Pokud ještě o této nejméně jednoznačné a nejzáhadnější nemoci posledního desetiletí zatím nic nevíte, tak je nejvyšší čas se s ní blíže seznámit. Dejte si však pozor… Co kdyby se divné příznaky objevily právě u vás, Léky na tuto metlu zatím vymyšleny nebyly. A pokud vás to stále ještě zajímá a nevyděsili jste se, tak je tento článek právě pro vás.
Poprvé se svět o Morgellonově nemoci dozvěděl v roce 2002, kdy žena v domácnosti Mary Leitao, která do mateřské dovolené pracovala v nemocnici jako laborantka, kdy vytáhla z hnisajícího poranění na rtu svého syna Andrewa tenkou nitku, která připomínala chmýří pampelišky. Mikroranky se záhy začaly objevovat na celém chlapcově těle a začala z nich vycházet zvláštní vlákna bílé, černé a červené barvy. Chlapec si matce stěžoval, že mu „pod kůží lezou brouci“. Paní Leitao se obrátila na osm lékařů, aby zjistila, co se s jejím synem ve skutečnosti děje, ale žádnou rozumnou odpověď nedostala. Všichni lékaři sborově tvrdili, že chlapec je zcela zdráv a „divné nitě“, které vycházejí z jeho těla, jsou jenom vlákna oblečení, která se k rance přilepila.
Mary se rozhodla zahájit vlastní výzkum (měla přeci lékařské vzdělání) a poté, co detailně pod mikroskopem prozkoumala „nitě“ z těla svého syna, došla k závěru, že se nejedná o syntetická vlákna z oblečení, povlečení, nebo měkkých hraček, které přicházejí do kontaktu s chlapcovou pokožkou. Při vyhledávání informací na Internetu zjistila, že touto strašnou nemocí, kterou lékaři odmítají uznat, neonemocněl jenom její syn, ale mnozí další. Společně s manželem tehdy vytvořila organizaci pro výzkum této nemoci, kterou pojmenovali nemoc Morgellona. O tom, jak vypadají lidé, kteří tímto neduhem trpí a jaké jsou hlavní příznaky, více prozradil dermatolog Alexander Cvetkevič:
V mé praxi jsem se setkal jen se dvěma pacienty s touto nemocí. Oba dva měli v místech vzniku ran oteklou a opuchlou kůži. Já to spojuji především s intenzivním drbáním pokožky, protože zde pacienti trpěli neustálým svěděním. Při prohlídce nebyly nalezeny žádné „nitě“, na které si pacienti stěžovali. Prováděli jsme klinické analýzy na parazity, ale ti také nebyli zjištěni. Já se přikláním k tomu, že svědění mohl způsobit silný nervový stres. A co u nás lidé dělají, když onemocní? Oni, bohužel, nejdou k lékařům, ale hledají pomoc na Internetu. Dostávají se na nějaké fórum, kde jim nejlepší způsob léčby radí pochybní specialisté, nebo obyčejní lidé. Dostáváme se tak do uzavřeného kruhu. Lidé si načtou strašné historky na Internetu, sami si stanoví diagnózu a poté už je ani jeden lékař není schopen přesvědčit, že jsou zdraví. Domnívám se, že nemoc Morgellona je psychické onemocnění. A nemocní jsou pacienty nikoliv praktických lékařů, nebo dermatologů, ale psychiatrů.
To nejhorší je, že lidí, kteří touto chorobou trpí, je stále více a více. V roce 2012 bylo v USA zaznamenáno na 5 milionů případů, kdy se na kliniky obrátili lidé s tímto problémem. Nemocní jsou přesvědčeni, že ze svědících ran vytahují tajemná vlákna, která vyrůstají přímo ze zasažených ohnisek. Tvrdí také, že v pórech kůže viděli něco, co se podobalo vejcím parazitů. Aby s tím vším bojovali, neustále se myjí a rozdírají při tom kůži do krve drsnými žínkami, a poté celé tělo desinfikují octem a alkoholem.
Lékaři a psychiatři se domnívají, že vlákna, která se při prohlídce někdy objevují, mají vnější původ a jednoduše se přichycují na okraje jizev a strupů na kůži. Nemocní se domnívají, že vlády jejich nemoc úmyslně ignorují, protože na lidech provádějí tajné experimenty. Někteří lidé se dokonce domnívají, že nitě jsou důsledkem genetických mutací vyvolaných konzumací jídla obsahujícího geneticky upravené organismy.
Tak či onak, počet „fiktivně nemocných“ přivádí k určitým pochybnostem… není přeci možné, aby miliony lidí nedokázaly odlišit obyčejné nitě z oblečení od nití vycházejících z vlastních krvavých ran a jizev? A proč lékaři všechno hned svádějí na psychické onemocnění, nebo halucinace? Kde je v dané situaci pravda, je těžké říct. Jasné je ale jedno: pokud se jednou ráno probudíte kvůli nesnesitelnému svědění po celém těle… zajděte si k lékaři. A co když to je prostě jenom stres?
Zdroj: snews.com
