41. summit G7 proběhl 7. – 8. června v zámku Elamau v Krünu v německém Bavorsku. Skončil bez vzniku nějakých důležitých závěrů, tedy tak, jak hostitelka kancléřka Angela Merkel před tím předpovídala. Že by mnoho povyku pro nic? Ve skutečnosti to hodně povyku vyvolalo. Německé noviny zdůrazňovaly, jak je důležité demonstrovat jednotu Západních demokracií zasedajících bez Ruska. Povedlo se jim to? Komu to poselství poslali? Ruskému presidentovi Putinovi? Uvěřili opravdu vůdci G7 a vedení EU, že by mohli potrestat Putina?
A kdyby i pozvání poslali, přijal by ho za těchto okolností? Nebyl by to nějaký druh pokusu pozvat ho na kobereček? Je to tak zábavně směšné! Nemají žádnou oporu, o kterou by mohli své poučení pro Putina opřít, jak se ukázalo loni na summitu G20. Odletěl z Austrálie předčasně, jakmile byla agenda prakticky vyčerpaná.
Tehdy se Angela Merkel předváděla se svým darem výřečnosti, aby udělala dojem na ochotné posluchače lačnící po rozhodném odsouzení „porušení zákona“ ze strany Ruska. Austrálie se pokusila o vyloučení nebo suspendování Ruska z G20. Marně. Čína a Brazílie takovémuto kroku účinně vzdorovaly. Existuje nějaký důvod ke srovnání summitu G7 z roku 2015 s tím, jak to bývalo v letech 1978-1988? V té době pořádala G7 schůzky, aby koordinovala své aktivity proti globálnímu „impériu zla“, jak Ronald Reagan nazýval Sovětský svaz. Dnes už lze na Spojené státy těžko pohlížet jako na mocnost, která by představovala nějakou morální základnu a pracovala by pro obecné dobro, jelikož jejich zahraniční politika dospěla ke značné vlezlosti a realizuje se značně přezíravým způsobem. Jak ze SSSR, tak z G7 se staly záležitosti minulosti. Je jasné, že vůdci G7 se chtějí Rusku obloukem vyhýbat. A teď dovedete si všichni představit opravdu důležité rozhodnutí s dopadem na celý svět bez účasti Číny, Indie a Brazílie? Nebylo to samotné Rusko, koho za scénou na zámku Schloss Elmau proklínali. Podařilo se jim dosáhnout dohody o životně důležitých záležitostech i bez Ruska, tedy bez země, na které nezáleží tak, jak to oni vidí? G7 projevila tu tzv. jednotu, aby s ní udělala dojem, a to na nikoho jiného než na sebe samotnou.
Je na tom něco velkolepého, když se jednou ročně slezou stejně smýšlející (nebo abychom to formulovali přesněji – ti, kdo věrně vzhlíží ke Spojeným státům) na party při večeři, aby si tam vzájemně fandili. No tak! Nechť daňoví poplatníci řeknou, co si myslí o té ohromné cti, které se jim dostalo, když mohou zatáhnout takovéto gala-večery a vzít jejich náklady na svá bedra. Mnoho tisíc německých protestujících vpadlo do ulic Mnichova a Garmich-Partenkichenu. Ti nad náklady summitu nejásali. Ale stavba plotu k ochraně Elmau byla letos vztyčena mnohem dále, než minulý rok! Sloužilo to k ochraně citlivých uší hostů Frau Merkel před hlukem vycházejícím od protestujících. Ani těch 17 tisíc policistů shromážděných ze všech koutů Německa tam nebylo, aby si užívali krásných výhledů na Bavorské Alpy obklopující toto místo. Některým protestujícím tam ani nedovolili přijet, někteří byli zraněni. Organizátoři protestů řekli, že 60 demonstrantů utrpělo zásahy pepřovým sprejem a obušky použitými policisty.
Hlavním cílem protestů bylo Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), tj. navržená dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Ale koho by zajímaly pocity projevované běžnými lidmi na ulici, když se schází nebeské bytosti a v paláci ze slonoviny si vyměňují komplimenty? Obyčejnému člověku, který se účastní protestů, se nabízí jen jedna věc – tou je být slepý, hluchý a blbý, jak se to výmluvně v publikacích Strategic Culture Foundation říkalo už před tím. Když se něco zvrtne, tak se vždy zase hraje hra na „zlého policajta a dobrého policajta.“ Např. veřejné mínění v Německu bylo v otázce ruské účasti na G7 rozděleno stejným dílem. Tady je obrázek ukazující, jaký druh protestujících mohl člověk v Bavorsku v době události potkat:
Na transparentech stojí „Proti NATO, proti EU a proti ukrajinským Banderovcům!“
Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier hraje roli dobrého policajta. Než se summit v Elmau rozběhl, tak v interview řekl, že skupina G7 potřebuje Rusko. To by mohlo přispět k vyřešení některých problémů. Z Merkelové je ten zlý policajt. Ta upřímně promluvila, když řekla, že ruská účast na summitu G7 je vyloučená. Ministr zahraničí jednal sice jako gentleman. Za mořem by se na něj ale mohlo pohlížet jako na nespolehlivou osobu.
Vyvolává rétorika Merkelové nějaké překvapení? Ani trochu. Podle Wikileaks v roce 2010 tehdejší US velvyslanec v Německu řekl s arogantní ironií, že kancléřka je extrémně opatrnickým politikem. Má pověst přehnané obezřetnosti vůči hrozícím rizikům. Kancléřka např. rozhodně odmítla vznést otázku „kooperace“ mezi US a německými speciálními službami, která nedávno vyvolala pobouření. Podle průzkumů přes 60% Němců věří, že tato otázka je natolik důležitá, že by se na ni mělo konečně vrhnout světlo.
Člověk by mohl pochopit touhu líčit německo-americké vztahy jako růžovou zahradu s oblohou bez mráčků nad ní. Před summitem Merkelová zdůrazňovala fakt, že se těší ze vztahů vzájemného porozumění s ukrajinským presidentem Petrem Porošenkem.
Kancléřka neslíbila nic menšího než jej „informovat“ o výsledcích summitu G7! Přidala se k němu s odsuzováním Moskvy kvůli podpoře separatistů údajně porušujících Minskou dohodu. Kdyby si německá kancléřka a ukrajinský president dali tu práci, aby se obeznámili s oficiální zprávou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (1), tak by věděli, že tato mise neklade celou vinu na Doněckou a Luhanskou republiku.
Ukrajinský politolog Alexander Kawa (2) věří, že tu válku na východě ukrajinské vedení účelově vyprovokovalo, aby odvrátilo pozornost lidí od sociálních problémů. Kawa ještě donedávna pracoval pro ukrajinskou vládu.
Je těžké vyhnout se dojmu, že zpráva OSCE je překroucená za účelem zdůvodnění změn ve statutu mise OSCE.
Švýcarská diplomatka Heidi Tagliavini, která sehrála klíčovou roli při vyjednání únorového zastavení palby a mírové dohody se rozhodla k rezignaci na funkci speciálního vyslance Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. A nevypadá to jako dobrovolná rezignace. Jsou tu důvodná podezření, že je to součástí dobře připraveného plánu, který zapadá do Západní strategie. Možná, že i toto bylo součástí agendy během summitu G7 v Elmau.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: strategic-culture.org
