Jak tak vlády po celém světě zavírají školy, vyhazují z práce dělníky a osekávají podpory pro chudé, staré a nemocné, finanční oligarchii, která tomuto světu vládne, roste bohatství a moc. Příjmy těch nelépe vydělávajících ředitelů za loňský rok vzrostly o 12 procent, tvrdí analýza 15 největších globálních bank provedená placenou výzkumnou skupinou Equilar. Tito ředitelé dostávají v průměru každý 12,8 milionu dolarů, ač se hodnoty akcií, výdělky a zisky většiny těchto bank smršťují. Jamie Dimon, předseda a generální ředitel JPMorgan Chase, zase jednou tomuto seznamu vévodil, když dostal 23,1 milionu dolarů, což je 11 procentní navýšení proti roku 2010. Pod Dimonovo dohledem ale JPMorgan nedávno musela přiznat miliardy dolarů ztrát ze spekulací.

Vlády po celé planetě tyto banky vykoupily, aby nahradily biliony dolarů. Masivně tyhle gigantické soukromě vlastněné finanční instituce dotovaly a jsou připraveny zase je zachránit, bude-li třeba.

Zpráva o výplatách bankéřů byl vydána pouze dny poté, kdy Havajský guvernér oznámil, že ředitel Oraclu Larry Ellison si koupil Lanai, šestý největší ostrov Havaje, za cenu mezi 500 a 600 miliony dolarů. Těch 3 000 obyvatel ostrova zůstane v závislosti na dobré vůli Ellisona, jako by to byli středověcí vazalové svého lorda.

Ellison, třetí nejbohatší jedinec ve Spojených státech, je notoricky známý jako svou extravagantností, tak svou i v drobnostech se projevující chamtivostí. V roce 2008 se mu povedlo dosáhnout 3-milionové refundace daní od města Woodside v Kalifornii poté, co soud rozhodl, že jeho dům – reprodukce majetku japonského císaře – který stálo postavit 200 milionů dolarů, má na současném trhu cenu pouze 100 milionů dolarů.

Soud prohlásil, že nikdo další kromě Ellisona by si nemohl dovolit v takovém baráku bydlet, což mu vytváří pouze „omezenou tržní přitažlivost“ a na tomto základě snížil výkonnému řediteli Oraclu daň z nemovitostí.

Daně, jejichž placení se Ellison a jeho spolu-miliardáři z Kalifornie vyhnuli, přispěly k rozpočtovému deficitu tohoto státu 15 miliard dolarů, který se nyní řeší osekáváním životně důležitých sociálních programů, které udržují miliony lidí nad hranicí bídy.

Kalifornský guvernér Jerry Brown, Demokrat, a Demokraty kontrolovaná státní legislativa dosáhli minulý týden dohody o minimálně 8 miliardách dolarů úspor ve výdajích. Státní sociální podpory se osekají na polovinu a 1 miliarda dolarů se urve ze státního programu zdravotnictví, 402 miliony dolarů z mezd státním zaměstnancům a 240 milionů dolarů z péče o děti.

Sám Ellison, jehož čisté bohatství činí 35,5 miliardy, by mohl proplatit hodnotu těchhle šeků za ta krácení … více než čtyřikrát. No a v tomhle státě je dalších 99 miliardářů.

Další příklade využití bohatství, do kterého ti super-bohatí vkládají své ohromné jmění, byl zachycen v dokumentu, který bude brzy zveřejněn – Královna Versailles. Tento film rekapituluje úsilí miliardářského zakladatele Letoviska Westgate (společnost pro sdílení času) a jeho ženy – bývalé modelky – postavit největší dům ve Spojených státech. Na 90 000 čtverečních stopách v Orlandu na Floridě má tahle hacienda deset kuchyní a bowlingovou alej.

Tenhle honosný floridský palác se jmenuje Versailles k uctění paláce Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. To je ten královský pár, kterému při francouzské revoluci usekli hlavy, do něhož se zjevně budovatelé nového Versailles zbláznili.

Roztomilý detail, který tento film odhalil o životním stylu v novém Versailles: rodinní psi se nikdy netrápili učením exkrementačních návyků života v domě, jelikož je vždy po ruce malá armáda slouhů co po nich uklízí.

Aristokracie z řeckého kořene znamená „vláda nejlepších“. Ovšem finanční oligarchie, jejíž sobecké zájmy určují politiky vlád po celé planetě, představuje neignoratštější a nejzvrácenější složku moderní společnosti. Marx říkal: „Svinstvo plave vždy navrchu,“ když psával o spekulantech a defraudantech své doby.

„Finanční aristokracie,“ dodával, „si užívá hrabání jako jednu ze svých radovánek, není to nic jiného, než znovuzrození lupenploretariátu na nejvyšších příčkách buržoazní společnosti.“

V desetiletích předcházejících krachu na Wall Streetu v roce 2008 jsme viděli dramatické obohacování této sociální složky a přetváření politiky tak, aby vyhovovala jejich potřebám. Ta finanční oligarchie uplatnila svůj monopolistický vliv nad politickým životem a mechanismy policejního státu budovaného po roce 2001 byly zavedeny převážně proto, aby chránily jejich bohatství.

Samotná Obamova administrativa je jedním z projevů tohoto procesu. V roce 2008 obdržel Barack Obama více peněz od finančního průmyslu než kterýkoliv jiný kandidát v historii US. Po svém zvolení pokračoval tím, že svůj kabinet nacpal bývalými řediteli z Wall Streetu. Jakmile byl v úřadě, zařídil Obama pro tyto banky dosažitelnost bilionů dolarů a zaštítil ty, kdo zodpovídali za krach v roce 2008, proti trestnímu vyšetřování či stíhání.

Koncentrace tohoto ohromného bohatství v rukou finanční aristokracie přichází přímo na úkor zbytku společnosti. Jeden ze dvou lidí ve Spojených státech je buď chudý nebo téměř chudý, a medián bohatství domácností mezi lety 2007 až 2010 spadl o 39 procent.

Miliony lidí už bojují s tím, aby se nakonec alespoň najedli, a nárůst vrstvy těch, co žijí v nesmírném nedostatku je už zarážející. Podíl populace žijící v „extrémní chudobě“ od roku 2000 vzrostl o 50 procent, ze 4,5 procenta na 6,7 procenta. Aby byl jedinec uznán za extrémně chudého musí mít méně než 5 851 dolarů a čtyřčlenná rodina méně než 11 509 dolarů.

Mark Twain jednou napsal: „Nikdy nebyla revoluce, pokud nevznikly podmínky nesnesitelného útlaku, proti nimž se revoltovalo.“

Každý rok se promrhají biliony za jachty, paláce a venkovské kluby boháčů a v mikroekonomice, kterou vytváří oni sami. Ohromné zdroje jsou vyčleněny na finanční spekulace a kanalizované do hráčského kasina na Wall Street. Kdyby se toto bohatství vložilo do racionálního využití, byli bychom pozoruhodně pokročili na cestě k odstranění nezaměstnanosti, chudoby a odstranitelných nemocí.

Ukončení anarchie a vykořisťování v samotném srdci kapitálového systému, na jehož vrcholu nalezneme zvláště odporné projevy koncentrace obscénní výše bohatství, by lidstvu umožnilo mobilizovat a rozvinou produktivní síly včetně vědy a technologie k nesmírnému růstu materiální a kulturní úrovně lidské společnosti a k odstranění propastnosti nerovností.

A i tak se ozývá z oficiální politiky všeobecný nářek: „Nejsou peníze,“ aby se financovaly sociální programy nebo zaplatily slušné mzdy a že pracující, včetně těch nejchudších si musí dobrovolně „utáhnout opasky“.

Takový je charakter všech v historii zbankrotovaných vládnoucích tříd. Problémem není jen jejich osobní bohatství, ale daleko základnějším problémem je jejich dusivé sevření produktivních sil společnosti. Ty gigantické korporace a finanční instituce se musí o odebrat ze současných soukromých rukou a demokraticky převést do rukou, které přestaví společnost, kterou ti superbohatí rozvrátili.

Kromě revoluce není způsob, jak vyřadit politickou a ekonomickou moc té nové aristokracie, která pro své osobní obohacení plundruje společnost.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>