Šesté zasedání Světového fóra o regulaci energetiky má podle plánu proběhnout 25-28. května v Istanbulu a organizuje ho kancelář ministerského předsedy Turecké republiky. Konkurenceschopný a dynamicky expandující energetický sektor v Eurasii posiluje regionální důležitost Turecka, jež se připravuje převzít roli země, která je strategicky důležitým tranzitním a energetickým uzlem (Hurrieyet Daily News, 28. ledna). Prosinec 2014 zažil oživení konkurence mezi soupeřícími eurasijskými projekty plynovodů – podobné předchozí soutěži mezi plynovodem Nabucco navrhovaným konsorciem evropských společností a ruským Jižním proudem.
V současnosti je nově Ruskem navržený projekt plynovodu – Turecký proud – soupeřem Ázerbájdžánem iniciovaného Jižního plynového koridoru, který povede plyn do Evropy z Kaspické pánve přes Jižní Kavkaz, Turecko a pak přes Jižní Evropu.
Turecko už podepsalo Jižní plynový koridor – nejdelší segment tohoto Koridoru tj. Trans-anatolský plynovod (TANAP) přecházející Turecko z východu na západ – ale zároveň podléhá silným svodům Moskvy, aby hostilo i Turecký proud (viz EDM, 17. prosince 2014; 20. února 2015). Tento rostoucí význam Turecka v konkurenci rozsáhlých projektů energetického tranzitu přes Evropu a Eurasii rovněž otevřel domácí diskuse týkající se toho, do které výhledové energetické unie by se tato země měla začlenit – to té Evropské nebo té Eurasijské.
Turecká média konkrétně diskutují o myšlence Energetické unie s Eurasií už od počátku roku. Gurkan Kumbaroglu, v Istanbulu sídlící zvolený president Mezinárodní asociace pro energetickou ekonomii (IAEE) řekl, že cílem jeho organizace je vytvořit energetickou unii, která bude zahrnovat 18 zemí a bude pod vedením Turecka, Ruska a Ázerbájdžánu. Podle IAEE bylo zformování tohoto regionálního subjektu odsouhlaseno na schůzce, které se účastnil Kumbaroglu stejně jako zástupci Státní ropné společnosti Ázerbájdžánské republiky (SOCAR) – (Yeni Safak, 27. ledna).
Kumbaroglu řekl, že cílem IAEE je dát dohromady Turecko, Ázerbájdžán, Turkmenistán, Kosovo, Albánii, Černou horu, Bosnu-Hercegovinu, Rusko, Rumunsko, Kazachstán, Řecko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko a Slovinsko do jednoho projektu, s přihlédnutím k tomu, že mnohé z těchto zemí mají mezi sebou chladné či až antagonistické vztahy a nikdy před tím spolu v podstatě nespolupracovaly. „My jako IAEE doufáme, že investice do těchto zemí vytvoří workshopy a vyvolají příležitosti pro business,“ vysvětloval Kumbaroglu. (Daily Sabah, 26. ledna). Eurasijská energetická unie navíc zahájila diskuse o zřízení společné energetické platformy mezi Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem v rámci Moskvou vedené Eurasijské ekonomické unie (Souzveche.ru, 6. března).
Za povšimnutí stojí, že kancelář ústředí Eurasijské energetické unie IAEE bude umístěna v Istanbulu, což SOCAR nadšeně podporuje. Podle ázerbájdžánského energetického experta Fuad Alizadeho: „Bude Turecko pro Ázerbájdžán a Turkmenistán dobrou platformou ke zřízení energetické spolupráce v rámci Eurasijské energetické unie“ (Novosti.az, 29. ledna).
Mezitím je však i Evropská unie už v procesu vytváření své vlastní Energetické unie, která nahradí její dosud existující Energetické společenství (v němž je Turecko pozorovatelem, nikoliv však formálním členem) – (EurActiv, 26. února). Maroš Šefčovič, vicepresident Evropské komise zodpovědný za Energetickou unii EU, uvedl, že tato Unie pomůže členským státům s jejich vyjednáváními o zemním plynu s důležitými dodavateli, jako je Rusko.
Evropská energetická unie má v rámci své expanzivní energetické strategie za cíl do roku 2020 podpořit více než 1 miliardou eur investice do energetických projektů stejně jako schválení strategicky koordinovaného seznamu reformy energetické legislativy. Šefčovič rovněž vyhlásil, že v rámci Evropské energetické unie se bude prosazovat strategická spolupráce s Tureckem, aby se tak v Evropě položily základy pro autentický společný energetický trh. EU už slíbila, že použije všech zahraničně politických nástrojů, co má k dispozici, aby zřídila strategické energetické partnerství s produkčními nebo tranzitními zeměmi, jako je Turecko, Ázerbájdžán a Gibraltar stejně jako s dalšími potenciálními dodavateli (Hurriyet Daily News, 16. března).
Ústřední role Turecka v Jižním plynovém koridoru a jeho potenciální vztahy se strukturami Energetické unie EU nebo i dokonce členství v ní je hrozbou pro pokračování ruské dominantní pozice v regionu, který Moskva považuje za „blízké zahraničí“, zvláště ve sféře energetiky. Moskva v důsledku toho na Ankaru tlačí, aby souhlasila s ruskými návrhy, a zkouší naznačovat, že Evropa není moc šťastná z energetického partnerství mezi Ruskem a Tureckem (Verda Ozer, Hurriyet, 14. února 2015; CNNTURK, 2. prosince 2014).
Navíc pracuje tvrdě na tom, aby Turecko přesvědčila, že užší partnerství s Ruskem než s jinými regionálními hráči bude pro Turecko z dlouhodobého hlediska nejpřínosnější (Kanal A, 4. prosince 2014).
Turecko se tedy v současnosti zkouší rozhodnout, který ze dvou podobných, ale soupeřících projektů – Eurasijská nebo Evropská energetická unie – bude pro tuto zemi přínosnější.
Uvážíme-li částečně se přesahující členství v těchto dvou strukturách, zvláště na Balkáně, tak se ještě uvidí, jak to bude pro obě energetické unie průchodné, aby existovaly souběžně; nebo jestli by v budoucnu nemohl existovat způsob, jak oba tyto projekty integrovat. Rusko se navíc pokouší vybudovat si ještě užší vztahy s Tureckem, jehož otevřenost k tomu ještě dále regionální energetickou geopolitiku zkomplikuje.
Brusel se tudíž s Ankarou nejspíš ve strategicky důležitých záležitostech energetické bezpečnosti v nadcházejících letech neshodne, pokud se tedy Turecku a EU nepodaří dosáhnout užší spolupráce v rámci Evropské energetické unie. Když ale Turecko místo toho začne prosazovat nezávislejší politiku, zvláště nikoliv ve shodě s Evropskou unií, tak eurasijský region zažije ještě nestabilnější a soupeřivější energetickou geopolitiku.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
