Německá ministryně životního prostředí Barbara Hendricks je na návštěvě v bývalé východo – německé jaderné elektrárně u Greifswaldu v Meklenbursku – Předním Pomořansku. Problémy s jadernou energetikou zde pokračují, ačkoli jsou všechny reaktory již dlouho mimo provoz. „Osobně jsem to ještě neviděla, ale je mi jasné, proč je to všechno tak drahé,“ říká spolková ministryně životního prostředí Barbara Hendricks (SPD). Stojí před bývalou jadernou elektrárnou v Lubminu u Greifswaldu, která byla odstavena v roce 1995. Byla obrovská: plánovalo se zde celkem osm reaktorů sovětské konstrukce – pět z nich bylo nakonec uvedeno do provozu a dodávalo celkem 11% elektřiny v bývalé NDR. Všechny se nacházely v kilometr dlouhé hale.
Nyní se to všechno bourá a demontuje. Není to lehký úkol. Z bývalé výrobní části elektrárny se musí všechny i nejmenší kousky kontrolovat na radioaktivní zatížení. Odborníci zde za ta léta vyvinuli speciální dekontaminační proces, čistí jednotlivé betonové a ocelové části kyselinou fosforečnou. To se podle ministryně může stát v budoucnu německým exportním šlágrem. Ne již stavba jaderných elektráren jako dříve, ale jejich odborná demontáž a likvidace.
Za sanaci elektrárny jsou zodpovědné Státní energetické závody Nord, které vznikly z dřívější východo-německé společnosti provozovatelů DDR-Betreibergesellschaft. Na stavbě se tehdy podílelo asi 15.000 lidí, demontáží a likvidací elektrárny zde a v druhé východoněmecké lokalitě Rheinsberg se nyní zabývá necelá tisícovka pracovníků. Bilance nákladů na demontáž: něco přes čtyři miliardy eur na penězích daňových poplatníků.
Co je radioaktivně zatíženo, se komprimuje, speciálně balí a převáží do meziskladu v areálu firmy. „Pouze dvě procenta jaderné elektrárny jsou kontaminovaná, kolem 23% se musí zkontrolovat, tři čtvrtiny jsou nezávadné,“ popisuje postup prací Bernhard Massing, jaderný expert z ministerstva životního prostředí. Ale překontrolováno musí být všechno. A jak sdělují pracovníci elektrárny, sanace pěti reaktorových tlakových nádob je stále ještě před nimi. A bude velmi náročná. Zvažuje se, že se pro ni postaví speciální demontážní hala – i kvůli takovým problémům je odhad nákladů ve výši cca. 4 miliardy euro velmi opatrný.
Prázdná strojovna bývalé německé jaderné elektrárny.
Demontáž, likvidace a konečné skladování: to nyní budou klíčová hesla, když se bude mluvit o jaderné energetice v Německu. Po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima se Německo v roce 2011 rozhodlo pro výstup z jaderné energetiky. Devět z celkem 17 německých jaderných reaktorů se od té doby odstavilo, převážně na západě země, dalších osm bude následovat do roku 2022. To je celkem 17 jaderných zařízení, která se budou muset podobně jako Lubmin demontovat. Na rozdíl od Lubminu ji však budou financovat soukromí provozovatelé těchto zařízení – pokud na to bude stačit celkem 39 miliard euro, které si mezitím uložili pro tento účel stranou. A nyní vyvstává otázka: kam se vším tím odpadem, až se všechny jaderné reaktory demontují? Již desetiletí se Německo dohaduje o místě, kam tento odpad uložit. Nyní se v Německu hledá vhodná lokalita – jisté je, že odpad bude muset být uložen pod zemí – v solné hornině, jílovém podloží nebo žilovém masívu. V polovině roku 2016 mají odborníci vyhlásit předběžnou volbu lokalit, poté se bude diskutovat o jednotlivých místech.
