Jedním z nejviditelnějších projevů technologické revoluce zachvacující Ruské ozbrojené síly je šíření bojových robotů testovaných k použití Pozemními silami. Rozrůstání těchto programů naznačuje, že to má pro ruské ministerstvo obrany vysokou prioritu a existence takovýchto zbraňových systémů naznačuje důležitost, jaká je přikládána realizaci digitální revoluce v ozbrojených silách, která by je měla učinit schopnými vést síťové válčení spočívající na malých jednotkách operujících nezávisle, aniž by byla dobře definovaná frontová linie.
Nejdůležitějším vyvíjeným robotickým systémem pro Pozemní síly je rodina převozných 6 tunových vozidel třídy Uran, k níž patří odminovací vozidlo Uran-6 a bojové vozidlo Uran-9, k jehož výzbroji patří 30 mm automatický kanón 2A72, laserem řízené protitankové rakety Ataka a protiletecké rakety krátkého dosahu Igla nebo Verba, které jsou spolu schopny se střetnout se všemi cíli na bojišti.
Ruský průmysl rovněž vyvíjí i menší vozidla jako jsou systémy Něrechta a Platforma-M, jejichž modulární konstrukce jim umožňuje výzbroj kulomety, automatickými granátomety, protitankovými řízenými střelami a raketovými granátomety.
Existuje rovněž miniaturní v ruksaku přenosný bojový robot vyzbrojený útočnou puškou zvaný Strělok, schopný šplhat po střechách a miniaturní kvadrokoptérové drony vyzbrojené granátomety a plamenomety.
K nejambicióznějším iniciativám patří robotická verze bojového vozidla pěchoty BMP-3 zvaná Udar a doplněk pro dálkové řízení zabudovaný do tanků rodiny T-14 Armata, který umožňuje, aby jednotlivé T-14 byly řízeny z jiných T-14 přes zajištění vysoko-objemových datových spojení, která poskytují úplný přístup k senzorům, zbraním a ovládání řízeného vozidla. Ruské bojové roboty, místo aby spoléhaly na satelitní komunikace, ve kterých se snoubí velký dosah se zranitelnost rušením a hackingem, tak jsou řízeny spíše komunikací krátkého dosahu na ne více než pár kilometrů.
Výše uvedené i dalších systémy jsou v pokročilých fázích vývoje a testování u vojsk. Přišly zprávy, že některé robotické zbraňové platformy byly vyslány k otestování na bitevních polích v Sýrii. I když ty zprávy o tom, jak vedou útoky na džihádistické pozice v Sýrii s přímým řízením operátory sedícími v Moskvě, jsou nejspíš přehnané.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Bojoví roboti se vyvíjí k provádění dvou druhů misí. Relativně malé velikosti moderních armád znamenají, že v budoucím válčení budou stabilní frontové linie vzácné. Dokonce při operacích malého rozsahu válčiště v Donbasu měly frontové linie strukturu sestávající z kontrolních stanovišť, opevněných postavení a posádkových měst spíše než ze spojité linie zákopů, což oběma stranám poskytuje možnost infiltrace. To znamená, že každá jednotka se musí starat, jak zajistit svou vlastní bezpečnost a ochranu, jak když zaujímá trvalé postavení, tak během přesunu, a roboti mohou tuto schopnost poskytnout zajištěním dohledu a hlídkováním na cestách při objevování léček a nastražených min.
K dalším misím patří překonávání připravené obrany včetně městského terénu. Smrtonosnost moderních zbraní znamená, že útočné operace proti jednotkám protivníka v obranných pozicích městského terénu nejspíš utrpí značné ztráty na životech. Ač lze takovou obranu omezit masivním dělostřeleckým nebo leteckým bombardováním, tak takováto taktika nese nepřijatelné ztráty na civilním obyvatelstvu a škody na infrastrukturách. Ozbrojené bojové roboty mohou provádět ozbrojený průzkum tím, že bránící se jednotky přinutí odhalit své pozice předčasným zahájením palby, vyčistit minová pole a překážky a zničit jednotlivé bašty.
Vývoj moderních obrněných sil, nasazení osobní výstroje vojáka Ratnik a práce na bojových robotech mají za cíl pro ruské Pozemní síly zajistit převahu nejen při mobilním válčení obrněnců, ale i při pozičních přestřelkách, které jsou pro ozbrojené konflikty z poslední doby všude po světě charakteristické.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: southfront.org
