Masakr v Charlie Hebdo spolu s následným únosem rukojmí uchvátil pozornost světa a šokoval Evropu. Diskurz Západních médií se soustředil převážně na svobodu slova a na neúspěch úsilí o vytvoření multikulturního modelu společnosti. Emoce jsou pořád žhavé, projevují se radikální názory, ale probíhající debata se ani nedotkla toho, na čem opravdu záleží – tj. hlavního poučení získaného po tragédii ze 7. ledna. Tato smrtící akce varovala svět před nápady na pomstu za zesměšňování proroka Mohameda. To dokazuje, že Francie a Západ mají obecně špatný seznam priorit ohledně bezprostředních hrozeb.
Během posledního roku začaly na Západě převažovat výhrůžky varující před Ruskou hrozbou. Ty zdůrazňovaly nebezpečí představované konceptem hybridního válčení, který údajně Rusko přijalo. Vyvolávaly povyk kvůli údajným bezprostředně hrozícím útokům Ruského medvěda proti Baltickým státům a potřebu je chránit. Rusko bylo činěno odpovědným za zkorumpovanost Janukovičova režimu, za sestřelení malajského linkového Boeingu a za neschopnost Ukrajiny splatit své plynové dluhy. Obama otevřeně konstatoval, že Rusko představuje pro svět větší nebezpečí než Islamistický stát. Čtyři roky před tím George Soros poskytl peníze na svržení egyptského presidenta Hosni Mubaraka s naprostou jistotou, že pak zvítězí Muslimské bratrstvo a převezme moc. A ten dnes straší Evropany ruskou hrozbou: „Evropská unie už před sebou nemá skomírající zbytečky Sovětského svazu, nýbrž je teď konfrontována se znovu vzkříšeným Ruskem, které se změnilo ze strategického partnera na strategického rivala. President Putin jako náhradu za komunismus vyvinul nacionalistickou ideologii založenou na etnických základech, sociálním konzervatismu a na náboženské víře – jakož i na bratrství Slovanské rasy, na homofobii a svaté Rusi.“ Muž, který zbohatnul díky finančním spekulacím, Evropě tento brak podbízí pod pláštíkem ochrany hodnot „otevřené společnosti.“
Nebyli to ti „zdvořilí zelení mužíci“, který se loni na jaře objevili na Krymu, kdo pozabíjel personál Charlie Hebdo za karikatury nenuceně si zesměšňující islám. Zločin spáchaly ty síly, které Západ líčil jako bojovníky za svobodu a spojence v boji proti Sovětskému svazu během Afghánské války. Ty zase jednou ukázaly svou pravou tvář. Dnes ulice v Paříži i jiných evropských měst zachvátily vlny masových protestů. Do Paříže se sjíždí hlavy států a vlád, aby se zúčastnily Republikánského pochodu. Celý svět posílá kondolence. Přiměje ta „krvavá středa“ Západ, aby přehodnotil tu politiku, která přivedla džihád do Evropy?
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, když promlouval na tiskové konferenci během konventu německé Křesťansko-demokratické unie (CDU) ve Wildbad Kreuth, tak zase spouštěl tu ohranou písničku o Rusku, které destabilizuje Ukrajinu. A že NATO se pořád ještě s Ruskem snaží „o kooperativnější a konstruktivnější vztahy. Protože si myslíme, že je důležité, aby NATO spolu s Ruskem – které je naším největším sousedem v Evropě – byli společně schopni spolupracovat na důležitých problémech jako např. boj proti terorismu.“ Potom Stoltenberg Rusko obvinil z podpory separatistů na východě Ukrajiny, z porušování Minských dohod atd. Když změní svoji ukrajinskou politiku, tak může vybřednout z toho ochlazení vztahů s NATO a dostat proces jejich normalizace zase na trať, sliboval.
V jakém to generální tajemník NATO Jens Stoltenberg žije divném světě! Nebo snad žije simultánně ve dvou paralelních světech? V jednom světě jsou „bojovníci džihádu“ operující v srdci Paříže (a pro změnu ne na předměstí Damašku), co střílí francouzské žurnalisty. V tomto světě se Rusku nabízí, aby se připojilo k odporu vůči společné hrozbě. Ve druhém světě je Rusko agresor, kterého musí NATO odstrašovat. V tomto světě nepředstavuje Islamistický stát vůbec žádnou hrozbu i přesto, že se militanti z Iráku a Sýrie houfně přemisťují do Evropy. Stoltenberg projevoval při přeskakování z jednoho světa do druhého během té samé tiskové konference značnou čilost!
Existují ale přinejmenším dvě prosté věci, které by ctihodní pánové a dámy jako Stoltenberg, Merkel, Hollande, Juncker a další zastánci Transatlantické solidarity měli pochopit.
Zaprvé Rusko je a vždy bylo připraveno na spolupráci se Západem na bázi rovnosti a vzájemného respektu. V praxi to předpokládá skoncování s rozšiřováním NATO na východ – tedy s destabilizujícím faktorem podvracejícím evropskou bezpečnost. Severoatlantické vojenské infrastruktury by se neměly přibližovat k ruským hranicím. Zadruhé podepsání HR 5859 jako zákona známého jako Zákon o podpoře ukrajinské svobody 2014 je neformálním vyhlášením války Rusku ze strany Spojených států. Berlín, Paříž a Brusel by si tudíž měly uvědomit odpovědnost za toto rozhodnutí o připojení k válce, když už k tomu došlo.
Transatlantická solidarita Evropany před údery zasazovanými radikálními islamisty pěstovanými americkými speciálními silami od 70. let neuchránila. Cena placená za tuto solidaritu nadále roste. Moskva doufá, že Evropa projeví dostatek politické vůle, aby vzala svůj osud do vlastních rukou, místo aby nechala Spojené státy monopolizovat si proces tvorby rozhodnutí.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: s trategic-culture.org
