Političtí vůdci Evropské unie jsou úplně mimo ohledně útoků islamistických teroristů v Evropě a ohledně migrace do Unie kvůli útěku z válečných zón. Thierry Meyssan tu předvádí, že to nejsou jen prostě náhodné důsledky konfliktu na Středním východě a v Africe, nýbrž že jde o strategické cíle Spojených států. Vůdci Evropské unie jsou náhle konfrontováni s neočekávanou situací. Na jednu stranu jsou tu teroristické útoky nebo pokusy o ně páchané nebo připravované jednotlivci, kteří nepatří ke stejným politickým skupinám, a na druhou stranu příliv uprchlíků, kteří překračují Středozemní moře, z nichž tisíce u jejích břehů zemřely.
23. dubna 2015 – Evropská rada drží minutu ticha k uctění památky uprchlíků, kteří přišli o život ve Středozemním moři.
Při absenci nějaké strategické analýzy lze tyto události považovat za apriori neprovázané a řeší je odlišné úřady. S těmi prvními se potýkají zpravodajské služby a policie, s těmi druhými celníci a obrana. Avšak obojí pojí společný původ – politická nestabilita v regionech v Levantě a v Africe.
Evropská unie se zbavila prostředků pro pochopení
Kdyby vojenské akademie Evropské unie dělaly svou práci, tak by posledních patnáct let studovaly doktrínu svého „velkého bratra“ Spojených států. A opravdu Pentagon po dlouhé roky publikoval všechny druhy dokumentů o „Teorii chaosu“ vypůjčených od filosofa Leo Strausse. Jen před pár měsíci jeden činitel, který měl už před 25 lety jít do důchodu, Andrew Marshall, dostal na výzkum tohoto tématu rozpočet 10 milionů dolarů ročně. (1) Ale žádná vojenská akademie v Unii tuto doktrínu a její důsledky seriózně nestudovala. Zčásti protože to je barbarská forma válčení, a zčásti protože ji koncipoval jeden z intelektuálních guru US židovské elity. A jak všichni vědí, Spojené státy, které nás zachránily před nacismem, nemohou prosazovat takovéto hrůzy. (2)
Kdyby politický personál Evropské unie trochu cestoval, nejen do Iráku, Sýrie, Libye a Afrického rohu, do Nigérie a Mali, ale také na Ukrajinu, tak by na vlastní oči viděl uplatnění této strategické doktríny. Místo toho se spokojují s řečmi pronášenými ze Zelené zóny Bagdáu, z pódia v Tripolisu nebo z náměstí Majdan v Kyjevě. Nemají ale ani ponětí, co tam ti obyvatelé opravdu zažívají, a na žádost svého „velkého bratra“ často zavírají své ambasády, čímž se tudíž zbavují očí a uší přímo v terénu. A ještě navíc se na žádost svého „velkého bratra“ účastní embarg, čímž zajišťují, aby evropští businessmani do těchto oblastí necestovali a neviděli, co se tam děje.
Ve Středozemním moři zemřel neurčený počet uprchlíků. Vlny občas vyplaví jejich těla na italské pláže, kde pak celníci převezmou čluny plné mrtvol.
Ten chaos není náhoda, je to cíl
Na rozdíl od toho, co vyhlásil president François Hollande, libyjská migrace není důsledkem „nedomyšlenosti“ operace „Spojený protektor“, nýbrž žádoucím cílem této operace, v níž jeho země sehrála vůdčí roli. Chaos se nevyvinul proto, že „libyjští revolucionáři“ nebyli schopni se po „pádu“ Mouammara el-Kaddáfího dohodnout, byl to strategický cíl Spojených států, a ty s ním uspěly. V Libyi nikdy nebyla žádná „demokratická revoluce“ nýbrž jen odtržení Kyrenaiky. Nikdy nedošlo k naplnění mandátu OSN k „ochraně obyvatelstva“, nýbrž to byl masakr 160 000 Libyjců bombardováním aliance, z nichž tři čtvrtiny byli civilisté (ta čísla jsou od Mezinárodního Červeného kříže).
Než jsem se dal do práce po vládu Libyjské arabské džamahurie, tak si pamatuji, že jsem byl požádán, aby posloužil jako svědek na schůzce v Tripolisu mezi delegací US a zástupci Libye. Během našich dlouhých rozhovorů vysvětloval šéf US delegace, že Pentagon je připraven nás zachránit před jistou smrtí, požadoval ale, aby jim byl vydán Vůdce. Dodal, že jakmile el-Kaddáfí zemře, nebude libyjská kmenová společnost schopná po alespoň generaci jmenovat nového vůdce a země upadne do chaosu, jaký ještě nezažila. O tomto interview jsem mluvil při mnoha příležitostech a od lynčování Vůdce v říjnu 2011 jsem nikdy nepřestal s předpovídáním toho, co se teď děje.
Leo Strauss (1899-1973) byl specialista na politickou filosofii. Shromáždil malou skupinu studentů, z nichž většina pracovala pro ministerstvo obrany. Zformoval cosi na způsob kultu a inspiroval strategii Pentagonu.
„Teorie chaosu“
Když v roce 2003 začal US tisk mluvit o „Teorii chaosu“, tak na to Bílý dům zareagoval tím, že začal používat termínu „konstruktivní chaos“, čímž naznačoval, že utlačitelské struktury se musí zničit, aby se život mohl vyvíjet bez omezení. Ale ani Leo Strauss ani Pentagon ten termín do té doby ještě nepoužil. Naopak, chaos by podle nich měl chaos dosáhnout takové úrovně, že žádná struktura by se neměla vytvořit bez zásahu vůle Stvořitele nového Řádu, jinými slovy Spojených států. (3)
Princip této strategické doktríny by šel shrnout následovně – nejjednodušším způsobem jak shrábnout přírodní zdroje země na dlouhou dobu není okupovat takový cíl, nýbrž takový stát zničit. Bez státu tam nemůže být žádná armáda. Bez nepřátelské armády neexistuje žádné riziko porážky. To je tudíž strategický cíl US armády a aliance, kterou kontroluje, OSN je výlučně kvůli ničení států. To, co se stane s dotyčným obyvatelstvem, to už není problém Washingtonu.
Takovýto projekt je pro Evropany nemyslitelný, když ti od časů britské občanské války vychází z pojetí Leviathana od Thomase Hobbese, že je nezbytné vzdát se určité svobody, a přijmout i tyranský stát, jen aby se se zabránilo upadnutí do chaosu.
Evropská unie popírá, že je komplicem US zločinů
Války v Afghánistánu a Iráku už stály životy 4 milionů lidí (4). Tyto války Rada bezpečnosti prezentovala jako nezbytné protiútoky podnikané při „legitimní obraně“, ale dnes se už akceptuje, že tyto války byly plánovány dávno před 11. zářím a v daleko širším kontextu „přeuspořádání širšího Středního východu“ a že důvody uváděné při jejich rozpoutání byly ve skutečnosti propagandistickými fabrikacemi.
V dnešním obecném mínění se uznávají genocidy páchané evropskými kolonialisty, ale jen vzácní jsou takoví lidé, kteří přijímají čísla o 4 milionech mrtvých, a to i přes vědecké studie, které osvědčují jejich přesnost. Je tomu tak, protože naši rodiče byli „špatní“, zatímco my jsme „dobří“ a nemohli bychom být komplici takovýchto hrůz.
Tato běžné praxe připomíná ty směšné chudáky Němce, kteří si udrželi svou důvěru ve své nacistické vůdce až do konce a poučili se o zločinech spáchaných jejich jménem až teprve po porážce své země. Ale my děláme úplně přesně to samé. Udržujeme si víru ve svého „velkého bratra“ a nechceme vědět o zločinech, do kterých nás zatáhl. Naše děti se nám za to určitě jednou vysmějí…
Chyby Evropské unie při intepretaci situace
- Žádný západoevropský vůdce, absolutně žádný, se neodvážil veřejně vyjádřit myšlenku, že uprchlíci z Iráku, Sýrie, Libye, z Afrického rohu, z Nigérie a z Mali neprchají před diktaturami, nýbrž před chaosem, do kterého jsme je svévolně, ač mimoděk uvrhli.
- Žádný západoevropský vůdce, absolutně žádný, se neodvážil veřejně vyjádřit myšlenku, že útoky „islamistů“, které Evropu postihují, nejsou jen vedlejším produktem války na „širším Středním východě“, nýbrž že jsou směrovány těmi, kteří to nasměrovali v tomto regionu k chaosu. Dáváme přednost dalšímu pokračování ve víře, že „islamisté“ útočí na Židy a křesťany, ač velká většina jejich obětí nejsou ani Židé ani křesťané, nýbrž muslimové. Tiše je obviňujeme z prosazování „války civilizací“, ač jejich koncept byl vypracován Radou národní bezpečnosti Spojených států a ve své vlastní kultuře zůstávají cizí (5).
- Žádný západoevropský vůdce, absolutně žádný, se neodvážil veřejně vyjádřit myšlenku, že příští fází bude „islamizace“ trhu drog podle modelu Contras v Nicaraguy, kteří prodávají drogy černé komunitě v Kalifornii za pomoci CIA a podle jejích pokynů (6). Rozhodli jsme se ignorovat fakt, že Karzajova rodina převzala distribuci afghánského heroinu od Kosovské mafie a předala ji ISIS (7).
Náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nuland a US velvyslanec v Kyjevě Geoffrey R. Pyatt. Telefonní odposlech odhalil, jak mu při ilegálních pletichách říká, že chce „jebat Evropskou unii.“
Spojené státy nikdy nechtěly, aby se Ukrajina přidala k Unii
Vojenské akademie Evropské unie nikdy nestudovaly „Teorii chaosu“, protože jim v tom bylo bráněno. Těch pár učitelů a výzkumníků, kteří riskovali vysvětlování této teorie, bylo tvrdě sankcionováno, přičemž tisk kvalifikuje civilní autory, kteří projevují zájem o toto téma, jako „konspirátory“.
Politici Evropské unie si mysleli, že události na náměstí Majdan byly spontánní, že demonstranti chtěli opustit oběžnou dráhu satelitu autoritářského Ruska a přivinout se do rajského náručí Unie. Udělali ze sebe blbce, když byly zveřejněny komentáře náměstkyně ministra zahraničí Victorie Nuland, při nichž se mluvilo o její tajné kontrole nad těmito událostmi, a ona při nich vyjadřovala svou touhu „jebat Unii“ (8).
A od tohoto okamžiku dále už nebyli schopni pochopit, o co jde.
Kdyby ve svých vlastních zemích dovolili svobodný výzkum, tak by chápali, že Spojené státy si intervencí na Ukrajinu a zorganizováním „změny režimu“ zajistili, že Evropská unie zůstane v jejich službách. Největší děs ve Washingtonu od projevu předneseného Vladimirem Putinem na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 budí možnosti, že by si Německo uvědomilo, kde leží jeho zájmy – nikoliv ve Washingtonu, nýbrž v Moskvě (9). Spojené státy tím, že urychleně ničí Ukrajinský stát, odřezávají hlavní komunikační trasu mezi Evropskou unií a Ruskem. Můžete se na běh událostí dívat ze kteréhokoliv úhlu, ale jiné logické vysvětlení nenajdete. Washington nechce, aby Ukrajina vstoupila do Unie, komentáře Madame Nuland to předvádí. Jediným cílem je toto území přetvořit na zónu, přes kterou je nebezpečné přecházet.
8. května 2007 (výročí pádu nacistického režimu v Německu) v Ternopolu na Západní Ukrajině nacistická a islamistická uskupení vytvořila tzv. Anti-imperialistickou frontu k boji proti Rusku. Účastnily se toho i organizace z Litvy, Polska, Ukrajiny a Ruska včetně islamistických separatistů z Krymu, Adygejska, Dagestánu, Ingušska, Kabardino-Balkárie, Karačejevsko-Čerkeska, Osetie a Čečeny. Dokka Umarov kvůli blokádě mezinárodními sankcemi požádal, aby jeho příspěvek byl alespoň přečten. V popředí je její president Dmytro Jaroš, který je teď poradcem ukrajinského ministerstva obrany.
US vojenské plánování
Takže teď se potýkáme s trojicí rychle se rozvíjejících problémů – „útoky islamistů“ teprve začaly. Migrace přes Středozemní moře se za jediný rok ztrojnásobila.
Je-li má analýza správná, tak během příštího desetiletí zažijeme více „islamistických“ útoků spojených s širším Středním východem a s Afrikou a zdvojnásobených „nacistickými“ útoky spojenými s Ukrajinou. Pak objevíme, že ukrajinští nacisté a al-Kaiída jsou od svého založení společného podniku v roce 2007 v Ternopolu na Ukrajině propojeni. Ve skutečnosti se však dědečkové obojího vzájemně znají už od Druhé světové války. V té době nacisté rekrutovali sovětské muslimy k boji proti Moskvě (což bylo podle plánu Gerharda von Mendela v Ostministeriu, čili v říšském ministerstvu okupovaných východních území). Na konci války pak obě organizace repasovala CIA (v programu Franka Wisnera zvaného AmComLib, čili Americké komise pro osvobození lidu Ruska), aby prováděly sabotážní operace v SSSR.
Migrace přes Středozemní moře, která v tomto okamžiku zůstává jen humanitárním problémem s pouhými statisíci lidí, bude narůstat až k hranici, kdy se stane vážným ekonomickým problémem. Nedávná rozhodnutí Unie, že tyto čluny libyjských obchodníků s drogami potopí, neposlouží snížení migrace, ale spíše jen k ospravedlnění nové vojenské operace zaměřené na udržování stavu chaosu v Libyi, než aby ten problém nějak řešila.
To všechno Evropské unii, která zatím vypadá jako mírový ráj, způsobí ošklivé trable. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že Washington zničí i ten společný trh, který je pořád ještě považována za nerozborný, aby tak zajistil, že se Evropa nikdy nestane jeho konkurentem, a proto tudíž touží po škrcení jejího rozvoje.
V roce 1991 požádal president Bush starší Paula Wolfowithe (zatím obecné veřejnosti ne moc známého žáka Leo Strausse), aby vypracoval strategii pro post-sovětskou éru. „Wofowitzova doktrína“ vysvětlovala, že k zaručení US nadřazenosti nad zbytkem světa je zapotřebí omezit Evropskou unii (10). V roce 2008 během finanční krize ve Spojených státech president Ekonomické rady Bílého domu historik Christian Rohmer vysvětlil, že jediným způsobem jak zase pozdvihnout banky, je zavřít fiskální ráje ve třetích zemích, a pak vyprovokovat potíže v Evropě tak, aby nastal odliv kapitálu zpět do Spojených států. Dnes Washington už nakonec navrhuje, aby se EU sloučila s NAFTA a dolar s eurem, což stáhne členské státy Unie dolů někam na úroveň Mexika (11).
Bohužel ani občané Evropské unie ani její vůdci nemají ani ponětí, co na ně president Barack Obama chystá.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Thierry Meyssan
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: voltairenet.org
