Román Ayn Randové Atlas Shrugged (Atlasova vzpoura) patří k těm knihám, které buď zbožňujete, anebo nesnášíte. Její myšlenka, že sledování vlastních zájmů je ctností, se zamlouvá hlavně ambiciózním a úspěšným lidem, kterým připadá, že je brzdí pokažený systém. Spousta dalších lidí knihu ani nepotřebuje číst, aby jim bylo jasné, že ji nenávidí. Poprvé vyšla před padesáti sedmi lety a má přes tisíc stránek, ale pořád se umisťuje dost vysoko v žebříčku bestsellerů. Za dnešní vlnu popularity vděčí pokračující diskuzi v USA i jinde o tom, jestli by se bohatí neměli více zdanit.


Moderátor Bill O’Reilly z Fox News před několika lety prohlásil, že neví, jak dlouho ještě bude pracovat, pokud se ho Barack Obama rozhodne zdanit více než 50% sazbou, což O’Reilly označil za dost pravděpodobné (zatím se to nestalo).

Komik Bill Maher vtipkoval, že O’Reilly se určitě „nepogaltovští", ať budou daně jakékoli, protože na to má vystupování před kamerou příliš rád. John Galt je hlavní hrdina Atlasovy vzpoury a v románu vede rebelii bohatých a úspěšných lidí, kteří opustí své podniky a zmizí.

„Pogaltovštit se“ („going Galt“) v dnešní americké angličtině znamená hlavně omezit produktivní práci kvůli vysokému zdanění, ale druhý význam zní „připravit se na ekonomický armageddon“. Jedna věc je být připraven na to, že můžete ztratit práci, ale něco jiného je se chystat, že vaše banka zkrachuje anebo vás nenechá vybrat si úspory.

Pro někoho jsou takovéhle řeči zbytečně alarmující a takřka heretické. Fanoušci Johna Galta se na toto téma běžně baví při obědě nebo u piva.

Erik Best

[/quote]

  • Další články autora jsou k dispozici  ZDE.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .