Vždy mě fascinovala bitva u Manassas (Bull Run), zahajovací bitva americké občanské války známá Jižanům jako válka proti seveřanské agresi. Pro obě strany byla příznačná extrémní bohorovnost, pro Seveřany před bitvou, pro Jižany po ní. Republikánští politici a jejich dámy v plesových šatech si v kočárech vyjeli z města Manassas ve Virginii, kterým protékal potok Bull Run, aby se podívali na to, jak unionistická armáda v jediné parádní akci skoncuje s „jižanskou rebelií“. To, čeho byli naopak svědky, byl útěk unionistické armády zpátky k Washingtonu s ocasem staženým mezi nohama. Tento útěk seveřanských vojsk určitým jižanským vtipálkům vnukl název této bitvy jako „bitva yankeeského úprku“.
Výsledek této bitvy nakazil Jih bohorovností, která tak náhle opustila Seveřany. Jižané dospěli k názoru, že se nemají co bát zbabělců, kteří utíkají z boje. „Netřeba si kvůli nim dělat starosti,“ rozhodl Jih. A to byl přesně ten okamžik, kdy bohorovnost Jižany porazila.
Historici hlásí, že útěk k Washingtonu ponechal unionistickou armádu a hlavní město USA ve stavu dezorganizace po tři týdny, během této doby by mohla i malá armáda hlavní město zabrat. Historici se přiklání k tomu nenahlížet na tuto bitvu jako na vítězství, jak si nárokoval Jih, jelikož Jižané byli vyčerpaní úsilím zahnat Yankee na útěk a už neměli prostě energii je pronásledovat, zabrat Washington, pověsit zrádce Lincolna a všechny ty republikány a válku ukončit.
Ať už byla vojska vyčerpaná nebo ne, kdyby byl jižanským generálem Napoleon, tak by pořád ještě organizovaná jižanská armáda byla ve Washingtonu stejně rychle jako ta dezorganizovaná unionistická. Jižané by se potenciálně mohli zapojit do etnických čistek, zotročit Yankee a prodat je Afričanům, tudíž ze země vyhnat ty hrabivé severní imperialisty, kteří z hlediska Jižanů nevěděli, jak se chovat ani v soukromí ani na veřejnosti.
Nebylo to jižanské vyčerpání, co Seveřany ten den zachránilo. Byla to jižanská bohorovnost. Bitva u Manassas Jih přesvědčila, ti změkčilí měšťáci ze Severu prostě neumí bojovat a nejsou vojenskou hrozbou.
Možná, že měl Jih o Severu pravdu. Ovšem irští přistěhovalci, které sebrali už v docích a poslali rovnou na frontu, bojovat mohli. Jih byl dramaticky přečíslen a neměl žádný přísun přistěhovalců, kterými by vyplnili bojovými ztrátami prořídlé řady. Jih navíc neměl žádný průmysl ani námořnictvo. A samozřejmě, že byl Jih démonizován i kvůli otroctví, ač otroci se nikdy nebouřili, ani když byli muži Jihu na frontě. Když Jih zmeškal příležitost využití výhody z bitvy u Manassasu a neokupoval Washington, ztratil válku.
Přezkoumávání bohorovnosti vrhá do velké míry světlo na průběh válek, jejich příčiny a výsledky. Napoleon se sám oddělal jako později Hitler, když napochodoval do Ruska. Obě světové války byly způsobeny britskou bohorovností. Druhá světová válka začala, když Britové nerozvážně dali „záruky“ polským plukovníkům, kteří byli na pokraji rozhodnutí vrátit Německu tu část Polska, kterou získalo smlouvou ve Versailles. Plukovníci, aniž by chápali, že Britové nemají prostředky k řádnému prosazení těchto záruk, podali Hitlerovi prst aktem vzdoru, který byl pro Hitlera prohlašujícího Němce za nadlidi, příliš.
Hitler dal Polsku facku a Británie s Francií vyhlásily válku.
Hitler s francouzskými a britskými armádami rychle skoncoval. Ale Britové se ve své bohorovnosti schovaní za kanálem La Manche ani nevzdali, ani nesouhlasili s příznivou mírovou smlouvou. Hitler dospěl k závěru, že Britové počítají s Ruskem a vstoupí do války na jejich straně. Hitler se tedy rozhodl, že Rusko vyklepne, britské naděje se rozplynou a přistoupí na podmínky míru. Tak se obrátil proti svému ruskému partnerovi, s nímž si zrovna rozdělil Polsko. Stalin ve své vlastní bohorovnosti zrovna udělal čistku proti téměř všem důstojníkům Rudé armády, čímž Hitlerovi jeho rozhodnutí usnadnil.
Výsledkem všech těchto bohorovností byl vzestup vojensko-průmyslového a bezpečnostního komplexu USA a více než čtyři desetiletí studené války a hrozby jaderného zničení, období, které trvalo od konce druhé války, dokud Reagan s Gorbačovem, dva vůdci, jež bohorovnost nepohltila, neodsouhlasili ukončení studené války.
Leč běda, bohorovnost se do Ameriky vrátila se vzestupem neokonzervatismu. Američané se stali „nepostradatelnými“. Stejně jako jakobíni za Francouzské revoluce zamýšlející uvalit „svobodu, rovnost a bratrství“ na celou Evropu, i Washington prosazuje nadřazenost americké cesty a právo uvalit ji na zbytek světa. Bohorovnost kvete a je v rozpuku i přes její porážky. „Třítýdenní“ irácká válka trvala osm let, a po 11 letech Taliban kontroluje více Afghánistánu než „jediná světová supervelmoc“.
Dříve či později americká bohorovnost vyrazí proti Rusku a Číně, a z nich nikdo neustoupí. Buď budou mít USA jako Napoleon a Hitler svůj ruský (či čínský) moment nebo svět zahalí termonukleární kouř.
Jediným řešením pro lidstvo je okamžitě odvolat a uvěznit válečné štváče, když se poprvé projeví, než je jejich bohorovnost zase jednou přivede ke smrti a destrukci války.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>