Světová geopolitika, hlavní obchodní partnerství a vojenské aliance se za poslední měsíc radikálně změnily. Rusko se ve svém plynovém a ropném obchodu re-orientovalo, a to provedlo i ve svém obchodování a vojenské technologii, orientací odvracející se od Evropy a přivracející se k Eurasii. Výsledek je opakem amerických nadějí vkládaných do posledního půlstoletí rozdělování a dobývání Eurasie, v nichž mělo být Rusko vrženo proti Číně, izolován Írán a zabráněno, aby se Indie s Blízkým východem a dalšími asijskými zeměmi daly dohromady k vytvoření oblasti alternativy k americkému dolaru.
Americké sankce a politika Nové studené války tyto asijské země nahnala dohromady do spolků jako Šanghajská organizace pro spolupráci, jako alternativa k NATO a k BRICS, jako manévr k vyhýbání se dolarové oblasti a zbídačujícím programům MMF a Světové banky.
Co se týče Evropy, tak americký nátlak, aby vstoupila do Nové Studené války uvalením sankcí na Rusko a zablokováním ruského exportu plynu a ropy, jen zhoršil ekonomické zbídačení Eurozóny, která se o to více přetvořila na Mrtvou zónu. Tento týden skupina německých vůdčích politiků, diplomatů a kulturních celebrit napsala otevřený dopis Angele Merkel protestující proti její pro-USA a anti-ruské politice. Tím, že Spojené státy přehrály samy sebe, tak se ocitly v ohrožení, že jim Evropa sjede z jejich ekonomické orbity.
Takové Turecko už z USA a z evropské orbity sjíždí tím, že se kvůli svým energetickým potřebám obrací k Rusku. I Írán se přesunul do aliance s Ruskem. Neoconi Obamovy administrativy, místo aby rozdělili a dobývali tak, jak plánovali, izolují Ameriku a Evropu od Asie. Ovšem v americkém tisku to zatím nikdo nerozpoznává, i když v Evropě a v Asii se o tom už diskutuje na prvních stránkách. Místo aby se podlamovaly BRICS, tak se rozkližuje dolarová oblast.
Tento týden jede president Putin do Indie vyjednat dohody o plynu a o zbraních. Minulý týden byl v Turecku, aby tak přesměroval to, co mělo být plynovodem Jižní proud, místo jižní Evropy do Turecka. Turecko teď, když je jasné, že nemá žádnou šanci na připojení k EU, se stane přidruženým členem Šanghajské organizace pro spolupráci, která spolu s BRICS vytváří obrannou alianci proti Spojeným státům.
Rusko před několika měsíci oznámilo největší ropné a plynové obchody a investice do produktovodů, jaké kdy byly provedeny s Čínou, a k těm dochází spolu s předáním technologie obranných raket.
2. O této rozsáhlé geopolitické rekonfiguraci nedošlo v amerických médiích k téměř žádné diskusi převážně proto, že to z větší části představuje porážku politiky Studené války protlačované během posledního roku neocony, tedy celou tu dobu, od které Rusko přesvědčilo presidenta Obamu, aby nevstupoval do války se Sýrií, jenž byla vojenským cílem neoconů.
Jejich reakcí na to byla snaha o izolaci Ruska a o ekonomický útok na jeho obchod a tudíž sílu jeho pozice v platební bilanci ovlivňované plynovým a ropným obchodem s Evropou. V únoru američtí diplomaté zrežírovali na Ukrajině puč v Pinochetovském stylu a použili jej jako páku k obrácení Evropy proti budování obchodu s Ruskem.
Cílem toho bylo potrestat ruskou ekonomiku – rozhýbat proces tlaku na změnu režimu proti Putinovi, aby místo něj umístili více pro USA orientovaný, neoliberální režim v Jelcinovském stylu tím, že vyvolají finanční krizi. Rusko se obrací na Evropu, aby spolu integrovaly své ekonomiky a společnosti. A Evropa se za svou stranu snažila z Ruska udělat svého hlavního dodavatele energií – ropy a plynu, prostřednictvím nových plynovodů stavěných jako obchvat Ukrajiny. Severní proud vede do Evropy přes Severní moře. Jižní proud se měl stavět přes Bulharsko a Srbsko do jižní Evropy – hlavně do Itálie a Rakouska.
Německo se za svou stranu poohlíželo po Rusku jako po exportním trhu, aby si tam vydělalo ruble k zaplacení svého plynu a ropy. I další evropské země s Ruskem rozšířily svůj zemědělský obchod a Francie souhlasila, že pro ně postaví úžasnou letadlovou loď Mistral. Krátce skončení se Studenou válkou bylo příslibem k tomu, že dojde k daleko užší ekonomické a tudíž i politické integraci Ruska s Evropou – spředené dohromady z velké části sítí plynovodů.
3. Studenoválečníci z USA se pokusili tento obchod rozvrátit. Plánem bylo izolovat Rusko a přikovat Evropu k americké ekonomice. Snilo se o exportech amerického břidlicového plynu do Evropy a o zaškrcení toho ruského plynu, tudíž o poškození ruské platební bilance.
Tohle bylo vždy jen vzdušným zámkem. Avšak to, čeho vojenská konfrontace USA tvrdé ruky s Ruskem opravdu dosáhla, je zaražení politického klínu mezi Spojené státy a Evropu. Putin minulý týden pronesl řeč, v níž řekl, že vidí jen malý smysl v jednání s evropskými politiky, protože ti jen přes NATO poslouchají příkazy USA a podvolují se americkému nátlaku na německé, francouzské a další politiky Evropy.
Tím, že se Evropa podvoluje americkou konfrontaci Nové Studené války, jedná proti svým vlastním ekonomickým zájmům. Její neoliberální Třetí energetický zákon v podstatě Rusku zablokoval možnost nějak na prodeji plynu do Evropy vydělávat.
4. Je v tom rentiérská politika plynovodů. USA neoliberálním plánem bylo trvat na tom, aby nedošlo k ruské kontrole nad produktovody, které by vedly ruskou ropu a plyn do Evropy. Nápadem za tím je využít těchto potrubí jako pijavic k vysávání výnosů, které Rusko doufá, že z Evropy dostane.
Abychom lépe porozuměli tomu, k čemu došlo, si představte, že bychom ve Spojených státech měli zákon, který by zakazoval, aby majitelé budov v nich vlastnili i výtahy. To by znamenalo, že např. vlastníci Empire State Building by nemohli vlastnit své výtahy. Výtahy by si mohli koupit jiní investoři a pak říkat nájemníkům budovy a dalším obyvatelům, jaké budou muset platit poplatky pokaždé, když se svezou do 40, 50, 60 patra atd.
Výsledkem by bylo to, že místo aby nájemní hodnotu Empire State Building obdržel majitel nemovitosti, tak by z toho vydřel lví podíl vlastník výtahu. Bez přístupu by byla budova opuštěná a nájemné z ní by padalo – pokud by nájemci neplatili výtahové pijavici.
Takto by to dopadlo, kdyby ropovod vlastnily strany nepřátelské k Rusku. Aby se Gazprom tomuto vyhnul, tak trval na postavení svého vlastního plynovodu pod ruskou kontrolou, aby se zabránilo vzniku investorů do vybírání výpalného. Když Evropa usilovala o zablokování tohoto přes předstírání, že „svobodný trh“ přeci znamená oddělení vlastnictví plynovodu od dodavatele plynu, tak se snažila si z toho vysekat příležitost k vydírání výpalného a k vysávání ruských výnosů z plynu.
Evropská komise už před tím tlačila na politiku proti Gazpromu loni během procesu uvalování programu zbídačení na Řecko. Tehdy trvala na tom, aby Řecko MMF platilo za vykoupení od cizích držitelů dluhopisů rozprodejem svých aktiv ve veřejném sektoru. Největším aktivem byla řecká ropná práva v Egeidě a jeho komerční infrastruktury týkající se ropy. Ovšem s největší nabídkou přišel Gazprom, a tak Evropa ten prodej zablokovala. Výsledkem tedy bylo uvalení ještě hlubšího zbídačení na Řecko, polarizace národní politiky k postoji ještě více zaměřenému proti EU a proti MMF – a tudíž proti americké politice Studené války.
5. To, k čemu dochází, je radikální posuv v diplomacii mezi USA a Evropou – a to takovým způsobem, jaký je podle učebnicových teorií ze své podstaty nestabilní a nefunkční.
Evropa úplně obrátila hlavní učebnicové poučky o tom, jak se vede národní diplomacie. Místo aby zakládala svou diplomacii na ekonomických a komerčních zájmech, tak tyto zájmy podřizuje americké kontrole. A co se týče evropského členství v NATO, tak místo aby se na vojenskou politiku nahlíželo jako na nástroj zahraniční diplomacie, tak té se podřizuje ekonomická diplomacie, obchodní vzory, dodávky plynu a ropy, všechny exportní trhy pro průmysl a zemědělství, které slouží jen vojenským cílům NATO.
Cílem už není vojenská bezpečnost tak, jak byla původně logika NATO postavena. Ekonomická rekonfigurace Evropy proti Rusku hrozí, že přímo na kontinent zanese vojenský konflikt jako důsledek zástupné války na Ukrajině.
Říkalo se, že národy nemají přátele nebo nepřátele, jen národní zájmy. Většina z nich je ekonomických. Ale v dnešní Evropě to vypadá, že německá kancléřka Merkelová ignoruje ekonomické zájmy Evropy. Pořád ještě je posedlá svou nenávistí k východoněmeckému komunistickému režimu, a tak v Rusku vidí jedině nepřítele, ne ekonomický trh a dodavatele surovin a zákazníka pro německé výrobce a technologie. Podobně i její politická zamilovanost do Spojených států, které považuje za přirozeného přítele Evropy, aniž by brala v úvahu to, jak politika Nové Studené války vůči Evropě – „pusťte se s Ruskem do sebe“ – podrývá kontinentální zájmy Evropanů a zhorší jejich zbídačení.
Spojené státy za svou stranu přijaly von Clausewitzovu poučku, že válka je rozšířením zahraniční politiky o jiné prostředky, v jen velice omezené formě: válka vypadá, že je pouze tou jedinou pákou, kterou v těchto dnech Spojené státy v zahraniční politice používají. A při tom, když postrádají schopnosti k pozemní invazi, tak je jedinou reálnou hrozbou ekonomické rozdrcení leteckým bombardováním, jako se to dělo v Iráku, Afghánistánu, Libyi a teď v Sýrii – a jako se to děje podporou zástupné války na Ukrajině.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: globalresearch.ca, reformy.cz
