Rusko opětovně předkládá svůj nárok na více než 460 000 čtverečních mil (1 183 195 km2) Arktidy včetně Severního pólu jako svého suverénního území, když říká, že má dostatek důkazů, aby přesvědčilo Spojené národy, že jeho nárok je platný. Arktida, o které se věří, že obsahuje až jednu čtvrtinu neobjevených pozemských zásob ropy a plynu, je předmětem územních sporů, jichž se účastní nejen Rusko, ale i Kanada, Dánsko, Norsko a Spojené státy. Je to už podruhé, kdy Moskva předkládá nárok na Arktidu. V roce 2002 OSN tyto snahy zamítla, když řekla, že ruská vláda neposkytla dostatečné důkazy, že má na toto území nárok.


 

Ruské zaměření na Arktidu

Rusko chce zřídit vojenské síly k ochraně jeho zájmů v Arktidě, která se do roku 2020 stane hlavní základnou zdrojů této země.

Rusko, Kanada, Dánsko a US, tedy všichni, kdo mají arktické pobřeží, jsou ve sporu o suverenitu o část tohoto regionu.

  • Země smí mít výlučnou zónu 230 mil (370 km) daleko od toho, kde končí kontinentální šelf.
  • Rusko si nárokuje území s tvrzením, že jeho šelf má podmořské prodloužení.
  • Oblast kolem Pólu je pod správou Mezinárodního orgánu pro mořské dno.

Ale ruské ministerstvo zahraničí ve svém nároku podaném 3. srpna uvádí: „K ospravedlnění ruských práv na tuto oblast bylo využito dat nasbíraných během mnoha let výzkumů Arktidy.“

Toto prohlášení se zjevně odkazovalo na výzkumné mise a rozvoj výzkumných zařízení Arktidy a stanic na plovoucím ledě táhnoucích se až do 30. let. V té době si ve skutečnosti sovětský vůdce Josef Stalin pro Kreml nárokoval značnou část Severního ledového oceánu.

Tento nárok nebral nikdo vzhledem k jeho neopominutelnému klimatu vážně. Ale polární čepičky tají a oblast začíná být čím dále atraktivnější pro země i společnosti pátrající po nových zdrojích energie a dalších přírodních zdrojů včetně drahokamů a drahých kovů.

K dalším důkazům pro předkládaný nárok patří data sebraná výzkumníkem Arturem Čilingarovem, který vysílal na arktické dno Ledového oceánu Severního pólu miniaturní ponorku, co tam odebírala vzorky zeminy a dokonce tam zasadila ruskou z korozivzdorného kovu titanu zhotovenou vlajku.

Podle Konvence OSN o Mořském právu z roku 1982 si může stát nárokovat „výlučnou ekonomickou zónu“ sahající 200 námořních mil od jeho uznaných námořních hranic. Pokud tuto oblast přesahuje kontinentální šelf až za tuto hranici, tak si taková země může nárokovat suverenitu sahající až 350 námořních mil od své pobřežní hranice.

Rusko v tomto prohlášení ministerstva zahraničí argumentuje, že hranice 350 mil se na jeho nárok nevztahuje, protože mořské dno a přírodní zdroje nalézané pod ním jsou „přirozenou součástí kontinentu“ bez ohledu na to, jak daleko jsou od pobřeží.

Ministerstvo zahraničí uvedlo, že doufá, že OSN by se mohla začít zabývat jeho nárokem letos na podzim během zasedání Komise OSN o hranicích kontinentálního šelfu. Letos to ale podle Farhqan Haqa, mluvčího OSN, nebude možné, protože tento panel se až do počátku roku 2016 nesejde.

Řekl, že do té doby bude revidovaný nárok Moskvy rozeslán mezi všech 193 členů OSN.

S odpovědí na ruský nárok na Arktidu byla rychlá Greenpeace. Vladimir Čuprov, arktický kampanista této skupiny, už vydal prohlášení tvrdící: „Tání arktického ledu odhaluje nové a zranitelné moře, ale země jako Rusko a Norsko se chtějí stát novou Saúdskou Arábií. Pokud nebudeme společně jednat, tak bude tato oblast už během našeho života posetá ropným vrty rybářskými flotilami.“

Země prosazující práva k vykořisťování tohoto území, řekl Čuprov, místo aby usilovaly o práva nad Arktidou, by měly spolupracovat na zřízení chráněné rezervace kolem Severního pólu.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com