Jaký by mohl být svět za dvacet či padesát let? Předkládat předpovědi vývoje a budoucích trendů není příliš v módě, s tím jak se zabýváme spíše přítomností a aktuálními problémy. Přesto zde zkusím určitou prognózu předložit, vytvořenou na základě zkušeností i trendů současného vývoje. Kdo by konec konců nechtěl znát budoucnost? Základním kamenem budoucího dění podle mě bude určité vystřízlivění. Myslím, že v budoucnosti budou naše životy mnohem klidnější, než jsou v současnosti. Hektický a vypjatý životní styl bude vystřídán pozvolnějším, uměřenějším. Bude méně stresu, ale i vymožeností.
Život se navrátí do prostší podoby. Lidé poznají, že všechny věci, které chceme, nakupujeme a obklopujeme se jimi, něco stojí, někdo je musí vyrábět, opravovat, udržovat, vyvíjet, prodávat, recyklovat, dovážet, vyvážet, zásobovat, napájet, atd. atd. – je to obrovský kolos průmyslu a služeb, v němž musíme všichni pracovat od rána do večera, abychom si mohli dopřávat spoustu zbytečných a nadbytečných věcí, falešné pohodlí a žít v nepřirozeném nadbytku.
Nějakou dobu to lze takto udržet, lidé ale, s tím jak se stávají rozumnějšími, poznávají, kam je tento šílený podnik vede, a pomalu obrací. Aby to vše fungovalo, musí se drancovat příroda, těžit suroviny, lesy, moře, masově průmyslově vyrábět, ve velkém zabíjet zvířata, produkovat milióny tun materiálů bez ohledů na následky, vyrábět složité stroje, protože lidé už to všechno sami nestíhají, bez přestávky chrlit hory plastu a rozbíjet atomy v nebezpečných jaderných elektrárnách, aby se tomu dodal pohon, protože to vše polyká obrovské zdroje síly.
V dalších desetiletích podle mne lidé přestanou v tomto zběsilém vyrábění a honění se za výdělky materiálními vymoženostmi a vrátí se k rodinnému životu, zemědělskému životu, životu s přáteli, životu, který má smysl, a není škodlivý svému okolí. Možná bude obyčejnější, bude méně lákadel, atrakcí, bude ale zdravější a nakonec i příjemnější. Lidé budou mít méně věcí, více však štěstí, více času, budou pracovat jen několik dní v týdnu a více se budou věnovat svým domovům a rodinám.
Upřednostní zdravé ekologické výrobky z místní produkce před umělým zbožím z továren. Zakáží masové zabíjení zvířat a dají přednost přírodě před kariérou, ziskem a pohodlím. Šílený civilizační vývoj se tak svým způsobem zastaví a dovolí všem si konečně oddychnout a užívat si světa. Časem poznají, že toho vlastně tolik nepotřebují, a že život není jen hromadění majetku. Že to může být docela fajn nebýt obklopen technikou a že nepotřebují mít supermarket na každém rohu. Nebude také potřeba tolik práce, ani peněz nebude tolik potřeba jako nyní. Někde v budoucnosti nás čeká doba klidu a pohody.
S rostoucím uvědoměním a vědomím vlastní zodpovědnosti, s postupující globalizací a hlubším sbližováním dosud oddělených kultur, poroste touha všech obyvatel po míru a ukončení všech sporů a ideologií odcizujících jedny od druhých. Lidé poznají, jak byli využívání a jakých chyb se sami dopustili a nebudou chtít tyto chyby více opakovat. Naopak budou požadovat určitou nápravu. Někteří přijdou o mnoho iluzí, kterými byli dříve oslepeni.
Dá se očekávat trvalý odklon od všech náboženství a církví a příklon k univerzálnímu pojetí lidského bratrství, nadřazenému všem partikulárním zájmům. Národnostní otázky nebudou tak důležité, naopak budou se jevit jako brzda kupředu postupujícího vývoje.
Lidé se odkloní také od politiky a o politický život ztratí zájem. Ať zvítězí ten nebo onen, pro generace nových mladých lidí to bude představovat stále méně důležitou informaci, která jim ani nebude hodná toho, aby jí věnovali pozornost. Stranictví postupně zanikne. Dříve vyhledávané úřady budou zet prázdnotou, stejně tak jako kdysi lidnatá města.
Ano, celé čtvrti a centra velkých měst se budou vysídlovat a stávat se opuštěnými. "Města duchů" budou kontrastovat se vzkvétajícím venkovem, poskytujícím rodinám i jednotlivcům dokonalé životní zázemí. Prázdné mrakodrapy a obchodní domy najdou jiné využití nebo se stanou bydlišti nemajetných.
Mnohými tolik předpovídaný "pád" bude podle mne mít spíše podobu určitého stáhnutí se, pozastavení se, zdržení toho zběsile rozjetého vlaku. Určité stažení se a revize povede k "prosévání" toho, čím je náš svět naplněn a tvořen, vyřazování toho, co již neslouží, a osvojování si toho, co se ukáže jako prospěšné.
Co můžeme předpovídat, je tedy větší zájem o sebe sama, hledání smyslu, kladení otázek a zkoušení nového. Nemyslím si, že naznačené události budou nepříznivé. Myslím, že svět budoucnosti bude rozumnější, vyrovnanější a přinese mnoho, na co se budeme moci těšit.
Ladislav Zelinka
