V článku „Demokracie pod palbou: Trojka se snaží Řecko dohnat k politickému ‚přeuspořádání‘,“ jsme se věnovali hlubokému pátrání po skutečné motivaci za tvrdou linií postoje, jakou přijali věřitelé Řecka. Stručně řečeno jsme argumentovali, že Trojka je rozhodnuta vyslat členským zemím Evropské měnové unie (EMU) hrozícím odhalit představu o nerozbornosti eura jako fikci silný vzkaz, že to není funkční vyjednávací strategie, když jde při vyjednávání o ústupky od Bruselu ohledně politiky zbídačování. Ještě důležitějším se to stalo po regionálních obecních volbách ve Španělsku, které je zklamaly rostoucí nechutí k Trojce a silnou podporou pro Podemos, tj. pro progresivní politické hnutí, které je v mnoha ohledech politicky souběžné se Syrizou. Toto jsme minulý měsíc napsali:
[quote align="center" color="#999999"]
Začíná být čím dál jasnější, že show Syrizy bude muset být v Řecku nakonec zrušeno (nebo přinejmenším přeobsazeno), pokud tedy má tato země v úmyslu nalézt dlouhodobé řešení, které jí umožní stabilní vztahy s evropskými věřiteli, ač je možná spíše čas, aby se Řekové zeptali sami sebe, jestli je svázání svého osudu s Evropou v jejich nejlepším zájmu, když uváží, že pro některé činitele EU je to úplně v pohodě, když na běžné Řeky uvrhnou nevyslovitelné ekonomické útrapy, pokud to znamená vyrvat moc ‚radikálním levičákům.‘ [/quote]
O necelý týden později volali přívrženci tvrdé linie Syrizy po vyhlášení bankrotu vůči MMF a po návratu k drachmě. Tento krok byl poražen pouhými 20 hlasy, což nás podnítilo tvrdit, že řecký premiér Alexis Tsipras bude potřebovat zajistit, že jakýkoliv seriózní návrh prezentovaný věřitelům bude nejdříve muset být schválen radikálnějším členy Syrizy, protože jedinou věcí horší než kapitálová kontrola a „Grimbo“ (vlekoucí se vrak), je chaos, který by mohl následovat, pokud by Tsipras sice dosáhl s věřiteli dohody, ale jen proto, aby viděl, jak se ta uprostřed divokých rozbrojů v parlamentu rozpadne spolu s rychlým rozpadem vlády.
Teď to vypadá, že to jediné, nad čím se činitelé EU zamýšlí, není jen jak koncipovat plány na kapitálovou kontrolu a Grexit, protože jak hlásí The Telegraph, tak krajně levicová frakce v Syrize je připravena na přechod zpět k drachmě. Zde je více:
[quote align="center" color="#999999"]
Radikální křídlo řecké strany Syriza v nadcházejících dnech předloží plány na bankrot ve stylu Islandu a na znárodnění řeckého bankovního systému, když už nevidí smysl v pokračování rozhovorů s evropskými věřitelskými mocnostmi.
Zdroje ze Syrizy říkají, že už se koncipují opatření včetně kapitálových kontrol a zřízení státní centrální banky schopné převzít nový finanční systém. Ač teoreticky by mohla být možná nějaká forma dvojí měny, tak by takováto struktura byla neslučitelná s členstvím v euro a znamenala by rychlý návrat k drachmě.
Tyto důvěrné plány byly v oběhu přes víkend a podporovalo je 30 poslanců z Platformy Aristeri tj. ‚Levicové platformy‘ stejně jako z jiných seskupení tvrdé linie ve spektru Syrizy. Má se za to, že nacionalistická strana ANEL ve vládní koalici bude také silou svolnou s odtržením od věřitelů, bude-li třeba.
„Toto jde i daleko za Levicovou platformu. Je nás značný počet,“ řekl jeden z poslanců Syrizy zapojený do tohoto konceptu.
„Všichni jsme vyděšení z představy, že bychom se vzdali, a nedovolíme, aby nás Evropská monetární unie zardousila,“ řekl Telegraph.
Levicová platforma Syrizy studovala islandský model vystavovaný jako příběh úspěchu i samotným Mezinárodním měnovým fondem.
„Řecké banky se musí okamžitě znárodnit spolu s vytvořením banky pro špatnosti. Mohlo by dojít i k určitým omezením na výběr hotovosti,“ řekl jeden poslanec Syrizy.
„Ty banky samozřejmě vezme amok. Je nám jasné, že dojde ke spoustě žalob, ale konec konců jsme přeci suverénní stát,“ řekl.
Syriza má silné ideologické motivy k úderu proti finančním elitám. Na banky pohlíží jako na nervová centra zakořeněné oligarchie, která více než půl století vede zemi jako svůj rodinný podnik. Doženou-li tyto instituce k bankrotu, tak tím poskytnou krytí socio-politické čistce lépe chápané jako revoluce.
Island je pro Řecko lákavým modelem, ale tato paralela je možná přetažena až příliš daleko. Tato severská země, když se v roce 2008 krize vymkla kontrole, tak převzala kontrolu nad třemi svými velkými bankami – Glitnir, Kaupthing a Landsbanki. [/quote]
Jen pro připomínku, letos se Island stane první evropskou zemí, která ač byla v roce 2008 postižená krizí, tak už překonala vrchol svého předkrizového výkonu. I přestože se se zlovolnými bankéři, s bankovním systémem a s lidmi jejich národů třeba v Americe nebo v Británii zachází o 180 stupňů jinak, tak Island předvedl, že existuje i jiná, lepší možnost než ta, kterou káže Západní dogma, a tak uvěznili bankéře a banky nechali krachnout. A tohle se dělo potom:
Graf: Národní dluh začal být zvládnutelný – vývoj národního zadlužení v procentech k HDP.
Graf: Islandská míra nezaměstnanosti si také v porovnání vede dobře
Graf: Island sice přijal inflaci, ta ale rychle spadla
Každopádně začíná být jasné, že Tsipras začíná být v tom, co může věřitelům z EU navrhnout, omezený, a zatímco Syriza tvrdí, že to je důkaz jednoty strany, tak se tím více prezentuje fakt, že premiér uvízl mezi možnosti, že Řecku dovolí odchod z Eura nebo se bude potýkat s těžkým politickým úderem v případě, že přijde před parlament s konceptem návrhů obsahujícím ústupky ohledně penzí a HDP. Zde o tom zase Telegraph:
[quote align="center" color="#999999"]
Věřitelé argumentují, že ‚Grexit‘ by byl pro Řecko sebevraždou. Vyjednávají s předpokladem, že Syriza přeci musí blafovat a nakonec kapituluje. Jen málokdo se zamyslel nad možností, že klíčové postavy v Aténách mohou uvažovat v úplně jiné myšlenkové linii.
Tajemník strany Tasos Koronaki v neděli řekl, že pokusy o rozdělení strany selžou. „Vláda neuzavře žádnou dohodu, kterou nepřijme parlamentní skupina. Jsme jednotnější než kdy dříve,“ řekl.
Pan Tsipras se potýká s kritickou volbou. Přijme-li požadavky věřitelů, může přijít o velký blok své vlastní strany a bude muset při protlačování řeckým parlamentem spoléhat na strany establishmentu.
Takováto akce by z něj ovšem udělala řeckou verzi britského Ramseye MacDonalda, tj. Labouristického ministerského předsedy, který ve 30. letech protlačil politiku zbídačování a stal se socialistickým maňáskem v rukou Konzervativní národní vlády. MacDonadl nikdy nepřekonal obvinění ze zrady Labouristického hnutí. Zemřel jako zlomený muž. [/quote]
Jen pro připomínku, na demonstraci, kterou minulý týden uspořádali s Komunisty sdružené odbory PAME, vystavili transparent s vyobrazením Tsiprase vedle jeho dvou předchůdců s frází: „Už jsme dost krváceli, už jsme dost platili.“ Co to v podstatě říká, je, že Tsipras není nic více než jen podbízivý technokrat, což je charakteristika, kterou ze sebe premiér touží setřást.
Tsipras se tedy nakonec musí rozhodnout, jak chce, aby si historie pamatovala jeho výkon jako ministerského předsedy. Buď bude vůdcem, který Řecku umožnil probít si cestu pryč z ekonomického kolapsu taženého zpětným podmaněním své země nebo zavržen jako zapálený hlasatel změny, který se nechal zlomit nátlakem a dovolil Trojce, aby pošlapala demokracii na místě, na kterém se zrodila.
* * *
A tady je určitý bonus od Barclays o možných politických důsledcích:
Argumentovali jsme, že cenou za obrat čelem vzad – kterým by bylo přijetí podmínek dohody s Institucemi – by pro řeckého ministerského předsedu Alexise Tsiprase bylo rozdělení strany včetně nárůstu opozice od radikálních poslanců Syrizy a možná i od jejich menšího koaličního partnera Nezávislých Řeků. Myslíme si však, že toto by premiér Tsipras mohl politicky přežít. V tomto scénáři by byly vysoké šance na předčasné volby, ale i tak by podle našeho názoru byla pravděpodobnost, že bude zvolen i bez radikálnějších frakcí Syrizy docela dobrá.
N aopak při alternativním scénáři bez dohody s Institucemi si myslíme, že by řeckým bankám mohli brzy po skončení měsíce, kdy program vyprší, zmrazit přístup k financování ELA a vyžadovala by se bankovní kontrola k omezení odlivu vkladů a převodů za hranice. Navíc by tento scénář také znamenal rozdělení Syrizy mezi umírněnější členy a oponenty vládou dosažené dohody. Myslíme si, že většina Řeků by z krachu vyjednávání a ze zmrazení jejich vkladů obviňovala vládu. Z našeho hlediska by si premiér Tsipras v takovémto scénáři pohoršil a myslíme si, že by nebylo pravděpodobné, že by to vláda mohla přežít.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com