V listopadu oznámily čínské úřady nákup 24 ruských stíhaček Su-35 v částce dvě miliardy USD. Cena jedné stíhačky bude činit 83 milionů USD. Ten nákup se zdá být dost divný, píše The Epoch Times. „Su-35 je stíhačka generace 4++. Čína má stíhačky podobného typu (Chengdu FC-1, JH-7, J-10, J-11), a také se v současné době rozpracovávají dva modely páté generace — J-20 a J-31. Vzniká otázka, nač potřebuje Čína ruské stíhačky, když může sama vyrobit modernější. Odpověď je jednoduchá: čínské stíhačky mají příliš mnoho problémů", píše vydání.
Úřady ČLR se už dávno zajímaly o Su-35. Rusko zahájilo jednání s Čínou o prodeji stíhaček v r. 2011. Pak byla jednání pozastavena, protože Komunistická strana Číny (KSČ) trvala na tom, aby se stíhačky montovaly v čínských závodech. V r. 2013 KSČ znovu projevila zájem o Su-35. Celá tato situace velmi připomíná příběh s rozpracováním čínské stíhačky J-10.
Čína začala projektovat J-10 v 80. letech, vyrobila prototyp v 90. letech, a pak v r. 1992 požádala Rusko, aby jí prodalo 50 kusů Su-27. Nákup ruských stíhaček se stal signálem o tom, že projekt J-10 ztroskotal, podotýká vydání.
„Rusko je hlavním dodavatelem stíhaček a bombardérů pro Čínu. Mnohá letadla čínské výroby potřebují ruské součásti. Čína ukončila rozpracování J-10 teprve v r. 2006, a to za využití ruských komponentů a motoru. Motory pro stíhačky jsou Achillovou patou čínského leteckého průmyslu. V r. 2010 ohlásila Čína výrobu vlastního motoru WS-10A, který je imitací ruského motoru. O rok později však znovu nakoupili Číňané ruské motory. V tomto světle může nákup Su-35 znamenat, že čínské úřady nespoléhají na své projekty včetně budoucího J-20", podotýká autor článku.
Kromě toho je řada problémů v čínských společnostech na výrobu letadel.
Manažer Šen-jangské letecké korporace, který chtěl zůstat anonymní, v loňském interview pro The Epoch Times vyprávěl o korupci a o výrobních problémech ve společnosti.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Podle jeho slov, čtyři vedoucí představitelé společnosti si přisvojují ročně asi 100 milionů jüanů (16 milionů USD). Součásti zachycovací stíhačky J-8 vyrábějí dočasní dělníci z osmi továren, kteří nemají patřičnou přípravu ani certifikáty. Podle slov manažera, čínské stíhačky se porouchají tak často, že Šen-jangská korporace zaměstnává zvláštní opravářskou brigádu, která koná službu na cvičeních vojenského letectva ČLR.
Státní televize CCTV uvedla nedávno příspěvek, v němž bylo ukázáno, že součásti stíhačky Shenyang J-15 se leští ručně. Čínští uživatelé se vysmáli tvrzení novinářů, že součásti J-15 přizpůsobují technici s přesností tři mikrony. Tři mikrony — to je 1/25 tloušťky lidského vlasu. „V současné době pomocí počítačového zařízení je možno dosáhnout přesnosti dva mikrony. Ten technik z reportáže je snad superman, když je schopen pracovat s přesností tři mikrony", napsal jeden z uživatelů.
Některá média vyslovila předpoklad, že Čína si koupila Su-35, aby hodila rukavici americkým stíhačkám a změnila poměr sil v Asijsko-Tichomořském regionu.
Svými technickými charakteristikami připomíná Su-35 americkou stíhačku F/A-18E/F Super Hornet. USA mají také několik stíhaček čtvrté generace včetně F14 Tomcat, F16 Fighting Falcon a F15 Eagle.
Nákup Su-35 neposkytne Číně žádné přednosti před americkým vojenským letectvem a dokonce i před sousedními státy. Indie, Jižní Korea a Japonsko mají vlastní stíhačky čtvrté generace: HAL Tejas, FA50 a F2. Kromě toho prodala Indie Filipínám 12 letadel FA50.
Druhá stránka problému spočívá pro Čínu v tom, že její konstruktéři by si měli pospíšit. Indie, Jižní Korea, Indonésie a Japonsko už projektují stíhačky páté generace. Indie rozpracovává HAL AMCA a FGFA (za účasti Ruska). Japonsko pracuje na Mitsubishi ATD-X, Indonésie a Jižní Korea — na společném projektu KF-X/IF-X.
Podle plánu mají být všechny tyto projekty ukončeny do začátku nebo do poloviny 20. let 21. století. Stihne-li Čína vykonat práci v stanovené lhůtě, bude Chengdu J-20 hotov do r. 2018, a Shenyang J-31 — do r. 2020.
Zdroj: sputniknews.com