V důsledku bruselského summitu EU konaného 19. – 20. března nebudou protiruské sankce ani prodlouženy, ani zrušeny. Rozhodnutí o sankcích na Rusko bude spíše záviset na tom, jak evropští vůdci vyhodnotí soulad s nedávnou dohodou Minsk II. Většina ekonomických sankcí Evropské unie má vypršet koncem června a jejich rozšíření či prodloužení by vyžadovalo jednohlasné rozhodnutí. Konečný dokument ze summitu říká, že rozhodnutí se odkládá na konec letošního roku. A je na vás, abyste si z toho zkonstruovali cokoliv, čeho se vám zachce.
Podle mě to znamená jen jedno. Vytrácí se protiruský konsensus vyvolaný v Evropě po tragédii malajského Boeingu poté, co to letadlo sestřelil kdosi, kdo tím sledoval velice jasný cíl, a tak se Evropská unie zaříkává temnými formulacemi, aby to zakryla. Přes všechna prohlášení pronášená vůdčími činiteli o evropské a transatlantické jednotě média otevřeně diskutují o rozkolu v otázce protiruských sankcí. Podle Bloomberg existuje sedmička členů EU připravených odporovat US uvalené politice konfrontace s Ruskem tvořená Itálií, Rakouskem, Španělskem, Kyprem, Řeckem, Maďarskem a Slovenskem.
Evropští sedláci na protest vyklápí své ovoce a zeleninu před vládními budovami. Ti si uvědomují absurditu protiruské politiky sankcí. Tento pohled s nimi už sdílí i respektované mediální kanály i takové, které vůbec žádné sympatie k Rusku nechovají. Např. 20. března vydal Bloomberg článek zvaný Rusko se i přes sankce vzpamatovává, v němž se praví, že ruská ekonomika zdaleka není zruinovaná a má dobré vyhlídky do budoucna. Podle autora článku Mathew Winklera se ruské podnikání vzpamatovává. Četné ruské společnosti předbíhají své globální konkurenty. Winkler si myslí, že za těchto okolností si mohou jen nenapravitelní optimisté myslet, že by se Rusko mohlo vzdát Donbasu a nechalo jej vyplundrovat krajně pravicové straně ukrajinských nacionalistů Pravý sektor.
Samozřejmě, že nápad na rozšíření sankcí předložený presidentem Evropské rady Donaldem Tuskem, byl odsouzen ke krachu. Daleko realističtějším cílem bylo ty už uvalené sankce alespoň udržet. A tak byl nalezen kompromis. Rozhodnutí se odloží v naději, že se to všechno nějak obrátí k lepšímu. To ale těžko a čas běží. Červnový summit se stane dějištěm hodně obtížných rozhovorů. Samozřejmě, že US lobby v Evropě si nemůže pomoci, aby neprosadilo přinejmenším nějaká protiruská rozhodnutí, jako ta o odporování „ruské propagandě“ vyvolaná roztrpčením nad jejich intepretací událostí na Ukrajině s tvrzením, že ve skutečnosti to není nic více než „nástroj hybridní války“ vedené Ruskem. EU tedy plánuje do června vypracovat akční plán strategické komunikace. Také plánuje vytvořit orgán pro vzdorování „ruské propagandě“, která „šíří mýty.“ Samozřejmě, že realizace těchto plánů vyžaduje peníze. Od té doby, kdy Donal Tusk převzal úřad, uběhla jen krátká chvíle, jemu ale stačila, aby si během ní stihl navyknout na hromady peněz, jako by to byl Donald Trump. Rozdíl však spočívá v tom, že to nejsou jeho peníze, které utrácí, jsou vydřené z příjmu tvrdě pracujících evropských daňových poplatníků.
Je sice moc brzy na to, aby se řeklo, že nadchází změna politiky EU, ale určitě už vzniká potřeba změnit kurz. Není to jen o ekonomickém zájmu podnikání s Ruskem. Je to i o osudu evropského projektu samotného. Na historii evropské integrace se pohlíželo jako na velký úspěch. Šlo o země, které než se sjednotily a souhlasily kvůli společné bezpečnosti a prosperitě s delegací určitých pravomocí sjednocené Evropě, často bývaly ve válce jedna s druhou. Zdařilé překonání rozdílů a vytvoření evropské identity bylo extrémně obtížným úkolem. Pokud bude tato identita obětována službám nějakých vágních transatlantických zájmů, čili prostě řečeno US geopolitické strategii, tak budou miliony Evropanů nesmírně frustrované.
Bez ohledu na to, co Washington říká, tak Spojené státy protlačují své vlastní cíle; a starají se při tom o sebe, ne o Evropu. Aby si udržely pozici globálního vůdce, tak Spojené státy přijaly strategii exportu napětí do celého světa. Rozsévání chaosu a zhoršování investičního klimatu v jiných regionech způsobuje to, že kapitál na Spojené státy pohlíží jako na bezpečné útočiště. A Amerika vynakládá značné úsilí, aby jako takové vypadala. K faktorům, které u nich vyvolávají pocit bezpečí kvůli vzdálenosti ode všeho, co se děje na starém kontinentě, patří geografie. To umožňuje Spojeným státům existovat i přes kolosální národní dluh a deficit obchodní bilance.
Proto také na rozdíl od Evropy nemají Spojené státy zájem o mírové vyřešení Ukrajinské krize. Proto US náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nuland při telefonním hovoru s US velvyslancem na Ukrajině obscénním jazykem řekla je… EU. Amerika chce uvalit břímě Ukrajinské krize na evropská bedra. Existuje ale naděje, že Evropané budou dostatečně moudří, aby to pochopili. Otázkou ale je, mají dost síly nejen k pochopení, ale i k odolání nátlaku Spojených států a americké lobby v řadách Evropské unie?
V událostech uvnitř Evropské unie se objevují určité projevy naděje, tato tendence je ale velice vratká. Jakékoliv sestřelené letadlo nebo výbuchem zničený dům či neočekávaně objevené hroby by mohly stav věcí změnit. Je možné, že něco takového by se zase před příštím summitem Evropské unie mohlo zinscenovat. Ale Evropané začínají krok za krokem chápat, že jakákoliv taková akce není zaměřená jen proti samotnému Rusku, nýbrž i proti Evropě.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org, reformy.cz
