Politický analytik Dimitrij Drobnickij o tom, jak v USA „infrastruktura přátelství“ postupně eroduje. Americká středovýchodní politika je v těžkém úpadku. Stalo se to už běžným tématem nejen pro světová média, ale i mezi americkými experty na mezinárodní záležitosti a pro volební kandidáty na presidenta Spojených států 2016. Za to nemůže jen účinek dvou významných válek v Afghánistánu a v Iráku, ale i zkáza Libyjského státu, chaos v Sýrii, neuvěřitelně rychlé šíření DAESH (jeho výhonky už vyráží i v Pákistánu a v ujgurském regionu Číny Xinjiang), a to dohromady s uvíznutím palestinsko-izraelských mírových vypořádání.


Také američtí spojenci v regionu ze starých časů – Izrael, Turecko a Saúdská Arábie – jsou součástí tohoto problému.

Washington na jednu stranu nemůže náhle nechat zhroutit svůj bezpečnostní deštník, který kryje jeho kamarádíčky. Kvůli „infrastruktuře přátelství“ v podobě lobbyistů, vzájemných výměn ekonomik, zájmů amerického vojensko-průmyslového komplexu atd., což nemůže být za nějaký rok či dva rozbořeno.

Na druhou stranu tam už chybí solidní důvěra v USA. Dokonce bych řekl, že ochromená není jen důvěra v americký protektorát, nýbrž i vzájemná důvěra ve vztazích mezi Washingtonem, Ankarou, Tel Avivem a Rijádem. To, co kdysi bývalo jednotnou mašinérií stmelenou realitami Studené války, je dnes drahé, ale jako mechanismus řešení moderních geopolitických problémů nefunkční.

Proto Turecko, Izrael a Saúdská Arábie dnes často USA svými akcemi staví před hotovou věc v důvěře, že hnací mechanismus této mašinérie – povinnost amerického spojence – pořád ještě funguje.

Barack Obama toho během roků svého úřadování udělal spoustu, aby vliv amerických „přátel“ na americkou zahraniční politiku omezil. Tudíž je tu to detánte s Íránem, které půjde těžko zrušit, ať v listopadových amerických presidentských volbách zvítězí kdokoliv.

To se však nelíbí některým kandidátům, kteří opravdu uvažují o jeho zrušení.

Ještě v létě 2014 to vypadalo, že svorníkem republikánské volební kampaně bude proti-íránský postoj. Na konci roku však začíná být jasné, že přes všechno to úsilí, které saúdští a izraelští lobbyisté vynaložili, z toho nic nevyšlo. Drsné řeči proti Íránu přichází jen od Jeba Bushe a Marca Rubia a to se dost projevuje na podpoře jejich kandidatury. Další zmiňují dohodu s Íránem jenom, když kritizují neadekvátní vyjednávání presidenta Obamy a ministra zahraničí Johna Kerryho.

Navíc nejméně tři republikánští kandidáti – Donald Trump, Ted Cruz a Rand Paul – dnes říkají, že kurz nastoupený k eliminaci sekulárních diktatur na Středním východě (v Libyi, Iráku a v Egyptě) ve skutečnosti vedl k vakuu, které rychle zaplnili radikálové ze samozvaného Kalifátu. Z výše uvedených důvodů tito kandidáti nepožadují okamžitý odchod Bashara al-Assada a dokonce se děsí strašlivých důsledků jeho odstranění od moci.

Ale souhrnná hodnocení těchto kandidátů jsou postačující k bezpodmínečnému vítězství v primárkách.

Obama a Hillary Clinton pořád ještě provolávají tu mantru, že „Asad musí jít,“ ale jejich političtí rivalové jim už vehementně říkají: „To vy jste vytvořili DAESH.“ Což je obvinění, které se může ukázat jako velice těžké setřást.

[quote align="center" color="#999999"]