Město Rafah přežilo invaze armád mj. Asýrie, Řecka a Říma. Přežilo Napoleonovy armády, mameluky, Britské a Otomanské impérium, když jich jmenujeme jen pár. Ale skončí letošní rok, Rafah přestane existovat. Město Rafah, které bylo součástí Egypta už od dob faraonů, má být vymazáno z mapy; jeho obyvatelé mají být přesídleni do města s imaginárním jménem, které se ještě bude muset postavit, Nová Rafah.
Rafa leží na Sinajském poloostrově na severovýchodě Egypta a klene se přes hranici s Pásmem Gaza. Je domovem tisíců rodin, a ty všechny budou podle plánu na vytvoření „nárazníkového pásma“ na hranici nuceně přesídleny.
Jen ještě před týdnem bylo v plánu zdemolovat pouze 1 220 domů. Egyptská metoda vynucení byla stejně jednoduchá, jako tomu bývá u vynuceného přiznání.
Policie moc nevarovala, než obyvatele uvědomila, že tuto oblast vyklidí, a řekla jim, že těm, kdo odmítnou uposlechnout, jejich majetek nuceně zaberou.
Ač do této potížemi sužované nejvýchodnější gubernie Egypta nesmí žurnalisté, tak obrázky rodin vlekoucích vaky s hadry a majetkem bezmocně zírajících, jak jim armádní buldozery boří jejich domy, stejně prosákly.
Avšak egyptská vláda se brzy rozhodla, že tyhle metody, dalo by se říci, až příliš respektují lidská práva.
Takže, jak oznámily egyptské úřady, to hraniční město Rafah se srovná se zemí úplně celé. „Zřízení nárazníkové zóny vyžaduje naprosté odstranění tohoto města. Takže bude fakticky úplně zničeno,“ řekl Fattah Harhour, guvernér Severního Sinaje, do něhož Rafah administrativně spadá.
Rafah tedy zmizí. To, co ale nezmizí, jsou všechny ty neřešitelné politické problémy regionu, které způsobují její zkázu.
Jen pro připomenutí si myslím, že stojí za to, abychom si na celém světě připomněli, jaký druh vojenské diktatury je v Egyptě momentálně u moci. 14. srpna 2013 došlo k egyptské obdobě Náměstí nebeského klidu. Egyptské bezpečnostní síly za jediný den na samotném náměstí Rabaa al-Adawiya zabily nejméně 817 lidí a patří k tomu více než 1 000 dalších obětí, když započteme ty z celého Egypta.
To bylo největší masové zabíjení civilistů v moderní historii Egypta. K tomuto masakru nedošlo pod pláštíkem noci, nebo v zastrčeném koutě země, nýbrž za denního světla v Káhiře…
Vraždění prováděli egyptské Centrální bezpečnostní síly a Speciální síly v úzké koordinaci s egyptskými armádními silami, z nichž jen málo uprchlo nebo odmítlo zahájit palbu, pokud vůbec nějací. Bezpečnostní síly začaly na civilisty střílet asi v 6:30 h ráno a v průběhu 12 hodin pokračovaly s nasazování výstřelů trhavé munice do davů mužů, žen a dětí, které zde byly uvězněny i přes opakované sliby „bezpečného odchodu“. To nebyla žádná náhlá vražedná palby, která by skončila zrovna tak náhle, jako začala, nebo reakce panikařících vyděšených odvedenců zmatených mlhou války. Ani o rok později nebyl byť i jediný oficiální činitel za to povolán k odpovědnosti.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: dailykos.com
