Ve čtvrtek ráno výnosy z 10letých pokladničních poukázek USA spadly na rekordně nízkých 1,56 procenta, jelikož investoři v panice bouřlivě přelévali evropská finanční aktiva do německých a amerických vládních dluhopisů. Ztěžování úvěrových podmínek, záplavy degradací ratingového ocenění a útoky na bankovní vklady ve Španělsku a Řecku spustily úprk do bezpečí, který stlačil benchmarkované 10leté papíry pod jejich dosavadní nejnižší hodnotu 1,67 procenta. Padající výnosy ukazují, že investoři ztratili důvěru ve schopnost tvůrců politik EU vyřešit probíhající dluhovou krizi, zvláště co se týče rostoucích potíží v Řecku a Španělsku.
Současnou krizi, která je z větší části výsledkem nadměrné úvěrové expanze a mizerného managementu rizik u bank EU, využívá Evropská komise a ECB, aby zřídily celoevropskou „bankovní unii“ a protlačily surové osekání sociálních programů, zdravotní péče a penzí. Reakce ze strany tvůrců politik EU je sociální kontrarevoluce, zkonstruovaná k transformaci 17členné monetární unie na „zónu trvalého zbídačování“ ovládanou korporátními elitami a velkými finančníky. Zde k tomu více Reuters:
„Eurozóna musí urychlit růst a osekat dluh, aby zase získala důvěru investorů, měla by ale postupovat také k bankovní unii, uvažovat o eurobondech a o přímé rekapitalizaci bank ze svého permanentního záchranného fondu,“ řekla ve středu Evropská komise při předkládání svých doporučení na následující roční období.
„Užší integrace mezi zeměmi euro-oblasti ve strukturách a praktikách dohledu v přes-hraničním krizovém managementu a sdílení břemen postupující k ‚bankovní unii‘ by byla důležitým doplňkem k současným strukturám evropské ekonomické a monetární unie,“ uvádí komise.
„Ve stejném duchu drsné provázanosti mezi bankami a stát, lze předjímat přímý mechanismus rekapitalizace evropským stabilizačním mechanismem (ESM) – u nás mu říkáme euroval,“ uvádí se v dokumentu. („EU volá po bankovní unii eurozóny a přímé rekapitalizaci bank,“ IFR, Reuters.)
Trvalý fond záchranných výkupů eurozóny ESM ještě všech 17 členů neratifikovalo a Evropská komise už chce, aby se jeho mandát změnil, aby do něj patřilo i vykupování bank. Přímé financování potápějících se bank je drzé uchvácení moci, pokus o zřízení nadřazenosti bank stejným způsobem, jakým byl použit TARP k vytvoření „příliš velkých, aby padli“ v USA. TBTF znamená, že banky fúzovaly se státem a že daňoví poplatníci poskytují krytí, jež jim garantuje přežití. Evropa rychle vykročila ke stejnému modelu.
Německá kancléřka Angela Merkelová je proti tomu, aby si ESM dovolilo rekapitalizovat španělské banky, ale asi kapituluje, pokud se krize zhorší. Jestli to opravdu vzdá, tak se od mizerně spravovaných bank nebude vyžadovat, aby si restrukturalizovaly dluhy, propraly akcionáře a věřitele, zbavily se mizerných aktiv a obnovily management. Všechny náklady za takové záchranné vykupování by padly na daňové poplatníky, a právě přesně tohle chtějí jak vůdci Evropské komise, tak ECB. Současně se prohlubující se krize využije k uvalení dalších fiskálních reforem, které už vyhnaly nezaměstnanost na nejvyšší hodnoty za 20 let, přičemž ponořily většinu jihu do drsné recese. Zde je k tomu další od Reuters:
„… ministři říkají v soukromí jasně, že by rádi viděli celoevropskou banku, k níž by se ukládaly záruční fondy, které by se rychle uplatňovaly, abychom se vyhnuli riziku možné katastrofické události. Existují náznaky, že Evropská centrální banka dává ukládání záručních fondů přednost. Problémy se vrší i na dalších frontách. S tím, jak náklady na půjčku rychle směřují k 7 procentům a většina cizích investorů se už vyhýbá španělskému dluhu, bude pro vládu čím dál těžší refinancovat svůj dluh 98 miliard euro a sehnat dalších 52 miliard euro k financování svého letošního deficitu. Místní banky sotva půjčují, čili nabízí úvěry za prohibitivně vysoké úroky, což dusí podniky a zvyšuje to riziko řetězových bankrotů, které by ekonomiku poslaly do střemhlavé vývrtky. Celkové pohledávky bankovního sektoru vůči podnikovému sektoru byly na konci března 44,6 miliardy euro, což je polovina toho, co na konci hospodářského boomu v roce 2007, a kontrakce dluhů každý měsíc pokračuje, jak ukazují data od španělské banky. Spotřebitelé odkládají velké prodeje a ořezávají výdaje. Ve Španělsku se raketově rostoucí náklady na půjčky staly trvalou národní posedlostí už od počátku krize… Vláda uznává, že situace je kritická.“ („Španělsko skučí o pomoc: Poslouchá to Berlín?“ Reuters)
Komise EU a ECB nechávají krizi růst, aby dosáhly svého cíle, kterým je vytvoření fiskální unie kontrolované bankami, které mají neomezený přístup k financování a moc uvalovat politiky („zbídačování“) donucením. Zde je úryvek od ekonoma Marka Weisbrota, který za dluhovou krizí vidí politický motiv:
„Už jsem občas argumentoval, že neustále se vracející krize eurozóny není tažena požadavkem finančních trhů na zbídačování v době recese, jak se běžně tvrdí. Primární příčinou krize a jejího politického protahování je spíš politická agenda evropských byrokratů – vedených Evropskou centrální bankou (ECB) a Evropskou komisí. Ti byrokraté (kteří, když do nich přidáme ještě MMF, vytváří „trojku“ řídící ekonomickou politiku eurozóny) chtějí vynutit politické změny, zvláště ve slabších ekonomikách, pro něž by lidé nikdy v těchto zemích ve volbách nehlasovali.“ („Ekonomická budoucnost Evropanů byla unesena nebezpečnými ideology,“ The Guardian.)
Je to všechno politika. Na pravici si hrající politika. 100 procent renomovaných ekonomů, kteří tuto dluhovou krizi komentovali, kritizovalo způsob, s jakým se s ní nakládá, zvláště s ohledem na zbídačující opatření. Opravdu si myslíte, že Merkelová nebo Draghi si myslí, že jsou chytřejší než Stiglitz, Krugman, Reich, Eichengreen, Thoma, Wesbrot, Galbraith, Baker, Roubini atd.? Nikoliv. Merkelová nemá v ekonomii vůbec žádné základy a Draghi byl formálně investičním bankéřem Goldman Sachs.
Tito lidé nemají zájem napravit ekonomiku eurozóny. Ti jsou zapojeni do loupeživé kampaně k radikální restrukturalizaci společnosti EU, aby roztrhali sociální záchrannou síť, skartovali všechny pokrokové výdobytky minulého století a zredukovali životní úroveň většiny kontinentu do chudoby 3. světa. Bankovní unie dále zabetonuje mocenské postavení velkých financí nadřazené jednotlivým státům a právě tohle je tím hlavním cílem.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
