Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s rysy totalitní ideologie, píše Judith Bergman
15. ledna 2016 Redakce AC24 Ze světa 8863 0
thumbnail
Evropa začala dobrovolně s procesem vzdání se svého liberalismu a tvrdého boje za své svobody. Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s rysy totalitní ideologie – tzv. „odpovědná“ svoboda slova: „svobodně“ jen, když to nikoho „neurazí“. Touha mnohých evropských i jiných samozvaných vyznavačů „lidských práv“ po zakrývání, zlehčování nebo omlouvání toho, co se v Evropě děje, ve skutečnosti představuje pravý opak k respektu k ostatním a k rovnosti před zákonem.

  • Omlouvání takovéhoto zločinného chování nejenže je pravým opakem spravedlnosti, je to něco na způsob „obráceného rasismu“ – namířeného proti svým vlastním domorodým Evropanům.
  • V letech 2014 a 2015 byli v Evropě Židé vražděni, znásilňováni, mláceni a pronásledováni jen proto, že jsou Židé. Na čmáranicích v ulicích se píše „Sale Juif“ („špinavý Žiďák“), „Smrt Židům“ a „Židé do plynu.“ Žádný z těchto vedlejších účinků muslimské imigrace, jak se zdá, liberálům, médiím nebo údajným obhájcům lidských práv nedělá starosti – i když ti hlasitě vykřikují, že jsou proti „rasismu“. Nebo snad v Evropě už zase jednou nejsou Židé do „rasismu“ zahrnuti?
  • Po hromadných sexuálních přepadeních při oslavě Nového roku v evropských městech Kolín, Hamburg, Düsseldorf, Bielefeld, Berlín, Frankfurt, Stuttgart, Vídeň, Salzburg, Zürich, Helsinki a Kalmar je jasné, že v Evropě došlo k čemusi z hluboké podstaty hrozivému. Do neděle jen v samotném Kolíně podalo 516 žen trestní oznámení – asi 40% z nich ve spojitosti se sexuálním útokem.

    Počáteční reakce na tyto sexuální útoky ze strany německých úřadů, médií stejně jako feministek a dalších nemohl být více znepokojivé.

    Německá police nejdříve v surrealistickém prohlášení z rána 1. ledna tvrdila, že situace byla na nový rok „klidná“. Náčelník kolínské policie Wolfgang Albers později přiznal, že „toto původní prohlášení bylo nepřesné“ a za svou roli, která se jevila jako zakrývání, byl pak nucen k předčasnému odchodu do výslužby.

    Co se týče „mainstreamových médií“ německý veřejnoprávní vysílač ZDF přijal rozhodnutí o těchto útocích nereferovat dříve než čtyři dny poté, co k nim došlo.

    Bývalý vládní činitel Hans-Peter Friedrich, ministr vnitra kancléřky Angely Merkel v letech 2011 až 2013 média obvinil z uvalení „blokády na zprávy“ o z operování v „režimu utajení“ ohledně negativních zpráv o imigrantech: „Je skandální, že to trvalo dny, než se média konečně těch zpráv chytla,“ řekl pan Friedrich.

    „Experti“, feministky a liberálové se za každou cenu pokoušeli tyto útoky zlehčovat a okecávat je.

    Jeden takový „expert“ německý kriminolog Christian Pfeiffer tyto muže popsal jako „převážně mladé, svobodné muže, kteří přijeli do této země a neví, co si se sebou počít… Vyřízení statutu azylanta trvalo tak dlouho, že jejich frustrace a hněv jen vzrostly.“ Tento velice respektovaný německý kriminolog dospěl k závěru: „Je to alarmující signál, že je třeba, abychom pro ně učinili více.“ Podle něj se ti imigranti sice dopouští zločinů, ale je to vina Němců, jelikož „je pro ně třeba udělat více.“

    Mnohé feministky v Evropě tvrdily, že dochází k přílišnému soustřeďování na „etnicitu“ těch zločinců, což je, jak tyto feministky prohlašují, „rasistické“ – přičemž ignorují, že islám není etnikem, nýbrž náboženstvím. Tento argument měl prioritu zvláště u skalních feministek ve Švédsku a v Dánsku.

    I sociální média byla plná omluv pro muže, kteří se srotili za jediným účelem sexuálního přepadávání kolemjdoucích žen na veřejných náměstích. Ukázalo se, že tyto volnočasové aktivity – kolektivního znásilňování – jsou v arabsko-muslimském světě oslavovány a mají své konkrétní jméno: „Taharrush“.

    Jak se mohl stát strach z nařčení z „rasismu“ daleko důležitější než oznamování hromadných znásilnění?

    Pokud vám některé z těchto pokusů o popírání zní povědomě, tak by měly. Evropské národní úřady, liberálové a média celá desetiletí ignorovala, „relativizovala“ nebo se pokoušela okecat jakákoliv nepříjemná fakta spojená s masovou imigrací muslimů do Evropy.

    Rozmohlé sexuální zneužívání 1400 dětí muslimskými muži převážně pákistánského původu v Rotherhamu v Anglii po déle než desetiletí mezi lety 1999 a 2013 bylo místním britským úřadům sice známo, ale nechaly ho pokračovat.

    V Paříži, v Toulouse a v Kodani byli Židé vražděni muslimy – jen za to, že jsou Židy.

    Imámové mají svobodu kázat a podněcovat z evropských mešit nenávist proti Židům. Imámové Židy prohlašují za potomky „opic a prasat.“

    Teroristé, kteří loni zavraždili mladého židovského sekuriťáka v synagoze v Kodani, jak bylo odhaleno, byli vystaveni právě takovémuto podněcování v místní kodaňské mešitě den před spácháním této vraždy.

    Sezóna volného lovu na Židy byla opět zahájena ve Francii a za poslední dva roky z této země odešlo 15 000 Židů. Už v roce 2014 75% všech francouzských Židů uvažovalo o opuštění země.

    V roce 2006 byl mladý francouzský Žid Ilan Halimi po 24 dnů vězněn a mučen gangem muslimů a pak byl vyhozen nahý a spoutaný v polích. V Evropě se o tomto příběhu prakticky nereferovalo.

    [quote align="center" color="#999999"]

    [/quote]

    Jak psal v dubnu 2015 The Atlantic: „Těch 475 000 francouzských Židů představuje necelé 1 procento obyvatelstva této země. Loni však bylo podle francouzského ministerstva vnitra 51 procent všech rasistických útoků zaměřených na Židy.“

    I statistiky v jiných zemích jsou podobné. V letech 2014 a 2015 byli Židé v Evropě vražděni, znásilňováni, mláceni a pronásledováni jen za to, že jsou Židé. Na čmáranicích v ulicích se píše: „Sale Juif“ (špinavý Žiďák), „Smrt Židům“ a „Židi do plynu.“

    Žádný z těchto vedlejších účinků muslimské imigrace, vypadá to, liberálům, médiím či údajným ochráncům lidských práv – kteří hlasitě vykřikují, že jsou proti „rasismu“, starosti nedělal. To se v Evropě zase jednou do „rasismu“ už Židé nepočítají?

    Ve Švédsku došlo v srpnu na koncertě ve Stockholmu k „rozsáhlým sexuálním útokům“ asi 90 mladých mužů převážně z Afghánistánu a Sýrie. Největší švédské noviny Dagens Nyheter, jakmile zjistily, jaká je národnost zločinců, tak už o tomto příběhu referovat nechtěly.

    Teprve po kolínských útocích – tj. o pět měsíců později – projevily tyto švédské noviny zájem i o to, co se v létě dělo ve Stockholmu.

    Vlevo: Kolínský policejní náčelník Wofgang Alber (vlevo) byl přinucen k předčasnému odchodu do výslužby kvůli novoročním sexuálním útokům v jeho městě. Vpravo: Největší švédské noviny Dagens Nyheter po pět měsíců zdržovaly zprávu o „rozsáhlých sexuálních útocích“ asi 90 mladých mužů převážně z Afghánistánu a ze Sýrie na stockholmském koncertě v srpnu.

    V Norsku byly první statistiky o znásilnění odhaleny v roce 2001: incidenty znásilnění od roku 1999 do roku 2000 vzrostly o 40% a 65% všech znásilnění spáchali imigranti nikoliv ze Západních zemí (převážně muslimové). Profesorka Unna Wikan považovaná v Norsku za autoritu přes muslimy svalovala vinu za ta znásilnění na norské ženy. Obviňovala je, že když se chovají jako „norské ženy“, místo aby se „vnitřně ztotožnily s tím, že žijeme v multikulturní společnosti, a zařídily se podle tohoto faktu,“ tak k těm znásilněním „zvou“. … V převážně muslimských zemích se předpokládá, že žena si je svým znásilněním vinna a je jen úplně v pořádku, pokud si s sebou muslimští imigranti přináší toto přesvědčení, když se přestěhují do Norska.“

    Liberálové otevřeně přiznávají, že o tom, co vidí, si nepřejí mluvit: „Takže není divu, že liberálové udělají vše, co mohou, aby zamezili rozdmýchávání těchto plamenů, jelikož my ve všem tomto spravedlivě se tvářícím rozhořčení spatřujeme ono nestoudně rasistické dávno obehrané téma o barbarech před branami. Přiohýbáme to zpátky, aby se o tom referovalo odpovědně a zmírnila se tak ta supící zloba,“ řekla samozvaná britská liberálka o své neochotě mluvit o kolínských útocích.

    Avšak ukazuje se, že to zamezování „rozdmýchávání plamenů“ není opravdové. Mnozí liberálové nemají vůbec žádné problémy s „rozdmýcháváním plamenů“ rasové nenávisti, když muslimové nejsou na cílové straně. Na samém vrcholu jejich nenávisti jsou izraelští Židé. V médiích se mnozí škodolibě účastní na zaujatém, výběrovém referování o faktech, zejména ze Středního východu. Evropská média téměř ignorují současnou vlnu téměř každodenních palestinských pobodání, střelby, najíždění autem a vrhání kamenů – ani nemluvě o raketových útocích na Izrael z pásma Gaza. Tyto útoky jsou zaměřeny na nevinné civilisty a jsou rozdmýchávány palestinskými úřady s Mahmoud Abbasem u kormidla.

    Touha mnoha Evropanů a dalších samozvaných vyznavačů „lidských práv“ po zakrývání, zlehčování nebo okecání toho, co se v Evropě děje, ve skutečnosti představuje opak toho, co lidi znepokojuje na lidských právech a o co mají zájem: o respekt k ostatním a o rovnost před zákonem.

    Když společnost založená na vládě zákona začne zakrývat zločinné chování a omlouvat zločince z jejich odpovědnosti, tak tím jen oslabí a eroduje právě ty hodnoty, o kterých tvrdí, že je chce uchovat.

    Omlouvání takovéhoto zločinného chování nejenže je pravým opakem spravedlnosti, je to rovněž způsobem „obráceného rasismu“ – proti svým vlastním rodilým Evropanům.

    Ukazuje se, že liberální étos je vším možným, jen ne tím, za co se prohlašuje. Ve skutečnosti je totalitarismem ve své touze upravit realitu, za každou cenu podle svých vlastních fantazií, agend a „povídaček“. S objektivní pravdou se zachází jako s postradatelnou.

    Evropa začíná s procesem dobrovolného vzdání se svých liberálních a tvrdě vybojovaných svobod. Svoboda slova už neexistuje, pouze – ta odvozená od totalitních ideologií – „odpovědná“ svoboda slova: „svobodná“ pouze, když nikoho „neuráží“. To ale už není svobodný projev; to je cenzurovaný projev. Projev, který nikoho neuráží, není třeba chránit.

    Ani náboženská svoboda už neexistuje. Židé už nemohou otevřeně nosit židovské symboly, aniž by těžce riskovali útok a mohou se shromáždit ke kázání pouze při přísném zabezpečení. Teď snad přestane existovat i skutečná svoboda pro dívky a ženy? A poté, kdo bude další?

    Judith Bergman

    Překlad: Miroslav Pavlíček

    Zdroj: gatestoneinstitute.org

     

     
    Loading...
    loading...
    sdílet na Facebooku sdílet na Twitteru sdílet na Google Plus sdílet na VKontakte

    Facebook komentáře
    Komentáře registrovaných uživatelů

    Napište vlastní názor