Rok 2015 pro svět přinesl série kriticky důležitých diplomatických a vojenských vývojů. Ten starý světový řád ustanovený po Studené válce se rychle mění. Rusko, Čína a Írán se staly hlavními silami otevřeně konajícími kroky ke změně globálního systému. Naopak US vedený blok se ten světový řád snaží všemi prostředky udržet. Střety zájmů v krizových regionech celého světa hrozí vážnou eskalací. I když byl rok 2015 pro ruskou a íránskou diplomacii úspěšný, zůstává situace po celém světě komplikovaná.
Ač žádná z hlavních světových krizí nebyla vyřešena a ani není předpoklad, že v blízké budoucnosti vyřešena bude, je stejně možné shrnout prozatímní výsledky tohoto roku.
Situace v Libyi, tj. v centru napětí ve Středomoří, se se selháním OSN vedených mírových iniciativ zhoršuje. Místní pobočka ISIS je v této válkou rozervané zemi hluboko zakopaná. Lze předpokládat, že příliv zahraničních militantů do Libye táhnoucí se od Sýrie a Iráku poroste, když Sýrie a Irák budou se svými protiteroristickými operacemi přiživovanými přítomností Ruského letectva v oblasti Středního východu nadále úspěšní.
ISIS kromě toho zvýšila aktivitu na Sinajském poloostrově, čímž destabilizuje domácí situaci v Egyptě, který se pokouší v regionu prosazovat mnoha-vektorovou politiku, která neuspokojuje jeho Západem podporované sousedy. Místní zkázonosné síly se rovněž pokouší Egypt destabilizovat, čímž de facto těm militantům pomáhají. Káhira v reakci na to zesiluje své bezpečnostní úsilí.
V regionu Sahel zůstává humanitární situace extrémně křehká, přičemž počet teroristických útoků stoupá. Militanti Boko Haram vyhlásili loajalitu k ISIS a zůstávají tamními nejnebezpečnějšími teroristy.
Evropská migrační krize je zvláště akutní. Od roku 2013 probíhá krutý konkurenční boj mezi migranty, evropskými vládami a místními společnostmi. Imigranti soustředění ve státech jejich přístupových bodů se přemisťují do zemí Střední Evropy (Německa, Francie) a Severní Evropy (Spojeného království, Švédska, Norska), čímž se rozlévají po celé unii. Evropské vlády stižené kritickým postojem veřejného mínění a ekonomickou krizí se pokouší tento proces zastavit pomocí čím dál tím šedších přístupů založených na větším důrazu na bezpečnostní koncepty a na přezírání lidských práv. Avšak polovojenské operace ve Středozemním moři a používání nepřipravených táborů vede jen k dalšímu zhoršování migrace, když migranti jsou často z domovů vyháněni za podmínek, že se potýkají s nepřekonatelnými silami. Neschopnost vlád řešit probíhající krizi následně vede k hněvu evropských občanů a přispívá k růstu radikálních stran a hnutí.
Tato migrační krize tudíž rovněž spustila další spory mezi národními elitami a evropskou byrokracií. Evropské národy se potýkají s dilematem: podvolit se tlaku hlavních evropských mocností a eurokracie nebo se pokoušet hájit to, co ještě zůstává z jejich unikátní národní suverenity. Projekty, jako strana Národní fronta Marine Le Pen za obnovu svých vlastních národních cílů, silně naráží na mainstreamový evropský establishment.
NATO mezitím v Evropě pokračuje s vojenským posilováním umisťováním dalších sil, prováděním četných cvičení a dokonce pokusy o přesuny jaderných hlavic k ruským hranicím. Počátkem prosince 2015 vydala polská vláda řadu prohlášení týkajících se účasti této země na NATO Programu jaderného sdílení, který členským zemím NATO v době války umožňuje nasazovat US jaderné bojové hlavice pomocí svých vlastních prostředků použití.
Doutnající konflikt na Donbassu, zkorumpovaná vláda a bezuzdné miliční skupiny sestávající ze zločinců a radikálů činí z Ukrajiny evropskou zónu nestability. Tato situace se v důsledku nevyhnutelného ekonomického kolapsu a neschopnosti kyjevské vlády nějak vyjednávat zhoršuje.
Celý Střední východ je zachvácen velkou krizí. Sýrie, Irák, Jemen a Izraelsko-palestinský konflikt jsou jejími jádry, ale ta destabilizace se šíří. I Turecko je postiženo terorismem, kurdským povstáním a ekonomickou nestabilitou. Izrael je zapojen do konfliktu proti Palestincům. Saúdská Arábie je zapojena do vleklé války v Jemenu a postižená přeshraničními vpády Jemenců. – PFD Středovýchodní velká hra.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Vedle toho ruská vojenská operace v Sýrii znamená ztrátu US monopolu na možnost uchylovat se k síle. US a jejich partneři teď v oblasti Středního východu ztrácí vůdcovské postavení. Úspěch alternativní anti-ISIS koalice bude znamenat, že US by mohly ztratit vůdcovské postavení i v Eurasii a ve větší části světa. Pro Západem podporované státy, jako Turecko a Saúdská Arábie, to znamená pokles jejich vlivu v regionu.
Turecko formuje svůj přístup k regionu. K němu uprostřed probíhajícího ochlazování vztahů s Ruskem patří i sbližování se Saúdskou Arábií a Katarem, které vedou tvrdou proti-íránskou politiku.
Mezi tím do regionu vyslaly pozemní síly včetně jednotek speciálních operací i US. I takové země jako Francie, UK a Německo začaly v regionu operovat daleko aktivněji. Vypadá to, že síly NATO si uvědomují, že strategie zaměřená na svržení Assada pomocí různých militantních skupin včetně ISIS selhala.
V takovém případě spojenci NATO naléhavě potřebují nový plán, aby si alespoň podrželi kontrolu nad severním ropným koridorem z Iráku, a pokouší se této příležitosti využít k zatažení Ruska do vleklé a drahé války, jinými slovy k dosažení toho, co jim selhalo na Ukrajině. Pokud se kontingent NATO pokusí okupovat kriticky důležité infrastruktury včetně ropných polí, tak by to snadno mohlo vést k otevřenému vojenskému konfliktu v tomto regionu.
Hranice mezi středoasijskými státy a Afghánistánem začínají být čím dále aktivnější, co se týče vojenských, diplomatických a bezpečnostních aktivit. Vojenské aktivity v posledních měsících vzrostly v severním Afghánistánu, což podtrhuje i to, že síly Talibanu zabraly koncem září město Kunduz a i militanti ISIS tam nabývají na hybnosti a koncentrují se zde. Militanti ISIS v tomto regionu vidí předmostí pro další expanzi do Střední Asie. Důležitým faktem je to, že nebojují se zahraničními nebo afghánskými vládními silami. Jen se zahnízďují a nabývají na síle. Hrozba roste rovněž na Jihu. Uprostřed vážných domácích problémů středoasijských států roste počet militantů ISIS na hranicích s Tádžikistánem a Turkmenistánem.
Střední Asie kvůli tomu přitahuje pozornost klíčových regionálních hráčů: Ruska, US a Číny. Ač všechny strany prohlašují, že mají zájem na regionální stabilitě, tak washingtonská administrativa se jasně snaží expandovat do středoasijských zemí a zhatit afghánské projekty.
Napětí v Jihočínském moři je viditelnou součástí probíhající půtky mezi US a Čínou v Asijsko-pacifickém regionu. Obamův „příklon k Asii“ a nově zveřejněná US námořní strategie de facto znamenají, že Washington nastoupil kurz dlouhodobého odporu vůči čínskému vlivu v tomto regionu. Základní, ale často neuváděnou, součástí US národní strategie je udržení globální nadřazenosti na moři. Spojené státy jsou přes kontrolu moří schopny vysílat vojenskou sílu a celosvětově kontrolovat pohyby zboží. US rychle budují politické ekonomické a vojenské aliance v Indo-asijsko-pacifickém regionu, aby tak vyvážily vzestup čínské ekonomické a vojenské síly. Peking tento fakt nemůže ignorovat. Čínská námořní strategie zaměřená na obranu východní pobřežní oblasti a kritických námořních tras v Indickém oceánu je výzvou pro tento americký přístup.
Dalším horkým ohniskem tohoto regionu je Korejský poloostrov. Rok 2015 znamenal novou půtku mezi Severem a Jihem podél Demilitarizované zóny, což vytváří komplikované prostředí. Situaci dále rozviřuje agresivní jihokorejský postoj podporovaný US. Podle korejských vojenských zdrojů uvažují US o vyslání bombardérů B-52 a B-2 Spirit a jaderné ponorky v současnosti umístěné na japonské námořní základně Yokosuka. US už před tím na tento poloostrov vyslaly své vojenské prostředky k podpoře Soulu při půtce s Pchjongjangem před dvěma lety. V dubnu 2013 přiletěly kradmé bombardéry B-2. Napětí na Korejském poloostrově se bude určitě využívat v probíhajícím sporu s Čínou o vůdčí postavení v Asijsko-pacifické oblasti.
Rok 2015 byl obecně rokem eskalace krizí a čerstvým zdrojem napětí v mezinárodních vztazích. Hlavní směry zhoršování mezinárodní situace nabývají plně na síle. Loňský rok byl však teprve začátkem rozbíhající se přestavby mezinárodních vztahů. Mezinárodní praxe bohužel odhaluje fakt, že globální hráči nejsou schopni smysluplně spolupracovat na překonání hromadících se rozporů. Establišment zaujal postoj v nezvykle klanovém duchu a chrání korporátní zájmy kamarádíčkovských elit, přičemž volební boj ve Spojených státech a prohlubující se ekonomická recese ty plameny ještě přiživují. Celý ten rok byl prodchnutý pachem střelného prachu, ale ještě svět nezahalil dýmem globální války.
V roce 2016 bychom měli očekávat pokračující napětí v mezinárodních vztazích. Počet místních konfliktů se nesníží. Existuje vysoká šance, že dojde k výrazné eskalaci konfliktu na východní Ukrajině. V létě 2016 se očekává destabilizace situace ve Střední Asii a v Afghánistánu, která by se opět mohla zvrhnout do plnocenné občanské války. Zóna konfliktu na Arabském poloostrově se bude rozšiřovat. V Turecku je vysoké riziko občanské války. Naopak intenzity bojů v Sýrii a Iráku budou spíše klesat či zůstanou na současné úrovni.
Rok 2016 bude znamenat rostoucí pravděpodobnost širšího globálního konfliktu. Turbulentní klima v Jihočínském moři, vyslání jaderných zbraní do Evropy, koloniální styl americké zahraniční politiky a dvojí standardy jsou v blízké budoucnosti schopny přivést svět na pokraj jaderné katastrofy.
Zdroj: southfront.org