Na cestě ke kolapsu sociopolitického prostředí „Už více neplýtvejte časem a energií na prezidentské volby, než zabere dojít do vaší volební místnosti, a zaberte za páky pro kandidáta třetí strany – to stačí na registraci vašeho vzdoru a odpírání – a pak se vraťte na ulici. Právě tam se otázka skutečné moci rozhodne.“ Chris Hedges, květen 2012 Pádivá forma kapitalismu se neochvějně řítí ke kolapsu sociopolitického prostředí – za povzbuzujícího jásotu dvouhlavou mašinérií jediné strany známé jako Kongres USA.
Aktivisté, kteří nahlíží na nadcházející pohromu jako na katastrofu, usilují o revoluční změnu prostřednictvím demonstrativního odmítání spolupráce a okupačního rozvratu. Mnozí z nich však trpí klamnými nadějemi a zoufale se sápou po tradičních odpovědích, včetně těch různých „Kumbayah“ pochodů a úplně marnou podporu kandidátů opírajících se o progresivní levici, usilujících o místečka s vlivem ve vnitřním okruhu Washingtonu.
Uvědomujeme si vůbec, že právní zásada habeas corpus už v USA nepožívá zákonné ochrany a že prezident smí americké občany mučit a zabíjet – spolu i s kýmkoliv dalším na světě? Jak můžeme ignorovat tu nepohodlnou pravdu o odposleších bez soudního příkazu a o elektronickém dozoru nade všemi? Proč tolerujeme, že síly USA-NATO zabíjí lidi ve více než stovce zemí na světě – využívajíce operativců zpravodajských služeb, nájemných vrahů a dronů – s milionem mrtvých civilistů v samotném Iráku? Jak můžeme být tak slepí, že nevidíme v našich korporátních médiích pouhou propagandistickou mlhu toho jednoho procenta? Tyto otázky odrážející realitu dnešní Ameriky jsou tak daleko od hodnot naší tradice, že přijetí jakéhokoliv aspektu autority z Washingtonu DC je svatokrádeží naší vlastní cti. Žijeme v zoufalých časech.
V Kongresu plodí bohatství členství a je i odměnou za ten správný čin. Členové Sněmovny a Senátu mají kolektivně čistý příjem v hodnotě 2,04 miliardy dolarů, tj. navýšení o 1,65 miliardy oproti roku 2008. Zatím ve stejné době čisté příjmy amerických domácnosti nadále klesaly a množství lidí, kteří už žijí v chudobě, roste nepřetržitě už pátý rok v řadě.
Americký Kongres je ve skutečnosti umělou organizací sloužící jako roztleskávačka světové třídě nadnárodních korporativistů. Kongres svým členům nenabízí o moc víc než tradiční cestu k dobrému bydlu z korporátního vlivu, dokud členstvo nezůstane loajální ke stranické disciplíně. Náš legitimizační volební proces už byl zcela uzurpován Nejvyšším soudem, jenž vydal rozhodnutí, že korporátní práva na svobodu projevu umožňují neomezené výdaje na kampaně a že lobby se v Kongresu nekladou žádné hranice. Kterýkoliv kandidát, jenž je ochoten sloužit v demokratické či republikánské straně dnešního Kongresu, i vzdorovitý buřič, překračuje hranice ústavní vlády.
I když se progresivní demokraté v Americe posunou do kongresových kruhů, učiní vyžadovaný rozsah kompromisů, jakoukoliv efektivní akci nemožnou kromě příležitostných hlasů odporu. Tohle vystoupení ze stranické linie také neodvratně vyústí ve zrežírovanou opozici během příštího volebního cyklu – jen se zeptejte Cinthia McKenney.
Reforma už není průchodnou volbou. Jedinou možnou akcí je úplný a totální návrat k hodnotám sociální spravedlnosti z Ústavy USA a z Listiny práv a svobod. Nemůžeme si dovolit mimosoudní popravy, invazi do soukromí v našich domovech a vměšování policejního státu do běžných záležitostí. Nemůžeme globálnímu korporativismu dovolit, aby nadále zabíjel a ožebračoval miliardy lidí a ničil naši planetu.
Ochrana nebo i přepsání naší ústavy a naší Listiny svobod budou vyžadovat revoluční činy. Musíme nově naaranžovat své volby a eliminovat či ignorovat ta temná mračna korporátních médií. Na této úrovni vyžadují masové akce činnost nejširší veřejnosti s jádrem přinejmenším deseti procent naší populace. Přimět každého desátého člověka, aby se aktivně zapojil, není vůbec nemožné; je to v době, kdy se naše tradiční hodnoty střetávají s lidskými právy. My jsme lidé naděje, kteří pouze potřebují překonat strach a znovu nalézt volání hlasu našich hodnot při využití radikální demokracie pro zlepšení lidského života pro všechny.
Právo volit je už dlouho vyznávanou hodnotou. Často se mě ptají: „Proč zahazuješ svůj hlas volbou kandidátů třetí nezávislé strany, ti nebudou mít nikdy šanci uspět.“ Mohla by být volba pro kandidáta, který odráží vaše vlastní politické hodnoty a přesvědčení, vyhozeným hlasem? Je jasné, že volba podle vašeho skutečného přesvědčení je sebepotvrzujícím aktem a zříkání se vlastních hodnot volbou menšího ze dvou zel je sebeodcizujícím aktem. Naléháme tudíž, aby všichni nadále volili, našli si ale kandidáta mimo oligopol těch dvou stran. Jednoho dne bude možná sebepotvrzující volba zase v módě.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
