Podle ministra obrany Doněcké lidové republiky Eduarda Basurina, který o tom promluvil v sobotu 11. dubna, nedávno ohlášené porušení příměří ze strany ukrajinské vlády je přečinem spáchaným nepravidelnými dobrovolnickými bataliony na straně ukrajinské vlády, nikoliv jednotkami pravidelných ozbrojených sil Ukrajiny (což jsou odvedenci a představují tudíž vůli ukrajinského presidenta Petra Porošenka). Prohlášení DLR jde navíc ještě dále, aby tím ukázalo, že ukrajinský president Porošenko ve skutečnosti na své straně prosazuje dodržování dohody o zastavení palby. Podle oznámení z „Doněcké lidové republiky, z Novorossie“:
„V pátek přišly zprávy, že 93. samostatná ukrajinská mechanizovaná brigáda (tj. ukrajinské vládní síly) se dožadovala, aby batalion ‚Organizace ukrajinských nacionalistů‘ (čili skupina nacistických dobrovolných bojovníků) opustil své pozice v oblasti Peski. Tento batalion ‚OUN‘ není pod kontrolou kyjevských úřadů.
„‘Dnes 11. dubna se Ukrajinská pravidelná armáda zapojila do ozbrojeného konfliktu,‘ řekl Basurin. Sdělil, že k jevu, při němž pravidelná Ukrajinská armáda bojuje proti svým vlastním nepravidelným dobrovolnickým batalionům, docházelo už i dříve, a ne jen při příležitosti současných událostí: Už 1. dubna ministr obrany DLR hlásil, že ukrajinští vojáci zahájili palbu na pozice batalionu ‚Donbas‘ patřícího k ‚Pravému sektoru‘ (tj. k další nacistické skupině). Podle zástupců milice DLR si ukrajinské jednotky, které nechtějí uposlechnout rozkazů Ukrajinských ozbrojených sil, ‚rezervují právo nedodržovat režim zastavení palby‘.“
Tohle Basurinovo vysvětlení je kriticky důležité, protože to ze strany ‚rebelů‘ zakládá potvrzení o jejich dobré víře vkládané do ukrajinského presidenta Porošenka: že zjedná mezi nepravidelnými silami, které porušují jeho rozkazy, disciplínu.
Jedině, když Porošenko zjedná disciplínu a donutí bataliony ideologicky oddaných nacistů k poslušnosti, tak lze konflikt mezi ukrajinskou vládou a separatistickými regiony řešit prostředky diplomatických dohod a kompromisů takových, jaké Merkelová s Hollandem zařídili dohodou Minsk II, místo aby se mimo kontrolu rozhořel vojenský konflikt, od něhož by hrozila eskalace, u níž si lze představit, že přeroste i do rozsahu jaderné války mezi Spojenými státy a Ruskem, což jsou ti dva skuteční účastníci představující jednotlivé strany konfliktu mezi Ukrajinou a odštěpeneckými regiony. (US postoj je takový, že žádné právo na sebeurčení neexistuje; ruský postoj je takový, že když vás vaše vlastní vláda bombarduje, pak právo na odtržení od takové vlády existuje – neboť taková vláda ztratila právo vás zastupovat.)
Původní ruskojazyčnou zprávu o této záležitosti uzavírá formulace: „Doněcká lidová republika opakovaně prohlašovala, že dodržení příměří závisí výhradně na ukrajinské straně.“ Tento opakovaný závazek DLR je ekvivalentní tomu, jako kdyby prohlásili, že obnoví-li se vojenská konfrontace, bude to výhradně kvůli porušováním ze strany ukrajinských vládních sil, nikoliv DLR.
Podstata celé té záležitosti je v tom, že v minulosti vůdci různých nepravidelných ukrajinských jednotek prohlašovali, že oni autoritu presidenta Porošenka uznávat nebudou, nýbrž že si budou bojovat kdykoliv a s kýmkoliv se jim zachce (i kdyby to měl být sám Porošenko). Zde je popis této rebelie uvnitř ukrajinských ozbrojených sil z mé vlastní předchozí reportáže o této záležitosti, který v podstatě poskytuje podklad k pochopení nedávných tvrzení ve zprávách o Ukrajinské válce, že ta by se mohla nebezpečně vymknout kontrole kvůli porušování zastavení palby z ukrajinské strany:
10. ledna 2015 blog Fort Russ vystavil titulek, „ Ukrajinské ozbrojené síly bombardují Pravý sektor,“ a hlásil, že vojáky Pravého sektoru teď v boji zabíjí už i ukrajinské vládní síly, takže už je nezabíjí jen separatisté. Pak byl 21. ledna na UNIAN titulek, „ Jaroš byl zraněn při útoku Gradem,“ a ten referoval, že: „Ukrajinský poslanec a vůdce organizace Pravý sektor Dmitro Jaroš byl zraněn střepinou z útoku raketou Grad.“
A také příspěvek Harrisona Koehliho z 21. ledna na sott.net, „ Kyjev lže svým vlastním vojákům a posílá je na jatka,“ a ten dokumentuje (pomocí nedávných videí), že ukrajinský plukovník Oleg Mikats, velitel 93. ukrajinské brigády byl zajat během bitvy o Doněcké letiště s pro-ruskými separatisty. Ovšem Koehli opomněl zmínit, že i Mikats byl jedním z vůdců Pravého sektoru, a že ne jen Mikats, nýbrž i Jaroš sám byl v této bitvě, a že „v blízkosti vybuchnuvší granát“ Jarošovi „vážně poškodil ruku“, a že Jaroš byl evakuován do vojenské nemocnice. Ukrajinská stránka Unian měla nadpis, „ Jaroš zraněn při útoku Gradem,“ a tvrdila, že byl „lehce zraněn střepinou,“ a že je se zotavil a už funguje. „Bojuje dál.“ I přesto, co se stalo Mikatsovi. Jak to 20. ledna na Fort Russ okomentoval „J. Hawk“: „Mikatsovo zajetí naznačuje, že se jako stoupající hvězda Pravého sektoru pokusil dokázat, že jeho organizace uspěje tam, kde pravidelné vojsko selhalo. Představte si, jak by takový hrdina byl vítán, kdyby přijel do Kyjeva po úspěšném znovu dobytí Doněckého letiště.“ A i fakt, že tam byl i sám Jaroš, naznačuje ještě výrazněji, že Jarošovým záměrem bylo dosáhnout vojenského vítězství, kterého Porošenkova vojska, nebyla schopna, čímž by Porošenka ztrapnil, když by Ukrajincům ukázal, že neexistuje žádný jiný způsob jak zvítězit ve válce proti ‚Teroristům‘ – tj. v ‚Antiteroristické operaci‘ čili ATO – než když vládu dostane na starost Pravý sektor.
Možná, že jedním z důvodů, proč byl Mikats zajat, bylo i to, že Porošenkova linie velení ponechala síly Pravého sektoru záměrně „zmasakrovat“, aby tak Jarošovi zabránila Porošenka svrhnout. US instalovaní operativci se teď bojí jeden druhého, a ne jen ukrajinských pro-Rusů. 29. ledna nadpis na ukrajinské webové stránce Politický navigátor uváděl: „ Jaroš připravuje ‚paralelní generální štáb‘,“ a referoval, že Jaroš řekl, že „během určité doby bude realizován“ – „generální štáb dobrovolníků“ – aby konkuroval Porošenkovu vojenskému týmu a podle očekávání ho překonal. Jaroš teď už jen čeká, až Porošenkův režim zkolabuje, takže pak moc budou moci uchvátit Jarošovi vlastní lidé. A pak co? Bude pak diktovat podmínky Obamovi a pak i ukrajinským věřitelům? Opravdu?
30. ledna měl Fort Russ titulek, „‘To Jaceňjuk s Turčinovem zahájili válku!‘ – Porošenkův poslanecký blok,“ a ten článek referoval, že v parlamentu, čili Radě Porošenkovi spojenci prohlašují, že Jaceňjuk a jím vybraný kolega, který byl krátce i ukrajinským jmenovaným presidentem, než to převzal Porošenko, Alexander Turčinov mohou za válku; Porošenko za ní nemůže. Krysy opouští potápějící se loď. Následující den byl na stejné webové stránce titulek, „ Ukrajina po Porošenkovi – Analýza Alexandra Rodžerse,“ a ta analýza říkala, že brzy dojde k dalšímu násilnému Majdanu, a že US „Ministr zahraničí Kerry osobně letěl do MMF, aby je přesvědčil, že mají Kyjevu zastavit půjčky pod záminkou ‚absence reforem‘.“ Samozřejmě, že tím by se válečné úsilí zhroutilo; takže by teď Obama mohl jasně opouštět nacisty; avšak autor obdivuhodně předpokládá pravý opak:
„To Porošenka smetli,“ nikoliv Jaceňjukův blok.
Rodžers však provedl i spolehlivější výčet:
„Bataliony pod kontrolou Kolomojského (zase další skupina nacistických batalionů) pořád ještě řídí své záležitosti, a ještě otevřeněji než před tím naprosto ignorují centrální úřady, jak Porošenka, tak Jaceňjuka. Všechny zástupce centrálních úřadů z Dněpropetrovska a Záporoží vyšoupli, a tento proces je evidentně vidět i v Oděse a v dalších městech.“
Kolomojskij byl bývalým favoritem Bílého domu; a ten se teď vydal po své vlastní cestě, aby uchválit vše, co je v tom novém chaosu k dispozici, že by se dalo urvat. 1. února 2015 měl tedy Fort Russ titulek, „ Apelujeme na všechny velitele, aby povstali a začali se svrháváním vlády,“ a ten referoval, že toho dne, „bylo svoláno Národní shromáždění dobrovolných vojáků z 500 militantů, kteří bojují v Donbasu.
„‘Apelujeme na všechny velitele, aby povstali a začali se svrháváním vlády. Bratrstvo batalionů zahajuje národní tribunál,‘ skandovali. … Požadovali, aby Věrchovna Rada zahájila impeachment presidenta a odebrala právní imunity udělenou poslancům Rady a soudcům.“
Někteří nechtěli jen impeachment Porošenka, ale i Jaceňjuka. 2. února Oleg Carev, vůdce proti-pučistické vlády v Donbasu, jehož život Kolomojskij ohrožoval, vystavil nadpis „ Dněpropetrovský koncentrační tábor,“ a referoval, že Kolomojskij je teď v regionu Dněpropetrovsk, kde je jmenovaným guvernérem, naprostým diktátorem. O čtyři dny později Carev vystavil titulek „ Kradení není práce,“ a referoval o tom, že Carevův vlastní rodinný podnik, který je bohužel umístěn zrovna v této oblasti, si Kolomojskij násilím ukradl. To je libertariánská idea: skutečná anarchie. Pouze ozbrojení lidé jsou držiteli moci – a vláda je tak „malá“, jak je to jen možné. ‚Vládou‘ jsou gangsteři, protože tu není nikdo jiný. To je čisté libertariánství: existuje pouze přirozené právo, protože neexistuje žádný uměle zhotovený zákon, aby tomu oponoval a bránil tomu.
Teď se US president Obama zjevně přiklonil na Porošenkovu stranu i proti těm nacistům (jako Jaroš), kteří provedli ten puč, který z Obamy učinil pána Ukrajiny. Jinými slovy, Obama tento konflikt nechce eskalovat do jaderné války s Ruskem.
Můj předchozí názor na to, že porušení příměří ze čtvrtka a pátku, tj. z 9. a 10. dubna, je v souladu se záměry US presidenta Baracka Obamy na Ukrajině byl chybný. Přenesl jsem do něj názor Igora Strelkova, bývalého velitele sil DLR, ten ale naštěstí vypadá chybně. A tak se US president Obama nakonec nemusí ukázat jako tak katastroficky příšerný US president, jak se zdálo jen před pár dny – tedy horší než George W. Bush – i když nás Obama zatím přivedl blíže k jaderné válce, než to udělal kterýkoliv předchozí US president.
Poznámka: Autor Eric Zuesse je zanícený US Demokrat, který původně vkládal do Obamy určité naděje, pak jej ale uznal za podvodného zrádce. Bojuje proti US korporativistické oligarchii a zejména proti jejich reprezentaci v podobě neoconů. Jsou pro něj však příznačné i jedovaté výpady proti jiným příslušníkům tábora boje za svobodu z odlišných ideových pozic, než je typicky americká forma levičáků, co si obvykle říkají liberálové. Zvláště mu leží v žaludku pravicoví libertariáni, jenž v současnosti v US a ve světě představují hlavní sílu boje proti oligarchii a korporativismu.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca, reformy.cz
