Druhé kolo polských presidentských voleb je naplánováno na 24. května. Průzkum IBRIS z 14. května ukázal, že Andrzej Duda má náskok s 48% podporou a jeho vyzyvatel úřadující Bronislaw Komorowski má podporu 43,2% s 6,9% nerozhodnutých. Tento rozestup se zvětšuje, když Andrzej Duda získal v prvním kole voleb 34,77%, zatímco Komorowski získal 33,77%. Ovšem jedním z klíčových příběhů z hlasování v prvním kole byl úspěch Paweła Kukize, 52, bývalého rockového zpěváka a politického novice, který skončil na překvapivém třetím místě s 20,8%. Vypadá to, že to bude jeho voličstvo, kdo rozhodne o tom, kdo v probíhajících volbách zvítězí.
Podle polských médií, jen dva měsíce před prvním hlasováním v jeho personálu pracovali na organizaci volební kampaně jen dva muži. Pracovali v třípokojovém bytě v provinčním městě Lubin. Nebylo tam nic víc než telefon. Kandidát do kampaně vstoupil bez halíře. Uplynul týden a mohl se spolehnout na pomoc tisíců dobrovolníků. Kukiz měl na svém kontě během dvou a půl měsíce milion zlotých. Rzeczpospolita cituje jednoho člena týmu: „Než ta kampaň začala, tak si o nás mysleli, že nejsme nic více než jen exoti bojující se systémem establišmentu.“
Kruhy, z nichž sestává polský establišment, to popudilo. Bývalý disident, veřejný intelektuál a šéfredaktor největších polských novin Gazeta Wyborcza Adam Michnik řekl: „Výsledky prvního kola ukazují, že Polsko by mohlo upadnout do rukou nezodpovědných a nekompetentních lidí… Podpora pro Kukize znamená, že mnozí z nás chtějí nahradit demokracii davem diváků rockového koncertu. Pawel Kukiz má tolik společného s polským presidentem, jako já s Elvisem Presleyem. Vyústilo to do absurdní koalice Duda-Kukiz a do vedení honu na čarodějnice. To je pro zemi chmurný scénář.“
Adam Michnik má k obavám dobré důvody. Některé věci, které Pawel Kukiz říká, zní lidem přitažlivě. Např. jeho opozice vůči „plánu udělat z Polska exportéra levné pracovní síly a to správné místo pro podnícení boomu agroturistiky.“ Nazývá se „anti-systémovým kandidátem“ připraveným sdružit se s každým, kdo je ochoten „strhnout politický systém“, který nazývá zločinným. A to všechno se setkává u Poláků s pozitivní odezvou.
Hodně vypovídá i to, že Kukize podpořilo 42,2% mladých voličů (18-29 let). Nočním vlkům, kteří plánovali jízdu vítězství z Moskvy do Berlína k uctění 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce, odepřeli vstup do Polska. „Alternativní“ Den vítězství byl zorganizován v Gdansku. Došlo k pokusům rozebrat monument generála Sovětské armády Ivana Černjachovského v Penezhno. Tam byl v roce 1945 tento velitel 3. Běloruského frontu osvobozujícího Polsko smrtelně zraněn. Všichni říkají, že ty události vedly k reakcím dost odlišným od toho, co polské úřady očekávaly. Výsledky prvního kola dokázaly skutečnost, že Poláci tu otřepanou proti-ruskou rétoriku nebaští.
Šéf skupiny polských motorkářů Wiktor Wegrzyn konstatoval, že skandál obklopující ruské motorkáře je nafouklý za všechny meze k překrucování pravdy. Když mluvil na vzpomínkové akci ve Warsawě, tak okomentovali i zákaz vstupu do země pro Noční vlky. Podle Warzyna to byla ostuda a velká škoda. Řekl, že skupina polských motorkářů, kterou vedl, chce, aby všichni televizní diváci a všichni Rusově věděli, že toto rozhodnutí nemá nic společného s Polským lidem. Byla to vláda, kdo to udělal. Poláci, aby vyjádřili své názory, vystavovali komentáře na Internetu. Někteří vládu kritizovali ještě tvrději než Grzegorz Jaszczak, který napsal, že Polský lid za to nemůže. Odpovědnost leží na „té hordě u moci, která jedná jako loutky řízené US strunkami.“ Dodal: „My Poláci myslíme jinak než ten idiot Komorowski.“
Událostem zorganizovaným v Gdansku jako „alternativní“ oslavy ke Dni vítězství v Moskvě se nepodařilo pro úřadujícího presidenta získat další body v kampani, nýbrž ho spíše postavily do ošemetné pozice. Zatímco Warsawa chtěla, aby to byla událost globální důležitosti, tak ve skutečnosti to rozdmýchalo hašteření mezi východoevropskými zeměmi, které bývaly během Druhé světové války německými vazaly. Příspěvky na internetu říkaly, že „to slavení se zvrhlo do svátku k uctívání Hitlera. Byla to vlastizrada.“ Domorodí bloggeři zdůrazňovali, že: „Spojené státy, tj. privilegovaný strategický partner, se ani neuráčily nikoho poslat, aby je tam reprezentoval, ani úředníčka.“
Není známo, kdo první přišel s nápadem přimět Pawela Kukize k presidentské kampani. Je známo, že jeho otec se narodil v období mezi dvěma válkami v oblasti Ternopil na Ukrajině. Poláci toto území nazývali Východní pohraničí čili Kressy (Kressy Wschodnie). Pawel Kukiz ujišťuje, že „Rusy dobře zná.“ Během posledních deseti let byl aktivní přívržencem polské společnosti „Přátelé Lvova.“
Nově zřízená organizace „Restituce Kressy“ byla vytvořená, aby se zabývala vrácením polského majetku v tom, co je teď známo jako Západní Ukrajina. Dává dohromady dědice bývalých vlastníků majetků znárodněných v letech 1939-40, kdy se tento region stal součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Panuje tušení, že z takového plánu vzešel nápad postavit do kampaně dva kandidáty, kteří jsou více „ukrajinofilní“ než úřadující president. Zakladatelé této nátlakové skupiny se odkazují na Asociační dohodu podepsanou mezi Kyjevem a EU, která předjímá nalezení způsobů, jak záležitosti takovéhoto druhu řešit. Polští dědici bývalých vlastníků majetků jsou ve své touze prodrat se až k cíli, dokud nedostanou, co chtějí, neústupní. Konrad Rekas, šéf „Restituce Kressy“ si je jist, že Ukrajina jako civilizovaný stát tomu vyhoví a zaplatí 5 miliard dolarů. Podle vůdce této organizace: „Evropská unie do Ukrajiny investuje miliardy eur. To znamená, že by režim mohl spíše splácet své staré dluhy, místo aby to všechno utrácel za nákupy zbraní k zabíjení svých vlastních občanů.“
Odhaduje se, že v Polsku je asi 100 tisíc lidí, kteří mají šanci dokázat, že jsou dědici nebo nástupníci k vlastnictví majetku v tzv. Východním pohraničí nyní kontrolovaném ideologickými nástupci těch, kdo odpovídali za Volyňský masakr a bojovali v řadách Organizace ukrajinských nacionalistů – Ukrajinské povstalecké armády OUN-UPA. Podle šéfa strany „Smena“ (Zmiana) Mateusze Piskorského se dědicové bývalých nemovitostí na Ukrajině sbírají dohromady. S odpovídající databází, kterou mají k dispozici, organizují skupinu právníků k přípravě právních žalob.
Pawel Kukiz také patří k rodině, která má na restitucích zájem. Jeho otec Tadeusz Kukiz byl poté, co se Západní Ukrajina v roce 1939 stala součástí Sovětského svazu, poslán k přesídlení do Kazachstánu. V roce 1946 se přestěhoval do polské Silesie a stal se aktivním členem „Přátelé Lvova“. Jeho syn jde ve šlépějích svého otce. Pokud „Restituce Kressy“ uspěje a Ukrajina začne navracet majetek dědicům bývalých vlastníků, tak začnou Němci vážně pomýšlet na „restituce“ území, která kdysi k jejich zemi patřila. A i tyto parcely půdy tvoří velkou část současné Ukrajiny.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
