předčasné volby – podle toho, „jaká bude vůle lidu,“ samozřejmě. Toto řekl Sputniku v interview publikovaném tento týden:
„To závisí na postoji Syrského lidu, zda bude lidová vůle uspořádat předčasné presidentské volby. Pokud taková vůle bude, já s tím nemám problém. Je přirozené reagoval na vůli lidu, a ne na vůli určitých opozičních sil. Tato záležitost se týká každého syrského občana, protože presidenta volí každý občan.
„Ale v principu s tím nemám žádný problém, protože president nemůže pracovat bez podpory lidu. A i když lid presidenta podporuje, tak musí být vždy na takovýto krok připraven. Mohu říci, že my s tím v principu žádný problém nemáme, ale abychom k takovémuto kroku přikročili, potřebujeme názor Syrského lidu a ne názor vlády či presidenta.“
„Bylo navrženo, aby po přijetí nové ústavy byly uspořádány parlamentní volby. Tyto volby ukáží rozložení sil v politické aréně. Pak se zformuje nová vláda podle zastoupení politických sil v novém parlamentu… Co se týče presidentských voleb, to je už úplně jiná záležitost.“
Jistě. Ač budeme první, kdo zhanobí úsilí Washingtonu o destabilizaci syrské vlády hrou na sunnitský strach z šíitského obracení na víru a na zdůrazňování autokratických tendencí alawitské vlády v Damašku, tak také uvádíme, že představa, že by Bášar Asad souhlasil s uspořádáním svobodných a otevřených předčasných voleb, které by ho mohly stát presidentství, je neskutečně absurdní. Zástupci vlády v Ženevě neustále říkali, že diskuse o Asadově úchopu moci jsou červenou linií, za kterou se nejde.
Jediná otázka, vypadá to, je ta: chce Asad opravdu být presidentem na věčnost vzhledem k jisté možnosti, že by gerilové úsilí o jeho svržení přetrvalo stejně jako opotřebovávací válka mezi vládními silami a opozicí po další roky? Člověka by určitě zajímalo, jestli na zprávě od Al-Hayat něco pravdivého není. Tj., když Asad bude moci obnovit svou vládu a vyhlásit vojenské vítězství nad všemi těmi, kdo mu odporovali, tak proč si prostě nevybrat nástupce a pak si už jen šťastně žít v Moskvě či v Teheránu? Konec konců nikdo nechce skončit jako jeden z těch dalších dvou chlapů…
Zdroj: zerohedge.com