S blížícími se květnovými svátky roste u ukrajinské „věrchušky“ nervozita. Vláda má strach, že další zvýšení cen energií a nájmů za byty, nadiktované MMF, vyvolá silnější protesty obyvatel. Devátého května se k tomu může přidat hněv veteránů a těch, kteří jsou znechuceni zákonem stanovenou revizí historie Ukrajiny ve prospěch fašistických kolaborantů a znevažováním skutečných válečných hrdinů. Ministr vnitra Avakov oznámil zvýšenou pohotovost svých lidí a uvedl, že budou pro tyto dny mít pravomoc jednat se „zvláštní tvrdostí“. Proti některým možným rebelům už bylo započato s trestáním: horníkům byly odňaty mzdy, byly prohlášeni za agenty Kremlu a násilím vyhnáni z Majdanu.
Koncem dubna pozvala náhle Služba bezpečnosti Ukrajiny k výslechu šéfa komunistů Petra Simoněnka. Před svátky komunistickou stranu Ukrajiny zastrašují. Rada urychleně přijala změny zákona povolujícího nosit „symboly minulosti“ jen pokud se to „nevyužívá k propagandě“. Nacionalisté varují, že vyznamenání Hvězda hrdiny socialistické práce a Řád Lenina jsou mimo zákon. Tím se idea zákazu totalitních režimů diskredituje. Zcela idiotský je zákon o místních jazycích. Pochopitelně by uvěznění veteránů za to, že si připnuli bojová vyznamenání z Velké vlastenecké války mohlo vyvolat prudkou reakci jak na Ukrajině, tak v mnoha dalších zemích. Zdá se tedy, jako by se vítězná symbolika mohla používat. Jenže co z toho je propaganda a co ne, to bude určovat Služba bezpečnosti Ukrajiny.
Absurdita boje s komunistickou minulostí na Ukrajině spočívá v tom, že se realizuje metodami, které by jim mohli závidět i zavilí bolševici. Vytváří se atmosféra všeobecného udávání. Ve městech jsou umístěny billboardy nabádající upozorňovat na domácí separatisty horkou telefonní linkou Služby bezpečnosti Ukrajiny. Domácím separatistou je například ten, který „čeká na příchod ruského světa“. Trestem za tento „přečin“ je 7 až 12 let vězení (čl. 110 trestního řádu Ukrajiny). To zarazilo i prozápadní ukrajinský Helsinský výbor pro lidská práva, který vyzval ukrajinskou bezpečnostní službu, aby od zákona upustila a jednala podle stávajících zákonů.
Kost Bondarenko, ředitel nadace Ukrajinská politika, míní, že pokud se nedaří něco dělat v politice a sociální sféře a není-li možno dělat rozhodnutí politická, existuje osvědčený způsob – buď přejmenovat město, nebo řešit historické otázky. Například se zabývat historickou rehabilitací těch, kteří zabili knížete Igora. Bondarenko také upozorňuje, že boj s komunistickou minulostí také znevěrohodňuje spolupráci Ukrajiny s Čínou, kterou se ukrajinští politici tolik pyšní. Komunistická Čína si může začít rozmýšlet, zda je na místě začínat si něco se zemí, v níž se otázky ideologického a právního charakteru rozhodují na takovéto úrovni.
Existuje názor, že myšlenka dekomunizace vznikla v Kyjevě proto, aby se odvrátila pozornost „aktivních vlastenců“ (vláda je vidí nebezpečnými) od přítomných problémů a neúspěšných snah o jejich řešení. Jestliže dává Porošenko na roveň Hitlera a Stalina, provokuje nové rozepře.
Vláda vyvolala obnovu „historické pravdy“ a nyní se ukáže, že návrat k dřívějším názvům ještě víc uškodí „ukrajinské identitě“. Ve Lvově a dalších západoukrajinských městech by byly místní názvy polské a na východě a ve střední Ukrajině, zvláště v Kyjevě, by byly z doby ruské říše. Nejcharakterističtější jsou Dněpropetrovsk a Kirovograd, které by se měly jmenovat Jekatěrinoslav a Jelizavetgrad. Vládou započaté manipulace se jmény stojí hodně peněz. Například přejmenování Ždanova na Mariupol stálo 24,5 milionu USD. Nyní je v seznamu na přejmenování minimálně 40 ukrajinských měst. Třeba přejmenování Dněpropetrovska by stálo přibližně 200 milionů USD, Kirovogradu 50 milionů USD. Přejmenování měst s počtem obyvatel 30 až 80 tisíc by stálo 6 až 16 milionů USD. Výdaje na přejmenování 40 měst mohou překročit půl miliardy. Potom jsou ještě osady a vesnice pojmenované k poctě sovětských komunistů pracujících na Ukrajině. K tomu ještě názvy ulic. Takže „toponymická revoluce“ může Ukrajinu stát od jedné do půldruhé miliardy USD.
Zvyšovaná dekomunizace pouze zhoršuje finanční situaci a posiluje politický chaos. Ivano-frankovská oblastní rada byla obzvláště horlivá, když nedávno prozkoumala výzvu místní organizace Pravého sektoru k zákazu činnosti jakýchkoliv skupin a organizací proruského ražení na svém území. Zastupitelé rady výzvu podpořili a postavili mimo zákon Stranu regionů, Komunistickou stranu a bezpáteřný Opoziční blok. Vůdce Opozičního bloku Rabinovič to nazval nejhorším druhem separatismu a na oplátku přislíbil dosáhnout, aby v Charkově byla zakázána Jaceňukova Národní fronta. Sílu na to má.
Jeden z liberálů si stěžuje: „Ukrajinští politici mají oblíbenou zábavu – běhat po hrábích. K vládě se dostali s hesly o ochraně demokratických práv a svobod, ale co je to svrchovanost práva, nepochopili. Máme celý soubor zákonných inovací, nehledě na krásná znění a bombastické formulace, ale v praxi jsou nedemokratické a neodpovídají evropským demokratickým standardům. Vztahuje se to přímo na zákon o zákazu komunistické a totalitní symboliky. Jsou dvě cesty jak se z toho dostat: jednak vetem prezidenta a jeho odesláním na dopracování do parlamentu a za druhé s pomocí Evropského soudu pro lidská práva, který vyzve oficiální Kyjev zrušit tento nesmysl.“
Existuje i třetí varianta: Celou tuto hloupost smete májová bouře.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
