Náměstkyně ministra zahraničí pro evropské a eurasijské záležitosti Victoria Nuland právě provedla svou evropskou cestu, do níž spadaly US satelity ve východní části starého kontinentu: Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Ukrajina. Při pronášení projevů zněla spíše jako britský vicekrál promlouvající k poddaným v kolonii než jako úředník střední úrovně z jiného státu umístěného za mořem, od kterého by se dalo čekat, že bude s US spojenci zacházet s náležitou úctou jako se suverénními národy. Výrazu satelity, nikoliv spojenci, jsem použil v případě Chorvatska a Ukrajiny záměrně (u Srbska a Makedonie je to už v menší míře).


Nejsou to právě US spojenci. Spojenec se sdružuje do vzájemných vztahů z dobré vůle. Je-li někdo spojenec, předpokládá to podporu jiné země jako svobodnou volbu vlády s odpovídající obecnou vůlí takového národa.

To nemá nic společného se vztahy s Ukrajinou, kde přišel pro-US režim k moci v důsledku, jak to formuloval George Friedman z Stratforu, „nejdrzejšího puče v historii“. Intenzivní hrnutí se ke Spojeným státům a k Evropské unii v zemi vyprovokovalo občanskou válku. Zvláště těžké je nazvat US spojenci Srbsko nebo Makedonii. Srbsko bylo v roce 1999 cílem US náletů. Makedonie kvůli US nátlaku odmítla účast v lukrativním projektu Turecký proud, který předjímal tranzit ruského plynu přes její území. Nuland vlády a lid všech těchto zemí poučovala. Může to vypadat divně, ale vše, co řekla, se velice rychle stalo realitou. Posledním příkladem je Makeronie. Při návštěvě Dubrovníku v Chorvatsku 10. července řekla Victoria Nuland: „Náš vzkaz Makedonii je stejně tvrdý: čekají na vás všechny příležitosti na jednotu a prosperitu; čeká na vás na členství v NATO a v EU. Ale hlavní politické síly musí přestat s hašteřením a vydat se na cestu demokratických reforem načrtnutých Eurokomisařem Johannesem Hahnem s podporou US a pak pokročit s vyřešením sporu o název s Řeckem. A opět nepromarněte tento okamžik.“

Tato slova pronesla 10. července. A pak zčista jasna vůdci čtyř hlavních stran a dvou skupin představujících albánskou menšinu v Makedonii dosáhli dohody o vyřešení politické krize. Ta nabude účinnosti 15. července. Opravdu to udělali! Jaká šťastná shoda okolností! A teď, kdo si myslíte, že fungovali jako zprostředkovatelé? Nikdo jiný než Eurokomisař pro politiku evropského sousedství a rozšiřování Johannes Hahn a velvyslanec Spojených států Jess Baily. Politická krize v zemi řádila několik měsíců. Zažehla ji publikace odposlechnutých rozhovorů ministerského předsedy Nikoly Grujevského s dalšími makedonskými vůdci. Pouze speciální služby předních velmocí to mohly udělat. Média v US a v Evropě Grujevského líčila jako zkorumpovaného pro-ruského politika používajícího autoritativních metod vlády nad zemí.

Politický vůdce Sociálně demokratické unie Makedonie (SDSM) a vůdce opozice v této zemi Zoran Zajev, který zkombinoval své značné osobní jmění s věrností k sociální demokracii, zorganizoval „mírumilovné protesty“ před vládními budovami. Vyvolalo to vzpomínky na Ukrajinu. Zajev dělal, co mohl, aby vypadal jako Porošenko nebo Jaceňjuk. Nejspíš by toto srovnání vzal jako lichotivé.

Jakmile paní Nuland pronesla svou řeč, protesty ustaly a objevil se dokument s ustanoveními, že od října bude ve vládě zastoupena i opozice a na duben 2016 se naplánují nové volby (100 dnů poté, co opozice vstoupí do vlády). A všechno to proběhlo v přesném souladu s tím, co Victoria Nuland prohlásila v chorvatském Dubrovníku.

Martin Sieff, bývalý šéf kanceláře Washington Times ve Východní Evropě, řekl, že nevěřil vlastním očím. Paní Nuland mluvila jako, kdyby byla římským císařem Trajánem zavádějícím ve svých provinciích nové zákony, podle nichž se jim bude vládnout. Oba ty proslovy byly proneseny geograficky na téměř stejném místě. Vypadá to, že vše, co nový Traján pravil, vstoupilo do života. Grujevskij dokonce souhlasil, že nechá zástupce opozice vstoupit do vlády 100 dnů před novými volbami. Rovněž se odmítl zapojit do Tureckého proudu, dokud Evropská unie neurovná své rozpory s Ruskem. Proslovy imperátorů mohou vést i k špatným výsledkům.

Podívejme se na způsob, jakým Evropská unie zachází s Řeckem, nebo na přístup přijatý US, když jedná s Ruskem a s Ukrajinou. Současní Západní imperátoři vědí, jak rozdělit, a chtějí panovat, ale ztratili schopnost kompromisu – a to je značně potřebná dovednost pro ty, kdo chtějí vládnout.

Řecká Syriza se pokusila dosáhnout se Západem kompromisu (s Evropskou komisí, s Evropskou centrální bankou a s Mezinárodním měnovým fondem). Řecko použilo k řešení problému demokratického způsobu (referenda). Chtělo, aby se mu vyšlo vstříc (kolaps Řecka by vyvolal situaci, na které by všichni jen tratili). Evropská unie nejdříve Řecku vyhrožovala a pak mu nabídla plán na zbídačování s ještě tvrdšími podmínkami, než ten před tím.

To je špatný signál pro ty, kdo prosazují vždy politiku kompromisů – tj. pro Evropské sociální demokraty. Řecký expert Kostas Pliakos říká, že by se nemělo zapomínat, že Syriza je koalicí radikálně levicových Sociálních demokratů. Evropští sociální demokraté po více než století usilovali o kompromis s korporativismem (zastoupeným současným Západem). Tím se lišili od Bolševiků v Sovětském svazu. V 60. a 70. letech to fungovalo. Západ byl po Druhé světové válce rozumný, humánní a pružný – byl vyděšený z ruské revoluce a z reakcí na ni od německého nacismu, který vedl k ještě strašnějšímu teroru.

Teď už se vše změnilo. Západ se nesnaží o kompromisy a ta vyzkoušená a Sociálním demokratům vlastní taktika už nijak nefunguje. Z této situace je jen jediné východisko. Odpůrci politiky EU v Řecku a v Makedonii by se měli spojit s takovými spojenci jako je Rusko a snad i s dalšími zeměmi BRICS. Ani Řecko ani Východní Evropa to ale zatím nechápe.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org