Herman Van Rompuy, prezident Evropské rady, v úterý vydal podstatně osekanou verzi plánu pro budoucnost eurozóny na summit tento týden, do něhož se vkládala velká očekávání. Sedmistránkový plán, který apeluje na pokrok směrem ke společně vydávaným dluhopisům eurozóny a konečné zřízení centrálního ministerstva financí EU, je už méně ambiciózní než předchozí koncepty včetně té 10stránkové verze, jež byla v oběhu ještě v pondělí. Ta navrhovala dát institucím EU pravomoc přepisovat národní rozpočty a naléhala na vůdčí představitele eurozóny, aby použili záchranného fondu 500 miliard eur k rekapitalizaci evropských bank.

Ač předchozí koncepty zprávy rovněž obsahovaly podrobná krátkodobá opatření, jež by se měla přijmout k řešení pozdvižení na finančních trzích, obsahuje koncept vydaný Van Rompuyem na webové stránce Evropské rady už daleko méně podrobností a nenavrhuje k realizaci žádný časový rozvrh.

Tento návrh i tak naléhá, aby eurozóna společně pracovala na cestě k bankovní unii, fiskální unii a politické unii, což zahrnuje opatření, která jdou dále, než jsou některé členské státy ochotny akceptovat.

Při tvorbě bankovní unie například tato zpráva, jejímiž spoluautory jsou prezident Evropské komise José Manuel Barroso, šéf Evropské centrální banky Mario Draghi a šéf ministrů financí „eurogrupy“ v eurozóně Jean-Claude Junckler, volá po zřízení jednotného, celoevropského dohledu nad evropskými bankami, které by bylo s to dohlížet na všech 8 000 evropských bank.

Německem podporovaný plán by dal centrální dozor jen nad řízením velkých mezinárodních bank, z čehož by byly vyňaty politicky mocné německé regionální spořitelny. Ale podle Van Rompuyova plánu by nový dozorčí EU „dostal pravomoc kontrolovat a provádět preventivní intervence s platností na všechny banky.“

Ač několik zemí EU tlačilo na to, aby tuto dozorčí roli převzala ECB, Van Rompuy pouze ohlásil, že takový krok „se důkladně přezkoumá“. V současnosti je celounijní bankovní dohled koordinován v Londýně sídlícím Evropským bankovním úřadem.

Jak se šíří dluhová bouře, evropští vůdci bojují za záchranu eurozóny.

Ač k návrhům na bankovní unii patří i nápad, že by evropský záchranný systém známý jako Evropský stabilizační mechanismus (ESM) mohl sloužit jako „podpěra” pro současný fond záruk za vklady a k výkupům bank z dluhů, konečná zpráva vyškrtla návrh, že by ESM měl přímo rekapitalizovat banky.

Zvláště Španělsko mělo vůči tomuto přístupu námitky. Podle současných pravidel to vykoupení 100 miliard eur, které si Madrid vyžádal k zajištění svých potácejících se bank, musí projít přes vládu. To znamená, že její vlastní veřejný dluh se zvýší – a uvědomění si toho zjevně přispělo k nedávnému neklidu na trzích.

Německo myšlence, že by ESM mohl obejít vládu a dát peníze přímo bankám, odporovalo kvůli strachu, že by to nemuselo přispět k tvorbě takových podmínek, které podněcují k reformě a zajišťují splacení dluhu.

Přestože byl koncept pana Van Rompuye změkčen, jsou v něm stále ještě určitá opatření, která by mohla přivodit dramatické změny ve způsobu fungování vlád v rámci eurozóny.

Mezi nimi je i požadavek, aby národní vlády kolektivně odsouhlasily „horní hranice“ ročního dluhu a deficitu každému členskému státu. Aby mohla národní vláda odsouhlasenou výši překročit, musela by poskytnout ospravedlnění a dosáhnout předchozího schválení.

Tento dokument rovněž načrtl cestu k tvorbě společných eurobondů – i když je jasné, že to nemůže být projekt s krátkodobým výhledem. O takových instrumentech by se dalo uvažovat jen „pokud by fungoval robustní aparát rozpočtové disciplíny a konkurenceschopnosti, abychom se tak vyhnuli morálnímu hazardu a podporovali jsme odpovědnost a poslušnost“, jak uvádí se v dokumentu.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: ft.com

]]>