Evropská ekonomická bouře zastínila Davos temnými mračny… Pomalý růst a nízká inflace vypadají jako setrvalý stav, přinejmenším v rozvinutých Západních ekonomikách… Letošní Světové ekonomické fórum zažilo něco na způsob kapitulace, či aspoň pocitu rezignace. – UK TelegraphDominantní sociální téma: Časy jsou těžké, a to i pro nejvyšší sluhy tohoto systému. Analýza volného trhu: Ty „velké mozky“ shromážděné v Davosu jsou z hlediska našeho moderního ekonomického systému převážně materiálně úspěšné a mocné.
Ale počátkem 21. století se mohou tyto vlastnosti ukázat být prchavými. A to je nejspíš důvod těch chmur, o jakých referují mainstreamová média.
A také, jelikož se o tom tak široce referuje, by to mohlo být i tak, že za spisováním médií mainstreamu se skrývá něco horšího, a že reportáže z Davosu jsou jen něco na způsob stimulačních opatření.
Byli jste varováni. Zde je toho článku více:Vždy je radno se mít na pozoru před názorovým konsensem, zvláště tím z Davosu, který by mohl být považován i za pozoruhodně přesný ukazatel opaku. Ovšem v těchto časech je těžké vinit tu převažující, relativně zdrcenou náladu, která na tomto výročním zasedání businessmanů, politiků a občanských vůdců převládala.
Od okamžiku, kdy finanční krize propukla poprvé, panovalo silné přesvědčení, že situace se nakonec zvrátí zpět do svého předkrizového normálu. Ale letošní Světové ekonomické fórum zažívá něco na způsob kapitulace, či pocitu rezignace.
Pomalý růst a nízká inflace vypadají, že se staly setrvalým stavem, přinejmenším v rozvinutých Západních ekonomikách, a nikdo není schopen formulovat přijatelné zdůvodnění, abychom si mohli myslet, že se z toho můžeme vymanit.
Vůdci businessu potýkající se s touto neodvratnou realitou zápasí, aby se jim podařilo dosáhnout alespoň nějaké ocenitelné horní laťky růstu; kdy výsledky Unileveru z počátku tohoto týdne jsou pro širší zkušenost z businessu dost typické.
Ten kdysi rychle rostoucí trh už neroste tak rychle, jako před tím, přičemž ty pomalu rostoucí trhy Západu se rvou, aby vykázaly vůbec alespoň nějaký růst, přičemž je jen málo známek, že by se to někde mimo US a UK vracelo k předchozí úrovni růstu příjmů.
Za těchto okolností se ohnisko zájmu korporací zaměřuje hodně na náklady a jejich stlačení. Moc určovat cenu se téměř úplně přesunula od prodávajícího ke spotřebiteli a nákupčímu.
Navrch tomuto cyklickému propadu existují i mohutné strukturální těžkosti, které s sebou nese digitální ekonomika, která vrhá zavedeným hráčům podnikatelského prostředí do cesty nespočet nových výzev. Zvláště nápadné je to v médiích, kde rozkol mezi tím, co společnosti poskytují, a tím jaké jsou už nosné spotřebitelské vzory, nikdy nebyl větší.
Podle odhadů sestavených technologickou analytičkou Mary Meeker, které tady v Davosu citoval sir Martin Sorrell, generální ředitel reklamního goliáše WPP, na noviny a magazíny pořád připadá 19% veškeré v US placené reklamy, ty ale teď představují jen 5% času stráveného sledováním médií.
Tento obraz je skoro stejně chmurný i pro zavedené televize, na které připadá 45% veškeré reklamy, ale představuje neustále se zmenšující podíl času stráveného u médií. Tyto statistiky poukazují jen jedním směrem. Mohla by to být média, kdo bude na špici takovéto změny, ale neexistuje žádný průmysl, se kterým by to pohnulo.
Tato statistika poukazuje na něco více než jen nefunkčnost. Těžko se vyhnout závěru, že ti, kdo tahají za nitky korporátní přesvědčovací mašinérie, se pořád ještě zdráhají financovat „média netu“, protože by museli vysvětlovat reklamní rozhodnutí, která jsou rozhodně neobhájitelná.
Je tomu tak, že budou muset financovat snahy mainstreamových médií, která se svým významem a úspěchem už skoro nejsou schopná přiblížit poselství alternativních médií. Zacílení reklamních dolarů by se muselo ospravedlnit nebo přinejmenším vysvětlit. Takže je lepší se jednoduše takovéto konverzaci úplně vyhnout.
Reklamní dolary se začnou hojně hrnout jedině a pouze, když úspěch alternativních médií na Internetu zeslábne a média mainstreamu přijdou na způsob jak být nějak relevantní i v elektronické sféře. A k tomu zatím nedošlo .
To je ale součástí toho, co mocenským handlířům tady v Davosu přináší deprese. To je to, co přimělo Jay Rockefellera, aby řekl, že Internet se neměl vyvinout, a Hillary Clinton vykřikovat, že mocenské struktury mainstreamu prohrávají v komunikační válce.
Ti v Davosu se perou se dvěma různými katastrofami. Na jedné straně se na Západ nevrací ekonomická vitalita a dokonce ani do světa. Na druhé straně lidé už na moderní sociopolitický a ekonomický systém pohlíží dost podezíravě – a to, jak se ten zadírá, takovýto názorový cynismus přetváří na cosi už dost přijatelného.
To jsme komentovali už nedávno v naší analýze nadepsané, „Davos se zaměří na ztrátu důvěry týkající se Velkého businessu a Velkých financí.“ Ve svých závěrech jsme tehdy konstatovali následující:
To, co nazýváme Internetovou reformací, bude nadále zasazovat údery profilu a věrohodnosti Velkého businessu a Velkých financí. Je to tudíž cosi, co nelze otupit lepším zákaznickým servisem. Napětí mezi zákazníky a merkantilistickým subjekty, které jim slouží, je součástí většího strukturálního problému.
Bereme tvrzení, že důvěra, co se týče velkých institucí obecně, bude nadále erodovat, ať už jsou ty instituce vládní nebo od velkého businessu.
Ve skutečnosti, jak jsme neustále psali, nevidíme možnost žádné změny situace, dokud nebudou některé z nejmocnějších doktrín o uspořádání společnosti našich časů tak či onak překonány. A to je zase jeden z trendů podporujících čím dál chaotičtější sociopolitické a ekonomické prostředí.
Takže, jak se dalo čekat, i těm v Davosu to už nakonec dochází. Situace, se kterou se potýkají, se ukázala, že není vůbec nijak pomíjivá. Po šesti letech ekonomických těžkostí to vypadá, že se prostředí změnilo už natrvalo.
Ten článek to říká také: „Evropu tu v Davosu všeobecně obviňovali z neefektivního cupitání po malých krůčcích a z popíračství. A s tím není možné nesouhlasit.“
A tato obvinění se vznáší konkrétně ohledně plánů ECB na biliony eur vytištěných na stimuly. Mohla by se ale zaměřit na kteroukoliv z mnoha oblastí. Ve 20. století bylo relativně snadné kognitivní disonanci tohoto systému maskovat. Ale v 21. století už ne.
Snad z Davosu vzejdou i podstatná prohlášení. Ale ani podle těch se nejspíš moc nepojede. Před námi jsou tedy ještě nebezpečnější časy – jelikož vládnoucí elity začínají být zoufalejší z toho, jak udržet onen hroutící se systém.
Vrcholní globalisté se už o tom rozhodli – nebo si to aspoň myslíme. Podle nich je jediným řešením na přetrvávající a rozvíjející se hroucení důvěry … chaos. Ekonomický chaos, vojenský chaos – cokoliv, co lidi odvrátí od aktivit motivovaných jejich deziluzí.
Ti, kdo jsou zvyklí držet otěže moci, udělají, co mohou, aby si je zase předali uprostřed značného sociálního zmatku. Při svítání v Davosu jim tudíž svitlo, že „dobré časy“ se už nevrátí, a že řešení současné celosvětové krize důvěry nepřijde od racionálního vyléčení, nýbrž od nárůstu chaosu ve všech jeho formách.
Závěr:Ke snaze udržet si kontrolu může u těch na samotném vrcholku patřit i obětování „druhů z týmu.“ Ti mají smůlu.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thedailybell.com, reformy.cz
