Po přečtení nadpisu si můžete myslet, že popisuje jev, se kterým se v poslední době potýká Evropa: statisíce uprchlíků, jak obětí útrap občanské války, tak hledačů příležitostí, provádějící invazi na Balkán po souši i po moři a pak si razící cestu dále ve snaze dostat se za každou cenu do bohatších zemí jako Německo, Francie a Skandinávie. Mohlo by to vypadat, že tento proud uprchlíků má objektivní důvody: ozbrojené konflikty a války odehrávající se už roky v Libyi, Sýrii a Iráku, přičemž situace je neklidná i v Palestině a Afghánistánu. Mezi tím v Tunisku a v Egyptě, poté co zažily Arabské jaro, také situace zdaleka není zrovna žádoucí. (Starší článek, který však je dává dohromady zajímavá fakta.)

Jen málokdo si všímá Bahrajnu, kde se už roky potlačují protesty opozice, přičemž v Jemenu se dokonce vedou nálety na svatební hostiny. Umístění těchto dvou států ale není moc po ruce, takže z nich prostě nikdo neutíká. Je tu rovněž další důležitý fakt: v Saúdské Arábii jsou postavené tábory pro muslimské uprchlíky, ale z jakýchsi důvodů tam nikdo nepřichází. Jako v posledním útočišti zůstávají v Jordánsku a Turecku.

Existuje nějaký obecný důvod jejich frenetické touhy prchnout tak daleko od domova? Třeba bohatí příbuzní, kteří jsou už v Evropské unii usazeni? Konec konců, aby vykonali takovou cestu, musí zaplatit za služby pašeráků pěkné peníze. Podle některých zpráv ti pašeráci berou mezi 4 000 $ a 10 000 $ za přepravu jediného uprchlíka ze Sýrie nebo Libye do Evropy. I kdyby tito lidé měli v zahraničí bohaté příbuzné, je ve válkou rozervané Sýrii nemožné dostat peníze přes bankovní převod. Organizace přepravy na úvěr jasně potřebuje nějaké záruky, zvláště uvážíme-li, že ty čluny se často ve Středomoří potopí.

Kdo poskytuje záruky, které povzbudí statisíce lidí, aby se do Evropy hrnuli z jiných kontinentů a proč?

Výzkumníci objevili velice zajímavý fakt týkající se použití sociálních sítí. Vyšlo najevo, že apely na uprchlíky na Twitteru, aby cestovali do Německa, pochází převážně z USA. Čas strávený jejich využíváním nebyl nadarmo ani v jiných zemích – počínaje Íránem během presidentských voleb v roce 2009 až po Egypt a Tunisko, kde stránky sociálních sítí sehrály roli při mobilizaci obyvatelstva, které se k tomu dají započítat.

To, co vidíme teď, je praktickou realizací teoretických výpočtů strategické povahy. Takovéto strategie se vyvíjí už dávno. Jednou z nich je studie Belferova centra pro Vědu a mezinárodní záležitosti při Harvardské universitě, která nese jméno „ Strategicky zrežírovaná migrace jako válečná zbraň,“ což autor použil i jako názvu tohoto článku. Autor této práce Kelly Greenhill za pomoci kombinace statistických dat a analýz případových studií poskytl odpovědi na následující otázky: mohou se uprchlíci stát specifickým typem zbraně, může být této zbraně využíváno v době války nebo i v době míru, a jak úspěšné by jejich využití mohlo být? Greenhill tyto otázky souhrnně zodpovídá kladně.

Výzkumníci z Belferova centra spolu s výzkumníky jiných kateder Harvardovy university ve skutečnosti pracují na konstrukci strategií managementu konfliktů v kontextu širších zahraničně politických otázek už mnoho let. Ředitel Belferova centra Graham Allison byl náměstek ministra obrany Clintonovy administrativy. Toto centrum kromě tohoto rovněž financuje výzkum speciálních úkolových sil zaměřených na Rusko.

US pouze předstírají sympatie s Evropou, která je migrační vlnou těžce zasažená. V nedávném článku Richarda Haasse, presidenta vlivné globalistické organizace Výbor pro zahraniční záležitosti, který pojednává o evropských otázkách, nebylo používání slova „management“ ve vztahu k migrační krizi v Evropské unii náhodné. Haass vychutnávající si problémy, jimž Evropa v důsledku záplavy imigranty čelí, poznamenává, že US mají jak povinnost Evropské unii pomoci, tak na tom mají i strategický zájem ohledně Německa i Evropy jako celku. Avšak i přes tu „povinnost“ pomáhat, ale k žádné pomoci od US nedošlo, ať už ohledně pomoci s kontrolou ilegální infiltrace do evropských zemí nebo co se týče dočasného ubytování uprchlíků.

Je tu i další zajímavý fakt. 15. října podepsal Barack Obama vládní vyhlášku o používání technik vědy o chování ve veřejné správě. Tento nejnovější výhonek behaviorismu známý jako „Nudge“ (pošťuchování) není nic jiného než nejnovější způsob manipulace lidmi. Je na tom jasně vidět ruka Casse Sunsteina, který před tím pracoval na Úřadě informačních a regulačních záležitostí administrativy. Ten je spolu s britským kolegou spoluautorem knihy Pošťuchování: Zlepšení rozhodování o zdraví, bohatství a štěstí, v níž jsou techniky psychologické manipulace v kontextu každodenního života skryty za krásná slovíčka. (Susteinovou manželkou je shodou okolností Samantha Power, velvyslankyně Spojených států u OSN.) Není žádných pochyb, že technik ‚pošťuchování‘ se bude využívat i daleko za US hranicemi.

Avšak nejúčinnější zbraní jak metaforicky, tak doslovně, by mohli být ti migranti, co jsou schopni zřídit malé gerilové skupiny k vedení podvratných teroristických akcí na novém území. Je dost zajímavé, že US těm, co jsou v tomto ‚nejslibnější‘, nejen dělají hostitele, ale udílí jim i status utečence a trvalého pobytu stejně jako oficiální ochranu US vlády.

Leccos lze usoudit z nedávno uniklého dokumentu zvláštní zprávy pro US Kongres za finanční rok 2014 o záležitosti migrace připraveného US ministerstvem domácí bezpečnosti, kde se uvádí, že v roce 2014 bylo ohledně US občanství a imigračních služeb uplatněno 1 519 výjimek u jednotlivých žadatelů při udělení statutu uprchlíka, trvalého pobytu a oficiální ochrany US vlády. A nejdůležitější věcí je ta, že tak či onak, měli všichni tito lidé vazby na teroristické skupiny a značnou zkušenost s podvratnou činností.

Do seznamu patří staří spojenci Washingtonu mezi kubánským exilem, militanti z Kosovské osvobozenecké armády, kterým se z nějakého důvodu nedaří v jejich vlastním uměle vytvořeném státě, a mnozí další skrytí i otevření spojenci US. Jsou v tom členové Nacionalistické republikánské aliance ze Salvadoru, nejspíš ti, kdo během Studené války stříleli politické odpůrce, a teď se skrývají před spravedlností. Jsou v tom bojovníci z Demokratického hnutí osvobození eritrejské Kunamy – etno-separatisté vedoucí odpor vůči eritrejské vládě. Jsou v tom lidé z Tygří lidově osvobozenecké fronty z Etiopie a Osvobozenecká fronta Oromo z té samé země.

K seznamu také patří aktivisté z barmské Národní fronty Chin a jejich vojenského křídla Národní armády Chin, což jsou členové tzv. Organizace nereprezentovaných národů a lidů (UNPO). Členové Karenské národní unie včetně militantů Karenské národně osvobozenecké armády (to je etnická skupina žijící v Barmě a v Thajsku) a i ti dostávají svolení k životu v US, kde jsou po ruce.

Status uprchlíka byl udělen 49 bývalým iráckým občanům z Irácké demokratické strany, Kurdské demokratické strany a Vlastenecké unie Kurdistánu. K seznamu „1519 výjimek“ patří i členové dalších organizací, které věnovaly mnoho let ozbrojeným konfliktům.

Člověk může jenom spekulovat, jaký asi druh budoucích válek mají US na mysli, když jako zbraně používají takovéto specifické migranty.

Zdroj: strategic-culture.org