Prezident Obama ve své orwellovské řeči ke Spojeným národům z 28. září 2015 řekl, že kdyby v Sýrii existovala demokracie, tak by nikdy k revoltě proti Asadovi nedošlo. Tím myslel ISIL. Kde je demokracie, řekl, tam nejsou žádné násilnosti nebo revoluce. To byla jeho hrozba, že bude podporovat revoluce, převraty a násilnosti proti kterékoliv zemi, kterou nebude považovat za „demokracii“. Když tuto ne moc zahalenou hrozbu pronášel, tak předefinoval slova ve slovníku mezinárodní politiky. Demokracie, to bylo svržení Mossadeka v Íránu, aby byl instalován Šáh. Demokracie bylo svržení afghánské sekulární vlády Talibanem proti Rusku. Demokracie, to byl ukrajinský puč pro Jace a Porošenka. Demokracie to je Pinochet. Jsou to „naši bastardi“, jak řekl Lyndon Johnson o latinskoamerických diktátorech instalovaných US zahraniční politikou.


Před stoletím se o „demokracii“ mluvilo jako o národu, jehož politika byla formována volenými zástupci. Už od starověkých Atén byla demokracie dávána do protikladu s oligarchií a aristokracií. Ale od Studené války a po ní už US politici takto tohoto výrazu nepoužívají. Když kterýkoliv americký president používá slova „demokracie“, tak myslí, pro-americkou zemi následující US v jejich neoliberální politice bez ohledu na to, zda je taková země vojenskou diktaturou nebo její vláda přišla k moci pučem (eufemicky označovaným za Barevnou revoluci) jako Gruzie nebo Ukrajina. „Demokratická“ vláda byla jednoduše redefinována jako podporující Washingtonský konsensus, NATO a MMF. Je to vláda, která přesunula tvorbu politik z rukou volených zástupců na „nezávislou“ centrální banku, jejíž politiku diktuje oligarchie sídlící na Wall Streetu, v City of London a ve Frankfurtu.

Vhledem k tomuto americkému redefinování politického slovníku, tak když president Obama řekne, že takové země nebudou trpět puči, násilnými revolucemi nebo terorismem, tak tím myslí, že taková země, když je bezpečně na US diplomatické orbitě, tak je osvobozena od destabilizace sponzorované US ministerstvy zahraničí, obrany a financí. Země, jejíž voliči si demokraticky zvolí vládu nebo režim, který jedná nezávisle (nebo jen usiluje o moc jednat nezávisle na US směrnicích) bude destabilizována ve stylu Sýrie, stylu Ukrajiny nebo stylu Chile pod generálem Pinochetem. Jak to řekl Henry Kissinger, jen proto, že si země zvolila komunisty, to neznamená, že my to přijmeme. Takový je styl „barevných revolucí“ sponzorovaných Národní nadací pro demokracii (National Endowment for Democracy).

Ve své odpovědi ve Spojených národech varoval ruský president Putin před „exportem demokratických revolucí,“ což pro Spojené státy znamená podporu jejich místních posluhovačů. ISIL je vyzbrojena US zbraněmi a její vojáky vycvičily US ozbrojené síly. Aby nebylo pochyb, president Obama před Spojenými národy zopakoval, že dokud nebude odstraněn syrský president Assad ve prospěch někoho poddajného vůči US ropné a vojenské politice, tak bude hlavním nepřítelem Assad, nikoliv ISIL.

„Současnou situaci už není možné dále tolerovat,“ odpověděl president Putin. Podobně jako na Ukrajině: „O čem si myslím, že je naprosto nepřijatelné,“ řekl ve svém interview s CBS v pořadu 60 Minut, „je řešení vnitřních politických záležitostí v bývalých republikách SSSR pomocí „barevných revolucí“, pučů, mimoústavního odstraňování od moci. To je zcela nepřijatelné. Naši partneři ve Spojených státech podporovali ty, kdo svrhli Janukoviče. … My víme, kdo a kde, kdy, kdo se přesně sešel s kým a pracoval s těmi, kdo svrhli Janukoviče, jak byli podporováni, kolik jim platili, jak byli cvičeni, kde, ve kterých zemích a kdo byli jejich instruktoři. Víme všechno.

Kde v tom zůstávají americko-ruské vztahy? Chvíli jsem doufal, že snad ty drsně proti-ruské Obamovy řeči jsou jen, aby mu pro dohodu s Putinem při jejich schůzce v 5 hodin poskytly ochranné zbarvení. Mluvit jedním způsobem, aby to umožnilo jednat jiným, to byl vždy jeho modus operandi, stejně jako je to i u jiných politiků. Ale Obama zůstává v rukou neoconů.

Kam to povede? Existuje nějaký způsob, jak se vybourat z této myšlenkové zabedněnosti. Co když Putin navrhne letecky nebo loďmi přepravit syrské utečence – až třetina obyvatelstva – do Evropy a přistávat s nimi v Holandsku a v Anglii, které jsou je povinny podle Schengenských pravidel brát?

Co když si do Ruska odveze nejlepší počítačové specialisty a další kvalifikované pracovníky, jimiž je Sýrie proslulá, a nahradí je záplavou imigrantů z „demokratické“ Ukrajiny?

Co když se v neděli oznámený společný plán mezi Irákem, Íránem, Sýrií a Ruskem o společném boji proti ISIS – k němuž se koalice US/NATO zdráhá přidat – obrátí proti US vojskům nebo dokonce hlavnímu zakladateli ISIL Saúdské Arábii?

Ta hra se teď Americe vymkla z rukou. Vše, čeho je teď schopná, je hrozit „demokracií“ jako zbraní pučů, aby se s ní vzdorovité země uvrhávaly do stavu Libye, Iráku a Sýrie.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca  

[quote align="center" color="#999999"]

Jaké mocenské hry mají v oblibě rodinné klany novodobé historie? Co skrývají například Rothschildovi, jejichž finanční moc ovlivňuje dění napříč kontinenty? Kromě těchto otázek se zářijové číslo časopisu Vědomí zaměřilo i na jedinečný algoritmus popisující jakékoliv energie. Představí svým čtenářům pravidla fungování vesmíru, díky kterým je možné usnadnit si život. A v neposlední řadě poskytne informace o lucidním snění, prostřednictvím kterého jsme ve spánku schopni nalézt odpovědi nejen na své otázky. Ať už chcete měnit stav věcí vnitřních i vnějších, nebo požadujete tip na sedmý dostih v Belmontu, časopis Vědomí je vám k dispozici od 7. září.[/quote]