Chceme ustanovit protimodel vůči Evropě elit a technokratů a znovu nastolit její politickou kreativitu a legitimitu. ‚Evropa nemůže fungovat bez Evropanů oddaných její věci.‘ Evropský rok dobrovolnictví za všechny – za taxikáře i teology, za pracující i ty bez práce, za manažery i muzikanty, za učitele i učně, za sochaře i šéfkuchaře, za soudce nejvyššího soudu i důchodce, za muže a ženy – jako reakce na eurokrizi!

Mladí lidé v Evropě mohou být i lépe vzdělaní, než bývali kdy před tím, ale i tak se cítí být bezmocní tváří v tvář běsnícím bankrotům národních států a smrtelnému chřadnutí trhů práce. Každý čtvrtý Evropan do věku 25 let je nezaměstnaný. Je mnoho míst, kde vykořenění mladí lidé staví tábory, pořádají veřejné protesty a dožadují se sociální spravedlnosti. Tyto tábory najdete kdekoliv – ve Španělsku, Portugalsku, v zemích severní Afriky, v amerických městech či v Moskvě – a tyto požadavky se ozývají velkou silou a s velkým zápalem. Vůči politickému systému, který sice zachraňuje banky pomocí zkrušujících hor dluhů, leč promrhá v tomto procesu budoucnost mladých lidí. Ale kolik pak lze vkládat naděje do Evropy s neustále stárnoucí populací?

Prezident USA John F. Kennedy uvedl svět v úžas svou myšlenkou při založení mírových sil. „Neptej se, co může tvoje země udělat pro tebe – ptej se, co ty můžeš udělat pro svou zemi.“

My, níže podepsaní, si přejeme poskytnout zprostředkování hlasu evropské občanské společnosti. Z tohoto důvodu žádáme Evropskou komisi a národní vlády, Evropský parlament a národní parlamenty, aby vytvořily Evropu aktivně zapojených občanů a zabezpečili finanční a právní předpoklady pro Evropský rok dobrovolnictví za všechny – jako protimodel vůči Evropě budované svrchu dolů, Evropě elit a technokratů, kteří jí až dosud dominovali a sami sebe považují za povolané, aby občanům Evropy ukuli jejich osudy – a bude-li to zapotřebí, i proti jejich vůli. Ovšem tento nevyslovený princip evropských politik je tím, co zřejmě celý evropský projekt zničí.

Cílem je demokratizace národních „demokracií“, aby se jimi Evropa znovu postavila v duchu mobilizační výzvy: „Neptej se, co může Evropa udělat pro tebe, ale ptej se, co můžeš ty udělat pro Evropu  – tím, že ty budeš dělat Evropu!“

Žádný pokrokový myslitel – od Jean-Jacquesa Rouseaua po Jürgena Habrmase – nikdy nechtěl, aby demokracie sestávala pouze možnosti jít si periodicky odvolit. Dluhová krize, která momentálně trhá Evropu na kusy, není jednoduše jen ekonomickým problémem, nýbrž i politickým. Potřebujeme i evropskou občanskou společnost a vize pro mladé generace, pokud máme vyřešit palčivé problémy dneška. Nemůžeme si dovolit, aby se Evropa transformovala na pouhý cíl útoků „hnutí hněvu“ občanů protestujících proti Evropě bez Evropanů. Evropa nemůže fungovat bez Evropanů oddaných její věci a Evropané nemohou dělat Evropu, pokud jí nebudou moci vdechnout atmosféru svobody.

Ty praktické akce přesahující úzké hranice národních států, etnicity a vyznání, které Evropských rok dobrovolnictví pro všechny zamýšlí propagovat, nejsou prováděny se záměrem institucionalizovat fíkový list maskující pochybení Evropy. Tato vize má naopak otevřít prostor kreativitě. Zdaleka nemá jít o prostředek k zajištění dávek pro nezaměstnanou mládež, tento projekt je aktivitou sebeprosazení evropské občanské společnosti: aktivitou, jíž lze využít ke konstrukci nové proaktivní konstituce zdola-nahoru tak, aby byla v Evropě znovu nastolena politická kreativita a legitimita. Politická svoboda nemůže přežít v atmosféře strachu. Ta může prospívat a lze ji nastolit tam, kde lidé mají střechu nad hlavou a ví, jak budou žít zítra a až zestárnou. Proto Evropský rok dobrovolnictví pro každého potřebuje robustní finanční základnu. Žádáme podniky v Evropě, aby tomu věnovaly odpovídající příspěvky.

Pokud Evropa vyvine kulturu odzdola-nahoru, nemůže si už dovolit upadnout zpět do předem definovaných kurzů své aktivity. Občané takové Evropy budou chtít jezdit do jiných zemí a zapojovat se do nadnárodních problémů, pro jejichž rozsah už národní státy nejsou schopny nabídnout odpovídající řešení – degradace prostředí, klimatické změny, masové pohyby uprchlíků a migrantů i radikalizace krajní pravice. Rovněž budou chtít od sítí evropského umění, literatury a divadla, aby evropskou věc představovala a prosazovala. Je třeba, aby mezi státy, EU, politickými strukturami občanské společnosti, trhem, sociálním zabezpečením a udržitelností prostředí byla dohodnuta nová smlouva.

Co je na Evropě dobré? Jaké jsou pro nás evropské hodnoty? Který model by mohl a měl být základnou pro Evropu 21. století? To jsou otevřené otázky, kterými je naléhavě zapotřebí se zabývat. Pro nás „Jsme Evropa my?“, je odpověď následující: Evropa je laboratoří politických a sociálních idejí, které nemají kdekoliv jinde ve světě paralelu. Co ale konstituuje evropskou identitu? Mohli byste říci, že evropanství vyrůstá z dialogu a disentu mezi mnoha odlišnými politickými kulturami –  citoyen, citizen, občan, staatsbuerger, burgermatschppij, ciudadano, obywatel. Avšak Evropa je i o ironii; také o schopnosti smát se sami sobě. Není lepšího způsobu k zaplnění Evropy životem a smíchem, než když se obyčejní Evropané dají dohromady, aby jednali ze své vlastní iniciativy.

Podpořte prosím tuto iniciativu podpisem zde.

Podepsaní:

Ulrich Beck, Daniel Cohn-Bendit,Yuri Andrukhovych, Jerzy Baszynski, Zygmunt Bauman, Senta Berger, Patrice Chéreau, Rudolf Chmel, Jacques Delors, Gabor Demszky, Chris Dercon, Doris Dörrie, Tanja Dückers, Peter Eigen, Olafur Eliasson, Joschka Fischer, Jürgen Flimm, Anthony Giddens, Alfred Grosser, Ulla Gudmundson, Jürgen Habermas, Dunya Hayali, Michal Hvorecký, Eva Illouz, Mary Kaldor, Navid Kermani, Imre Kertesz, Rem Koolhaas, Kasper König, György Konrád, Michael Krüger, Adam Krzeminski, Wolf Lepenies, Constanza Macras, Claudio Magris, Sarat Maharaj, Olga Mannheimer, Petros Markaris, Robert Menasse, Adam Michnik, Herta Müller, Hans Ulrich Obrist, Thomas Ostermeier, Petr Pithart, Martin Pollack, Alec Popov, Ilma Rakusa, Peter Ruzicka, Joachim Sartorius, Saskia Sassen, Hans-Joachim Schellnhuber, Helmut Schmidt, Henning Schulte-Noelle, Martin Schulz, Gesine Schwan, Richard Sennett, Martin M. Šimečka, Johan Simons, Javier Solana, Michael Thoss, Klaus Töpfer, Klaus Wagenbach, Richard von Weizsäcker, Christina Weiss, Wim Wenders, Bob Wilson, Michel Wieviorka

Informace korporátního média o této iniciativě: neviditelnypes.lidovky.cz

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: guardian.co.uk

]]>