V informační válce lze rychle prohrát, pokud nedostanete své prostředky na „bojiště“. Co se týče USA, UK a Evropy, tak ohlušující řev jejich propagandy zaplavující pomocí grandiózních a ohromujících mediálních sítí celou planetu nedávno narazil na pár nových zádrhelů. V zemích jako Rusko, Čína nebo Írán začaly vlády u moci s místním průmyslem vytvářet své vlastní Internety, své vlastní alternativy k US kontrolovaným platformám sociálních médií a k vyhledávacím enginům, a v některých případech dokonce svůj vlastní hardware, na kterém to provozují. Rovněž se poučily od USA a rozhodly se zavést „vypínací tlačítka“ a cenzurní opatření, aby se jimi bránily nalévání informací ze zahraničí do jejich zemí a jejich šíření mezi jejich obyvatelstvem.
Nebo by možná bylo přesnější říci spíše než, „aby se bránili informacím ze zahraničí,“ že se brání „propagandě ze zahraničí.“
Např. síť Hlasu Ameriky pod US ministerstvem zahraničí se otevřeně pokouší do cílových zemí vnést povídačky příznivé US zájmům. US tuto misi vidí jako tak důležitou, že se dokonce pokoušely o stavbu nezávislých komunikačních sítí budováním vlastních věží a retranslačních stanic.
US ministerstvo zahraničí rovněž utratilo miliony dolarů za vývoj „Internetu v kufříku“, čili prostředku k vytvoření Internetu mezi aktivisty, i když vláda země, která je cílem US změny režimu, reálný Internet uzavře. Není to žádné science fiction, psal o tom New York Times ve svém článku, „USA zabezpečí obchvat Internetu kolem cenzury.“
Ale problémem US ministerstva zahraničí a speciálních zájmů, které je zabezpečují, je to, že takováto řešení mohou vlády i nikoliv státní hráči vedoucí obranu svých národů proti US podporovanému podvracení snadno překonat.
Aby se takový projekt financoval sám z lidu a šířil se nakažlivě po celé planetě, musí vypadat altruisticky, nedotčeně politickou subverzí, kvůli které byl ve skutečnosti vytvořen, a vložit se musí do rukou nic netušících hackerů s dobrými úmysly, aby jej tito budovali, tříbili a neustále vylepšovali, takže se bude adaptovat a překonávat všechny překážky, na které narazí.
Vstupte do „Outernetu“
Outernet vypadá na první pohled jako úžasný sociální projekt vycházející ze skutečných zájmů lidí a poskytující lidem vyšší svéprávnost pomocí ohromného množství na Internetu volně dostupných informací. Je to vysílání ze satelitů, což znamená, že se to může dostat ke komukoliv na Zemi, kdo má přijímač. A spolu s tím, jak mluví o „knihovně ve vaší kapse“ a o tom, jak by taková informace mohla změnit společnost, tak mluví i o nemožnosti suverénní vlády to cenzurovat. Kdo by ale mohl chtít cenzurovat knihovnu?
Na druhý pohled si člověk všimne, Syed Karima, „zakladatele“ Outernetu. Karim byl před tím „ředitelem inovací“ u Media Development Investment Fund (MDIF), který překvapuje tím, že Outernet financuje. A následně se ukáže, že MDIF vede bývalý zaměstnanec Open Society, kde Open Society financuje MDIF.
Jinými slovy na druhý pohled za Outernetem spatříme přes řadu pečlivě skrývaných nastrčených prostředníků a temně provázané spleti pavučin konfliktů zájmů Open Society. Ta úvodní ušlechtilost tohoto konceptu se ještě více vykroutí do spirály smrti směřující do propasti vládně a korporátně sponzorovaného masového ukecávání a manipulace veřejností, když si přečtete archiv toho, co bylo opravdu už pomocí Outernetu odvysíláno.
K některým mým oblíbeným patří „válečná chirurgie“, ta je perfektní pro teroristické žoldnéře Ameriky, kteří teď operují v Jemenu, v Sýrii, v Iráku a v Libyi. Stránky tam má i FEMA, WHO stránku Eboly a Institut Alberta Einsteina pro Prosazování svobody nenásilnými akcemi. Nemělo by se zapomínat, že Institut Alberta Einsteina sehrál pro US ministerstvo zahraničí ústřední roli při budování různých sítí v pozadí tzv. „barevných revolucí“, které mezi tím postihly Ukrajinu, Střední východ a dokonce i vzdálenou Jihovýchodní a Východní Asii.
Obsah se vysílá na základě „hlasování“. Každý by ale měl vědět, že hlasování samotné podléhá masové manipulaci ať už vlastním vnímáním voličů, nebo i samotným mechanismem voleb. Velice jasné je rovněž to, že obsah je buď dobře sponzorovaný, nebo vkládaný dobře organizovanými skupinami, aby se mohl umístit na vrcholu seznamu včetně odkazů na Svědky Jehovovy.
Takže ten „velký nosič rovnosti“, jak to o Outernetu Karim tvrdí, je ve skutečnosti jen zas dalším kanálem propagandy Západních vlád a korporací, který poskytuje těm, kdo si jej již monopolizovali, v informační válce ohromné území, na němž lze proti důvěřivým myslím opět využít dalších zbraní. Jedinou skutečnou vlastností, která pro Outernet vytváří rozdíl oproti kabelové televizi nebo Internetu, je skutečnost, že vysílání je ze satelitu, a je ho tudíž v cílové zemi těžké zablokovat, a může si ho zachytit kdokoliv, komu US ministerstvo zahraničí přidělí dolary vykradené z daní, a koupí mu za ně přijímače.
V současnosti se však vysílá i spousta velice užitečných informací, které si odhlasovali legitimní uživatelé tohoto systému, kteří jej využívají tak, jak by se ho teoreticky používat mělo. Problém je však v tom, že kdykoliv speciální zájmy chtějí, mohou „hlasování“ překonat a šířit si kdekoliv na Zemi propagandu a rozvrat.
Mělo by se poznamenat, že i projekty jako Google a Facebook, obojí partneři NSA a její informační války proti lidstvu, měly podobné plány jako Outernet. Ty navrhovaly vyslání dronů nebo vzducholodí, které by vysílaly Internet do celého světa jako satelity v sestavě Outernetu. A zase by to byla technika pod kontrolou US vlády a korporací, a potenciálně mimo dosah suverénních zemí, co jsou cíli takového vysílání a rozvratu, který tito podporují.
Je jasné, že co se týče probíhající a neustále se rozvíjející informační války, tak ta přinejmenším jednou nohou spočinula v kosmu. I další národy se nejspíše přidají a nad Západ umístí své vysílače, aby dolů vyzařovaly informace, které by jinak Západ rád kontroloval nebo úplně umlčel. Co se týče těch hackerů a nadšenců, co myšlence Outernetu tleskají, ty nelze obviňovat. Ti by se ale měli podívat do hloubky na to, kdo je za tím, a přemýšlet o alternativách, jimiž by šlo vytvořit skutečnou realizaci této myšlenky, a k tomu by mělo dojít, a odepřít těmto zájmům, aby se zase ukrývali v pozadí opět další ušlechtilé věci, aby ji nakonec svým klamem zruinovali.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: journal-neo.org, reformy.cz