Syrská opozice a její zahraniční podporovatelé soustavně podkopávají mírový plán OSN a navzdory příměří pokračují v násilnostech. Těžko lze očekávat, že takové akce zůstanou ze strany vlády bez odezvy. Opozici nadále přes Turecko proudí zbraně a Západ evidentně nemá zájem na mírovém řešení konfliktu. Na rozdíl od Moskvy, která vyvíjí na prezidenta Asada nátlak ohledně ukončení bojů, Washington a Brusel nechávají opozici volnou ruku. Západem, Tureckem a arabskými monarchy favorizovaná opozice místo účasti ve volbách pokračuje v teroristických útocích na vybrané cíle, při kterých dále umírají civilisté a příslušníci bezpečnostních sil státu.
Syrská armáda – médii nazývaná „Asadovi ozbrojenci“ – sice má pod kontrolou většinu země, ale klidu se Syřané zřejmě nedočkají, protože nadále pokračují exploze, bombové útoky a sebevražedné atentáty. Z uváděných 9000 mrtvých od počátku vypuknutí nepokojů na jaře 2011 tvoří cca 2600 vojáci a policisté. Sdělovací prostředky už příliš nehovoří o boji mezi režimem a opozicí. Přestali zastírat otevřeně sektářskou podobu konfliktu, kterým bylo „arabské jaro“ v Sýrii od samého počátku. Dovídáme se, že vládní síly už neútočí na „bezbranné civilisty“, ale na „sunnity“. Syrská opozice totiž s podporou nikým nevolených absolutních monarchů ze zemí okolo Perského zálivu nebojuje za demokracii, ale za dominanci sunnitů nad menšinovými alawity a křesťany, které by po Asadově pádu čekal osud jejich iráckých souvěrců – nucený exil nebo smrt. Náboženské napětí se šíří i do sousedního Libanonu, kde při bojích mezi sunnity a alawity ve městě Tripolis zahynuli dva lidé.
Potvrdila se i Západem dlouho zpochybňovaná infiltrace opozice zahraničními žoldáky a jejich napojení na al-Káidu. Damašek zaslal OSN jmenný seznam 26 cizinců, kteří v Sýrii páchali teroristické činy a prezentoval seznam zabitých žoldáků a členů teroristických organizací. Jedná se pouze o špičku ledovce. Je úsměvné, že právě Katar, který vyzbrojuje a financuje opozici, se nabídl jako zprostředkovatel mezi ní a vládou, což prezident Asad pochopitelně odmítl. Rozvrat Sýrie podporuje i samozvaná republika Kosovo – ohnisko radikálního islámu, obchodu s narkotiky a lidskými orgány, které vzniklo za pomoci bomb NATO. Není to nic překvapivého, protože Priština se solidarizovala i s libyjskými rebely. Kosovské úřady navázaly se syrskou opozicí diplomatické vztahy a teroristé z UÇK pomáhají s vojenským výcvikem syrských povstalců.
Mezitím Bašár Asad pokračuje v rozsáhlých reformách za podpory většiny obyvatel. 7. května se konaly parlamentní volby, kterým předcházelo schválení nové ústavy v referendu. Jednalo se o vůbec první pluralitní volby po zrušení klauzule o vůdčí roli strany Baas, zavedené otcem současného prezidenta Háfizem Asadem. Podle nové ústavy nemohou být strany zakládány na náboženské, kmenové, regionální nebo profesní bázi a nesmí být ani navázány na zahraniční strany nebo organizace. Takové opatření má zabránit frakcionářství, sektářství a uchovat jednotu země. Hlava státu bude moci napříště setrvat v úřadu pouze dvě sedmiletá funkční období. Se 169 mandáty z 250 zvítězil blok Národní pokroková fronta v čele se stranou Baas a zbylých 81 křesel obsadili nezávislí kandidáti. Hlasování se navzdory výzvám opozice k bojkotu zúčastnilo 51,3 % voličů, 7195 kandidátů (z toho 710 žen) z dvanácti politických stran, včetně devíti nově založených.
Současná situace v Sýrii se jeví jako bezvýchodná. Přestože pokračuje reformní proces a demokratizace země, nesmiřitelná opozice porušuje příměří, což vyvolává protireakci vlády. Spirála násilí bude zřejmě pokračovat tak dlouho, dokud si nevyžádá nějakou formu zahraniční „humanitární intervence“. Ta mívá obvykle stejný scénář. Vyrobí se krveprolití, které šokuje celý svět a z něhož je automaticky obviněna vláda. Bude k tomuto účelu sloužit páteční masakr v Húlá? Rychlá změna syrského režimu je ve Washingtonu velmi žádoucí vzhledem k plánovanému útoku na Írán. Úsilí o masové povstání a svržení prezidenta vlastním lidem zcela selhalo a nyní se již nahlas uvažuje o „kompromisním“ scénáři. Bašár Asad by byl sesazen prostřednictvím palácového převratu, nahrazen někým méně „kontroverzním“ a struktury režimu částečně zachovány. Vývoj událostí se bude odvíjet podle postoje Moskvy. Záleží na Rusku, podrží-li svého spojence, nebo od něj nakonec dá ruce pryč. Pokud se tak stane, Sýrii čeká scénář „irákizace“ a do chaosu pravděpodobně upadne i sousední Libanon.
Zdroj: vasevec.cz
