Kompletní přepis výroční tiskové konference ruského prezidenta Vladimira Putina

V. Putin: Dobrý den, vážení kolegové, přátelé! Pravidelně se s vámi setkáváme na konci roku. V letošním roce zcela nedávno bylo předneseno Poselství. Upřímně řečeno, ani nevím, co mám ještě říct, kromě toho, co v něm bylo řečeno. Zdá se, že všechny základní, klíčové věci tam byly formulovány.

 

Nicméně určitě existují otázky, které vyžadují další vysvětlení z naší strany. Když říkám "z naší strany", mám na mysli sebe a své kolegy jak v administrativě, tak i ve vládě Ruské federace.

Proto navrhuji bez dlouhých monologů začít přímo s konkrétními otázkami, abychom neztráceli čas.

Prosím, Dmitriji Sergejeviči.

 

D. Peskov: V loňském roce jsme vytvořili hezkou tradici: zahájili jsme otázkou jednoho z nejzkušenějších účastníků "kremelského novinářského týmu" – [Vjačeslava Konstantinoviče] Těrechova. Ale máme tu ještě jednoho nejzkušenějšího účastníka tohoto týmu, je to Alexandr Gamov z „Komsomolské pravdy“. Chci mu poskytnout možnost položit první otázku.

 

V. Gamov: Moc děkuji především Vám, Vladimire Vladimiroviči, za jedenáctou v pořadí tiskovou konferenci v tomto formátu.

A otázku mám následující. Před tím, než jsem se vydal sem k Vám, díval jsem se na přepis loňské tiskové konference, a tam jsme s Vámi taky mluvili o složité situaci, která se vytváří v ruské ekonomice.

A tehdy se Vás také Sláva Těrechov ptal, a ostatní kluci, jak dlouho budeme překonávat tuto složitou situaci. Řekl jste, že při nejhorším vývoji to potrvá  asi dva roky. Jsou to Vaše slova. Pamatujete si, že ano? Tak jsem si to spočítal, vychází konec roku 2016 – začátek roku 2017.

Řekněte, prosím, nezměnila se nyní Vaše představa, pokud jde o naše s Vámi překonání krize? Protože, země to nese velmi těžce, Vy to sám víte lépe než my. Jaká je Vaše další předpověď?

Promiňte, zapomněl jsem se představit: Alexandr Gamov, „Komsomolskaja pravda“ – rádio, webové stránky a noviny.

Děkuji.

 

V. Putin: Začněme s tím, že vám řeknu starý, otřepaný vtip. P otkají se dva kamarádi a jeden se ptá druhého, jak je. Ten odpoví, že černobíle. Na dotaz, zda je to spíš černé, nebo bílé, odpověděl, že momentálně spíš černé. Uplynulo půl roku a na stejný dotaz kamaráda, odpoví opět, že spíš černé. Přítel namítá: „Ale to jsi říkal už minule.“ Dostane se mu odpovědi: „Ukázalo se, že tehdy to bylo bílé.“ Přibližně takovou máme situaci.

Když jsme minule, před rokem, hovořili o tom, jaké jsou naše plány a jak se budeme snažit překonat krizi, jaké vyhlídky před sebou máme, věděli jsme, bohužel, o velké závislosti naší ekonomiky na zahraničně-ekonomických faktorech a především na cenách tradičních položek našeho vývozu: ropy, zemního plynu, jejich derivátů, chemických výrobků, hnojiv (to vše se konec konců do značné míry vypočítává z ropy a zemního plynu),  a vycházeli jsme z toho, že průměrná cena  ropy značky Brent, naší ropy, bude 100 dolarů za barel.

Bylo to na začátku roku 2014. Vše ostatní jsme z této částky vypočítávali: makroekonomiku, také příjmy a výdaje, podporu sociální oblasti, podporu ekonomiky, a tudíž ministerstvo ekonomického rozvoje v závislosti na všech těchto parametrech připravovalo plány rozvoje na konci loňského roku. Ale koncem tohoto roku jsme již museli všechno přepočítávat, dokonce i v loňském roce, nakonec bylo třeba vše přepočítat, protože cena klesla napolovic, nikoliv o pár procent, ale napolovic: byla sto dolarů za barel, a dostala se na padesát.

Udělali jsme rozpočet na příští rok vycházejíce právě z tohoto čísla, je to dnes velmi optimistický  odhad – 50 dolarů za barel. Ovšem teď to je kolik? Již třicet osm? Takže budeme muset znovu něco upravit.

Spolu s tím využiji přece jen Vaši otázku k tomu, abych ukázal, k čemu jsme dospěli.

Ano, samozřejmě, pád cen na naše základní energetické zdroje ovlivnil všechny naše ukazatele. Jaké? Jde o pokles HDP o 3,7 procenta. K 7. prosinci inflace od začátku roku činila 12,3 procenta.

Považuji za důležité o tom mluvit, protože jistě budou i další otázky spojené s perspektivou rozvoje, s dnešním stavem. K pochopení toho všeho je třeba tyto údaje znát a z toho vycházet.

Reálné použitelné příjmy obyvatelstva poklesly, investice do základního kapitálu za deset měsíců letošního roku se snížily o 5,7 procenta. Spolu s tím, a taky o tom jsme již hovořili, statistika ukazuje, že ruská ekonomika celkově má krizi za sebou, v každém případě vrchol krize, tedy nikoliv krizi jako takovou, ale vrchol krize.

Počínaje 2. čtvrtletím letošního roku jsou pozorovány známky stabilizace podnikatelské aktivity. Na základě čeho děláme takový závěr? V září – říjnu přírůstek HDP (již jde o přírůstek) činil přibližně 0,3–0,1 procenta vůči předcházejícímu  měsíci. Od května přestal klesat také objem výroby průmyslového zboží. V září a říjnu byl zaznamenán malý, ale přesto růst průmyslové produkce: 0,2–0,1 procenta. Mimochodem, na Dálném Východě byl zaznamenán růst průmyslové výroby o 3,1 procenta.

Pozitivní dynamiku vykazuje zemědělství, růst v tomto odvětví bude ne méně než tři procenta. A to hovoří o tom, že správně a včas děláme vše pro podporu zemědělství. A sklizeň obilí máme druhý rok po sobě vyšší než 100 milionů tun, tedy 103,4 milionů tun. To je velmi dobrý ukazatel. A ještě jednou chci využít této příležitosti, abych poděkoval vesničanům za jejich práci.

Stabilní situace je pozorována na trhu práce: míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 5,6 procenta. Spolu s vámi chápeme, pokud si vzpomeneme na rok 2008, že celkově jde o pozitivní výsledek činnosti vlády.

Byl udržen přebytek obchodní bilance. I když celkový objem obchodního obratu klesl, přebytek zůstává, a to ve slušné výši – 126,3 miliardy dolarů. Devizové rezervy činily 364,4 miliardy, čili trošku klesly, ale stále jde o velmi solidní částku.

O 13 procent se ve srovnání s rokem 2014 zmenšila celková zadluženost Ruské federace. Výrazně se snížil odliv kapitálu. A navíc, ve 3. čtvrtletí běžného roku je zaznamenán čistý příliv.

Co se týče snížení dluhové zátěže, je to nesmírně důležitá věc a důležitý pozitivní ukazatel. To je obracená strana mince spojená s takzvanými sankcemi. Samozřejmě bylo by dobře, kdybychom měli možnost používat vnější trhy refinancování a aby všechny tyto peníze zůstaly uvnitř Ruska, pomáhaly rozvoji, ale na druhou stranu, opakované refinancování je také špatné znamení.

Takže co jsme udělali: nehledě na všechna omezení, splnili jsme zcela  všechny naše závazky vůči našim partnerům, včetně mezinárodních kreditních institucí. Všechno  splácíme v termínu a v plné výši. A celkový kumulativní dluh, to není státní dluh, ale celkový kumulativní dluh, zahrnující dluhy jak našich finančních institucí, tak i podniků v reálném sektoru ekonomiky, se snížil, a to je v zásadě pozitivní věc.

Jak jsem již řekl, vidíme i čistý příliv kapitálu, což je také velmi pozitivní věc, jsem si jistý a odborníci také o tom mluví, ukazuje  to, že investoři jsou si vědomi reality naší ekonomiky, začínají projevovat zájem o to, pracovat zde. I přes složitou situaci, stále se též vyvíjí palivo-energetický komplex. Těžba ropy, uhlí, výroba elektřiny vzrostly. Na konci roku bude uvedeno do provozu více než 4,6 GW nových generujících kapacit.

Už jsme jich asi 20 spustili, je to o něco méně, než minulý, předminulý rok. V loňském a předloňském roce bylo dosaženo absolutního rekordu, ale 4,6 – to je taky velmi dobrý ukazatel. A v příštích letech tato tempa budou zachována. A to je také velmi důležité, protože to svědčí o rostoucích schopnostech ekonomiky jako celku. Hovoří to o její energetické zajištěnosti.

Aktivně se rozvíjí infrastruktura. Celá námořní přístavní infrastruktura Ruska získala přírůstek kapacit v objemu 19,5 milionu tun. Mimochodem, rád bych upozornil na tohle: za leden – září objem překládky zboží v ruských přístavech se zvýšil o tři procenta. Kolegové, o čem to svědčí? Proč poklesly příjmy rozpočtu z našich vývozních komodit? Ano, kvůli cenovým ukazatelům. A vzhledem k tomu, že pozorujeme zvýšení obchodního obratu v přístavech, to znamená, že fyzický objem se nesnížil, ale dokonce vzrostl. A to je velmi pozitivní faktor.

Pokračujeme s rozvojem letištního systému. Za devět měsíců letiště obsloužila více než 126 milionů cestujících. To je o 2,5 procenta více, než v loňském roce. Výrazně vzrostl objem vnitřní letecké dopravy, a to o více než 16 procent.

Nehledě na složitou finančně-ekonomickou situaci, pokračujeme s odpovědnou politikou v oblasti státních financí. Za 11 měsíců letošního roku příjmy federálního rozpočtu činily 12,2 bilionu dolarů, náklady – 13,1 bilionu. Rozpočtový deficit, jak vidíme, – 957 miliard. Očekávaná úroveň deficitu rozpočtu na konci letošního roku – 2,8–2,9 procenta HDP. Je to docela uspokojivý údaj, vezme-li se v potaz dnešní situace v ekonomice, ne-li víc.

Aby byla zajištěna rovnováha federálního rozpočtu, v letošním roce jsme použili Rezervní fond. Při tom, a to je také velmi důležité, suverénní fondy jsou dnes vcelku na dobré úrovni, tvoří 11,8 procenta HDP. Rezervní fond činil 3 bilionů 931 miliard rublů, čili 5,3 procenta HDP, a Fond národního blahobytu – 4 biliony 777 miliard rublů, to je 6,5 procenta HDP.

Splnili jsme všechny své sociální závazky letošního roku, zaznamenali jsme přirozený přírůstek obyvatelstva. Je to velmi dobré znamení, vypovídá o náladě lidí, o tom, že mají možnost v podstatě plánovat rozvoj rodiny, to mě velmi těší. Jen za dobu účinnosti, řekněme, programu mateřského kapitálu, peněžní prostředky již dostalo 6,5 milionu ruských rodin. My jsme se rozhodli v tomto programu mateřského kapitálu pokračovat. Připomínám, že v roce 2016 výše mateřského kapitálu zůstane na úrovni roku 2015, to znamená 453 tisíc rublů.

V drtivé většině regionů byly otázky dostupnosti předškolního vzdělávání vyřešeny přibližně na 97 procent a něco.

Podle prognózy Ruského statistického úřadu překročí na konci roku očekávaná délka života 71  let.

Splnili jsme své závazky v oblasti valorizace důchodů podle výše skutečné inflace v roce 2014, starobní důchody se zvýšily o 11,4 procenta. Od 1. dubna tohoto roku o 10,3 procenta vzrostly sociální důchody.

Začal jste svoji otázku tím, co se stalo v loňském roce a co můžeme očekávat v nejbližší době, v roce příštím. Vycházeje přibližně z těchto cenových ukazatelů našeho vývozu, platných dnes, v každém případě, vláda počítá s  růstem ekonomiky o 0,7 procenta v roce 2016, o 1,9 procenta – v roce 2017, dále pak 2,4 procenta růstu v roce 2018.

Chci zaostřit vaši pozornost na to, že to všechno je propočítáno z ceny ropy 50 dolarů za barel. Nyní je tato cena nižší. Volatilita je velmi velká. Nebudeme spěchat s přepočítáním a s provedením úprav v rozpočtu, protože to by mělo za následek snížení objemu financování jak sociální sféry, tak i reálného sektoru, ale vláda samozřejmě připravuje scénáře na všechny možné varianty vývoje. Ty by měly být v rukou vlády jako nástroj, vláda musí být připravena na jakýkoli vývoj situace.

Samozřejmě rezervy růstu HDP nejsou omezeny pouze našimi schopnostmi spojenými s vývozem. Je třeba se zabývat, už jsem o tom mluvil v Poselství, náhradou dovozu, která sama o sobě není všelék, ale předpokládáme, že to vyvolá rekonstrukci velké části našeho průmyslu, zemědělství. To bude znamenat jinou technickou vybavenost, čili dojde ke zvýšení produktivity práce. A my samozřejmě musíme i nadále pracovat na zdokonalování mechanismů řízení ekonomiky, odstraňování byrokracie, vytváření lákavějších podmínek pro podnikání a podporu podnikatelů při řešení těch úkolů, které stojí před nimi a před naší ekonomikou obecně. Budeme pracovat a na tyto  směry  soustředíme svou pozornost.

Takže velké díky Vám za otázku. Poskytlo mi to možnost využít tyto materiály.

 

J. Glušakovová: Děkuji.

Jsem Jelena Glušakovová, RIA Novosti.

Dobrý den! Vladimire Vladimiroviči, řekl jste, že vrchol krize jsme již prošli, nicméně ekonomická situace zůstává i nadále velmi znepokojující, hovoří o tom ekonomové. Zejména Váš spolupracovník Alexej Leonidovič Kudrin vyzývá k reformám, ale on je známý optimista.

Tento týden, například, velmi zneklidňující myšlenky vyjádřil také Váš veřejný ochránce práv, zmocněnec pro práva podnikatelů Boris Titov. Zejména prohlásil, že úvěrová sazba Centrální banky je velmi vysoká. Tudíž naši podnikatelé z pochopitelných důvodů si nemohou  půjčovat na Západě a nemohou si půjčit v Rusku, protože cena úvěru je příliš vysoká. Říká, že pokud taková situace bude pokračovat, pak se staneme Venezuelou, kde mají jeden kurz národní měny na "černém trhu" a zcela jiný – oficiální.

Sdílíte takové obavy? Budete podporovat měnovou politiku Centrální banky? Považujete za nutné snížit úrokové sazby?

Děkuji.

 

V. Putin: Bouřlivý dlouhotrvající potlesk Vaší otázce.

Samozřejmě, že to všechny zneklidňuje. A samozřejmě každý chce, aby úvěrová sazba Centrální banky byla nižší, a na  ni se, jak je známo, orientují i komerční banky při poskytování úvěrů účastníkům hospodářské činnosti. To je, mimochodem řečeno, nikoliv jediný faktor sazby v komerčním sektoru, ale je podstatný,  to je pravda.

Boris Titov vše dělá správně, on bojuje za zájmy podnikatelské komunity a je velmi důležité, že takového člověka a takové instituce máme. Proč jsem to asi kdysi vytvořil? Protože chci slyšet různé názory, aby mi v záplavě běžné agendy neunikly nějaké důležité a podstatné prvky našeho hospodářského života v tomto případě.

Pro začátek přímo odpovím na Vaši otázku. Podporuji politiku Centrální banky a vlády zaměřenou na zajištění makroekonomické stability. To je první věc.

Za druhé. Při vší touze snížit sazbu, nelze to udělat administrativní cestou, je třeba vycházet z reality naší ekonomiky, z její struktury. Samozřejmě, že jsem často slyšel: ejhle tam, kdesi za kopečky, tam jsou jiné sazby, jsou nižší. Samozřejmě, že jsou nižší. Schválně jsou takové. Ale tam jsou jiné problémy a struktura ekonomiky je úplně jiná. U nás číhá hrozba inflace, a tam je problémem, možná, deflace, kdy výrobce produkuje, a prodat nemůže. Tedy v tom tkví problém.

A my zde máme zcela jiný problém. K tomu,  aby se snížila sazba, potřebujeme nikoliv vytýkat něco Centrální bance, jak se to dělalo v sovětských dobách a v centrálně plánované ekonomice, nýbrž pomáhat Centrální bance a vládě potlačovat inflaci a snižovat devalvační rizika a očekávání. Až budeme schopni udělat jak prvé, tak i druhé, když budeme kráčet touto cestou, pak se přirozeným způsobem, tržně, klidně bude snižovat úvěrová sazba Centrální banky.

Tam, kde lze podpořit reálnou ekonomiku, Centrální banka to dělá. Ale nelze ji tlačit k větším krokům v tomto směru, protože jeden z klíčových, – není to jediný, ale jeden z klíčových – problémů, jimž je boj s inflací, může být zpochybněn: a co Centrální banka dělá kromě toho, že udržuje v práceschopném stavu celý finanční, bankovní systém v zemi? A my můžeme tvrdit, že tak tomu opravdu dnes je. Co ještě dělá Centrální banka? Společně s vládou pracuje například na tzv. programech projektového financování, kdy prostřednictvím vlády jsou předkládány určité projekty, a jejich soubor je dostatečně velký, jde tady o desítky miliard dolarů, již, podle mého soudu, 250, pak 500 miliard v různých programech. A k těmto programům banka poskytuje fondy pro naše komerční finanční instituce za účelem následného financování těchto konkrétních programů. Týká se to nových investičních projektů, banka se jich také účastní. Celou sadu nástrojů banka využívá. Myslím, že to prozatím stačí.

 

V. Romaněnkovová: Agentura TASS, jsem Veronika Romaněnková.

Řekněte mi upřímně, Vladimire Vladimiroviči, jste spokojen s prací vlády? Nakolik jsou adekvátní kroky, které se podnikají teď v té krizové situaci, které jste nám popsal? Lze očekávat, že budou následovat změny ve složení vlády?

 

V. Putin: Ne. Víte, za dostatečně dlouhé období mé práce si toho asi bylo možno všimnout, že: velmi citlivě zacházím za a) s lidmi; a za b) domnívám se, že personální rošády obvykle  (samozřejmě, ne vždy personální změny jsou negativní),  nejsou nutné, překáží. A pokud se někomu nedaří to, za co jsem taky zodpovědný, jsem přesvědčen, že to je i moje chyba. Takže žádné změny, zejména významné, nejsou na pořadu dne.

Spolu s vládou přemýšlíme o tom, jak zdokonalovat strukturu. To je pravda. Jak udělat práci vlády efektivnější na nejcitlivějších směrech v ekonomice, v sociální oblasti. Tyto plány existují, ale nemají jakýsi dramatický charakter, nejsou spojeny výhradně s personálními otázkami. Souvisí to s touhou zlepšovat práci tohoto veledůležitého orgánu řízení.

A co se týče toho, jestli jsem spokojen, nebo ne, obecně jsem toho názoru, že práce (vlády) je uspokojivá. Samozřejmě, že je možné a je třeba pracovat lépe. Podívejte se, na začátku loňského roku byl připraven protikrizový plán a začala jeho realizace, nepamatuji si, jak se jmenuje, ale je to ve své podstatě protikrizový plán. Analýza toho, co bylo provedeno, svědčí o tom, že 35 procent – to je více než třetina – plánovaných aktivit, bohužel, dosud není  splněno.

A to hovoří o tom, že určitě nebylo ještě vyvinuto dostatečné administrativní úsilí, organizační úsilí v různých směrech v různých ministerstvech, úřadech k tomu, aby se rychle, včas a kvalitně reagovalo na ty výzvy, které před námi stojí. Ale obecně, opakuji, strategicky vláda dělá správné kroky a funguje efektivně.

Pojďme udělit slovo Tatarům. Takový velký plakát. Copak lze obejít Tatary? U nás se bez Tatarů neobejdeme.

 

J. Kolebakinová:  Díky moc, Vladimire Vladimiroviči. Jmenuji se Jelena Kolebakinová, zastupuji podnikatelské noviny Tatarstánu „Podnikání Online“. Obyvatelé Tatarstánu by mi neodpustili, nepoložím-li Vám právě tyto otázky. Ve svém Poselství jste hovořil o tom, nebo spíše, zdůraznil jste, že není třeba klást rovnítko mezi laskavým pracovitým lidem Turecka a vládnoucí elitou, že máme  v Turecku mnoho spolehlivých přátel. A jak víte, Tatarstán za ty roky navázal s Tureckem mnoho pevných ekonomických, kulturních vazeb. A co máme dělat teď? Přetrhat všechny tyto vazby, rozbít vztah s celým  turecky mluvicím světem? Protože právě tak byl vyhodnocen nedávný telegram Vladimira Medinského s doporučením, že je třeba přerušit všechny kontakty s mezinárodní organizací TÜRKSOY .  Co dělat s těmi investory z Turecka, kteří vložili do Tatarstánu čtvrtinu všech zahraničních investic? To je moje první otázka.

Dovolte mi ještě druhou otázku, jinak obyvatelé Tatarastánu budou určitě nespokojeni. Od 1. ledna 2016 se podle federálního zákona prezident Tatarstánu Rustam Minnichanov nesmí označovat jako „prezident“. Ovšem to může být vnímáno jako útok na národní cítění všech, vlastně, všech Tatarů světa, a Vy jste, připomínám Vám to, vždy říkal, že podle Ústavy jde o vnitřní záležitost republiky, jak se jmenuje hlava regionu. Bude federální centrum přesto trvat na přejmenování funkce hlavy Tatarstánu?

Děkuji.

 

V. Putin: Ano, viděl jsem plakát "Turecko". Prosím Vás, položte i svoji otázku. Hned se tím budeme zabývat.

 

J. Teslovová: Jsem Jelena Teslovová, informační kancelář „Anadolu“.

Mám podobnou otázku, taky jsem chtěla začít s tím, že v Poselství Federálnímu shromáždění jste řekl, že nechceme klást rovnítko mezi tureckým lidem a částí turecké elity, která je přímo odpovědná za smrt našich vojáků v Sýrii.

Ovšem na obyčejné úrovni vzniká trochu jiný dojem. Na velvyslanectví Turecka v Moskvě docházejí stížnosti od studentů, kteří říkají, že je vyřadili, od podnikatelů, kteří si stěžují, že jim hrozí deportace. Jak se s tím vypořádat?

Moje druhá otázka se rovněž týká Sýrie. Stanovisko vůči osudu syrského prezidenta je známo. Rusko říká, že rozhodnout musí syrský lid, ale USA a jejich spojenci trvají na tom, že nemá politickou budoucnost. Projednávali jste tuto otázku s Johnem Kerrym, když byl na návštěvě v Moskvě? A bude tato otázka nastolena v New Yorku? Děkuji.

 

V. Putin: Prosím, ještě Váš dotaz.

 

F. Safarov: Vážený Vladimire Vladimiroviči! Já jsem Faud Safarov, turecká tisková agentura "Cihan".

Tak rychlé zhoršení vztahů mezi Ruskem a Tureckem není výhodné ani pro jednu stranu. A nejen to, oběma stranám to přináší jen škodu. Myslíte si, že v tomto scénáři existuje nějaká třetí strana?

Dovolte mi druhou otázku. Nedávno byla vytvořena islámská koalice pro boj proti ISIL, ale víme, že existuje koalice zemí NATO a také rusko-syrská koalice. Tedy, jsou tu tři koalice proti ISIL. Opravdu je tak těžké porazit toto zlo? Možná, že zde existují jiné cíle, jiné plány? Je možné, že problémem vůbec není ISIL? Děkuji.

 

V. Putin: Ano, k Sýrii se zkusím vyjádřit na konci. Teď o konfliktu, který se stal. Považujeme postup tureckých úřadů (týká se to našeho letadla, které sestřelili) nikoliv za "nevlídný", ale za nepřátelský akt: sestřelili vojenský letoun, zemřeli naši lidé.

Co nás obzvláště popudilo? Pokud by to byla nehoda, jak jsme později slyšeli, turecké úřady prý ani nevěděli, že jde o ruský letoun. Tak co se dělá v těchto případech?  Zemřeli přece lidé. Hned se zvedá sluchátko a vysvětluje se, co se stalo. Místo toho okamžitě běželi do Bruselu, začali křičet: "Pomoc! Ubližují nám". Kdo vám ubližuje? Dotkli jsme se snad někoho? Ne. Začali se schovávat za NATO. Má tohle NATO zapotřebí? Jak se ukázalo, asi taky ne.

Teď co je nejdůležitější? Chci, abyste to pochopili, aby i naši lidé uslyšeli a v Turecku také slyšeli. Co nás, kromě toho, že došlo k tragédii, ke smrti lidí, co se nás dotklo? Vždyť jsme neodmítali spolupráci. Když jsem naposled byl v Antalyi, hovořili jsme tam s celým vedením Turecka. A turečtí kolegové nastolili před námi velmi citlivé otázky a požádali o podporu. Nehledě na to, že se naše vztahy teď pokazily (nebudu říkat, o čem byla řeč, to není můj styl), ale věřte mi, před námi byly nastoleny pro Turecko velmi citlivé otázky, nezapadající do kontextu mezinárodního práva z hlediska těch řešení, která turecká strana navrhovala.

A představte si, my jsme jim řekli: "Ano, chápeme to a jsme připraveni vám pomoci". Pochopte, já jsem o tzv. Turkomanech ani jedním uchem nic neslyšel. Já vím, že Turkmeni žijí, naši blízcí Turkmeni, v Turkmenistánu, a tady nelze pochopit nic… Nám nikdo nic neřekl. Ale jestliže jsme potvrdili připravenost spolupracovat na velmi citlivých pro Turecko otázkách, bylo snad tak těžké předem zvednout telefon nebo prostřednictvím existujících vojenských kanálů spolupráce říct: víte, tehdy jsme si povídali, ale o tomto úseku hranice jsme nemluvili, jenže i zde máme své zájmy. Mějte na zřeteli: prosíme to či ono, nebo neútočte. Nikdo se ani nepokusil něco říct! To vše nehledě na to, že jsme projevili ochotu spolupracovat s Tureckem na nejcitlivějších pro něj otázkách. Proč bylo třeba to udělat? Já nechápu, proč? A čeho dosáhli? Mysleli si snad, že odtamtud utečeme? To samozřejmě ne, Rusko není taková země. My jsme svou přítomnost navýšili, počty bojového letectva vzrostly. Nebyly tam ruské systémy protivzdušné obrany, nyní tam stojí S-400. Uvádíme do standardního stavu systém PVO Sýrie, opravili jsme již dříve dodané systémy PVO „Buk", jsou velmi efektivní. Jestliže dříve Turecko tam ještě létalo a neustále porušovalo vzdušný prostor Sýrie, nyní jen ať to zkusí! Proč (to udělali)?

Zeptal jste se: "Snad tam je nějaká třetí strana?" Já Vaši narážku chápu. My to nevíme. Ale pokud někdo z tureckého vedení se rozhodl políbit Američanům jisté místo, nevím, zda se zachoval správně, nebo ne. Za prvé, nevím, chtějí-li  to Američané nebo nechtějí. Lze si představit, že na jakési úrovni byly dohody o tom, že my zde "sundáme" ruské letadlo, a vy přivřete oči, že vstoupíme, řekněme,  na území Iráku a okupujeme jeho část. Já nevím, možná, že taková výměna existovala, není nám to známo. V každém případě se jim podařilo dostat všechny do velmi těžké situace.

A podle mého názoru, když se tak dívám, analyzuji všechno, co se tam dělo a děje, zdá se mi, že ISIL  je již vůbec druhořadou věcí. Teď vám povím, jak já to vidím.

Svého času vstoupili do Iráku, zničili zemi (dobře je to nebo špatně – není důležité), vzniklo vakuum. Pak se objevily prvky, související s obchodováním s ropou. A tato situace se utvářela roky. Vždyť je tam vytvořen byznys, pašování ve velkém, průmyslovém měřítku. Poté vzhledem k nutnosti chránit toto pašování a nelegální vývoz, vznikla potřeba vojenské síly. A velmi se hodilo využít islámský faktor, lákat potravu pro děla islámskými hesly, které doopravdy jen hrají hru, jejíž podstatou jsou ekonomické zájmy. Začaly je tam soustřeďovat. Takto podle mého názoru vznikl ISIL. Nyní bylo třeba zajistit cesty dodávek.

Začali jsme útočit na konvoje. Nyní vidíme, že se rozčleňují, v noci se pohybují ve skupinách, v nichž je pět, šest, deset, patnáct strojů. Ale jiná trasa, hlavní, se začala  odklánět do Iráku a pokračuje přes Irák, přes irácký Kurdistán. Tam na jednom místě – požádám ministerstvo obrany, aby to ukázali,- jsme zjistili  11 tisíc cisternových aut, 11 tisíc na jednom místě, víte, je to prostě hrůza.

Takže, je-li tam třetí strana, to nevím, je docela možné, že takový scénář existuje, že asi nebyl s nikým dohodován, ale dnešní turecké úřady jsou neustále kritizovány, jen tak – z dálky, za islamizaci země. Já teď neříkám, že to je špatné nebo dobré, ale připouštím, že se stávající vedení Turecka rozhodlo ukázat Američanům a Evropanům: ano, islamizujeme zemi, ale my jsme takoví ti moderní islamisté, civilizovaní. Řekl přece kdysi Reagan o Somozovi: Somoza je samozřejmě mizera, ale je to náš mizera; tedy berte to v úvahu: jsme sice islamisté, ale my jsme vaši islamisté.

Možná, že je tam i takový podtext, ale nic dobrého z toho, co se stalo, nevzešlo. A cíle, pokud nějaké byly, nejen nebyly dosaženy, ale naopak, mám teď na mysli turecké cíle, naopak – situaci jen zhoršily.

Nyní o našich turkotatarských národech. Samozřejmě, že je třeba pokračovat ve svých kontaktech s etnicky nám blízkými, říkám „nám“, protože tureckojazyčné národy Ruska – to je součást Ruska, a v tomto smyslu i turecký lid, o kterém jsem mluvil v Poselství jako o přátelském pro nás národě, i další tureckojazyčné národy jak byly našimi partnery a přáteli, tak i zůstanou. A my samozřejmě budeme a musíme dále udržovat s nimi kontakt.

Jak ukázala praxe, se stávajícím tureckým vedením je pro nás obtížné dohodnout se, nebo je to faktický nemožné. Dokonce i tehdy, když říkáme "ano, souhlasíme s tím," zasazují nám rány z boku nebo do zad, přičemž z naprosto nepochopitelného důvodu.

 Proto na mezistátní úrovni nevidím vyhlídky k navazování vztahů s tureckým vedením, a na humanitární samozřejmě ano. I když zde jsou také problémy. Myslím, že i zde nynější turecké vedení dosáhlo toho, co zřejmě ani nečekalo. Budeme muset přijmout určitá restriktivní opatření v ekonomice a v některých dalších oblastech, například je to spojeno s cestovním ruchem.

Rozumíte, ta plíživá islamizace, kvůli níž by se Atatürk pravděpodobně již v hrobě obrátil, se nás dotýká. Vidíme, zaznamenáváme, že v Turecku jsou bojovníci, rodáci, řekněme, že ze Severního Kavkazu. Opakovaně jsme říkali našim partnerům: "My takto nepostupujeme proti Turecku". Ne, stále tam sedí, léčí se, jsou pod ochranou. Pak díky bezvízovému styku vstupují k nám na turecké cestovní pasy a vytrácí se a my je pak musíme odchytávat buď na Kavkaze, nebo v našich milionových městech. Proto tohle budeme muset zajisté udělat, stejně jako podniknout některé další kroky, které vyžaduje naše národní bezpečnost.

 Nyní o prezidentovi Tatarstánu. Víte, u nás se koneckonců říká: ať mně nazvou třeba hrncem, jen aby mně do pece nešoupli. Je to opravdu otázka samotného Tatarstánu, nemyslím si, že je to natolik citlivé, že se to dotkne nějak národního cítění. Víte, jak ostře vnímají své národní cítění národy na Kavkaze, ale dokonce i v Čečensku řekli: ne, v naší zemi by měl být jeden prezident, a my to uděláme se svým lídrem jinak, s první osobou republiky. Taková byla volba čečenského lidu. S respektem přijmeme jakékoliv rozhodnutí Tatarstánu. Takže rozhodujte sami, ano?

 

A. Vernický: Jsem Anton Vernický, První kanál.

 

V. Putin: Omlouvám se, zapomněl jsem na něco, zapsal jsem si Váš dotaz. Omluvte mne, prosím, Antone.

Osud syrského prezidenta. Mnohokrát jsem o tom mluvil a chci ještě jednou zopakovat. Nikdy nebudeme souhlasit s tím, že někdo cizí, ať je to kdekoliv, bude někomu vnucovat, kde a kdo má řídit. To se prostě naprosto neshoduje ani s nějakým zdravým rozumem, ani s mezinárodním právem. A my jsme samozřejmě mluvili o tom s ministrem zahraničí Kerrym. Naše pozice se nemění, je principiální. Jsme přesvědčeni, že pouze syrský lid může určit, kdo ho má řídit a podle jakých norem, podle jakých pravidel.

Takže obecně – a já teď řeknu pravděpodobně důležitou věc – podporujeme iniciativu Spojených států, včetně přípravy rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Sýrii, a právě s návrhem této rezoluce přijel ministr zahraničí. Celkově nám to vyhovuje. Myslím, že po seznámení s projektem to musí uspokojit také syrské úřady. I když něco se jim možná nemusí líbit. Protože když jde o pokus vyřešit konflikt, který trvá v průběhu mnoha let a je to krvavý konflikt, vždy je možný kompromis, ale ústupky musí následovat z obou stran. Jsme přesvědčeni, že vcelku jde o přijatelnou nabídku, i když jsou tam ještě věci, na nichž je třeba pracovat.

Opakuji, že je to iniciativa Spojených států, prezidenta Obamy. To hovoří o tom, že Spojené státy a Evropa jsou v nejvyšší míře znepokojeni tím, co se nyní děje na Blízkém Východě, v Jemenu, Sýrii, v Iráku. Budeme všemožně přispívat k řešení této krize a budeme usilovat o to, aby řešení, která mohou být nalezena, uspokojily všechny strany, nehledě na to, jak složitě tato situace vypadá. Ale posloupnost by měla být taková: společná práce na přípravě Ústavy, musí být vytvořen mechanismus kontroly nad možnými budoucími volbami, přičemž transparentní mechanismus, kterému budou všichni důvěřovat, – a na základě těchto demokratických procedur by Sýrie sama měla určit, jaké formy vládnutí tam jsou nejvíce vhodné a kdo by měl řídit zemi.

 

A.Vernický: Chtěl bych pokračovat na téma Sýrie.

Vladimire Vladimiroviči, přesto existuje-li u nás jasný plán ohledně Sýrie, nebo jednáme impulzivně? Podívejte se: Turecko sestřelilo naše letadlo – okamžitě jsme zvýšili svou vojenskou přítomnost v Sýrii. Kdy skončí naše vojenská operace? Co budete považovat za konečnou tečkou za naší vojenskou operací v syrském prostoru?

Domníváte se, že stále ještě je možné převedení vnitro-syrského konfliktu do politické roviny? I když jste už o tom mluvil, je to možné?

 

V. Putin: Právě teď jsem se snažil na to odpovědět. Jsme přesvědčeni, že: a) je to možné; b) jsme přesvědčeni, že jiný způsob, jak vyřešit tuto situaci neexistuje. Stejně se to bude muset udělat dříve nebo později, a lépe je dříve, než později, bude méně obětí a nákladů, méně bude hrozeb, včetně těch pro Evropu, také pro Spojené státy. Vždyť zabili 14 lidí v USA, ISIL se i tam dostal. Protože orgány USA, činné v trestním řízení, uznaly, že je to teroristický čin, přičemž ze strany ISIL, takže je to hrozba pro všechny. A proto čím rychleji to uděláme, urovnáme, tím lépe. Opakuji ještě jednou, neexistuje jiný způsob, jak řešit problémy, kromě politického.

A jestli máme plán? Právě jsem ho přednesl, kupodivu, v podstatě v klíčových aspektech se shoduje s americkou, Spojenými státy navrženou vizí: společná práce nad Ústavu, vytvoření nástrojů dohledu nad budoucími předčasnými volbami, volby samotné a uznání jejich výsledků na základě tohoto politického procesu.

Samozřejmě je to složitá věc, samozřejmě jsou tam vzájemné výhrady: někomu se líbí jistá skupina, jinému se to nelíbí, je taková skupina, někdo chce pracovat se syrskou vládou, někdo to kategoricky odmítá. Ale je třeba, aby všechny strany, které stojí proti sobě, našly v sobě sílu postupovat vstříc jeden druhému.

 

A.    Vernický: A co vojenská operace?

 

V. Putin: A co s vojenskou operací? Již dávno jsme řekli, že budeme provádět letecké údery a podporovat útočné akce syrské armády. Budeme v tom pokračovat tak dlouho, dokud syrská armáda tyto operace provádí.

Mimochodem, nedávno jsem to taky veřejně řekl, byl to nápad Françoise Hollanda: zkusit spojit síly jak syrské armády, tak alespoň části ozbrojené opozice pro boj s ISIL. To se nám alespoň částečně daří.

Alespoň jsme navázali kontakt s lidmi – je to takzvaná opozice, přičemž nesmiřitelná a ozbrojená opozice v Sýrii, – kteří chtějí bojovat s ISIL a prakticky to dělají. Podporujeme jejich úsilí v boji proti ISIL údery ruského letectva stejně, jak to děláme při podpoře syrské armády. A když uvidíme, že proces sbližování začal, že začal politický proces, a když sama syrská armáda, syrské vedení se domnívá, že je konec, že se musí přestat střílet a je třeba začít jednat, od této chvíle nemůžeme být většími Syřany, než sami Syřané. Nač bychom to potřebovali? A čím dříve k tomu dojde, tím lépe.

 

D. Peskov: Sergeji Briljove, chtěl jste něco doplnit k této otázce?

 

S. Briljov: Děkuji. Ano, doplnit k tomu, co zaznělo z úst mých kolegů z Turecka a z úst Antona.

Vladimire Vladimiroviči! Za prvé: je konec, vlak s Turky již definitivně ujel? Čili prezident Erdogan již nemůže nic udělat, aby zvrátil situaci?

A za druhé: většími Syřany, než sami Syřané být nemusíme, ale když už turecké akce vyprovokovaly například navýšení ruského kontingentu v Latakii, tak není-li žádoucí, aby tato základna tam zůstala k pozdějšímu zajištění stability v Sýrii, ve Východním Středomoří?

 

V. Putin: Nechci odpovídat za jiné osoby, lídry jiných států. Pokud se domnívají, že je možné a nutné něco udělat, ať to dělají. Zatím nic nevidíme. Proč bych měl teď o tom mluvit? To je první část.

Nyní druhá část, týkající se základny. Víte, u nás také existují různé přístupy k tomu. Někdo v Evropě, ve Spojených státech se domnívá, mnohokrát jsme o tom slyšeli: vaše zájmy tam budou zohledněny; chcete-li, vaše [vojenská] základna tam zůstane. Ale já vůbec nevím, potřebujeme tam základnu, nebo ne? Vždyť co je to základna? Základna – to je dost podstatná infrastruktura, je třeba do ní investovat peníze.

Koneckonců, jak se dnes věci mají? Je tam naše letectvo, jsou mobilní moduly pro stravování, pro relaxaci. Zkompletovali jsme to za dva dny, naložili do [dopravních letounů] "Antejů" a to je všechno – už jsme na svých letištích. Ale základna – to je úplně jiný příběh.

Někteří jsou toho názoru, také u nás si to někteří myslí: ano, je třeba tam mít základnu. Nejsem o tom přesvědčen, a proč? Mluvil jsem s evropskými kolegy, oni mi říkají: no jo, to víme, určitě si pohráváš s takovou myšlenkou. A já se ptám: proč? Odpověď zní: abyste to zde drželi vše pod kontrolou. A proč bychom tam měli mít vše pod kontrolou? To je také velmi vážná otázka.

My jsme však ukázali, že jsme v podstatě neměli rakety středního doletu, všechny jsme je zničili, protože jsme je měli pouze na zemi. Také Američané zničili to, co bylo na zemi, "Pershingy", ale "Tomahawky“ na moři a na leteckých nosičích, na letadlech, si ponechali. My jsme je [takové rakety] neměli, nyní máme: 1500 kilometrů námořní raketa "Kalibr", druhá  je X-101 na letadlech, dolet 4500 kilometrů.

Nač by nám byla taková základna? Pokud bude potřeba někoho zasáhnout, i bez ní ho zasáhneme.

Možná je v tom nějaký smysl, ale je to ve hvězdách, je to třeba promyslet. Opěrný bod, možná nějaký dočasný, to připouštím, ale zapouštět tam kořeny, vtahovat se do té situace, podle mého názoru, není  to akutní potřeba, budeme přemýšlet.

 

D. Peskov: Kolegové, pojďme se navzájem respektovat, jen jedna otázka, ano? Aby se na všechny dostalo.

Těrechov, "Interfax", prosím.

 

V. Putin: Promiň, tady je Ukrajina, naše bratrská republika. Neúnavně to opakuji. Prosím.

 

D. Peskov: Dejte mikrofon, prosím, do první řady.

 

R. Cymbaljuk: Děkuji moc za možnost položit otázku, i když nejsme Turci, jsme Ukrajinci.

 

V. Putin: Já vím, ano.

 

R. Cymbaljuk: Vladimire Vladimiroviči, v kontextu Vašich opakovaných tvrzení o tom, že v Donbasu nejsou ruští profesionální vojáci, chtěl jsem Vám vyřídit pozdravy od kapitána Jerofejeva a seržanta Alexandrova, třetí brigáda, město Togliatti.

Řekněte prosím, zda je budete vyměňovat za Sencova, Savčenkovou, Afanasjeva, Koľčenka, Klycha? A tento seznam ještě daleko nekončí.

A pokud mohu, přece jen ještě druhá otázka: Minské dohody končí, ani jedna ze stran je neplní, to je vlastně pokračování mé první otázky. Takže co můžeme čekat od Vás od 1. ledna příštího roku? Budete znovu útočit, budete nabízet nějaká jednání, anebo snad na nějakou dobu na Ukrajinu zapomenete?

Děkuji.

 

V. Putin: K otázce výměny. Nikdy jsme neříkali, že tam nejsou lidé, kteří se zabývají řešením některých otázek, včetně  té vojenské oblasti, ale to neznamená, že tam jsou přítomny pravidelné ruské jednotky. Vnímejte ten rozdíl. To je první věc.

Druhá. Jmenoval jste dvě či tři osoby, které nabízíte vyměnit, a poté jste začal vyjmenovávat dlouhý seznam, za koho si je přejete vyměnit. Za prvé, výměna musí být rovnocenná. A za druhé, musíme spolu s našimi kolegy vše klidně prodiskutovat, promluvit si a pokračovat v tom, na čem jsme vždy trvali, a v tom, co nabízí ukrajinský prezident: je třeba osvobodit lidi, kteří  jsou zadržováni jak z jedné, tak i z druhé strany. Především se to týká lidí z Donbasu, z jihovýchodní Ukrajiny a ukrajinských vojáků, kteří byli zadrženi na těchto územích. Ale výměna zde musí být rovnocenná.

O čem to mluvím? Zřejmě není žádným tajemstvím, že ukrajinské úřady považují ty, kteří byli zatčeni a jsou v Donbasu, za lidi, kteří podléhají výměně, avšak ti, kteří sedí ve věznicích v Kyjevě, jsou považováni za zločince a jsou vyjmuti z rámce této výměny. Lidé na Donbasu s tím nesouhlasí. Je třeba se zachovat poctivě a říct, pojďme vyměnit všechny za všechny, tak, jak to Pjotr Alexejevič Porošenko právě nabízel: všechny za všechny a ne selektivně: tyhle vyměníme, ale tyhle nebudeme. Takže v tomto ohledu je takový přístup a my jej podporujeme. Máme mnoho neshod s vedením Ukrajiny, ale v tomto zaujímáme společný postoj .

Nyní o 1. lednu. Bohužel pro nás, od 1. ledna očekáváme zhoršení našich ekonomických vztahů, protože jsme nuceni učinit rozhodnutí o tom, že od 1. ledna nebudeme s Ukrajinou pracovat jako s členem zóny volného obchodu SNS. Vedoucí představitelé EU mi nabízeli a žádali, abychom nevylučovali Ukrajinu ze zóny volného obchodu a neodebírali jí preference v obchodu s Ruskem v naději na to, že v průběhu roku budeme v třístranném formátu, tedy Rusko – EU – Ukrajina, vyjednávat a uplatníme jakési změny v různých formách (nemá-li se změnit samotná asociační dohoda s EU), pak tam provedeme nějaké úpravy pomocí dodatečných protokolů, které rozptýlí naše obavy a zaručí naše ekonomické zájmy.

Až do července jsme stokrát žádali o  setkání  s námi v třístranném formátu. Pouze v červenci začaly kontakty, víte? K ničemu to vlastně nevedlo.

Zcela nedávno jsme se v Paříži opět setkali  s kancléřkou SRN i s předsedou Evropské komise. Poslali nám papír. Využiju dnešní solidní publikum a jen řeknu, o co jde. My jsme se snažili udržet naše ekonomické vztahy s Ukrajinou. Ale vždyť Ukrajina je členem zóny volného obchodu. Jsou tam vzájemné preference, nulové tarify. Ukrajina používá a používala v ekonomických vztazích s Ruskem a dalšími zeměmi SNS, řekněme, standardy, technické normy, celní předpisy, které jsme zdědili ještě z minulosti a které společně postupně měníme. Ukrajina jakoby jednostranně opouští tento režim a připojuje se ke všem evropským předpisům. Je tam například napsáno, že všechny výrobky na ukrajinském trhu mají vyhovovat technickým standardům a technickým normám platným v EU. Ale pochopte nás, naše zboží zatím nesplňuje tyto požadavky.

To znamená, že vyhazujete naše zboží ze svého trhu? Napsali jsme o tom a uslyšeli: Ukrajina má právo po jistou dobu ponechávat si i to, i  ono. Čili, ona nemá povinnost, ale má právo. Ovšem zda to bude dělat nebo nebude – není jasné. A k tomu, aby se to vše určilo, může být vytvořena subkomise, ale také nemusí. Ovšem od nás se vyžaduje, přímo je uvedeno: Rusko ponechává všechny preference. Tak se to nedělá.

Dále. Zde vůbec není třeba být odborníkem, je tu napsáno, že Rusko se zavazuje uvést do souladu s předpisy EU naše celní standardy v SNS.

Řekl jsem jim v Paříži: jste vůbec dospělí lidé, nebo ne? My jsme se ve třech (Rusko, Bělorusko a Kazachstán) celé roky dohadovali o těchto celních sazbách, a vy chcete, protože Ukrajina se připojila k této dohodě s EU, abychom změnili všechny celní normy v SNS. To je prostě nefér požadavek. Je nemožné to udělat za jeden rok.

Nyní je (tam) napsáno, že budeme muset přejít na platné fytosanitární normy EU. Ale Ukrajina je připravena, a s námi nikdo nejednal. Přímo je uvedeno, že Rusko bere na sebe povinnosti. Proč by to proboha dělalo? Možná, že jsme "pro", ale to vyžaduje čas. Uvědomte si, koneckonců, vyžaduje to čas a investice. Jde o desítky, stovky miliard dolarů. A čas, který potřebujete.

Mimochodem, v Paříži mi řekli: "Ale naše standardy jsou lepší. Není proto vhodnější přejít na naše standardy?" Ano, to je pravda, my to také chceme, ale jsou zapotřebí peníze, investice. Přitom máme zablokováno vnější financování. Musíte si uvědomit, že to není proveditelné, proč tedy jste to všechno napsali? Oni říkají: „Ale my jsme ještě nečetli to, co je tam napsáno". Poslechněte, vy jste nečetli, ale nám tento oficiální papír poslali. Máme s tím souhlasit?

Teď o tom, co budeme dělat. Nehodláme zavádět vůči Ukrajině nějaké sankce, rád bych, aby to všichni slyšeli. Prostě přejdeme na režim doložky nejvyšších výhod. To znamená, že Ukrajina nemůže mít horší podmínky, než všichni naši ostatní    partneři. Ale samozřejmě od 1. ledna 2016 Ukrajina žádné výhody a preference v obchodě s Ruskem využívat nebude.

Co to znamená v praxi? V praxi to znamená, že dnes jsou nulové tarify v obchodu mezi Ruskem a Ukrajinou, a poté průměrná sazba bude šest procent. Někde tři, někde osm, někde pak deset procent. Ale to není naše volba. Všemožně jsme bojovali o to, aby k tomu nedošlo. Ovčem neměli zájem nás vyslyšet. Navíc tak, jednostranně a v takovém stylu, jak jsem vám právě vyprávěl. Ale budeme pracovat i v těch podmínkách, které se vytvářejí.

Nyní co se týká jakýchsi útoků. Vy to víte, říkám vám to upřímně, nemáme zájem na prohlubování konfliktu. Naopak, máme zájem na tom, aby tento konflikt byl co nejrychleji vyřešen, ovšem nikoliv cestou fyzické likvidace lidí na jihovýchodě Ukrajiny. Mimochodem, podívejte se na výsledky komunálních voleb a všimněte si, jak hlasoval jihovýchod Ukrajiny. Tam všude, nakolik vím, v devíti nebo deseti regionech, všude opoziční blok obsadil první či druhé místo. A na těch územích Donbasu a Luhanské oblasti, které jsou kontrolovány ukrajinskými úřady, více než 43 procenta voličů hlasovalo pro opoziční blok. Toto kyjevské orgány nevidí? Nechtějí vzít v úvahu nálady a očekávání svého vlastního lidu? Velice spoléháme na to, že budeme vést otevřený, upřímný dialog.

O minských dohodách. Již jsme stokrát slyšeli, že je třeba, aby Rusko splnilo minské dohody. Nic jiného si nepřejeme! Vezměte si, podívejte se, co je (tam) napsáno. Za prvé. Provést změny v Ústavě a dohodnout to s Donbasem na trvalém základě. Provedli to? Zdánlivě to zahrnuli do přechodných ustanovení. Jenže co je tam napsáno, co tam napsali? Zákon o zvláštním statusu správy převedli do přechodných ustanovení. "Na trvalém základě, – ptám se všech mých kolegů, – na trvalém základě?" Všichni říkají: " Na trvalém, na trvalém". Povídám: "A víte, že tento zákon má platit jen tři roky? Rok již uplynul". Všichni: "Vážně?" Já říkám: "Ano". – "Petře Alexejeviči, že ano?" On říká: "Ano". Je to pravda, přísahám, jde o téměř doslovný přepis přímé řeči. Všichni říkají: "Víte, on to musí udělat na trvalém základě". Já říkám: "Když musí, ať to dělá".

Teď se podívejme na ten zmíněný zákon o zvláštním statusu. Prošel Radou? Prošel. V minských dohodách je napsáno: "Po uplynutí 30 dní uvést v platnost, přijmout usnesení Rady". Přijali? Přijali. Ale jak to přijali? Připojili ještě k samotnému zákonu, jestli se nemýlím, článek 10, ve kterém je napsáno, že to bude opravdu platit pouze po konání voleb, to znamená, že se opět odkládá. Já říkám: "Podívejte se, tady je přece napsáno, že má vstoupit v platnost." "Ne, tak to není. Je napsáno: přijmout usnesení Rady. My jsme to přijali a tečka". Vždyť je to manipulace.

Chceme-li opravdu reálně vyřešit problém, přestaňme tohle dělat, pojďme, budeme společně na tom pracovat. A jsme připraveni přesvědčovat, připraveni uvádět argumenty lidem na jihovýchodě země, aby byl nalezen nějaký kompromis. Jsme na to připraveni a přejeme si to, je třeba, aby to chtěli i naši partneři v Kyjevě.

 

V. Těrechov: Dobrý den!

Vladimire Vladimiroviči, právě jste mluvil o významném rozšíření vojenské přítomnosti v zóně konfliktu v Sýrii.

 

V. Putin: Opět Sýrie? Pojďme se podívat na národní hospodářství.

 

V. Těrechov: Ne, půjde o Rusko, ne o Sýrii.

Nyní jsou tu sankce, ropa zlevňuje, máme nejen sankce, ale také krizi. Řekněte, prosím, má Rusko dost zdrojů na všechno?

 

V. Putin: Na co?

 

V. Těrechov: Na vojenské operace, na zvýšení vojenské přítomnosti, na přežití, plus k tomu je více než dost dalších problémů, a zdroje – to nejsou jen peníze a vojáci. Vzpomněl jsem si právě na rčení: "Válku je snadné začít, těžké zastavit".

 

V. Putin: My jsme za a) válku nezačínali. Provádíme jednotlivé operace s využitím našeho letectva, kosmických sil, systémů protivzdušné obrany, zpravodajských služeb. Neznamená to vážné zatížení, není to spojeno s těžkým zásahem do rozpočtu. Část finančních prostředků, které jsme plánovali na školení a na vojenská cvičení, jsme jen přesměrovali na činnost našich leteckých a kosmických sil v Sýrii. Je k tomu třeba něco přidat, ale to vůbec nemá pro rozpočet zásadnější význam.

Chápejte: konají se u nás velká cvičení, jen taková cvičení jako "Centrum", "Východ-2015" víte, kolik stojí. Tisíce lidí jsou do toho zapojeny, tisíce lidí jsou přepravovány z jednoho cvičného prostoru do jiného, k tomu stovky letadel a tak dále, a tak dále. Jen jsme část těchto prostředků nasměrovali jinam, provádět operace v Sýrii. Je těžké si představit lepší cvičení. Takže v podstatě můžeme  tam dost dlouho cvičit, aniž bychom výrazně poškodili náš rozpočet.

A co se týče dalších složek, pak, ano, je to těžší otázka, mám na mysli řešení ekonomických úkolů, které před námi celkově stojí. To, co je třeba dělat, a jak to budeme dělat, přibližně víme, mluvíme o tom veřejně.

Tedy, co k tomu říci? Mám-li se vrátit zpět k ekonomice, pak se samozřejmě musíme zabývat (už jsem o tom hovořil, zdá se) náhradou dovozu. A nejen samotnou náhradou dovozu jako takovou, ale je třeba modernizovat naši ekonomiku, zvyšovat produktivitu práce, zlepšit podnikatelské klima, zajistit koupěschopnou poptávku obyvatel. To je také jeden z prvků hospodářského rozvoje.

Potřebujeme realizovat celý soubor opatření, který vláda veřejně vyhlásila. A my to budeme dělat.

 

A.    Žukovová: Dobrý den! Jsem Anastasije Žukovová, "Tulské novinky".

Moje otázka je taková. V roce 2014 došlo ve městě Tula k tragédii, v místní porodnici dva kojenci utrpěli popáleniny. Jeden z nich byl zasažen těžce, téměř na 80 procentech. Nyní se řeší otázka jeho osvojení. A lidé z celé země se strachují o osud Matveje a vyjadřují obavy, že se to stane formálně. Nelze vyloučit takovou možnost, že chlapec nakonec skončí v zařízení pro tělesně postižené. Většina Rusů a lidé ze zahraničí by si přáli, aby se chlapec dostal do milující rodiny.

Vladimire Vladimiroviči, nemohl byste ovlivnit Matvejův osud a osobně převzít kontrolu nad procesem adopce a léčbou chlapce? A co podle Vašeho názoru je třeba dělat s naším zdravotnictvím, aby se takové případy  nikdy neopakovaly? Děkuji.

 

V. Putin: Je to hrozný, do očí bijící případ, nelze o tom bez slz mluvit a vzpomínat na to. Děsivá tragédie. Ani se mi nechce o tom mluvit, je to hrozné.

A příčina není ve zdravotnictví, obecně vzato. Zde, kolik by nebylo peněz, to je jedno, stejně asi budou existovat lidé, kteří  takto s trestuhodnou nedbalostí vykonávají své povinnosti. Tohle je třeba sledovat a budovat vztah samotného personálu k plnění svých služebních povinnosti zcela jinak.

Co se týče zařízení pro tělesně postižené anebo adopce, vím, že opravdu to sleduje celá země, já tedy o tom vím, dohlížíme na to. Navíc je známo, že několik lidí (nikoliv jeden, dva nebo tři), několik rodin nejen že chtějí, ale bojují za možnost adoptovat Matveje. Přeji jim hodně štěstí, chci jim za to poděkovat. Doufám, že v blízké budoucnosti bude tento problém vyřešen.

Slečno, slíbil jsem Vám odpověď, prosím.

 

J. Vinokurovová: Děkuji, že plníte sliby, Vladimire Vladimiroviči. Jsem Jekatěrina Vinokurovová, vydání "Znak.com".

Právě končí rok 2015. Jste již 15 let u moci, a již můžeme mluvit o tom, že máme co do činění s ustáleným systémem. Moje otázka se týká velmi nebezpečné stránky tohoto systému, protože vidíme, v poslední době zvláště zřetelně, že nám za tuto dobu vyrostla velmi nebezpečná druhá generace jakési "pseudo-elity". Například, je to mladý Rotenberg, kterému jen tak darovali kamionovou dopravu země. Je to mladý Turčak, kterého doposud nedokáží vyslechnout v trestné věci zbití Olega Kašina, nehledě na to, že u něj v regionu jsou nadále pravidelně biti novináři. Jsou to mladé ratolesti pana Čajky, kteří se zabývají jakýmsi podezřelým byznysem, který si opravdu  žádá vyšetření . Omluvte mně, prosím, kašlu na to, jestli to je zakázka či ne, to není důležité, musí se to vyšetřit. A další a další děti, které nikdy nedokáží ani obrodit Rusko, ani ochránit Rusko, protože není to žádná elita, jen jakási "pseudo-elita".

A přitom, když například, my novináři, provádíme nějaká šetření nebo jsou vznášena veřejná obvinění, jako to bylo v případě generálního prokurátora  Čajky a jeho okolí, úřady místo toho, aby se do té věci skutečně vložily a zahájily vyšetřování, začnou křičet o zakázce hrozného Státního departamentu, hrozného Obamy, nebo začnou naopak prověřovat, jako když prokuratura přišla na TV kanál "Déšť", který pomáhal při vyšetřování. Pokud  například řidiči  kamionů vyjdou na protestní akci, pak je obviňují, že je to na něčí objednávku a tak dále, místo toho, aby se s nimi mluvilo.

Vladimire Vladimiroviči, moje otázka je jednoduchá. Když jste v roce 2000 přišel k moci, očekával jste takový výsledek? Nebo snad lze ještě něco napravit, možná ještě není pozdě? Děkuji.

 

V. Putin: Ohledně výsledků. Myslím, že pokud chceme být objektivní, musíme uznat, že výsledky nejsou jen takové. Výsledky spočívají především ve významném zvýšení příjmů obyvatelstva, v posílení ekonomiky, která vzrostla téměř dvakrát.

Objem našeho HDP vzrostl téměř na dvojnásobek – to je výsledek. Posílení obranyschopnosti země, možnosti Ozbrojených sil – to je výsledek. Boj s terorismem, jehož projevy jsme ještě do konce nepřekonali, ale vaz jsme mu určitě zlomili, – to je výsledek.

Takové věci vedlejší povahy, které jste vzpomenula, jsou možné téměř všude. Co se týče reakce tisku, veřejnosti na práci a činnost dětí představitelů vyššího vedení v různých průmyslových odvětvích. Mladý Rotenberg, o kterém jste se zmínila, tak jeho otec nikde ve státních orgánech nepracuje, pokud je mi známo. Možná již někam pronikl, ale zdá se, že ne.

Co se týče Čajky. Co se týče koho ještě? Turčak a další. Vím, že se v médiích, na internetu objevuje informace o tom, že Turčak, připusťme, je namočen v bití novinářů. Tak tedy je on sám namočen nebo je to jeho otec? Víte, existuje známý vtip ještě ze sovětských časů, kdy personalista říká: "Ne, toho nepovýšíme". – "Proč?" – "Měl nějaké trable s  kožichem". Ukázalo se, že jeho manželce před pěti lety v divadle ukradli kožich. Něco tedy skutečně bylo, takže ho pro všechny případy nepovýšíme. My bychom se neměli takto chovat. Je dobře, že si toho všímáte. Opravdu dobře. To nám dává podnět… Nedává podnět, musíme na to reagovat.

Co se týče všech projevů, zejména v souvislosti s dětmi vysoce postavených úředníků… Vždyť máme-li například mluvit o generálním prokurátorovi – to je samozřejmě velmi důležitá instituce, – je nutné pochopit: děti generálního prokurátora porušily zákon, nebo ne? Jsou v práci generálního prokurátora jakési prvky spojené s konfliktem zájmů? Prokurátor nějak přispíval a napomáhal svým dětem? Ale k tomu máme Kontrolní úřad Prezidenta. Nechtělo se mi o tom mluvit, ale to neznamená, že se tím nezabýváme. Je třeba vše pečlivě prověřit. Stejně jako je třeba se pozorně podívat a vyčistit všechny možné složky informací, které se objevují na internetu.

Nyní o řidičích kamionů. Máte otázky spojené přímo s tím? K dálkově automobilové přepravě jsou ještě otázky? Prosím. Je možné, že tento problém bude přesněji formulován.

 

Otázka: Mám dotaz nejen k řidičům  kamionů. Všichni víme o problémech profesionálních řidičů, kteří již několik týdnů protestují proti nedokonalosti nového systému výbírání poplatků. Ale já mám otázky celkově jménem automobilové komunity.

Zkrátka motoristé také jsou nuceni, jak se říká, solit. Jako příklad: buduje se dálnice z Moskvy do Petrohradu, kterou již nyní všichni označují za nejdražší v Evropě. Například, cesta do okolí Moskvy stojí tam a zpět tisíc rublů. Obecně vzato, není to malá částka pro naše obyvatelstvo.

V Moskvě placené parkování přišlo již i do obytných čtvrtí. Dá se říci, že v tom nebyla akutní potřeba, to už mnozí přiznali. Celé automobilové komunitě říkají, že děláme totéž, jako je to v Evropě. Ale naše životní úroveň je mnohem nižší, Vy jste sám na začátku tiskové konference poukázal na to, že reálné příjmy obyvatelstva klesly. Proto bych se rád zeptal: jsou spravedlivé tak vysoké poplatky zatěžující všechny kategorie motoristů?

 

V. Putin: Placené parkování se k tomu jakoby přímo nevztahuje, to je jiná otázka. Mohu říci následující, ohledně tohoto parkování v Moskvě. Ve všech velkých městech nelze vyřešit problém jiným způsobem, než zavedením těchto parkovišť. Samozřejmě, zde ve všem musí být také zdravý rozum, je třeba se dívat nejen co dělat, ale také jak to udělat, a tyto ceníky je třeba navrhovat s ohledem na realitu. Spolu s tím takové rozhodnutí přijaly moskevské úřady. Ale měli byste o tom vědět.

Moskevské  orgány přijaly rozhodnutí k tomu, že tyto parkovací plochy a ceny za ně jsou stanoveny nikoliv obvyklým direktivním nařízením moskevské radnice, nýbrž po dohodě s městskou částí, s obvodem. A nejen to: poslanci městských částí, obvodů mají právo rozhodnout o této otázce, je jim dáno takové právo. A občané, kteří žijí v domech, které stojí vedle těchto parkovišť, využívají parkování zdarma. A ujišťuji vás, že občané, kterých se to týká, Moskvané, kteří žijí v blízkosti těchto parkovišť, jsou více pro, nežli proti.

Týká se to těch, kteří přijíždějí buď z jiných obvodů, nebo z jiných regionů, třeba z okolí Moskvy a tak dále. To neznamená, že bychom na ně neměli  myslet. A samozřejmě poplatek musí odpovídat průměrným příjmům. Ale opakuji, je to v moci místních úřadů. Příjmy z parkovišť v celé výši, úplně, na sto procent putují do příjmů místních rozpočtů obvodů.

Ještě jednou chci říct, že to neznamená, že je možno přezíravě pohlížet na stropní ceny a limity, ale, opakuji, je to přece jen kompetence obvodů a městských úřadů, především obvodů.

Nyní co se týče dalších složek automobilového podnikání.

Ano, ale co je nejdůležitější, padlo zde jméno Rotenberga – juniora. Co chci říct a co je důležité? Je třeba se stále dívat přece jen na podstatu problému a ne se snažit  využít tu či onu složitou situaci pro nějaké kvazipolické cíle, ale dívat se do hloubky. A co vidíme uvnitř? Všechny poplatky, které pocházejí z tzv. systému "Platon", vše na sto procent, se převádí  do Silničního fondu Ruské federace a ne někomu do kapsy, a odtud tyto poplatky do posledního haléře směřují na silniční výstavbu v regionech Ruské federace. Chci, abyste to slyšeli. To je první věc.

Za druhé. Odkud získává prostředky tento společný podnik "Rostechnologie" a firmy, kterou zastupují soukromé osoby? Dostávají tyto peníze přímo z rozpočtu, podle mého názoru, jde o částku ve výši asi 10 miliard. Na co? Na opravy tohoto systému, na jeho zachování ve funkčním stavu, na rozvoj. Ale co to znamená, že dostávají peníze z rozpočtu? To znamená, že všechno může být zkontrolováno, a to i veřejností a Revizní komorou (Sčotnaja palata), což je nesmírně důležité. Pokud se někdo domnívá, že tyto ceny na údržbu, na rozvoj jsou nadsazené, nechť to přepočítá a předloží, a to bude správně – přepočítat a předložit. To lze udělat, peníze a výnosy ze systému "Platon" do společnosti, v níž jsou soukromí investoři a "Rostechnologie", se nedostávají. Rád bych, aby toto všichni slyšeli.

Vůbec, odkud se vzala tato myšlenka? Nápad vznikl tak, že  ho vláda svého času vygenerovala. Proč? Ze dvou důvodů.

První byl ten, že, podívejte se, ve všech dopravních odvětvích – v letectví, říční, námořní, železniční dopravě všichni účastníci hospodářské činnosti platí daně a poplatky za infrastrukturu, platí i na železnici. V automobilovém odvětví daně platí jen částečně pouze za infrastrukturu, lze-li se to tak dá říct, prostřednictvím spotřební daně na benzín. Ale jen částečně. Zatímco v jiných odvětvích se vyžaduje kompletní platba za infrastrukturu. Vedlo to k tomu, že část nákladů, řekněme, za řeky, moře a železnice se začala přemísťovat na silnice. Objevilo se obrovské množství nákladních automobilů, které mají negativní vliv na tuto infrastrukturu. A dopravní daň všichni platí stejně: jak osobní auto, tak i nákladní do 12 tun a více.

Já vím, že chlapi občas říkají: buď osobní auto, nebo těžký stroj – je to jedno. Ale to není úplně pravda. Všichni odborníci jsou toho názoru, že stejně při rozjíždění a při brzdění negativní dopad na vozovku, způsobený nákladním automobilem do 12 a více tun, je jistě větší, než vliv osobního auta. A platí stejně. Proto s cílem dostat všechna odvětví dopravy na stejnou pozici, byl navržen tento systém.

A druhý důvod. V roce 2008 nebo v roce 2007 bylo u nás v rámci boje s přebujelou byrokracií zrušeno licencování tohoto druhu činnosti. Zdánlivě je to dobré, ale co to způsobilo v praxi? Došlo k tomu, že se objevil velký počet lidí, kteří prostě kupují tyto velkotonážní automobily a využívají toho. Ale tohle je naprosto ukázka "stínové" ekonomiky. Dokonce nejsou registrovány i jako osoby samostatně výdělečné činné.

Víte, já sám pocházím z dělnické rodiny a uvědomuji si, že tito muži makají, pracují, sedí za volantem, ale musíme přece jen opouštět "stínová" schémata. Věřte mi, chci je podpořit. Přišla za mnou paní Panfilovová, povídá: Víte, já jsem se s nimi setkávala, jsou to dříči. Vyvolávají mou sympatii. Ale je třeba vycházet z těchto "stínových" schémat, je třeba jim pomoci.

Před chvílí se mně ptali, zda jsem spokojen s vládou nebo ne. V tomto případě by bylo třeba některé věci doladit. Ale jak to udělat: vytáhnout je ze „stínové“ ekonomiky a zároveň nepřetížit různými poplatky, platbami a daněmi? Existuje jednoduchý způsob: poskytnout jim možnost zakoupit levnou licenci. Tam je problém. V čem spočívá? V tom, že patenty se vydávají na rok a může se stát, že tam se jedná o sezónní přepravu. Ale ať to vláda promyslí předem a udělá to.

A dále. Svého času jsme projednávali s vládou možnost zavedení takového nebo podobného systému. Protože za ujeté kilometry velkotonážními stroji se platí v mnoha zemích světa. V Bělorusku je to sedmkrát více, než je navrženo v Rusku. Sedm krát více za to platí! Ale stejně jsme mluvili o tom, že při přechodu na tento systém může být zrušena dopravní daň. Nebyla zrušena. Mimochodem, bylo to na naléhání regionálních vedoucích činitelů, protože dopravní daň se odvádí do regionálních rozpočtů. Ale aspoň pro velkotonážní vozidla, která, které musí platit za ujeté kilometry, je třeba to udělat. Velmi očekávám, že to vláda v nejbližší době – na začátku roku –  udělá.

Vím, že existují obavy z toho, že bude třeba kupovat různé přístroje. To také stojí peníze. I zde je třeba pečlivě zvážit, kdo, za co musí platit.

Například, je to tachograf, přídavné zařízení, které ukazuje, kolik času strávil člověk za volantem. Chápejte, koneckonců, za něj se musí zaplatit. Po celém světě se za to  platí. To je třeba udělat i pro zajištění bezpečnosti samotných řidičů velkotonážních aut, i pro bezpečnost ostatních účastníků provozu. Protože když člověk pracuje přesčas, sedí i 20 hodin za volantem, je to hrozba i pro něj a pro všechny ostatní účastníky silničního provozu. Ano, za to musí zaplatit. Nepamatuji se, kolik, ale zaplatit se musí.

Existují dva další přístroje. Jeden je takzvaný "Platon", ten se bude poskytovat všem zdarma, a druhý – to je systém ERA-GLONASS" (nebo tzv. SOS), který vysílá  signál v případě nehody. Tento přístroj musí být umístěn hluboko uvnitř, aby přestál nehodu.

Takže první a druhý systém [tachograf a "Platon"] mohou být sloučeny v jedné krabičce a třetí systém zatím musí být oddělený a zastrčený  hluboko uvnitř  stroje. Mimochodem, taky by měl být poskytován zdarma.

Někdo říká, že na nové kamiony je třeba montovat tato zařízení bezplatně, a vybavení těch, které jsou již zakoupeny, používají se, by se mělo platit. Nemají vyžadovat peníze. Bylo jich již vyrobeno, tuším, 2 miliony kusů. Musím říci, že je to iniciativa společnosti "Rostechnologie", a ne nějakých soukromých osob. Proč?

Protože, za prvé, "Rostechnologie" nabídla toto technické řešení, zapojila do výroby své podniky, zajistila pracovní místa, je to jejich intelektuální produkt.

Proč tam potřebují soukromé osoby? Jako investoři. Oni zainvestovali 29 miliard rublů, a zainvestovali těchto 29 miliard v Rusku (mimochodem, ohledně elit, kteří mohou něco udělat, a jejich děti, nebo nemohou), a ne v USA, nebo na Kypru, nebo někde jinde. Další věc je to, že systém je třeba vyladit. To je pravda.

Doufám, že všechna tato řešení, o nichž jsem mluvil, a to včetně daně na dopravní prostředky, v dohledné době, ne později, než v prvním čtvrtletí, budou přijata vládou Ruské federace.

T. Gociridze: Tamara Gociridze, televizní společnost „Maestro“.

Vladimire Vladimiroviči, mám otázku ohledně perspektiv rusko-gruzínských vztahů. Uběhly již tři roky od okamžiku, kdy se v Gruzii změnila vláda. Očekávalo se, že proběhne setkání na nejvyšší úrovni. Není jasné, z jakého důvodu se toto setkání dosud neuskutečnilo. Lidé doufali, že Rusko zjednoduší nebo vůbec zruší vízový režim s Gruzií. Zatím v této oblasti nejsou rovněž žádné změny. Mám otázku: co mohou strany udělat? Co očekává Moskva od Tbilisi? Co je možné očekávat od Moskvy, aby se tyto vztahy mezi Ruskem a Gruzií dostaly na nějakou novou úroveň? Jaká je Vaše předpověď, jaké jsou perspektivy?

V.Putin: Co se týká událostí roku 2008 a následující degradace našich vztahů, mnohokrát jsme o tom hovořili, ale cítím povinnost zopakovat to ještě jednou. My nejsme příčinou zostření situace. Bývalé vedení Gruzie a tehdejší prezident Saakašvili neměli přijímat taková dobrodružná rozhodnutí, která vedla k teritoriálnímu rozpadu Gruzie. To je jejich vina, je to vina historická a spočívá plně na jejich bedrech.

Nyní se zabývají exportem politických činitelů, aktivně fungují v jiné republice bývalého Sovětského svazu, na nezávislé Ukrajině. Jak vidíme, nezměnili svůj styl práce.

Už jsem to připomínal a chci to zopakovat. Podle mého je to plivnutí do obličeje ukrajinského lidu. Nejenom že dopustili, aby Ukrajinu řídili zvnějšku, ale ještě tam delegovali, dovoluji si říci, takové politické činitele. Mimochodem, podle mne Saakašvilimu nedali pracovní vízum do USA, ale poslali ho na Ukrajinu, ať tam velí. Tak tam aktivně funguje.

Co řekli Ukrajině? Budeme vás nejen řídit, ale pošleme vám ještě lidi, kteří vás budou řídit, z více civilizovaných zemí, sousedních či zaoceánských. Dosadíme je na klíčové pozice: na finance, do ekonomiky, na to a na jiné, na páté a desáté. Protože vy sami to nemůžete gramotně udělat, jiní mohou, ale vy ne.

Ze 45 milionů lidí nelze najít 5-10 čestných, slušných a efektivních řídících pracovníků?  To je jednoduše plivnutí do obličeje ukrajinského lidu.

Nyní co se týče vztahů s Gruzií. My jsme nebyli iniciátory rozpadu těchto styků, ale jsme ochotni je obnovovat. Co se týče územní celistvosti Gruzie – to je především záležitost gruzínského lidu, jihoosetínského a abcházského. Je třeba s nimi pracovat, budeme akceptovat jakákoli rozhodnutí.

Dnes, nehledě na všechny problémy, o kterých jste hovořila, vidíme signály od fungujícího vedení Gruzie a tyto signály jsou akceptovány. Všimněte si, dvě třetiny vína a vinných výrobků z Gruzie, dvě třetiny z exportu jdou právě na ruský trh a ne nikam do dálného zahraničí. Bereme tyto produkty stejně jako jiné a objem obratu zboží se zvětšuje. Nyní, za tento rok, v souvislosti se všeobecnou hospodářskou situací se trochu snížil, ale celkově vykazuje dostatečně velká tempa růstu.

Co se týče vízového režimu. Ano, přemýšlíme o tom, jsme připraveni zrušit vízový režim s Gruzií.

J. Vyskrebencevová: Jekatěrina Vyskrebencevová, „TV – Centr“

Vladimire Vladimiroviči, chtěla bych se vrátit k problémům ruské ekonomiky. Na podzim tohoto roku už bylo jasné, že velmi roste zadluženost regionů. Odborníci, Ministerstvo financí, Revizní komora („Sčotnaja palata“), zahraniční analytici hovoří o tom, že jednou ze základních příčin je nerovnováha v regionálních rozpočtech. Např. v některých subjektech do 65 % z HDP se utrácí na výplatu sociálních závazků.

V. Putin: HRP (hromadného regionálního produktu).

J. Vyskrebencevová: Ano, promiňte. Peníze na rozvoj ekonomiky nezůstávají. O tom jste již hovořil a je to nyní hlavní otázka. Jaké vidíte východisko z této situace?

V. Putin: V podstatě, úkol regionálního vedení spočívá v plnění sociálních závazků vůči obyvatelstvu. Co je to rozvoj ekonomiky? Rozvoj ekonomiky může a musí být zabezpečen především vytvořením podmínek pro takový rozvoj. Vždy dáváme jako příklad řadu subjektů Ruské federace. Tatarstán, Kalužská oblast, některé jiné regiony vytvářejí tyto podmínky. Vedoucí činitelé regionu jednoduše rozdávají číslo svého mobilního telefonu velkým investorům a říkají: „Volejte přímo mně, když bude potřeba.“ Přijímají rozhodnutí spojená se zabezpečením příznivější práce v daňové sféře.

Nyní federální zákonodárství nabízí takové možnosti: dvouleté daňové prázdniny pro ty, kdo začíná své podnikání, TOR (území zrychleného rozvoje) atd. Existuje mnoho preferencí, které region může nabídnout podnikatelům pro rozvoj toho či jiného území.

Samozřejmě, pro to, aby se rozvíjela, řekněme, infrastruktura pro různé investice, jsou potřeba peníze v regionálních rozpočtech. Skutečně, existují problémy spojené s „přeúvěrováním“ řady regionů. Vláda však přijímá nutná opatření. U nás v tomto roce bylo doplňkově vydáno z federálního rozpočtu pro regionální rozpočty 160 miliard rublů, dohromady je to 310 miliard. Na co? Na to, aby se změnila struktura dluhů regionů. Tam, kde byly vzaty komerční úvěry s 11 – 12 procenty, bylo možné přejít na rozpočtové úvěry, které se vydávají s úrokovou sazbou 0,1 procenta.

V příštím roce 2016 se ve federálním rozpočtu pro tyto cíle, aby byla změněna struktura dluhů regionů, počítá s ještě 310 miliardami rublů.

Hlavní však spočívá v tom, aby tyto úvěry, které si regiony berou, aby prostředky, získané takovým způsobem, byly nasměrovány na řešení hlavních a nikoli druhořadých úkolů.

Co je hlavní z hlediska rozvoje?  Je třeba směřovat je tam, kde budou vytvořena nová pracovní místa, kde budou vytvořeny podmínky pro to, aby vznikaly nové výroby, nové technologie, vytvářela se nová infrastruktura, aby vložené prostředky generovaly příjmy, ze kterých bude možné vrátit i úvěrové zásoby a získat doplňkové finance do regionálních rozpočtů. Nad tím je třeba ještě popracovat.

D. Peskov: Pokračujeme, teď veřejná televize Ruska.

T. Šornikovová: Děkuji, Tamara Šornikovová veřejná televize Ruska.

Poprosili jsme své diváky v regionech: „Řekněte nám sami, jakou otázku byste chtěli položit prezidentovi.“ Nejpopulárnější otázka zněla: „Jak vyžít s důchodem či platem a při tom se nestát dlužníkem bytového a komunálního hospodářství (BKH)?“

Takový složitý úkol, kam nejdříve nést svůj důchod či plat, aby zaplatili povinné platby a jak potom na zbytek existovat do příštího důchodu či platu, musí každý měsíc řešit obyvatelé malých měst či vesnic. Vedení těchto měst či vesnic, vedení regionů tvrdí, že průměrný plat je 20, 30, 40 tisíc. Sami obyvatelé říkají, že reálné platy jsou u mnoha lidí 7-8 tisíc. Existují slevy pro nemajetné, ale ne všichni spadají do této kategorie a ne na všech obecních úřadech mají peníze, aby mohli pomoci všem, kdo to reálně potřebují.

Možná, že je načase, aby zasáhnul stát? Možná, že existuje nějaký mechanismus, nebo je třeba jej vytvořit, aby ta část, kterou je třeba dát za byt, světlo, plyn a vodu nepřekračovala určité procento z reálných výdajů? A čísla při platbách rostou.

V. Putin: To je, samozřejmě, jedna z klíčových otázek, které jste se nyní dotkla a která znepokojuje miliony a miliony našich lidí.

Mimochodem, rozsah pokrytí veřejné televize není moc velký, ale já někdy sleduji vaše programy a musím vyjádřit vděk všem, kdo tyto pořady dělají. Jsou zajímavé, obsažné, odpovídají na dotazy lidí, snaží se zadávat právě tyto ostré otázky. Vy jste je formulovala. Jsou to poplatky za BKH, útraty rodin, důchod důchodců.

Začněme z důchodu důchodců. Víte, že jsme indexovali důchody, nehledě na všechny problémy, ale inflace minulého roku, to je 11 a něco procent a, dle mého, je tam 10 % v sociálních důchodech.

Abych řekl pravdu, bylo téměř nemožné to udělat, ale my jsme se odhodlali. V příštím roce je naplánována indexace o 4 % ve všech kategoriích, včetně vojenských důchodců. Budeme pozorovat, co bude probíhat v ekonomice země. A byl bych velmi rád, kdybychom podle faktické inflace roku 2016 mohli vyřešit tuto otázku. Nevím, zda se to podaří či ne, musíme vycházet z reálií a nemůžeme zničit samotný rozpočet, protože nakonec to pro všechny bude horší.  Nyní ohledně bytového a komunálního hospodářství (BKH). Letos byla průměrná sazba asi 8,7 %, růst sazby v příštím roce se počítá o 4%. Vycházíme z toho, že můžeme tuto platbu zmenšit. To se však netýká komunálních plateb, spojených s obsluhou domu, s odvozem odpadků atd.  Tyto otázky se však musí řešit na úrovni obecních úřadů.

Kromě jiného vycházíme z toho, že federální zákonodárství počítá s tím, že rodiny, u kterých platba za BKH převyšuje 22 % společného příjmu, mají právo na získání dávek. Přičemž federální zákon dovoluje regionům snížit tuto úroveň a poskytnout dotace těm rodinám, jejichž celková platba je menší, než 22 %. Tak je to uděláno třeba v Moskvě a, co vím, i v mnoha jiných regionech Ruské federace.

Nepochybně je třeba k tomu přistupovat co nejpozorněji, je nutné pozorně sledovat řídící společnosti, zde je možné ještě mnoho udělat pro zlepšení tohoto systému. Zřejmě to bude středem pozornosti i vlády Ruské federace i regionálního vedení. Ano, tato otázka je ještě daleka od vyřešení.

Systém, o kterém jste hovořila, bude či nebude ten systém, který byl navržen? V čem spočívá tento systém? Ve federálním zákoně je určeno, že existuje, byla vypracována metodika, podle níž se určuje středně vyvážený možný růst a možné výchylky nahoru či dolů.  Tato metodika musí být nabídnuta Federální antimonopolní službou (FAS), která bude muset kontrolovat, jak v této sféře pracuje regionální vedení. Nyní tudíž budeme sledovat nejen to, jak regiony fungují, ale i to, jak  FAS plní své funkce.

N. Hodge: Děkuji, Vladimire Vladimiroviči. Jmenuji se Natan Hodge, „Wall street journal“.

Nyní, při prudkém snížení cen ropy a během hospodářské krize, nenastal čas privatizovat státní podniky, jako je „Rosněfť“ a „Aeroflot“, aby se podpořil rozpočet? Pomůže privatizace zlepšit management ve státních společnostech a postavit se krizi? Děkuji.

V. Putin: Víte, při privatizaci velkých společností se řeší dva úkoly, všichni to dobře víme. První úkol není spojen s fiskálními či příjmovými funkcemi pro rozpočet, i když to je rovněž důležité. Nejdůležitější však tkví ve změně struktury vlastnictví s cílem zvýšení efektivity fungování podniků.

Co se týče „Rosněfti“, kterou jste vzpomínal, „Aeroflot“ je často připomínán i nějaké jiné společnosti, ještě v roce 2012 jsem ve svých článcích psal, že je to možné a budeme pokračovat v této práci. Samozřejmě, vždy vzniká otázka, je dnes taková tržní konjuktura, abychom prodávali tento cenný majetek, jenž přináší kladné výsledky pro ekonomiku, pro rozpočet, řekněme právě tu „Rosněfť“.

Nikdy neuhodnete, je to ta konjuktura či není, i když v tomto roce, v roce 2015, jak víte, vláda nerozhodovala o podobné privatizaci. Není vyloučeno, že proto, aby nemusela „pálit“ zásoby a proto, aby zabezpečila příjmy a poněkud změnila strukturu těchto velkých společností, vláda se rozhodne i pro tato řešení. Snažím se do takových řešení neplést, tím spíš, že kontrolní balíček stát v těchto společnostech neztrácí.

D. Peskov: Máme tady i jubilanta, „Russia Today“ nedávno oslavila jubileum.

I. Petrenko: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči, zaprvé jsem Vám chtěl ještě jednou poděkovat za blahopřání, když jste k nám přišel na 10. výročí kanálu. Všichni jsme v anglické redakci ocenili Váš dárek, který jste nedávno dal ministrovi sportu Vitaliji Mutkovi, byla to učebnice anglického jazyka.

Vzhledem ke zhoršení vztahů s našimi západními, anglojazyčnými partnery našim úředníkům, nejen Vitaliji Leontěvičovi, ale i jeho kolegům ve vládě, bude se hodit anglický jazyk v nejbližší době?

A trochu vážnější otázka. Co očekáváte od vztahů s novým americkým prezidentem? V novém roce už budou mít volby. Děkuji.

V. Putin: Co se týče cizích jazyků, Rusko je otevřená země a anglický jazyk je bezesporu nejvíce univerzálním z hlediska jeho užití v obchodě, v humanitární sféře, v diplomatických vztazích. V diplomatických je stejně univerzální, jako kdysi byl francouzský jazyk, dnes je to, nepochybně, anglický. Podporujeme studium cizích jazyků na základních, středních a vysokých školách. Pokračujeme v programech přípravy našich odborníků nejen na území Ruské federace, ale i v zahraničí a budeme v tom pokračovat. Doufám, že moji kolegové na ministerstvech, úřadech, v regionech se budou o to snažit.

Co se týče Vitalije Leontěviče, můžete si z něho jak chcete utahovat, ale v tomto nemá žádné komplexy a je připraven na sobě pracovat. To je ve skutečnosti velmi dobře. Nikdy bych si nedovolil dávat mu takové dárky, kdybych nevěděl, že se k tomu postaví s klidem, nemá žádné komplexy. Zasmát se, samozřejmě, můžeme, ale ten člověk ví, co má dělat a jak to má dělat. Snaží se na sobě pracovat. To není jednoduché. Jiné to je, když lidé od dětství hovoří cizím jazykem a jiné to je, když se již v dospělosti snaží získat takové návyky. Mimochodem, je to velmi užitečné z hlediska podpory svých intelektuálních možností. Studium cizích jazyků – to je nejlepší gymnastika pro rozum. Počítám s tím, že to moji kolegové uslyší a budou to dělat.

A druhá část otázky?

I. Petrenko: Nový americký prezident.

V. Putin: Nový americký prezident. Pro začátek je třeba vědět, kdo to bude.

V každém případě, ať to bude kdokoli, jsme připraveni a chceme rozvíjet své vztahy se Spojenými státy. Poslední návštěva generálního tajemníka ukázala, jak se mi zdá, že americká strana je připravena pohybovat se směrem ke společnému řešení těch otázek, které mohou být řešeny jen společně. To je již, v podstatě, rozumný postoj. My jej všemožně podporujeme a budeme podporovat.

Nikdy jsme se neuzavírali, ať si americký lid vybral, koho chtěl. To oni se snažili nám stále „radit“, co máme dělat uvnitř své země, koho zvolit, koho nevolit, jakým postupem.

Nikdy to neděláme, nelezeme tam.  Je to i nebezpečné. Tam, říkají, prokurátor, jestliže někdo ze zahraničních pozorovatelů přijde blíž, než je pět metrů, k frontě na volby, straší, že ho zavře do vězení. My ani to neděláme, správně? Jsme otevření a budeme pracovat s jakýmkoli prezidentem, kterého si zvolí americký lid.

E. Dzičkovskij:  Právě po otázce na Vitalije Leontěviče. Stát vkládá velké peníze do profesionálního sportu, důchodci se mnou budou souhlasit. Existuje takové podobenství, že je možné nakrmit hladového, když mu dáte rybu a je možné ho nakrmit, když mu dáte udici. My dáváme našemu sportu velkou rybu, jesetera, abychom zvedli prestiž země. Objevuje se téma dopingu, při kterém jsme regulérně přistiženi a místo prestiže země máme útok na důstojnost země. Kdo za to ponese zodpovědnost? Zatím jsme viděli dvě rituální odstoupení a, v podstatě, diskvalifikaci naší lehkoatletické federace. Kdo za to ponese zodpovědnost, co si o tom myslíte? A zároveň řekněte, prosím, o korupčním skandálu ve FIFA. Máme v tom vidět intriky Západu, či tam banálně chytají úplatkáře? Děkuji.

V. Putin: Intriky tam, samozřejmě, jsou. Jak by to vypadalo bez intrik. A co je důležité, o čem jsem vždy hovořil, ani jedna země by neměla a nemá právo rozšiřovat svoji jurisdikci na jiné státy, tím spíš na mezinárodní organizace. To vůbec neznamená, že se nemá bojovat s korupcí. Samozřejmě, musí.  Ale praktiky, kdy to tu, to tam loví po celém světě občany cizích států a táhnou je k sobě na výslech a dál do jiných soudních instancí, takové praktiky považujeme za nepřijatelné. Co je třeba dělat? Je jednoduše třeba jako rovný s rovným, transparentně, otevřeně, partnersky pracovat se všemi zeměmi světa. Nevnucovat komukoli svou jurisdikci, jen čestně, otevřeně se všemi pracovat.  Doufám, že někdy k tomu dospějeme.  Od těchto pokusů o dominanci přejdeme ke spolupráci, mimo jiné i v boji s korupcí.

Jsou-li elementy korupce ve FIFA, musí určit šetření. Zatím výsledky šetření nejsou. Někdo se tam přiznává, někdo obvinění odmítá.

Co se týká Josepha Blattera – je to velmi vážený člověk. Udělal mnoho pro rozvoj světového fotbalu. Chápete, jeho vklad do humanitární sféry na světě je kolosální, vždyť vždy využíval, snažil se využívat fotbal nejen jako sport, ale jako element spolupráce mezi zeměmi a národy. To jemu by měli dát Nobelovu cenu míru.

Vše, co je spojeno s výběrem té či oné země a možnými problémy – o tom my nic nevíme. Víme jen na 100 %, že jsme získali právo na konání mistrovství světa v absolutně čestném konkurenčním boji. Náš problém netkví v tom, že s týmy FIFA, když přijížděly před hlasováním, se někdo někde na vyšší úrovni odmítl jednoduše setkávat.

Tehdy jsem byl premiérem. Odkládal jsem všechny své záležitosti a setkával se se všemi kolegy z FIFA. Vozili jsme je po celé zemi, ukazovali, kde budeme mít stadiony. Setkávali se s regionálními představiteli a ti jim říkali, jak je to pro nás důležité, i když fotbal nemáme na nejvyšší světové úrovni.

Nicméně jsme ukázali, že je to důležité pro rozvoj masového sportu v Rusku. Ukázali jsme, kolik lidí u nás miluje fotbal a jak se jej chystáme rozvíjet. FIFA nás vyslechla a kvůli rozvoji světového fotbalu rozhodla o konání mistrovství světa v roce 2018 a ne z nějakých jiných, korupčních důvodů.

Jestli si pamatujete, dokonce jsem tehdy nejel na samotné hlasování, ale přijel jsem až po něm, abych se vůbec nezapojil a nevyvíjel žádný nátlak. A nátlak jsme tam žádný nemohli vyvíjet. Proto se pojďme dočkat výsledků tohoto šetření a uvidíme, kdo je v čem vinen.

Co se týče dopingu, svůj postoj k této otázce jsem již nejednou formuloval. Jsme proti jakémukoli dopingu a především proto, že doping ničí zdraví lidí, je to pro lidi jed. To zaprvé.

Zadruhé. Jestli někdo používá doping, musí být bezesporu náležitě potrestán, protože ničí sám princip čestného sportovního boje – mizí zainteresovanost. Mimochodem, na lyžích, při závodech si velmi vážím těch, kdo mají výsledky. Proč však jedni lidé, kteří od dětství trpí určitými nemocemi, mohou používat nějaké preparáty a jiní, kteří netrpí od dětství nemocemi, tyto preparáty používat nemohou? Jestliže člověk kvůli zdraví musí používat nějaké preparáty, ať nejde do olympijského sportu, ale do paraolympijského.

Tam je ve skutečnosti mnoho problémů a nejsou tak jednoduché. Nejdůležitější však je, že máme společný přístup v právu vůbec a jmenovitě v daném případě: odpovědnost vždy musí být personální, jestliže je dokázána. Kdo je vinen – trenér, organizátor, sportovec, právě oni musí nést odpovědnost. Za ty, co něco porušují, nesmí odpovídat lidé, kteří s tím nemají nic společného. To je prostě nesmysl! Je to nespravedlivé a nesprávné! Za tyto principy my budeme bojovat.

Rusko však, chci to ještě jednou říci, musí být a bude otevřené pro společný boj s dopingem. Budu vyžadovat od všech úředníků na všech úřadech a úrovních, aby otevřeně spolupracovali s mezinárodními strukturami a nic nemaskovali, nic neskrývali. Jsme v tom zainteresováni a půjdeme touto cestou.

I. Baskovová: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči! Město Kurgan, „Regionální zpravodajství“, kanál „Rossija -1“. Jako žena nemohu nepochválit našeho prezidenta za to, že se nachází v dobré fyzické formě. Za to Vám velký dík, protože naši chlapci se Vám chtějí vyrovnat, to je pravda! Mládeže, která pěstuje zdravý životní styl, je dnes mnohem více.

V. Putin: Upozorňuji, bez dopingu! Bez dopingu!

I. Baskovová: Ano, bez dopingu. A bylo by dobré, tyto chlapce, mládež, zaujmout a udržet na jejich území, v jejich oblasti.

Kurganská oblast každoročně podle federálního programu „Začínající farmář“ dostává 24 grantů na rozvoj vlastního hospodářství. To je málo, Vladimire Vladimiroviči. Tlumočím tužby všech našich agrárních politiků, že je potřeba třikrát více. Letos své hospodaření v oblasti „APK“ (zemědělsko-průmyslového komplexu) chtělo zahájit 70 lidí, ale jen 20 získalo těch pomocných 1,5 milionu rublů.

Je možné upravit kvóty mezi regiony tak, aby byla brána v potaz specifika Kurganské oblasti, protože pokrýt odliv kádrů v zemědělství 20 kvótami není možné, aby mládež zůstávala u nás?

V. Putin: Otázka je to velmi složitá – rozvoj „APK“ a rozvoj farmářského hospodářství.

Samozřejmě vím o diskuzích mezi představiteli různých směrů rozvoje zemědělsko-průmyslového komplexu. Říkají, že je především potřeba rozvíjet velkovýrobu, a jen ona, velkovýroba, nikoli farmáři mohou zabezpečit zemi kvalitními potravinami a v potřebném množství. Nicméně, nepochybně musíme podporovat i farmářské způsoby a formy zemědělství. Farmáři mají podstatný přínos do zabezpečování potravinové bezpečnosti. Už jsem o tom mnohokrát hovořil, mohu to ještě jednou potvrdit, že všechny plány spojené s podporou zemědělsko-průmyslového komplexu se budou nepochybně plnit, včetně finanční podpory.

Teď jste připomněla 1,5 milionu podpory pro začátek podnikání. Možná, že je to málo, ale jsou i jiné nástroje, včetně těch v Kurganu, stejně jako v jiných subjektech Ruské federace. Je možné pomocí různých prostředků regulování, včetně finančních a daňových, podporovat ty, kdo chtějí začít podnikat.

Například, je možné rozhodnout, že na dva roky úplně zprostí daní ty, kdo začínají sami podnikat. Federální zákon dává takové právo regionům.

Řeč je o soukromých podnikatelích, individuálních podnikatelích, to už je však záležitost konkrétního člověka, jak právnicky ošetří to, co začíná dělat. A ujišťuji Vás, byla by to významná pomoc. Existují i jiné formy – např. jednotnou zemědělskou daň je možné odpovídajícím způsobem transformovat tak, aby byla zlehčena finanční, fiskální zátěž, je možné pomoci ve vytváření infrastruktury pro realizaci produkce, mám na mysli odpovídající sdružení pro to, aby farmář mohl realizovat tuto produkci.

Nakonec podstatná podpora, taková nikdy nebyla, to je uvolnění vlastního trhu pro našeho výrobce zboží. Vždyť růst, který nyní zemědělství vykazuje, budou to podle ročních výsledků tři, možná tři a něco procenta, vypovídá právě o tom. Ano, odráží se to na spotřebiteli, protože ceny rostou, odráží se to i na fundamentálních makroekonomických ukazatelích z hlediska růstu inflace, vnáší to svůj vklad do inflace.

V konečném výsledku při hře na dálku, jak se říká, počítáme s výhrou, která musí spočívat v růstu zemědělské výroby. Proto i v Kurganu a jiných regionech musí pozorně prostudovat možnosti, které vláda a zákonodárci nabízejí pro to, aby maximálně podpořili farmáře. Uvidíme, jak se bude situace rozvíjet dál. Jestli vznikne taková potřeba, je možné vydělit i doplňkové zásoby. V podstatě je na rok 2016 máme. Viděl jsem plakát „Penze“.  Důležitá otázka – penze. Prosím.

J. Izmajlovová: Julie Izmajlovová, noviny „Molodoj leniněc“, Penza.

V. Putin: „Molodoj leniněc“ se ptá na penze? Myslí daleko dopředu. Prosím, otázka pro lenince.

J. Izmajlovová: Problém je v tom, že většina našich čtenářů jsou představitelé starší generace. Hodně píšeme o penzích.

V. Putin: Lidé starší generace, ale oni zůstávají mladými leninci navždy. To je dobře. Prosím.

J. Izmajlovová: Chtěla bych slyšet Váš názor. V únoru bude zrušena indexace penzí pracujícím důchodcům. Nevyprovokuje toto šetření na pracujících důchodcích určité kádrové problémy a rovněž růst „černých“ příjmů?

V. Putin: Ano, to je otázka, která se ve vládě projednávala, a projednávala se mnohokrát. Připomenu Vám praktiky Sovětského svazu, které byly následující: možnost i pracovat i brát penzi měli v Sovětském svazu jen v těch odvětvích ekonomiky a ty kategorie pracovníků, které chyběly v ekonomice. Řekněme, zdravotní sestry ve zdravotnictví, v kultuře atd. Všichni ostatní si museli vybrat: buď budou pracovat, nebo pobírat penzi.

Kdysi v podmínkách rozkladu sociální sféry a ekonomiky jsme se rozhodli, že mohou všichni bez rozdílu. Existují však na to různé názory, mimo jiné i ten, abychom se vrátili k sovětskému období. Fiskální výhra z toho, že pracujícím důchodcům nebudou platit penzi, není velká. Ale takové rozhodnutí nepadlo.  Kde jste to vzala? Kde jste vzala, že pracujícím důchodcům nebudou platit penzi? Nepadlo takové rozhodnutí. Padlo řešení neindexovat. Ale i zde chci obrátit Vaši pozornost: prosím Vás, podívejte se pozorněji na přijaté rozhodnutí, informujte své čtenáře.  Myslím, že lidé nyní uslyší.

Jestliže se člověk rozhodl pokračovat v práci, nebudou mu indexovat penzi v roce 2016, 2017 a v roce 2018 se, řekněme, rozhodne, že přestane pracovat a bude jen v důchodu, nedostane peníze za roky 2016,2017, ale při definitivním odchodu do důchodu, ty indexace, které byly udělány pro jiné důchodce, budou započítány i pro tuto kategorii důchodců. Samozřejmě, že bude dostávat penzi již v indexované podobě a s tou indexací, kterou obdrželi za předcházející roky jiní občané. Teď byla přijata taková rozhodnutí, ale zatím se o tom všem jedná, velmi pozorně se studuje to, jaké následky to bude mít, včetně pro trh práce.

D. Peskov:  Máte ještě nějaké upřesňující otázky ohledně penzí? Vidím, ještě „Rossijskuju gazetu“.

K. Latuchinová: „Rossijskaja gazeta“. Kira Latuchinová.

Mám upřesňující dotaz pro rozvití tématu. Celý rok probíhaly diskuse ve vládě, ve Státní dumě o zvýšení důchodového věku a zřejmě bylo rozhodnuto zvýšit jej zatím úředníkům.

Ušetří se tím reálně? Budou přijata nějaká další rozhodnutí o možném zvýšení důchodového věku?

Ještě je velmi zajímavé postavení vojenských důchodců ve spojení s tím, že se skutečně projednává to, že pracující důchodci mohou nedostávat penzi.

Vy jste říkal, že se to zatím projednává, ale vojenští důchodci tvoří podstatnou kategorii. Část těch lidí, kteří pracují a pobírají penzi, to velmi znepokojuje.

V. Putin: Zaprvé, vojenským důchodcům, jak jsem již řekl, penze bude indexována stejně jako všem ostatním. Začátkem roku bude indexována o 4 %.

Ohledně pracujících, nepracujících: otevřeně řečeno, tuto podrobnost si nepamatuji. Určitě si to zjistím. Dle mého by tam měl být jednotný přístup pro všechny důchodce, pracující či nepracující.

Co se týče důchodového věku. Znáte můj názor, všemožně se bráním zvyšování důchodového věku. Existují však problémy. Co se týče zvýšení důchodového věku pro úředníky federální, regionální či obecní úrovně – do 65 let pro všechny: i pro muže i pro ženy. Připomínám, že řeč je o postupném zvyšování pro tuto kategorii, po půl roce.

Co to znamená? Například, žena dosáhla důchodového věku a v příštím roce by měla jít do důchodu, bylo jí 55 let. Půjde tedy do důchodu v 55 letech plus 6 měsíců. Tak postupně pro všechny úředníky. Samozřejmě, fiskální výsledek je minimální, to je pravda.

Co se týče celkového zvýšení důchodového věku – i nyní jsem toho názoru, že čas ještě nenastal.  Budu však upřímný, už mi mnozí, nejen odborníci, ale i praktici říkají: chcete lidem udělat dobře, ale ve výsledku jim uškodíte. V čem spočívá újma? U nás se prodlužuje délka života, jestliže poměrně nedávno, v roce 2005 či 2006, délka života u nás byla 65 let a něco, nyní je to již 71,2. Počet pracujících, kteří vnáší svůj vklad do důchodového systému, se zmenšuje a počet důchodců roste.

Jestliže nebudeme nijak reagovat, dospějeme k tomu, že příjmy důchodového systému se budou zmenšovat. Nyní, v tomto roce, se zmenšily kvůli tomu, že reálné platy se zmenšily. Důchodový fond se vytváří z platů pracujících občanů. V důchodovém systému již vznikl schodek a my musíme z federálního rozpočtu doplňovat ty prostředky, které jsou nedostatkové.

Doufám, že to není otázka systémová, ale jednorázová, ale jak bude růst délka života, počet pracujících, opakuji, se bude zmenšovat ve srovnání s počtem nepracujících občanů a tehdy mohou vzniknout systémové problémy naplnění Penzijního fondu.

K čemu to může přivést? V podstatě to může přivést ke zkrácení příjmů samotných důchodců, stát bude muset snižovat úroveň důchodového zabezpečení či zvyšovat důchodový věk. Jestli se to má udělat, musí se to udělat tak, jak to bylo s úředníky, nespěchat, v klidu.

Kdy je to třeba udělat? Dosud na to nemám odpověď. Někdy to budeme muset udělat, ve všech zemích to udělali, ve všech, které nás obklopují. Kdy to bude třeba udělat, o tom bych zatím veřejně nechtěl hovořit, protože zatím nemáme ani odpověď, ale takový čistě ekonomický problém existuje. Ve všech jiných zemích to rovněž probíhalo postupně. Nyní máme velkou věkovou mezeru mezi těmi, kdo odešli do důchodu a těmi, kdo jsou již značnou dobu v důchodu, je podstatná, ale bude se ještě zvětšovat. Rozhodnutí musí být přijata včas, abychom za 5,10,15 let nezbořili důchodový systém.

Co chci říci a chci, aby to lidé uslyšeli: je úplně jasné, že se to nedotkne lidí, kteří již odešli do důchodu. Jich se změna systému důchodového věku vůbec netýká, nikdo je nebude nutit. Dokonce jestli jen včera odešli do důchodu, nikdo nebude chtít, aby se vrátili. Zákon nemá zpětnou sílu a všichni, kdo odešli do důchodu, ti nepochybně, na 100 %, budou využívat všechna důchodová práva.

D. Peskov: RBK ve druhé řadě. Dejte, prosím, mikrofon.

M. Rubin: Vladimire Vladimiroviči, holding „RBK“ se skládá z několika hromadných sdělovacích prostředků, proto abychom někoho neurazili, s Vaším dovolením, zadám několik velmi krátkých otázek.

V. Putin: Několik – to je kolik?

M. Rubin: Dvě.

V. Putin: Je zde mnoho lidí, kteří by chtěli zadat otázku.

M. Rubin: Budou krátké.

Zaprvé. V době krize státní podniky, o kterých již hovořil kolega z „Wall street journalu“ nesnížily platy a bonusy pro své zaměstnance, ale tyto společnosti neustále žádají vládu o nové daňové výhody, chtějí prostředky z Fondu národního blahobytu. Co říkáte na tyto prosby?

A ještě se Vás nemohu nezeptat na Jekatěrinu Tichonovovou. Víme, že vede důležitý projekt na Moskevské státní univerzitě. Naši západní kolegové hlásají, že je to vaše dcera. Je to pravda a co si myslíte o jejích činech?

Máme osobní prosbu přímo k Vám. Náš novinář je již 5 měsíců ve vězení, Je autorem vyšetřování, dostatečně známého, ohledně kosmodromu „Vostočnyj“, Alexandr Sokolov. Je vyšetřován a uvězněn kvůli nenásilnému činu.  Chtěl bych Vám předat, až to bude možné, naši prosbu, aby se to řešilo. Obáváme se, že se může jednat o jakýsi nátlak na svobodu slova. Mnohokrát děkuji.

V. Putin: Četl jsem na internetu, v nějakých jiných vydáních, o Jekatěrině Tichonovové, stejně jako o jiných možných mých příbuzných a dcerách různé věci, četl jsem je v různém období.

Úplně nedávno všichni tvrdili, že moje dcery: a) studují v zahraničí; b) žijí stále v zahraničí. Teď, zaplať Pán Bůh, o tom nikdo nepíše, teď říkají, že, a to je pravda, žijí v Rusku a nikdy nikde stálý pobyt neměly. Nikde než v Rusku nezískaly vzdělání, studovaly jen na ruských školách. To neznamená, že nemají styky se svými kolegy a nebaví se s nimi. Jsem na ně hrdý. Pokračují ve studiu a pracují.

Z „Russia Today“ se ptali ohledně jazyků. Mé dcery plynně hovoří třemi evropskými jazyky, dokonce už někdo hovoří i jedním či dvěma východními, mohou se vyjadřovat ve východních jazycích, ještě jedním, čtvrtým, evropským. Přičemž nejen plynně hovoří, využívají je v práci. Dělají první kroky v kariéře, ale mají skvělé úspěchy. Nikdy neodpovídám na otázky spojené s mojí rodinou. Nezabývají se obchodem ani politikou, nikam se nehrnou.

Co se týče projektu o univerzitě, o kterém jste hovořil, nezávisle na jménech těch, kdo to dělají, je to iniciativa rektora univerzity, dobrá iniciativa. V čem spočívá? V tom, abychom spojili možnosti naší vysoké školy a vědy s potřebami našich velkých podniků a národního hospodářství. Jedni běhají a nevědí, kam umístit své objevy, jiní platí v zahraničí velké peníze, miliardy dolarů, aby zakoupili západní technologie a hotový produkt. To, co inicioval rektor, je správná věc – spojit tyto možnosti. Nakolik je to vše úspěšné, je zatím předčasné říkat, to se zeptejte rektora a těch, kdo se tím zabývají.

Hovořit o tom, kde konkrétně moje dcery pracují, čím se zabývají – nikdy jsem to nedělal a ani zde se to nechystám dělat. Z mnoha důvodů, mimo jiné z důvodu bezpečnosti. Vůbec se domnívám, že každý člověk má právo na svůj vlastní osud. Nikdy nebyly „hvězdnými“ dětmi, žijí jen svým životem a dělají to velmi důstojně.

A nyní ohledně Sokolova. Jestli byl zatčen za nějaká odhalení, včetně těch  ohledně kosmodromu „Vostočnyj“  . . .  Jsem mu vděčný za to, že pracuje s tímto tématem. Nevím, poprvé slyším o této kauze a toto jméno také slyším poprvé. Ale, bezpochyby, tomu přijdu na kloub. Jestli je problém jen v tom, pomohu i vašemu vydání i konkrétnímu novináři.

Je třeba jen pochopit, co se s ním děje. Já to jednoduše nevím. Vy však máte nějaký dokument, dáte mi ho? Mám zájem na tom, aby do tohoto projektu, který jsem sám inicioval ve své době, již před několika lety . . .  Co víc, sám jsem jezdil na to místo, vybíral místo pro budoucí kosmodrom. Nejprve odborníci navrhli jiné místo, na břehu Tichého oceánu, nedaleko od Vladivostoku na pobřeží bylo několik míst. Začali již téměř stavět. Potom stejní odborníci řekli ne. Přece jenom, jestli se podívat na to, co se u Američanů děje na myse „Canaveral“ – tam stále odkládají přistání či start kvůli počasí. Poblíž oceánu je spousta problémů, je tam velmi nestálý klimat, počasí nestálé, proto je lepší přestěhovat se na kontinent. A začali jsme to dělat tam, kde to dnes děláme.

Je to velký projekt celonárodního významu. Vytváříme tam celé město a doufám, že vše bude dokončeno včas. Bylo tam zdržení, bylo větší, okolo 1,5 roku, teď to zkrátili na čtyři, pět, šest měsíců. Doufám, že v termínu, který jsme si vytýčili – první kvartál příštího roku – proběhnou první starty, ale honit se za nějakými daty také není třeba. Nejdůležitější je, aby vše bylo uděláno kvalitně, s tím také počítám.

 

Teď první část Vaší otázky – státní společnosti, úlevy, platy a využívání FNB (Fondu národního blahobytu). Máte naprostou pravdu v tom, že všichni – státní společnosti i státní řídicí orgány – musí pracovat efektivněji a snižovat neefektivní výdaje. A tady, to je naprosto jasné, je co zlepšovat. Naprosto s Vámi souhlasím.

Pokud jde o platy, myslím, že před rokem jsme o tom mluvili, také pokud jde o bonusy a tak dále, víte, problém je v tom, že se všechno odvíjí od těch nejvýše postavených osob. My přece potřebujeme, aby do těchto společností přicházeli ti nejkvalitnější, světové úrovně, nejen občané Ruska, nýbrž i lidé z jiných států, řídicí pracovníci. A na trhu práce je uzákoněna příslušná výše platu i bonusy. 

Pokud je snížíme, pak zde nebudeme mít důležitou a pro nás nezbytnou kvalitu managementu. Jiná věc je, že nejvýše postavení (jim jsem to neříkal, doufám, že se to k nim dostane) by mohli část svých příjmů, které, jak mi sami říkají, a je to pravda, jsou povinni zajistit, aby níže postaveným vedoucím pracovníkům bylo vše vyplaceno, jak se sluší podle světových standardů, část  tohoto příjmu poslat na dobročinné účely. Určitě by kvůli tomu nezchudli.  

Nyní co se týče FNB. Ano, mají zvyšovat kvalitu řízení a efektivitu práce, snižovat neefektivní výdaje, jak jsem již řekl. Já osobně sleduji velice pozorně případné výdaje z FNB. S čím se tam v současné době počítá? Tyto peníze mají být použity na takové projekty, jež nepovedou k utrácení peněz z FNB, nýbrž povedou k vytváření podmínek pro rozvoj celého hospodářství. 

Jaké jsou to projekty? 150 miliard na rozvoj Transsibiřské magistrály a BAMu (Bajkalsko-amurské magistrály). Je to z ekonomického hlediska účelné a výhodné. Proč? Protože v rámci rozvoje BAMu a ve výši těchto případných prostředků, které tam posíláme (myslím, že tam bylo zatím vyčleněno jen 50 miliard), už existují náklady. Já osobně jsem již mnohokrát jednal s odesilateli nákladů. Jakmile toto bude vybudováno, náklad bude poslán a peníze hned půjdou do FNB. Jsou to peníze, které se nám vrátí.

Takových projektů není moc, tohle je jeden z nich. Jiný podobný je moskevský okruh. Je třeba vytvořit dodatečné možnosti pro dopravy kolem Moskvy, aby Moskvané lépe zvládali ten dopravní nápor, a zajistit rostoucí hospodářství. Myslím si, že je to důležitá věc, je tam, myslím, také nějakých 150 miliard.

Dále – peníze pro Rosatom na výstavbu jaderné elektrárny ve Finsku. Naprosto návratná investice, návratná, protože Finsko má stabilní ekonomiku. A tam, nehledě na veškeré snahy těch, kteří si přejí tento projekt zhatit, parlament se najednou tvrdě rozhodl, že ho podpoří, což pro mne bylo nečekané a překvapivé. Partner Rosatomu, firma, která je v Rusku činná a investovala již miliardy eur do naší ekonomiky, projevila připravenost ke společné práci a vzala na sebe riziko. Jsou to naprosto návratné peníze, správná investice.   

Část prostředků, nepamatuji si, kolik, ale myslím, že asi 180 miliard, je vložena do RFPI, do Ruského fondu přímých investic. Ale na každý dolar z těchto peněz přijde 10 dolarů ze zahraničí. Tyto peníze pracují efektivně, je to také správná investice. Žádné jiné důležité investice z Fondu národního blahobytu zatím nejsou, budem přemýšlet o tom, aby byly, ale aby byly alespoň tak efektivní jako ty, které jsou v projektech, jež jsem zmínil.

Ropa. Pojďme mluvit o ropě. Ano, teď si promluvíme o ropě…

N. Meňšikova: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči, jmenuji se Natalia Meňšikova, televize Nižněvartovského okresu. To je Jurga, odkud pochází Samotlor. Jde o to, že velká část ropy se těží právě u nás, ale byla vytěžena, nalezena byla v 70.letech. V souvislosti s tím se chci zeptat: plánují se investice do geologického průzkumu a kdy? A penzisté a penzistky z Nižněvartovského okresu Vám přejí všechno nejlepší do nového roku!

V. Putin: Mnohokrát děkuji. Chci nejenom penzistům z Vašeho okresu, ale všem vyjádřit díky. Víte, za co? Za podporu. Nehledě na všechny těžkosti, s kterými se lidé setkávají, a jsou to lidé s nízkými příjmy, je to jedna z nejodpovědnějších skupin naší společnosti. Lidé, kteří prošli (mnozí z nich) nejtěžšími zkouškami poválečné doby, vložili obrovskou práci do obnovy hospodářství, tak mnoho zkusili a dnes, pochopitelně, nemohou s ničím počítat, jedině s podporou státu.

Víme to a jsme jim velice vděčni za takový vlastenecký přístup, za ochotu vnést svůj vklad do výchovy dospívající generace. Dělají to, a nejsou to jen veteráni bojových operací Velké vlastenecké války, ale prakticky všichni veteráni včetně veteránů práce. Všechno nejlepší do nového roku. Přeji Vám zdraví a všechno nejlepší. Děkuji. Pojďme, zatleskáme právě těmto našim občanům, nikoli mně.  (Potlesk).    

Pokud jde o geologický průzkum. To je veledůležitý článek budoucnosti. Víte, že jsme přijali celou řadu rozhodnutí ohledně sirné ropy (již před několika lety), abychom efektivně využívali naleziště, kde klesá těžba.  Přijali jsme řadu dalších rozhodnutí. Existují rozhodnutí, související se zdaněním.

Vím, že v této oblasti nejsou těžaři se vším úplně spokojeni, protože jim bylo v rámci takzvaného daňového manévru slíbeno, že při zvýšení daně z těžby nerostných surovin bude sníženo dovozní clo na surovou ropu. To se však nestalo, ačkoliv daň z těžby nerostných surovin byla zvýšena jak u ropy, tak u plynu. Vláda uvalila další zátěž. Je důležité, aby toto prostě netrvalo věčně. V tomto se zástupci odvětví souhlasím, ze setrvačnosti nic neomezují, jak už jsem řekl, neomezují své plány rozvoje. A jak jsem již řekl, těžba se dokonce zvýšila.

My však musíme pozorně, vláda musí velice pozorně  dohlížet na to, co se děje v odvětví, aby nepodřízli slepici, která snáší zlatá vejce. Samozřejmě, budeme to pozorně sledovat. Průzkum je mimořádně důležitá věc, ale není to úplně tak, jak jste řekla, že v 70. letech bylo něco v rámci průzkumu uděláno a teď se nedělá nic. To ne, práce přece jen pokračuje, investují se peníze do příslušných struktur, které se u nás v rámci vlády mají tímto zabývat.

Snažíme se stimulovat jak soukromé společnosti, tak státní společnosti, aby na tomto pracovaly, a práce probíhají. Teď těžko uvedu konkrétní čísla, tato čísla však existují a jsou dosti výmluvná. Možná to nestačí, ale nikdy na to nezapomínáme, to mi můžete věřit.  

V. Kilina: Velice děkuji za možnost položit otázku.

Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči! 

Kilina Veronika, «Nakanuně. RU», informační agentura, zastupuji Uralský federální okruh.

Podporujete myšlenku sériové výroby letadel Il-96 a nemyslíte si, že je chyba sázet v souvislosti se všemi tragickými událostmi pouze na zahraniční letadla? Proč Vy sám dáváte přednost letadlům domácí výroby? Mám na mysli prezidentskou letku, která využívá Il-96. 

Děkuji. 

V. Putin: Víte, naprosto sdílím Vaše obavy. Odvětví výroby letadel patří k těm, jež bezpochyby zajišťují tu část našeho hospodářství, která je spojena s nejmodernějšími technologiemi, zajišťují její rozvoj. To je to, co máme ještě ze sovětské éry. Ačkoliv v Sovětském svazu se rozvíjelo především vojenské letectvo a pak se přizpůsobovalo civilním potřebám. Nikoho nezajímala životnost motoru, ani to, kolik se spotřebuje leteckého benzínu v civilním letectvu.

Dnes to tak dělat nemůžeme, ale musíme – a to je nade vší pochybnost – zajistit nejen vnitřní přepravu svými vlastními leteckými dopravními prostředky, ale musíme se dostat i na mezinárodní trhy. Obecně vzato, musíme  orientovat všechny naše výrobce, včetně výrobců letecké techniky, na to, aby dosahovali takové kvality výroby, která by konkurovala jejich partnerům na celém světě.

Pokud jde o letadlo se širokým trupem, je to prostě vysoká investice. Dohodli jsme se s čínskými partnery, že na tom budeme pracovat společně. A my touto cestou jdeme, to vám chci říci. Jsou to velká letadla, se širokým trupem, vhodná i pro dlouhé lety, dálkové lety. Ale nám to nestačí, musíme určitě vlastními letadly zajistit nejen velké, dálkové linky, ale i regionální linky a regionální přepravu. Existují plány, myslím, že Il-114, ten nový, starý, úplně zapomenutý projekt, samozřejmě že s novacemi a inovacemi, které jsou možné a nezbytné pro moderní výrobek.

Víte, že právě teď došlo k velice důležité události v oblasti konstrukce motorů. Nový motor PD-14 je nový produkt podobného typu od konce 80. let minulého století. My si toho nějak moc nevšímáme, je to ale obrovský úspěch našich konstruktérů motorů. Na jedné z porad jsem to zmiňoval a nyní využiji příležitosti, abych jim poblahopřál k tomuto výsledku a abych jim poděkoval za jejich práci. Umožňuje nám to rozvíjet naši konstrukci letadel i nadále, mimo jiné i letoun Il-96, na který se ptáte.

Spotřeba u nového motoru, jeho možnosti nám umožňují rozvíjet celou linii letadel s doletem na střední vzdálenosti, ale i dálkových letadel. Mimochodem, to byl nejslabší článek.  Myslím, že s avionikou si poradíme, ale tohle byl nejslabší článek, protože jsme museli používat buď motory Rolls Royce nebo Pratt & Whitney. Mají dobré motory, ale naše jsou lepší. I letadla budeme mít lepší.

V. Kondraťjev: Vladimire Vladimiroviči, mluvil jste o ropě, byl jste na ropu tázán. A já bych se chtěl přece jen zeptat na plyn – je to také jeden ze základů blahobytu Ruska. A jsou tu různé nejasnosti.

Víme, že akce ukrajinského vedení jsou nepředvídatelné, to je vidět na událostech na Krymu, kde bylo přerušeno zásobování energií. Kdo ví, může se stát, že Ukrajina přeruší tranzit ruského plynu do Evropy.

Zde vzniká následující problém. V souvislosti s konfliktem v Turecku jsou zastavena jednání o «Tureckém proudu», zatím není známo, zda budou obnovena. Pokud byste o tom řekl pár slov, bylo by to výborné. Máme nouzovou variantu, kterou je «Severní proud-2», který vede Baltickým  mořem, ale tam teď skupina zemí EU protestuje proti této výstavbě a chce tento projekt poslat ke dnu, stejně jako se to už kdysi stalo s «Jižním proudem».

Co nás čeká a jak se budou události vyvíjet? Mimochodem, co bude s výstavbou ruské atomové elektrárny v Turecku, do které Rusko podle západních zdrojů vložilo už 3,5 miliardy dolarů?

V. Putin: Rusko nevložilo 3,5 miliardy dolarů do jaderné elektrárny Akkuyu. O budoucnosti tohoto projektu se má rozhodnout na korporativní úrovni. Je to čistě komerční otázka a my nepodnikneme žádný krok, který by poškodil naše ekonomické zájmy. Ale je to věc Rosatomu a jeho partnerů. Pokud je mi známo, turecká strana dokonce ještě ani nepředložila příslušné povolení, potřebné k tomu, aby bylo možno tento projekt považovat za prioritní a aby fungoval. Ale, opakuji, je to korporativní rozhodnutí.

Nyní co se týče Severního proudu a těch, kteří jsou proti němu. Víme, že mnoho zemí bylo rovněž proti Severnímu proudu-1, mnoho zemí bylo proti němu, a přesto byl realizován. Ano, ještě tam nejsou zcela splněny všechny podmínky k tomu, aby byl naplněn na 100 procent, především ohledně toho potrubí, které je na území Spolkové republiky Německo, tam je na Opal 50 procent, na jiné trase téměř nula pohybu, ale všechno jsou to možnosti, které se budou hodit, jsem o tom přesvědčen.

Pár slov k Jižnímu proudu. Znáte naše stanovisko, byli jsme připraveni realizovat, ale nebylo nám to dovoleno. Nejdříve Evropský parlament rozhodl, že tento projekt nevyhovuje zájmům Evropské unie a poslal tam příslušný papír, pak Evropská komise požádala Bulharsko, aby ukončilo přípravné práce, a pak najednou holandský regulátor, kde byl registrován Jižní proud, rozhodl, že nám povolí zahájit výstavbu v moři. Jak jsme ale mohli začít stavět v moři, utápět tam miliardy eur a pak dojít až k bulharským břehům a tam se zarazit, protože jsme předem nedostali povolení?   

Samozřejmě, dostali nás prostě do hloupé situace, v níž jsme řekli: pokud je to tak, my také končíme. Nedovolili nám to udělat, chápete? A já nechápu bezzubé stanovisko bulharského vedení, které z neznámých důvodů  pohrdlo národními zájmy. My jsme tam měli investovat tři miliardy do samotného projektu výstavby. Jsou to pracovní místa, jsou to platy, jsou to příjmy do všech úrovní rozpočtu, kromě toho by pak dostávali ještě každý rok minimálně 400 miliónů eur jenom za tranzit. Když ne, tak ne, co se dá dělat. My jsme ten projekt vlastně vymysleli, abychom Bulharsko podpořili. Když nechtějí, tak nechtějí.

Začali jsme mluvit o Tureckém proudu. Víte, nezáleží to konec konců na nás. Není to tak, že bychom odešli od jednání, my potřebujeme, aby nám Evropská komise předložila písemné garance toho, že všechny trasy, včetně případné trasy do Evropy přes Turecko, je nejen realizovatelná, ale je i prioritní a Evropská komise ji bude podporovat. Pokud turečtí partneři Gazpromu přinesou z Bruselu takový papír, půjdeme dál. Ale zatím, bohužel, nějak žádný takový papír nevidíme.

Ohledně tranzitu přes Ukrajinu. Ano, na korporátní úrovni, sám jsem to slyšel, během ostrých diskusí, někdo říká: tento tranzit úplně zastavíme. Nejsem si jist, že je třeba tohle dělat – zastavovat tranzit přes Ukrajinu.

Avšak pokud jde o srovnání možností tranzitu přes Ukrajinu a, dejme tomu, přepravy prostřednictvím Severního proudu – 2… Všichni přece požadují, aby Severní proud obecně a Severní proud -2 v budoucnu splňovali určité požadavky. Jaké ty požadavky jsou? Spolehlivost, tržní charakter fungování systému přepravy plynu, právní a správní regulace podle nejvyšších standardů. Jsou naši ukrajinští partneři schopni udělat totéž, co děláme my s evropskými partnery v souvislosti se Severním proudem? Pokud ano, budeme s nimi nadále spolupracovat. Pokud nejsou, uvidíme, co se s tím dá dělat.

N. Rybjakova:  Noviny Krasnyj Sever. Jmenuji se Natalja Rybjakova, Jamalsko-Něněcký autonomní okruh.

Moje otázka se bude týkat «Severnogo širotnogo choda» (železnice, která je plánována v severních oblastech Ruska – pozn. překl.). Díky Vám za to, že podporujete naše jamalské projekty. Vedení našeho regionu pro tuto věc také dělá mnohé. Především bude do konce roku podepsána dohoda mezi státem a soukromým sektorem ohledně cesty Bovaněnkovo – Sabetta. Bohužel ale výstavba cesty Salechard – Nadym, která je též velice potřebná, se v současné době zpomaluje a každým dnem se tento projekt prodražuje. Není možno tento problém nějak vyřešit?   

V. Putin: Bezpochyby jde o potřebný projekt. Jamal, to je naše zásobárna plynu, zásobárna ropy. Rozvíjeli jsme ji a budeme rozvíjet.

Víte o velkém mezinárodním projektu, kterého se účastní Novatec, čínští a francouzští partneři. Podporujeme tento projekt, mimochodem i proto, že cizinci do něho investovali dříve než my. V podstatě jde o to, že tyto investice, v nichž nás předběhli naši zahraniční partneři, řeknu to upřímně, motivovaly i nás v tom, abychom pak podpořili tento projekt. Bylo by totiž nevhodné, kdybychom se poté, co zahraniční subjekty zainvestovaly, zastavili a přestali projekt podporovat. Bylo by to prostě nepoctivé ve vztahu k zahraničním partnerům, kteří tak již učinili.

Projekt je to důležitý a potřebný. Svědčí to o tom, že myslíme na budoucnost, majíce na zřeteli, že objem prodeje kapalného zemního plynu se bude na světových trzích zvyšovat.

Dnes realizujeme tyto prodeje výlučně na Dálném východě v rámci našich rovněž  společných projektů, nebo to provádí Gazprom na základě operací typu SWAP. A toto bude velký rusko-francouzsko-čínský projekt s velkou produkcí a s možností vstupu prakticky na všechny světové trhy.  

Myslíme tedy na budoucnost a děláme toto. Překvapuje mne, že management tohoto projektu má takové úspěchy, které předvádí, prostě mne to překvapuje. Všechno běží podle plánu, kvalitně, na vysoké úrovni.

Pokud jde o to, co jste zmínila. Domnívám se, že je to velice důležité, jelikož pokud tam bude vybudován tak obrovský terminál, bude se provádět taková těžba, bude se tam provádět nakládka, tak by samozřejmě bylo velmi dobré, aby tento přístav, který se buduje, byl univerzální. Aby se tam nakládaly nejen  produkty, související s výrobou kapalného plynu, ale i jiné zboží nejrůznějšího druhu, aby se proud zboží z Transsibiřské magistrály a z BAMu přesměroval tam. Tam je velice příznivé místo, velice dobrá logistika. Mohlo by to být nejrůznější zboží: sypké náklady i jakékoli jiné.

Ale otázka financování ze státního rozpočtu samozřejmě vyžaduje dodatečné prostudování s přihlédnutím k rozpočtovým omezením. Zde je nutno hledat různé varianty, mimo jiné i přilákat do země investice našich zahraničních partnerů. Takový zájem existuje, doufám, že (už jsem zmínil Fond přímých investic) Fond se zapojí společně se všemi, nezapomínáme na tyto projekty, myslíme na ně a při nejbližší příležitosti jim budeme poskytovat další účinnou pomoc.

Egypt, prosím.

Otázka: Dobrý den, pane prezidente! Mám dvě otázky, první se týká Egypta. Kdy dovolíte, aby se Egypt ještě jednou otevřel pro ruské turisty? To je první otázka.

Druhá otázka. Saúdská Arábie před dvěma dny prohlásila, že vytvořili novou alianci – islámskou alianci. Jak vidím, je to nová islámská aliance sunnitů. Otázkou je, co budou mít šíitové. Bude to protiruská aliance, patří do ní Turecko a to je velmi nebezpečné. Chtěl bych slyšet Váš komentář ohledně této aliance. A samozřejmě i odpověď na první otázku.

V. Putin: První otázka, týkající se turistiky. Ta rozhodnutí, která jsme přijali ohledně omezení letů našeho dopravního letectva do Egypta, nesouvisejí s nedůvěrou k egyptskému vedení, není to politické rozhodnutí. Ta rozhodnutí souvisejí s nezbytností zajistit bezpečnost našich občanů. Svým občanům říkáme: «Bohužel, ty orgány a ty kontrolní organizace, orgány činné v trestním řízení, zvláštní (egyptské) orgány dnes bohužel nejsou schopny si poradit s teroristickou hrozbou».

Činnost teroristů ohrožuje jak nás, tak vás, ohrožuje Egypt. Egyptský prezident Abdel Fattah al-Sissi projevuje obdivuhodnou odvahu, osobní odvahu, v boji proti této hrozbě, ale potřebuje to čas pro to, aby se všechny tyto problémy zahladily. Jakmile vypracujeme mechanismy, které by spolehlivě zajistily bezpečí našich lidí, všechna omezení zrušíme.

Taková práce s egyptskými partnery v zásadě probíhá. Co to může být? To znamená, že v současné době musíme mít v každé etapě kontroly své zástupce – od okamžiku přistání letadla do okamžiku odletu, naložení jídla do letadla. Opakuji, nemyslíme si, že zde v něčem nese vinu egyptské oficiální vedení, je to naše společné neštěstí, naše společné obavy a my musíme najít společnou odpověď na tyto výzvy.

Pokud jde o koalici, která byla vytvořena v Saúdské Arábii, další koalice. Nemyslíme si, že tato koalice bude mít nějaký protiruský charakter. Tam kromě státu, o němž jste mluvil, kromě Turecka, které rovněž nepovažujeme za nepřátelský stát vůči nám (provedli nepřátelský akt proti našemu letectvu, ale říci, že bychom Turecko považovali za nepřátelský stát, to to není pravda: naše vztahy se pokazily, to ano, a nevím, jak se tuto situaci překonáme, v každém případě míč není na naší straně, nýbrž na straně Turecka), je i Egypt, i jiné země. Iniciátorem této aliance je Saúdská Arábie. S touto zemí máme rozdílný přístup k řešení syrské krize v některých momentech, ale jsou i společné přístupy, se Saúdskou Arábií jsme přece v kontaktu.

Před krátkou dobou jsem se setkal s králem [Saúdské Arábie], neustále se potkáváme na různých úrovních na akcích ministerstev zahraničních věcí, na akcích ministerstev obrany. Teď posuzujeme společné projekty v oblasti vojensko-technické spolupráce s e Saúdskou Arábií, je tam celý program, program ve výši mnoha miliard, mimochodem. Vůbec nás nenapadlo, že aliance má protiruské směřování.

Jiná věc je, že k tomu, abychom efektivně řešili úlohy, které před námi stojí v oblasti boje proti teroru, musíme spojit úsilí, nikoli promarnit možnosti, které máme. Opravdu moc nerozumím tomu, co se stalo, protože pokud Spojené státy již vytvořily alianci, v jehož čele stojí (tam, mimochodem, patří téměř všechny země, mimo jiné i Saúdská Arábie), tak co ještě chybí? K čemu bylo třeba vytvářet novou alianci, když už existuje aliance, vytvořená pod vedením Spojených států? Copak mají nějaký vlastní plán, nebo vznikly nějaké vnitřní neshody? Možná ty neshody.

Jelikož přece jen, jedna věc jsou regionální zájmy regionálních mocností, jiná věc jsou zájmy celého lidstva na boji proti terorismu. Evropa trpí tím, co se děje v tomto regionu: strašné teroristické útoky jsme viděli v Paříži. Trpí i samotné Spojené státy: před krátkou dobou někdo zastřelil 14 lidí a další teroristické útoky hrozí.

My všichni musíme spojit své snahy v boji proti teroristickým organizacím, ať se jmenují jakkoli a ať zaštiťují svou činnost jakýmikoli hesly. Doufám, že i naposledy vytvořená aliance bude přece jen působit v proudu společných zájmů, vypracujeme jednotné přístupy, pravidla a zaměříme efektivní společné akce a společné efektivně aplikované instrumenty.

M. Gomeňuk – Kravcova: Kaliningrad, informační portál «Klops.ru».

V. Putin: Jakže?   

M. Gomeňuk -Kravcova: «Klops.ru». 

V. Putin: «Klops»?

M- Gomeňuk – Kravcova: Ano, německé jídlo. 

V.Putin: Aha. «Rulka.ru». 

To jsou takové karbanátky, že, ty klopsy?

M. Gomeňuk – Kravcova: Ano, to jsou karbanátky.  

V Kaliningradu každý den dojde k několika dopravním haváriím, při nichž zahynou nebo jsou těžce zraněni chodci. Jednou z takto postižených je naše kolegyně Naděžda Rževskaja. Na přechodu pro chodce ji srazil student Pohraničního institutu FSB (Federální bezpečnostní služby). Po třech měsících vyšetřování není ukončeno, nebylo podáno trestní oznámení, studentovi vrátili řidičák a on i nadále jezdí svým BMW stejně jako dříve.

V. Putin: To je dobrý student, vozí se v BMW.

M. Gomeňuk-Kravcova: Naše kolegyně je s těžkými zraněními na invalidním vozíku.

V. Putin: To je hrozné. 

M. Gomeňuk-Kravcova: V souvislosti s tím mám otázku: co si myslíte, mohou výložky a funkce chránit člověka před zodpovědností?

V. Putin: Samozřejmě, že ne. To je samozřejmě hloupost. Žádné výložky, žádné úřední postavení. Ten člověk žádné úřední postavení nemá. On tam tomu velí, nebo co? Je to student, prakticky řadový voják. Proto mluvit o tom, že má nějaké služební postavení, které mu dovoluje vyhnout se odpovědnosti, je prostě nespravedlivé.  Tam, snad, mohou být zapojeny nějaké síly, které brání vyšetřování. Já to prostě nevím. Já Vám slibuji, že vyšetřování bude provedeno tím nejobjektivnějším způsobem.

Těžko teď mohu říci, co se tam stalo. Při takových dopravních nehodách, při takových tragédiích je vždycky mnoho různých názorů, i stanoviska stran jsou vždycky různá. Ale to, že vyšetřování musí být provedeno, musí být provedeno objektivně a musí vést k logickému výsledku, to je naprosto zřejmé.

Naprosto s Vámi souhlasím: ať řídil kdokoli, musí nést odpovědnost za to, co se stalo. Přičemž ti, kteří sedí za volantem, nesou větší odpovědnost než ti poškození, protože automobil je prostředek zvýšeného nebezpečí. A podle zákona nese člověk, který sedí za volantem, větší odpovědnost než poškozený. Vždyť existuje pouze jeden případ, kdy je možno považovat za viníka dopravní nehody, řekněme, chodce: pokud byla dopravní nehoda vědomě způsobena chodcem. Ve všech ostatních případech ale nese odpovědnost na svých bedrech řidič. Odpovědnost to může být trestní, nebo občansko-právní, ale vždycky leží na řidiči, protože je to on, kdo řídí prostředek zvýšené nebezpečnosti a musí to vědět.  

Resort obrany něco postrádá? Tak prosím, resort obrany.

Otázka: Dobrý den! Jsem z Tuly a Tula je, jak se zpívá v hymně našeho města, město zbrojařů, Tula celá staletí kula zbraně. 

Mám otázku ohledně státní armádní zakázky. Existují údaje, že se bude zvyšovat každý rok o 10 procent, ale s přihlédnutím k cenám ropy, s přihlédnutím k situaci v hospodářství, nedojde k zastavení nebo omezení těchto zakázek? Proč o tom mluvím. Protože to je práce pro obyvatele Tuly, to jsou mzdy pro obyvatele Tuly a samozřejmě i naše obranyschopnost.

V. Putin: Poslyšte, práce v průmyslu obecně, a ve vojenském průmyslu tím spíš, má zpravidla dlouhodobý charakter. Projekty, jež jsou započaty, je dokonce i z ekonomického hlediska výhodnější dokončit než je zastavit.   

Například, začala se stavět loď, v Tule se lodi nestaví, ale vyrábí se jiné vojenské zařízení, i zde je dlouhý výrobní cyklus. Tak začala se stavět loď, vyrábět letadlo, nějaký systém PVO, byly investovány určité peníze. Dražší je to zastavit než dokončit výrobu, protože jakmile se zastaví financování, hned jsou třeba peníze na údržbu, na zaplacení personálu a dělníků, středního technického personálu, který řádně nepracuje, ale mzdy je stejně potřeba jim vyplácet.  Nebo je propustit, což je mimořádně nebezpečné a je lepší to nedělat, protože pak nebude kde vzít prvotřídní odborníky.  

Proto dokonce z ekonomického pohledu je pro nás lepší započaté projekty dokončovat. Všechny ty projekty jsou zahrnuty do státního programu zbrojení do roku 2020. V souvislosti s tím, že skutečně máme určité problémy s rozpočtem, v souvislosti s tím, že klesly ceny ropy a tak dále, co děláme? U některých pozic – chci, aby to bylo pochopitelné a není v tom žádné tajemství – u některých pozic, u nichž průmysl sám není schopen k roku 2020 něco vyrobit, nezahajujeme některé projekty, a tak jako bychom šetřili současné zdroje. Přesouváme, jak říkají odborníci na ekonomiku, na finance, tyto projekty více napravo v rozvrhu, ale všechno, co bylo započato, bude uděláno. A to, co je podle harmonogramu přesunuto dále za rok 2020, není kritické pro obranyschopnost země, jen to méně zatěžuje současný rozpočet i rozpočet v blízké budoucnosti.

Je to taková jemná, společná práce, která vyžaduje velikou pozornost ze strany průmyslu i ministerstva obrany. Kvůli tomu se scházíme dvakrát ročně v Soči, aby nás nikdo nerušil. Všichni si sednou, před tím velice pozorně počítají a pak podávají své návrhy. Nejen toto, ale i toto je jedním z hlavních směrů naší společné práce s vojáky a se zástupci obranného průmyslu. A proto když ne v roce 2020, tak v roce 2021, když ne v roce 2021, tak v roce 2022 budou všechny naše úkoly, které jsme si vytýčili v rámci státních vojenských zakázek, splněny.

Asi bychom už měli pomaličku končit.

A. Solomin: Děkuji mnohokrát. 

Alexej Solomin, rádio Echo Moskvy. a historické webové stránky Diletant. 

Vladimire Vladimiroviči, chtěl jsem si nejprve upřesnit malou otázku, kterou kolegyně položila ohledně Turčaka. Promiňte mi, jsem trochu přihlouplý. Jsem úplně stejný jako můj šéf, znáte ho. To je normální.

Vladimire Vladimiroviči, nepovažujete za správné na dobu vyšetřování – prostě Turčakovo příjmení se vyskytuje nejen v médiích, jako spíš ve vyšetřovacím spise – zbavit gubernátora funkce? Neznamená to přece uznání jeho viny, možná to spíše vyjadřuje prostě Vaši neutrální pozici v této věci, protože lidé nemohou mít na takové úrovni vliv na tento případ.

Moje hlavní otázka souvisí s vyšetřováním vraždy Borise Němcova. Ze sdělovacích prostředků, z úniků informací z Vyšetřovací komise, z toho, co říká poškozená strana, víme,  že teď jsou veliké problémy  s tím, aby vyšetřovatelé získali přístup ke dvěma osobám, které souvisejí s tímto trestným činem: k důstojníkům praporu «Sever» Geremejevovi a Muchutdinovovi. Strana poškozených to spojuje  s možným stanoviskem vedení Čečenska v této otázce. Buď se schovávají v Čečensku, nebo se jim podařilo ukrýt se v zahraničí.

Ramzan Kadyrov se nejednou veřejně vyjadřoval pro podporu osob, které mají co dělat s tímto případem. Měli jste možnost mluvit s Ramzanem Kadyrovem mnohokrát. Mluvil jste s ním o vyšetřování tohoto případu? Co jste mu řekl? Přesvědčil Vás o nevině těchto lidí?

A dovolte mi malé upřesnění ohledně dětí. Byla jedna věc, související s Matvějem, s nemluvnětem, které se stalo invalidní. Ale v Rusku, podle oficiálních statistik, je doposud velmi mnoho invalidních sirotků, kteří nejsou předáni do péče rodinám. Možná nastal čas zmírnit zákaz adopce dětí cizinci? Jste připraven iniciovat tyto změny zákonů? Vždyť i to by mohlo být součástí řešení.

V. Putin: Pojďme se teď pokusit se na to podívat. .. Začneme poslední částí Vaší otázky. Chci Vás upozornit, že statistika ukazuje, že procentuálně  je adopce našich invalidních dětí ze strany cizinců mnohem menší než adopce dětí zdravých. Nikdo z cizinců se nikdy nehrnul do adopce nemocných dětí. To je statistika. Proto nebudeme pospíchat se změnami těch rozhodnutí, která byla již učiněna.  To za prvé.  

Za druhé. Ohledně Turčaka chci říci následující. Jak jsem viděl na internetu, v dalších zdrojích, nejde přece o něho samotného, jde o to, že se do toho údajně zapojoval jeho otec. Proč? Já o tom ani nic moc nevím. Jsem ale přesvědčen o tom, že rozhodnutí správního, personálního druhu, tím spíše rozhodnutí týkající se práva, se mají činit výlučně na základě hodnověrných skutečností, získaných během vyšetřování a soudního procesu, nikoli na základě tiskových zpráv, jakkoli si jich vážíme.   

Nakonec ohledně zločinu spáchaném na Borisi Jefimoviči Němcovovi. Znal jsem ho osobně a naše vztahy nebyly vždycky špatné. Já jsem naše vztahy nikdy nekazil. On si ale vybral takový způsob politického boje – osobní útoky a tak dále. Já jsem na to zvyklý, takových je víc. Ale to vůbec neznamená, že takového člověka je třeba zabít. Nikdy se s tím nesmířím. Považuji to za zločin, který musí být vyšetřen, a viníci potrestáni.

Řekl jste, že buď se ukrývají v Čečensku, nebo odjeli do zahraničí. Je třeba to zjistit, jak to je. Nikdy jsem s regionálním vedením, tedy ani s vedením Čečenska, o těchto věcech nemluvil a nemám to ani v úmyslu. Vyšetřování to musí prokázat. Jakkoli dlouho, mimochodem, bude trvat. Tak u nás došlo k vraždě Starovojtové. Ona přece také patřila k známé opozici. Orgány činné v trestním řízení ale přece tuto věc přivedly k logickému konci, stejně jako některé jiné případy týkající se lidí, kteří byli v opozici vůči oficiální moci.   

Domnívám se, že takové věci musí být určitě vyšetřeny a viníci odhaleni a potrestáni. Tak budeme vytvářet stabilní politický systém uvnitř vlastní země. To je důležitější, než někoho krýt, nedej bože. Nikdo nemá v úmyslu někoho krýt. Je ale nutno počkat na fakta z objektivního vyšetřování.

D. Peskov: Vladimire Vladimiroviči, možná otázka ze Sevastopolu?

V. Putin: Sevastopol, prosím. Předejte mikrofon.

S. Gorbačov: Sergej Gorbačov, předseda Svazu novinářů Sevastopolu, noviny Novyj Černomorec. 

V poslední době nejpopulárnější přípitek v Sevastopolu zní «Na nejvyššího velitele!»

V. Putin: Děkuji.

S. Gorbačov: Nehledě na důvod, nehledě na velikost oslavy. 

V. Putin: Ale není třeba to přehánět… 

S. Gorbačov: V tomto stalinském přípitku je srdečnost, upřímnost a velký dík Vám za Sevastopol a Krym.

Problémy, které se u nás objevily během posledního půldruhého roku, jak se zdá, souvisejí s tím, že na státní úrovni není ukotvena role Sevastopolu. U nás, minimálně na regionální úrovni, pokračuje kontraproduktivní diskuse spojená s tím, jaký má Sevastopol být: má to být Silicon Valley, centrum IT, nebo je to turistické centrum, či cíl rekreace.  

Ve skutečnosti Sevastopol, to už je tak určeno, je hlavní základna vojenského námořnictva, a odtud je i status města. Je to město federálního významu, samostatný subjekt Ruské federace. Není to Vladivostok, není to Kronštadt, nehledě na veškerý respekt k nim, je to právě Sevastopol. Zdá se mi, že na státní úrovni, asi mi to potvrdíte, spočívá hlavní úloha Sevastopolu nikoli v pěstování prvotřídní vinné révy, nýbrž právě v tom, že toto město hraje zvláštní roli v obranyschopnosti země – je to hlavní základna Černomořského námořnictva.

A ještě něco. Námořnictvo je konzervativní organizace, do značné míry spjaté s tradicemi. Existuje jedna taková tradice, je to privilegium, způsob vyznamenání, když důstojník, který odcházel do zálohy, odcházel a zůstávalo mu právo nosit uniformu. K námořnické uniformě zároveň patřila námořní krátká dýka. Zhruba během posledních dvou let začali dýku důstojníkům odebírat.

Já jsem třeba sloužil 36 let u námořnictva a není mi moc jasné, kdo potřebuje mou dýku s vyobrazením státního znaku Sovětského svazu. Pokud Vy jako vrchní velitel rozhodnete, že námořní krátké dýky se mají důstojníkům ponechávat, stejně jako to bylo v carském Rusku, za Sovětského svazu i v naší moderní ruské historii, myslím, že Vám budou tisíce námořních důstojníků vděčny a s nimi Vám budou vděčni i jejich děti, vnuci, pravnuci, kteří budou sloužit Rusku na oceánech, v námořnictvu.

V. Putin: Za prvé, pokud jde o význam Sevastopolu a možností jeho rozvoje. Těžko se mi souhlasí s tím, že Sevastopol z pohledu vojenského námořnictva má důležitější význam než základna ve Vladivostoku a tím spíš na Kamčatce, kde je dislokována naše druhá nejvýznamnější a nejmohutnější základna jaderných ponorek s nosiči raket a se strategickými jadernými zbraněmi na palubě.

Udělali jsme velmi mnoho pro to, abychom tuto základnu zachovali, rozvíjíme ji a budeme ji i dále rozvíjet. Kromě toho, jak na Severu, tak i na Dálném východě má námořnictvo přístup přímo do Světového oceánu. Ve své době sovětská vláda – a tady na ně můžeme opravdu zavzpomínat v dobrém – udělala mnohé pro rozvoj infrastruktury na Severu, mimo jiné za tímto účelem nedaleko Murmansku, v Murmansku a na Dálném východě.    

Naší povinností je učinit všechno pro to, aby tato snaha nebyla zmařena, ale naopak. Musíme rozvíjet všechno, co před námi udělaly předcházející generace, a jít dále. Nicméně Sevastopol je také velmi důležitý prvek v infrastruktuře vojenského námořnictva v této části světa, v Evropě. Jak vidíte, vybavujeme Černomořské námořnictvo novými loděmi, ponorkami, právě teď přišla ponorka Rostov na Donu, pravda, ne do Sevastopolu, nýbrž do Novorossijska, kde jsme vybudovali ještě jednu velmi dobrou, moderní, a to chci zdůraznit, moderní námořní základnu. A tam, pokud si dobře pamatuji, má být šest takových ponorek. Připomínám, že jsou to ponorky s nejmodernějšími raketovými zbraněmi, s kalibry, které se velmi dobře osvědčily v Sýrii. Přijdou tam i nové lodě.  Samozřejmě, že Sevastopol se jako námořní základna bude také rozvíjet.

Víte, kamkoli ukážete prstem, všude jsou problémy, které nám zůstaly ještě z minulého století. Teď se zabýváme oblastí výroby elektrické energie. Zařízení «Krymenergo» nebylo obnoveno od 70. let minulého století! Jako by nebylo potřebné to dělat. Od 70. let tam to zařízení je! A s námořní základnou je to stejné. I tam je potřeba udělat velmi mnoho pro rozvoj infrastruktury. Ale říci, že Sevastopol má být výlučně námořní základnou by nebylo správné.

Podívejte: ještě potřebujeme udělat velmi, velmi mnoho ve Vladivostoku. Ale Vladivostok se přece jen změnil. Svého času to bylo uzavřené území, které se rozvíjelo výlučně jen jako námořní základna, proto město bylo ve velmi složité situaci: nebyla tam ani infrastruktura, ani letiště, ani silnice, ani moderní objekty pro sociální potřeby, ani dobrá divadla, ani muzea. Ale všechno to se rozvíjí. V moderních podmínkách musí mít lidé, ať žijí kdekoliv, a tím spíš v Sevastopolu, možnost všechno toto využívat, všechno mít. Jsem zkrátka přesvědčen, že Sevastopol se musí rozvíjet zároveň v různých směrech. Jak? Především o tom musí rozhodnout samotní obyvatelé Sevastopolu, vedení města. Vím, že názory jsou v tomto směru různé.   

Někteří mají nápad rozvíjet Sevastopol jako Silicon Valley, jak jste řekl. A co je na tom špatného? Nerozvíjela by se tam škodlivá výroba s exhaláty, ale rozvíjela by se výroba s nejmodernějšími technologiemi. Je to možné, Samozřejmě, že ano. Mimochodem, mohli by se v tom angažovat i bývalí příslušníci vojenského námořnictva. Jsou to přece lidé s vysokou inteligencí, dobře připravení, ale i jiných odborníků tam je dost.   

Upřímně řečeno, dříve jsem to nevěděl, vždyť území Sevastopolu není vymezeno jen samotnými hranicemi města. Území je dost velké a tam jsou zcela určitě možnosti pro rozvoj rekreace. Proč to neudělat? Je třeba to udělat. Je třeba na tom pracovat, je třeba pomáhat. Budeme pomáhat Krymu obecně, Sevastopolu zejména.

A dýky důstojníkům je třeba vrátit.

Děkuji mnohokrát. To je vše, tím skončíme. Díky vám.

[quote align="center" color="#999999"]

Nové informace o demokracii ohrožujících experimentech elektrické stimulace mozku.

První tištěné periodikum na světě, které se nebojí zveřejnit výzkumy kryté státním tajemstvím, je právě v prodeji v Česku i na Slovensku.

2015 – LISTOPAD / MŮŽEME MÍT SUPERPOWER?

…[/quote]