Finanční krize by mohla západní civilizaci zničit Finanční systém USA a pravděpodobně i finanční systém Evropy, stejně jako jejich policie, už neslouží užitečným společenským cílům. V USA se policie ukázala být větší hrozbou veřejné bezpečnosti než zločinci ze soukromého sektoru. Jen jsem googloval „policejní brutalitu“ a vyšlo mi 183 000 000 výsledků. (Zde jsou dva poslední brutální útoky,z toho jeden smrtelný, policistů na nešťastníky: ZDE a ZDE)

Náklady pro společnost a soukromý finanční systém jsou ještě vyšší. Rob Urie 18. května napsal do CounterPunch, že před dvěma lety výkonný ředitel pro finanční stabilitu v Bank of England (UK verze federálních rezerv) Andrew Haldane řekl, že finanční krize, nyní už čtyři roky stará, bude nakonec světovou ekonomiku stát mezi 60 biliony a 200 biliony dolarů na ztraceném HDP. Je-li Urieho zpráva správná, je to udivující přiznání od člena vládnoucí elity.

Zkuste se zamyslet nad těmito čísly. HDP USA – největší na světě – je asi 15 bilionů. To, co nám Haldane říká, je, že – až finanční krize skončí – bude stát svět skutečný příjem 4krát až 13krát tak velký, jako je hrubý domácí produkt Spojených států. A to se může ukázat ještě jako optimistická předpověď.

Finanční krize může nakonec západní civilizaci zničit.

I kdyby nebyla Urieho zpráva nebo Haldaneho výpočet správně, je zjevná ekonomická ztráta z finanční krize i tak bezprecedentní. Enormní náklady finanční krize mají jeden společný zdroj – finanční deregulaci. Finanční deregulace se asi ukáže být tou chybou,  jež zničí západní civilizaci. Ač jsme se třásli strachem před „muslimskými teroristy“, je to finanční deregulace, která nás zničí, a pomůže jí v tom off-shoring pracovních míst. Nezapomeňte, že Haldane je členem vládnoucí elity, nikoliv kritikem systému jako jsem já, Gerald Celente, Michael Hudson, Pam Martins a Nomi Prins. (Toto nemá sloužit jako vyčerpávající seznam kritiků.)

Finanční deregulace měla nebezpečný a kontraproduktivní důsledky. Umožnila finanční koncentraci, která vytvořila „banky příliš velké, aby padly“, tudíž vyžadující, aby obecná veřejnost absorbovala náklady za chyby a lehkomyslné gamblerství těchto bank.

Deregulace bankám umožnila znásobit maličkou kapitálovou částku obrovským dluhem, aby tak zvýšily návratnost do vlastního jmění, čímž maximalizovaly nestabilitu finančního systému a náklady společnosti na špatné dluhy bank.

Finanční institutce tak mohly vygumovat tlustou regulační čáru pro spekulanty a ovládnout trhy s komoditami, čímž je proměnila v gamblerské kasino a uměle vyhnala ceny energií a potravin.

Finanční instituce díky deregulaci mohou prodávat v otevřeně krátkých prodejích, což znamená, že na trhu prodají nějaké společnosti její akcie nebo zlato či stříbro, které prodávající vůbec nevlastní, jen aby srazily cenu.

Informovaný čtenář k tomuto seznamu může přidat více položek.

Dolar se svou rolí světové rezervní měny je zdrojem moci Washingtonu. Ten tak může kontrolovat mezinárodní platební systém a vyloučit z tohoto systému ty země, které nehrají podle jeho not. To Washingtonu umožňuje vytisknout si peníze, se kterými zaplatí své dluhy a koupí si spolupráci cizích vlád nebo financovat opozici v těch zemích, které si není schopen koupit, jako je Írán, Rusko a Čína. Kdyby dolar nebyl světovou rezervní měnou a opravdu odrážel znehodnocení měny z důvodu hromadění dluhu USA a kvůli běžícím tiskárnám na peníze, byla by moc Washingtonu dramaticky omezena.

US dolar byl v nedávné době blízko svému sesazení. V roce 2011 spadla hodnota dolaru až na pouhých 72 švýcarských centů. Investoři hledající bezpečí pro hodnotu svých peněz utíkali ke švýcarskému franku, čímž hodnotu franku vyhnali tak vysoko, že začal trpět švýcarský export. Švýcarská vláda reagovala na příliv dolarů a eur hledajících útočiště ve franku prohlášením, že v budoucnu vytiskne nové franky, aby kompenzovala záplavu cizích měn a zabránila vzestupu hodnoty franku. Jinými slovy, příval peněz z USA a Evropy Švýcarsko donutil k inflaci, aby tak zabránilo neustálému nárůstu směnné hodnoty švýcarské měny.

Před krizí vládních dluhů v Evropě se dolar potýkal únikem ukládání hodnoty z dolaru do eura, když cizí centrální banky a členové OPEC přesouvali své rezervy z dolarů do eur. Euro bylo na cestě k tomu, aby se stalo alternativní rezervní měnou. Ovšem Goldman Sachs, jehož bývalí zaměstnanci ovládají ministerstvo financí USA a agentury finanční regulace, ale i Evropská centrální banka a vlády Itálie a nepřímo i Řecka pomohly řecké vládě zakrýt svůj skutečný deficit, čímž podvedli soukromé evropské banky, které dluhopisy řecké vlády nakupovaly. Jakmile krize evropských vládních dluhů propukla, bylo zájmem Washingtonu, aby ji udržel v chodu kvůli zahnání držitele eur na útěk k „bezpečí“ dolaru, tudíž vyžene směnnou hodnotu dolaru i přes enormní nárůst vlastního dluhu Washingtonu a zdvojnásobení peněžní zásoby US.

Loni rychle rostla cena zlata a stříbra (měřeno v dolarech) s tím, že zlato prorazilo na 1 900 dolarů za unci a bylo na cestě ke 2 000 dolarů, když náhle trhu se zlatými cihličkami začaly dominovat krátké prodeje. Vyloženě krátkým „kšeftům“ se zlatými a stříbrnými cihlami se povedlo zahnat cenu zlata z jejího vrcholu až na 350 dolarů za unci. Mnoho informovaných pozorovatelů věří, že důvodem, proč Washington nepotrestal „bankstery“, ač jejich finanční zločiny jsou známy, je ten, že tito banksteři rovněž slouží jako jeho pomocníci  při ochraně hodnoty dolaru srážením drahých kovů a konkurenčních měn krátkými prodeji.

Co se stane, jestli Řecko uteče z EU buď samo, nebo vykopnuto německou botou? Co se stane, když další členové EU odmítnou zbídačování kancléřky Merkelové, jak to už slíbil nový francouzský prezident? Jestli se Evropská unie rozpadne, uteče více investorů k tomu stejně zatracenému dolaru?

Stane se dolarová bublina největší bublinou v ekonomické historii?

Jestli začne dolar zmírat, úrokové sazby poletí nahoru a ceny dluhopisů zkolabují. Každého, kdo hledal bezpečí v pokladničních poukázkách USA, to smete. Všichni bychom si měli být vědomi toho, že možnost takových konců není součástí veřejné debaty.

Bill Moyers měl interview se Simonem Johnsonem bývalým vedoucím ekonomem Mezinárodního měnového fondu a současným profesorem na MIT. Ukázalo se, že deregulace, která zrušila rozdělení investičních bank od komerčních bank, umožnila, aby Jamie Dimonova JPMorganChase hrála gamblerskou hru s vklady federálního pojištění. I přesto Moyers hlásí, že republikáni jsou nadále rozhodnuti zlikvidovat slabý Dodd-Frankův zákon a nastolit úplnou deregulaci.

Simon Johnson prohlásil: „Myslím, že tato deregulace je receptem na katastrofu. Problém spočívá v tom, že správná ekonomická politika je zablokována ohromnými dotacemi bank, jež vkládají do politických kampaní. To znamená, že přístupy Wall Street a pochybné a riskantní modely vyústí do ještě větší finanční krize, než je ta, kterou stále ještě trpíme. A k té dojde ještě před zotavením ze současné krize.“

Dále varuje, že republikáni všechny odvrátí od této skutečné krize tím, že si sami ukují další „krizi“ proražením dluhových stropů.

Johnson říká, že „jen malá hrstka lidí, zvláště ve finančních kruzích a kolem nich, si urvala přílišnou moc. Dovolili jim přijmout ohromná rizika a ti ekonomice zasadili strašlivé rány – bylo ztraceno více než osm milionů pracovních míst (v USA). Pořád bojujeme, abychom se dostali někam blíže k úrovni zaměstnanosti, na které jsme byli před rokem 2008. A také způsobili ohromné škody na rozpočtu. To poškození rozpočtu je dlouhodobé; podvrací to rozpočet, zrovna když potřebujeme, aby byl silnější, protože společnost stárne. Potřebujeme spravedlivě podpořit sociální zabezpečení a podpořit zdravotní pojištění. Potřebujeme obnovit a znovu vybudovat daňové výnosy, výnosy, které byly finanční krizí naprosto zdevastovány. Je třeba, aby lidé pochopili tu vazbu mezi tím, co dělaly banky, a rozpočtem. A příliš mnoha lidem se to nedaří.“

Johnson následně poukazuje, že banksteři jsou nadále zahrnováni obrovitými dary, zatímco na společnost uvalují nesmírné sociální náklady.

Jen málo Američanů, k nimž nepatří žádný z washingtonských tvůrců politiky, chápe  hrůzu této situace. Jsou příliš zaneprázdněni předstíráním neexistujícího zotavení a příští válkou. Statistik John Williams hlásí, že když by se ukazatele životních nákladů měřily správně, tak už to není index spotřebitelských cen CPI, neboť současná míra inflace je v USA o 5 až 7 procent vyšší než oficiálně vyhlašovaná inflace, jak vlastně každý spotřebitel ví. Míra nezaměstnanosti padá proto a jenom proto, že lidé, kteří nemohou dlouho najít práci, už vypadli z evidence pracovní síly a nepočítají se nadále do nezaměstnaných. Každá informovaná osoba ví, že oficiální míry inflace a nezaměstnanosti jsou fikce; ovšem „presstitutky“ z médií nadále o těchto ukazatelích s kamennou tváří referují jako o faktech.

Způsobem, jakým vláda vykonstruovala míru nezaměstnanosti, lze dosáhnout i toho, aby USA měly nulovou míru nezaměstnanosti a ani jedinou osobu nezaměstnanou nebo počítanou mezi pracovní sílu.

I způsob, jakým vláda měří inflaci, je vyfabrikovaný, je tedy možné, aby vaše životní úroveň padala, přičemž vláda bude hlásit, že si polepšujete.

Finanční deregulace si hrabe daleko vyšší výnosy ze spekulativních her, než jsou výnosy z produktivní aktivity. Ohromně přehnané dluhové páky a deriváty, které nás zavlekly do finanční krize, nemají nic společného s financováním podniků. Banky nejenže vystavují riziku vklady svých vkladatelů, s nimiž hrají gamblerský hazard, ale ohrožují i finanční stabilitu a ekonomickou budoucnost samotné země.

Minulý měsíc se sešli po očku na nadcházející krizi dolaru pokukující prezidenti Číny, Ruska, Brazílie, Jižní Afriky a ministerský předseda Indie, aby prodiskutovali formování nové banky, která by zaštítila jejich ekonomiky a komerční sféru před chybami, jichž se dopouští Washington a Evropská unie. Záměrem těchto pěti zemí známých jako BRICS je vypořádávat jejich vzájemné obchody ve svých vlastních měnách a zrušit závislost na dolaru. Skutečnost, že Rusko, dva asijští giganti a největší ekonomiky v Africe a Jižní Americe utíkají z oběžné dráhy dolaru, vysílá hlasité poselství o ztrátě důvěry v to, jak Washington finanční záležitosti vede.

Je ironií, že příchod finanční deregulace v USA přinesl opačné výsledky, než ty, které obhájci svobodného trhu slibovali. Místo velice konkurenceschopných finančních firem, jež žily nebo umíraly samy podle své šikovnosti bez vládních intervencí, tu máme bezprecedentní finanční koncentraci. Ohromné banky, ty „příliš velké, aby padly“, nyní posílají své mnohabilionové dolarové ztráty do Washingtonu, aby je proplatili těžce zadlužení daňoví poplatníci USA, jejichž reálný příjem už 20 let nestoupl. Banksteři si domu nosí balíky z ročních bonusů za to, jak se jim dařila socializace ztrát bank na „svobodném trhu“ a privatizace zisků až do té míry, že ani nezaplatili daň z příjmů.

Ekonomové svobodného trhu v USA rozpoutali bouři chamtivosti a dopustili, aby se vystupňovala do amoku. Zdiskreditují tyto katastrofické důsledky kapitalismus až do té míry, jako kolaps Sovětů zdiskreditoval socialismus?

Přežije samotná západní civilizace finanční tsunami, které vytvořila deregulovaná Wall Street?

Je to ironické, viďte, že Spojené státy – domovina „nepostradatelných lidí“ – před námi stojí jako pravděpodobný kandidát na to, že jeho vláda bude tím, kdo může za kolaps Západu.

Dr. Paul Craig Roberts


Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>