Tím, že Švýcarsko skoncovalo s tříletým ukotvením své měny na slábnoucí euro, se stalo první větší ekonomikou, která vzdala mezinárodní měnovou válku, a když to udělalo, tak Švýcarskému lidu nadělilo jeho dlouho zadržované vítězství. V rozporu s tvrzeními v rozhořčených reakcích mediálního a finančního establishmentu, tohle rozhodnutí není pro Švýcarsko katastrofa. Pokračování ukotvení na euro naneurčito by nakonec tuto zemi zruinovalo.
Jeho překvapivý krok možná podnítil nedováno oznámený záměr Evropské centrální banky rozpoutat program svého vlastního kvantitativního uvolňování (tisku peněz), takže se na něj bude v budoucnu možná pohlížet jako na první významný protiútok proti současnému globálnímu systému monetárního šílenství.
Švýcarsko věrno svému staletí se táhnoucímu odkazu ekonomické nezávislosti se už zachovalo podle svého zdravého instinktu a vymanilo se z té monetární žumpy, na kterou se přeměnila eurozóna. Tím, že se Švýcarská národní banka (SNB) v roce 2011 rozhodla zavést ukotvení na euro, tak tato země de facto vstoupila do této měnové unie. V důsledku toho se frank potopil spolu s eurem a rozvaha SNB se nafoukla jak balón. Aby tuhle úroveň SNB udržela, tak musela každý rok nakupovat eura v hodnotě 10 000 $ na každého jednotlivého švýcarského občana! A to jsou ohromné částky i pro bohatou zemi. Franky používané k nákupu eur se vybíraly ze švýcarské ekonomiky, kterou tak SNB v podstatě vyžírala. Ač tím tato banka svých cílů vytváření slabého franku dosahovala, tak její cíl, protisknout se tiskem peněz k prosperitě, se jevil jako čím dále prchavější. Tato politika však byla odsouzená ke zkáze od samého počátku. Pokud by pokračovala do nekonečna, tak by se rozvaha SNB nafoukla až za hranici krachu.
SNB pod hrozbou plnocenného evropského QE (tisku peněz), který s sebou nese výhled návratu na finanční tobogán, kdy by musela nakupovat ještě ohromnější množství eur, takže tedy už neměla jinou volbu, než tu kotvu z eura vytáhnout. Chybou nebylo skoncovat s tím ukotvením, nýbrž jeho někdejší přijetí. Frank se teď splašeně rozběhl (což je v rozporu se zavedenými „moudry“ pro Švýcarsko dobrá věc). Švýcarsko má zase jednou silnou měnu s rostoucí kupní silou. Teď ale Švýcarsku zůstaly ztráty desítek miliard v 500 miliardových zbytnělých rezervách zahraničních měn u SNB. Za tu dobu vynucování tohoto ukotvení došlo k ekonomickému a finančnímu pokřivení, které teď musí tržní síly napravit.
Je ironií, že bez podpory SNB by vyhlídky na plnocenný evropský tisk peněz QE mohly vypadat jako ještě méně očekávatelná možnost, a že výpad eura proti dolaru by nemusel být zas až tak daleko. Goldman Sachs sice uvádí, že poselstvím Švýcarska je to, že QE se spustí a možná ještě větší, než se před tím myslelo. Ale možná to také bude mít opačný efekt, když drsné soužití se Švýcarskem Evropskou unii donutí, aby uvažovala spíše o skutečné ekonomické reformě než o QE, když to už nebude se Švýcarskou podporou. Ty síly, které se už rozběhly, a které krok SNB ještě urychlil, možná ve skutečnosti dotlačí Fed ještě blíže k rozpoutání tisku peněz QE4.
Jelikož jsou tu predikce obchodování „dlouhého dolaru a krátkého eura“ na základě očekávání QE (tisku peněz) v Evropě spolu s vyskočením sazeb v USA, tak jestli skončíme s QE4 v US a s vůbec žádným QE v Evropě, tak právě začíná ohňostroj na měnových trzích.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com, refromy.cz
