Bez ohledu na to, jaký je Vladimir Putin, díky rozhodným a obezřetným opatřením v Sýrii, které chybí Spojeným státům a jejich spojencům, se stal hlavním mírotvůrcem v konfliktu, píše publicista Barry Lando na Huffington Post. A může být rozhodnutí o udělení Nobelovy cenu za mír ruskému prezidentovi více bizardnější, pobuřující a absurdnější, než ocenění Baracka Obamy? klade si otázku autor. Co kdyby se jedním z nepřímých důsledků teroristických útoků v Paříži stalo to, že by ruský prezident Vladimir Putin dostal Nobelovu cenu za mír? „Tato myšlenka není tak odporná a nepřijatelná, jak se zdá," uvedl Barry Lando.


Zatímco „velmi nepopulární" francouzský prezident Francois Hollande stejným způsobem, jako vůdce USA George W. Bush po útocích z 11. září, hlasitě deklaruje válku s teroristy a ničí všechny podezřelé ve vlastní zemi, mohou tato opatření jen zhoršit situaci. Podle autora to jen zhorší vztahy mezi muslimy a nemuslimy ve Francii – což si džihádisté přejí.

I když kvůli zvýšené vojenské aktivitě Francie v Sýrii Hollande vypadá „více než kdy jindy, jako skutečný prezident", je nepravděpodobné, že má francouzská ekonomika a armáda sílu na takovou kampaň. Zejména všichni věří, že letecké údery samy o sobě nezničí Islámský stát, je třeba mít jednotky přímo na místě konfliktu. A to žádný ze spojenců nechce.

Podle Barryho Landa je prvním velkým krokem na cestě ke zničení IS zastavení občanské války v Sýrii, nikoli zbraněmi, ale jednáním. To je jediný způsob, jak zastavit příliv uprchlíků „zaplavujících" Evropu.

Nicméně, syrský prezident Bašár Asad je stále hlavním „kamenem úrazu" politického řešení krize. Takže, pro některé aspekty jeho rezignace je „předpokladem", že musí začít skutečné jednání. Spojené státy tvrdily, že Asad musí odejít již v roce 2011 ústy ministryně zahraničí Hillary Clintonové, a nyní tak hovoří prezident Barack Obama.

Přesto tyto výroky nebyly následovány skutečnou akci. Peníze pro radikální sunnitské síly vystupující proti armádě syrského vůdce, dodaly hlavně země Perského zálivu. A s americkou invazí do Iráku přilil George W. Bush olej do ohně tradiční konfrontace mezi sunnity a šíity v regionu.

Výsledkem je, že Sýrii zachvátila „krvavá zástupná válka". Když se zdálo, že je Asad stále slabší, objevil se Putin a „zvýšil sázky". Rusko zvýšilo vojenskou pomoc Sýrii a zahájilo leteckou operaci, jejímž cílem jsou nejen pozice IS. Současně přišla pomoc Íránu a syrský vůdce „už nebyl na pokraji porážky".

A najednou se Západ rozčílil: Rusové se dopustili „hrubého vtrhnutí", které jen zhorší konflikt. Američtí politici a odborníci vyzývají, aby se zapojilo NATO, aby se umravnil povýšený Putin.

A uprostřed toho všeho zmatku, který se, podobně jako s Ukrajinou, začal podobat studené válce, se uskutečnila překvapivá jednodenní návštěva Asada Moskvy. Po setkání ruský vůdce náhle oznámil nutnost politického řešení, a že volbu musí provést pouze syrský lid.

Putin opět porazil Západ, a veškerá pozornost se obrátila k němu, píše autor článku. „Jako by učitel konečně přišel na hlučné hřiště zjednat pořádek. A bude diktovat podmínky jednání. A on se stane mírotvůrcem. I když je ještě příliš brzy na vyvození závěrů, vypadá to, že se bude hrát „Putinův gambit".

Dokonce i argumenty ruského prezidenta v tom smyslu, že Bašár Asad musí zůstat u moci, dávají smysl: protože bez něj se země ocitne v „politickém vakuu" a dojde k ještě brutálnější válce o moc. A tu mohou vyhrát nejorganizovanější skupiny – Islámský stát a jeho džihádističtí spojenci. Syrská opozice nemá zřetelné jádro, a otázka, kdo by měl být považován za „umírněné", stále zůstává otevřená.

Putin kritizoval Západ za to, co udělal s libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím. Tehdy nikdo neměl tušení, že se důsledky této politiky budou projevovat až do současnosti. Jenže Putin nedovolí Spojeným státům a jejich spojencům v Sýrii zopakoval tento scénář a aby umožnil vytvoření pevnost islamistů v blízkosti ruských hranic.

Kromě toho dal ruský vůdce jasně najevo, že Moskva není navždy „spojena" se syrským „diktátorem". Je docela možné, že jednoho dne bude muset Asad odejít. Ať je to jak chce, nyní má Rusko mnohem větší vliv, než Amerika, tvrdí Barry Lando.

Ve srovnání s „nevyzpytatelnými a pomalými prohlášeními z Washingtonu", zněl Putinův výrok velmi „rozumně". USA často aspirují na cíle, které jsou v rozporu se zájmy jejích vlastních spojenců. Možná, že to je důvod, proč boj proti IS stále vedl tak neefektivně, konstatuje publicista.

Po teroristických útocích v Paříži se na předběžných rozhovorech o Sýrii, které začaly tak opatrně, podařilo rychle přejít k posouzení aktivní činnosti. Bylo rozhodnuto, že si Sýrie v roce 2017 bude muset vybrat novou vládu a opozice by měla navrhnout novou ústavu. A rovněž vstupuje v platnost šestiměsíční příměří mezi Damaškem a opozičními skupinami.

Amerika a její spojenci ustoupili Putinově požadavku, že by se Asad měl účastnit jednání. Téměř přes noc Rusko se svými „znovunalezenými" spojenci Spojenými státy, Francií a Německem jedním hlasem prohlásili, že hlavním nepřítelem pro ně není Asad, ale Islámský stát.

Samozřejmě, že se ještě musí řešit vážné problémy: koho z mnoha vojenských skupin zařadit mezi syrské teroristy, zda se má Asad zúčastnit nadcházejících voleb, jak organizovat demokratické volby v zemi, „která je známá pouze diktaturou". I konec války v Sýrii, je jen prvním krokem ve válce s IS, který zapustil své kořeny po celém Blízkém východě a v Africe, připomíná autor.

Ale podnětem pro rozhodnou akci ve vztahu k Sýrii se nestaly jen pařížské teroristické útoky, ale také pád ruského civilního letadla nad Egyptem. Putin potřeboval dva týdny k potvrzení, že to je také dílem teroristů. Zdálo se, že nechtěl přiznat, že to byla pomsta za ruskou vojenskou kampaň v Sýrii, a ze strachu ze ztráty podpory krajanů.

A jediný způsob pro ruského vůdce jak se dostat z toho, co se může proměnit v „strašlivé vojenské dobrodružství" a "opakování katastrofální ruské zkušenosti v Afghánistánu" je, že se stal hlavním mírotvůrcem. „A to nás přivádí zpět k myšlence Nobelovy ceny za mír Putinovi," zdůraznil Lando.

Ruský prezident může být „nejnepříjemnější člověk – arogantní, zkorumpovaný a agresivní diktátor", ale právě jeho „rozhodnost" umožnila zahájit potřebné mírové procesy v Sýrii. Právě jeho tvrdost umožnila přerušit řetěz „vágních" akcí USA a jejich spojenců.

Samozřejmě, zatím v mír můžeme jen doufat. Ale pokud se syrský „masakr" opravdu ukončí na základě dohod dosažených ve Vídni, bude rozhodnutí, aby Nobelovu cenu dostal Putin, podivnější, než udělení ceny právě zvolenému prezidentu Baracku Obamovi, jejíž absurditu sám cítil?

Zdroj: huffingtonpost.com, pz.cz