Minulý týden, když jsme si přečetli článek v Time nadepsaný „Proč Bašár Asad nebojuje s ISIS“, napsaný žurnalistou, k jehož nedávné práci patřilo „The YouTube War“ a který udává dva nejmenované anonymní zdroje, aby dospěl k závěru, že syrský prezident Assad je spolčený s ISIS, nás tím vedl k jednoduchému závěru: „Připravuje se jeviště pro další syrskou invazi.“ Uplynul pouhý týden a kola syrské invaze se opravdu roztáčí: dnes ráno americký ministr zahraničí John Kerry (u něhož doufáme, že nepoužívá jako pracovního serveru kerryemails.com), a který je na návštěvě Saúdské Arábie odhalil další kroky, když řekl, že „ke svržení syrského presidenta Bašára Asada bude asi zapotřebí vojenského nátlaku.“
Pro české čtenáře: Ta narážka na kerryemails.com se týká probíhající aféry s Hillary Clinton, která v době úřadování používala kromě předepsaného archivovaného služebního e-mailu soukromou e-mailovou schránku, což je hrubým porušením předpisů. Před ní byla také ze stejného důvodu vyhozena šéfová EPA – US superministerstva životního prostředí.
US ministr zahraničí John Kerry se 5. března 2015 účastní schůzky s ministry zahraničí ze Zálivu na vojenském letišti v saúdském hlavním městě Rijádu (AFP Photo/Evan Vucci).
Počkejte ale, neautorizoval snad Kongres Obamovu válku v Iráku čistě jako prostředek boje proti „zkázonosnému“ nestátnímu Islamistickému státu v Sýrii a Iráku? Nebo to byla jen záminka, aby USA mohly zkusit zase udělat to, co jim už v roce 2013 zkrachovalo?
AFP cituje Kerryho: „Ten sice už ztratil jakéhokoliv zdání legitimity, ale i tak nemáme větší prioritu než rozbití a poražení Daesh (ISIS) a dalších teroristických sítí,“ řekl reportérům, když pro skupinu Islamistického státu, která uchvátila značné rozlohy v Sýrii a Iráku, použil arabského akronymu.
Takže skutečnou nejvyšší prioritou není nějaký „Daesh“, který je jen populistickou manipulací pozornosti podporovanou videy vskutku hollywoodského střihu k editaci YouTube klipů, který ale kontroluje i půdu pod Assadovýma nohama, která je nanejvýš důležitým nástupištěm ze Středního východu do Turecka a pak do Evropy. Nástupištěm, které je kritické pro jeden národ, který má nejvíce zemního plynu na celém světě, ale žádné koncové trhy, aby jej prodával: tj. pro Katar.
Samozřejmě, že tohle Assad všechno ví, koncem loňského roku řekl Assad francouzským reportérům: „Buďme si upřímní, kdyby Katar v současnosti tyto teroristy neplatil, a kdyby je Turecko logisticky nepodporovalo, a kdyby je Západ nepodporoval politicky, tak by situace byla úplně jiná. Jestli jsme tu v Sýrii měli před krizí problémy a chyby, což je normální, tak to vůbec nemusí nutně znamenat, že tyhle události mají vnitřní příčinu.“
Assad opovážlivě pokračoval tím, že nazval ty inscenované americké nálety tím, čím opravdu jsou: označil ty nálety za „čistě kosmetické“ a řekl, že „terorismus nelze zničit ze vzduchu.“ Assad dodal, že „tvrdit, že nám alianční nálety pomáhají, není pravda.“ Proto Time musel přijít s překrucujícím, zdroji nepodloženým článkem „dokazujícím“, že ve skutečnosti jsou tito dva nepřátelé spolčení.
Nakonec syrský president vysvětloval, že Sýrie nebojuje „jen proti gangům“, nýbrž i proti státům, které je podporují „miliardami dolarů.“
Ale tohle všechno je samozřejmě pro vrcholného diplomata jedné z těch „podporujících zemí“ zcela irelevantní, a když se přesuneme až do dneška, tak Kerry reportérům v Saúdské Arábii řekl, že „nakonec bude k dosažení politické transformace zapotřebí kombinace diplomacie a nátlaku. Konkrétně může být vzhledem ke zdráhavosti presidenta Assada vážně vyjednávat zapotřebí vojenského nátlaku.“
Vyjednávat přesně o čem? Jak se vydat do rukou USA? A jelikož na odpovědi vlastně nezáleží, tak ať je to cokoliv, co USA chtějí, tak toho bude muset být dosaženo stejným způsobem jako při syrské válce, kterou inscenovaly v roce 2013, kterou světu prezentovaly za pomocí videoklipů s útokem pod falešnou vlajkou, a která téměř vyústila do globální konfrontace se zapojením blízkého Assadova spojence z Kremlu.
Což nás přivádí k té nejdůležitější proměnné: k ruské reakci na jakýkoliv „vojenský nátlak“ už zase uplatněný proti Assadovi.
Jak hlásí RT, loni v listopadu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tuhle záležitost komentoval slovy: „Rusko odsuzuje použití extremistických skupiny při úsilí o změnu režimu v Sýrii.“ Jasné, stručné a věcné.
Dnes (na sociální síť) dodal pár dalších průhledů do toho, jak cítí ty neustálé snahy Západu vyprovokovat válku se Sýrií, mluvčí ruského ministerstva zahraničí Alexander Lukaševič:
- #Lukashevich: Skupiny „umírněné opozice“ dnes při vyjednávání s Damaškem zaujaly v naději na pomoc zvenčí při rozhovorech tvrdší postoj. #Syria
- #Lukashevich: To je alarmující a zklamání přinášející postoj, který je zjevně zaměřený na vykolejení nastoupeného trendu k míru v Sýrii. #Syria
Ten poslední příspěvek předpokládá, že Západ má zájem na míru v Sýrii, ač veškerý smysl ve vnesení „elementu“ ISIS spočívá právě v destabilizaci regionu a v jeho uvržení do všeobecné války.
[quote align="center" color="#999999"]
USA vedená koalice zahájila loni v září nálety jako součást spojeného úsilí o boj proti této džihádistické skupině, která uchvátila syrské a irácké území. Přestože Washington provádí nálety i v Sýrii, tak odmítl spolupracovat s vládou této země a tvrdí, že chce Bašára Asada svrhnout.
Turecko postoj USA podporuje a v březnu začali dva spojenci NATO cvičit „umírněné“ syrské rebely pro boj proti militantům Islamistického státu.
Letos v dubnu je Moskva nachystána přivítat setkání mezi syrskou opozicí a zástupci vlády.[/quote]
Člověk si může být jist, že řečená schůzka nedosáhne ničeho poté, co USA daly jasně na srozuměnou, že žádná Moskvou zprostředkovaná dohoda není akceptovatelná. Zrovna tak, jako si může být jist, že „kampaň proti“ ISIS bude pokračovat, aby se s ní dostali blíže k Damašku, dokud se neobjeví další vhodně naaranžovaný klip na YouTube, co povede k zase další válce s Assadem. Protože když zájmy petrodolaru promluví, tak jsou pouzí nevinní človíčkové vždy postradatelní.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com, reformy.cz