Minulý týden jsme poukázali na to, že jedněmi z definujících charakteristik nevyváženosti naší ekonomiky jsou: – ziskové marže korporací vzrůstající do rekordních výšin – reálné mzdy padající do rekordních nížin Kontrast těchto dvou faktů perfektně ilustruje základní problém ekonomiky USA. V čem spočívá základní problém? V tom, že si podniky vedou úžasně, jak je předvedeno u těchto rekordně vysokých ziskových marží. Avšak ona prosperita korporací a vlastníků se nepřelévá k průměrným Američanům, což se zrcadlí na rekordně nízkých reálných mzdách.

Ziskové marže korporací zrovna vyrazily do rekordních výšin všech dob. Pro zvětšení klikni na odkaz.

Tento stav věcí je bohužel zcela neudržitelný. Průměrní Američané utrácí nejvíce peněz v této ekonomice a na spotřebitelské výdaje připadá 70% celkové ekonomiky. Tudíž čím jdou ziskové marže výše a mzdy padají níže, tím začíná mít naše ekonomika „těžší hlavu nahoře a lehčí tělo dole“. A nakonec, pokud bude tento trend pokračovat, růsty výnosů i ziskové marže společností zkolabují. A to bude pro to „1%“ stejně hrozné stejně jako pro všechny ostatní.

Henry Ford proslul tím, že si zvolil platit svým dělníkům více, než potřeboval, a to s cílem, aby jim umožnil koupit si také od této společnosti auto. Takový nápad by v dnešních správních radách byl kacířstvím, neboť v těch se zdůrazňuje, že se zaměstnanci mají platit jen tak málo, jak je jen možné – tudíž hledat každou penny, kterou lze ubrat, aby se to dotlačilo na úplné dno. Doufejme, že společnosti brzy objeví moudrost myšlenek Henryho Forda a podělí se o své nevídané bohatství i se zaměstnanci.

Někteří lidé však v současných rekordně vysokých ziskových maržích pořád vidí něco úžasného.

Mzdy, jakožto procento z celkové ekonomiky, právě upadly do nejhlubších nížin všech dob. Pro zvětšení klikni na odkaz.

Jen pro zajímavost, Adam Smith, stvořitel samotvorby dobra ze svobodných trhů a neviditelné ruky trhu, si myslel pravý opak.

Zkontrolujte si tuto citaci Smithe v „Bohatství národů“, kterou rozšířila spisovatelka Moe Tkacik (podívejte s na ni zde):

„Avšak míra ziskovosti neroste spolu s prosperitou, jako je tomu u rent a mezd, a nepadá s úpadkem společnosti. Právě naopak, je přirozeně nízká v bohatých zemích a vysoká v chudých zemích, ale je vždy nejvyšší v zemích, které nejrychleji směřují ke krachu.“

Můj bože!

Nejvyšší ziskovost je v zemích, které se střemhlav řítí do kopru.

Dnešní rekordně vysoké ziskové marže nezůstanou ve svých výšinách navždy. Nakonec se zkorigují, buď protože ekonomika USA úplně zkolabuje, nebo protože si korporace nakonec uvědomí, že velké společnosti dělají více než jen hledání každé penny, kterou lze ubrat, aby se to srazilo na úplné dno.

Velké společnosti specificky tvoří tři druhy hodnot:

  • hodnotu pro zákazníky
  • hodnotu pro zaměstnance
  • hodnotu pro akcionáře

Naše dnešní korporátní náboženství, jehož víru bychom měli vyznávat, zní, že jediným účelem společností je tvorba hodnoty pro akcionáře, a to prý nepřispívá k šokující nerovnosti, která se v naší zemi vyvinula. A to se stalo natolik rozlezlým (a klamným), že by nás to mohlo nakonec zruinovat.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: businessinsider.com

Teoretická poznámka překladatele:

Popsaná situace je charakteristická pro ekonomiku, kde vláda neplní svou funkci ochrany svobodného trhu před vznikem kartelů a dojde tedy k rozsáhlé monopolizaci, či dokonce tato kartelizace vyústí do stavu, kdy se vláda stane ochráncem-sluhou kartelů. Takový systém už pak přestává být kapitalismem, kde se zisky a ziskové marže i mzdy aj. tvoří na konkurenčním trhu, ale mění se na korporativismus. Nejznámější formou otevřeného korporativismu je fašismus. Korporativismus však může existovat i ve formálních demokraciích, kde však formální demokracie nabývá oligarchické formy plutokracie. Ke standardním formám formálně demokratických zemí ovládaných však kartely, plutokratickou oligarchií, jež přetvořila formální politické strany na kleptokratické družiny, patří tzv. banánová republika. Současná forma korporativismu, která zamořuje rozvinuté země, se obvykle nazývá „crony capitalism“ – kamarádíčkovský kapitalismsu.

Vyspělé země v moderní historii dvakrát postihlo zhroucení kapitalismu do korporativismu, který nad kapitalismem začal převažovat. Poprvé přineslo 19. století šílenou krizi, ze které se nešlo vyhrabat – dlouhou depresi. Ukončila ji první světová válka, která do velké míry korporativistické struktury rozrušila a částečně obnovila kapitalismus.

Po druhé degeneraci kapitalismu na korporativismus vznikla velká deprese 30. let minulého století. Ta skončila druhou světovou válkou a částečným rozrušením korporativismu.

Teď tu máme zase korporativismus a hroznou krizi, která není způsobená obyčejným konjunkturálním cyklem, nýbrž investičními bariérami kartelů typu zaibatsu, a výše popsanou kalouskovskou patologii ekonomiky ve stylu „banánové republiky“ i v USA…

]]>