V souvislosti s obnovením vztahů mezi USA a Kubou se opět stal středem pozornosti status základny Guantánamo. Ředitel ústavu kubánských a kubánsko-amerických výzkumů Jaime Suchlicki prohlásil, že Kuba trvá na navrácení Guantánama. Americká strana se ale obává, že v budoucnu by mohla být tato základna předána Rusku. Otázka je v tom, jestli existují pro tyto obavy důvody. Jaime Suchlicki, potomek kubánských židovských emigrantů, je jakýmsi interním expertem Washingtonu na problémy Kuby. Není právník, ale „regionální politolog".
Není vždycky chybou pokládat jeho mínění za státní — v Rusku vyjadřují právě lidé takového typu velice často státní stanovisko tehdy, když ho nelze vyslovit otevřeně. Současně bychom ale neměli jeho možnosti v USA zveličovat. Tam totiž existuje jiný systém ovlivňování veřejného mínění a názory nějakého zástupce nějakého politického ústavu, třeba i takového, který je napojen na CIA, bychom neměli pokládat dokonce ani ne za volnou interpretaci oficiálního postoje Washingtonu.
Právní status Guantánama je bezúhonný, stejně jako ostatně i všechny smlouvy, které federální vláda Spojených států uzavírala s tuzemskými kmeny z dob Aktu o expropriaci Indiánů z roku 1885. Guantánamo dostaly Spojené státy do „časově neomezeného pronájmu" (tedy navždycky) za „roční poplatek 2000 peso ve zlaté měně Spojených států".
Kuba nikdy nezíská Guantánamo zpátky. Alespoň v písemných dějinách lidstva, jestliže nebereme v úvahu jadernou válku, která může pohltit dokument o věčném pronájmu. Havana měla jedinou šanci získat toto území zpět, přičemž zdarma — v roce 1991. Rozpad Sovětského svazu vyvolal u Američanů natolik podivné a neuvěřitelné iluze, že tehdy mohli Američané v případě, že by se kubánská vláda před USA odzbrojila, pod vlivem euforie docela klidně podmínky pronájmu přešetřit. Z vojenského hlediska USA tuhle základnu vlastně nepotřebovaly.
Rozhovory o předání objektu Rusku patří do oblasti fantazie. Rusko ji vůbec nepotřebuje. Není to základna vhodná pro ponorky, není tam žádný odpovídající přístav, nejsou tu doky ani zásobovací systém, a tankovat se dá i ve Venezuele. A pak, k čemu by tam vlastně taková základna ponorek byla? Aby se daly zasáhnout z Floridy nebo je tu prostě při vyplouvání z Kuby zablokovali? Opakovat chyby, kterých se dopustil Chruščov, a rozmísťovat zbraně „za humny" Spojených států nemá nikdo v úmyslu. Neodpovídá to ani koncepci moderní války, ani strategii Ruska psané na papíře.
V USA se během posledních několika měsíců mnohonásobně zvýšil počet materiálů propagandistického rázu, takových „strašáků" na téma „ruské hrozby". Tato hrozba má mnoho podob a na mapě je těžko vysvětlitelná. Jsou to i hyperzvukové rakety a družice-zabijáci, nové námořní systémy a teď tedy ještě i Guantánamo. Příznačné je, že všechny tyto hrozby mají „strategický raz" pochopitelný pro americký vojensko-průmyslový komplex. Zařazení Armaty do výroby je nijak nevzrušuje — to jsou evropské problémy, zato dva bombardéry, které se přiblížily ke Kalifornii, to je téma denního vysílání všech hlavních televizních kanálů federálního formátu.
A je tu ještě něco, co nás nutí k zamyšlení. Podle prohlášení Obamova poradce pro národní bezpečnost a boj s terorismem hodlá Washington převést 64 ze 116 současných vězňů Gitmo do věznic na územní Spojených států. Aby ale tento záměr prošel v kongresu, je třeba změnit zákon, který v současné době zakazuje podobné přemísťování vězňů v USA. Zástupci převážně republikánského kongresu se už vyslovili jak proti dodatkům, tak i proti uzavření Gitmo. Za současných podmínek se bude muset Obama, jestliže si bude moc přát uzavření věznice v Gitmo, dohodnout s kongresem. Když věznici nezavře, pak znovu nesplní vlastní prezidentské sliby a nevyhoví ani požadavku Havany na cestě k reálnému obnovení diplomatických vztahů. A třeba jsou i rozhovory o tom, že potenciálně se může Guantánamo stát ruskou vojenskou základnou, dalším pokusem ospravedlnit nemožnost uzavření věznice.
Zdroj: sputniknews.com
