Nyní nastala jedinečná situace, kdy je pro Rusko, Ázerbájdžán a Turecko výhodné posílit své vztahy a spojit se přes silný nátlak Západu proti obecným výzvám a hrozbám. Politologové okomentovali vztahy těchto tří zemí, návštěvu prezidenta Putina v Turecku a interview prezidenta Alijeva televiznímu kanálu Rossija-24. O potřebě Ruska mít oporu skutečně suverénních zemí promluvil šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice Fedor Lukjanov. Řekl, že Ilham Alijev chápe specifiku Ruska i složitost ruského postavení a také to, že potřebuje podporu nejen od zemí tradičně spojeneckých, ale i nezávislých států, jako je Ázerbájdžán.
Baku dává najevo solidaritu a očekává, že Moskva vstřícně pomůže svou politikou k vyřešení konfliktu v Náhorním Karabachu.
Turecko potřebuje garanta nezávislé politiky. Ankara podle Lukjanova dávno opustila postoj z druhé poloviny 20. století, kdy byla předpolím Západu směrem k Černomoří. Nyní se usilovně snaží dělat nezávislou politiku. Zůstává členem NATO, ale ukazuje, že se nehodlá bezvýhradně řídit zájmy a nařízeními SSA nebo Evropy. Krom toho je uražena bruselským odmítnutím jeho vstupu do EU. Rusko je pak jediným partnerem pro udržení rovnováhy. Rovněž si nenechá ujít možnost soustředit u sebe energetické toky z Eurasie na jih a na západ.
S Lukjanovem souhlasí také ředitel Institutu kaspické spolupráce Sergej Michejev. Potvrdil, že Turecko i Ázerbájdžán se snaží udržet určitou rovnováhu zájmů. Neuvážené přistoupení k sankcím a odsuzování Ruska by bylo skutečným zhoršením vztahů s Moskvou a jejich národním zájmům by neprospělo. Obě země pochopily, že připojení se k západní Evropě, která se pachtí spolu s Amerikou a úplná ztráta samostatnosti nemá smysl, odtud že nic nezískají.
Michejev je přesvědčen, že obě země věří Rusku jakožto serióznímu hráči na eurasijském kontinentě. Vyvolávat s ním spory jen proto, aby je Američané popleskávali po zádech a Obama jim věnoval pár úsměvů, to není v jejich zájmu a bylo by to krátkozraké. Je jim jasné, že SSA pod rouškou přátelství mají snahu vecpat se do jejich zemí, zavádět tam svoje pořádky a nesamostatné režimy.
Jak Mosva, tak Ankara a Baku jsou vystaveny nátlaku Západu. Nedávno ustál nepokoje Erdogan. Mnozí turečtí znalci přisuzují jejich podněcování SSA. Podobné je to i v Ázerbájdžánu, kde prozápadní opozice kritizuje Alijeva a je ochotna podpořit nějakou jinou vládu, prozápadní a méně samostatnou. Opozice je placena různými americkými granty. Mezi Tureckem a Ázerbájdžánem na jedné straně a Spojenými státy na druhé straně existuje skryté napětí.
Politolog Rovšan Ibragimov připomenul, čím se řídí ázerbájdžánská politika: aby byly vzájemně výhodné vztahy. Právě tak fungují vztahy s Ruskem – je dodržován tento princip. Baku se vyhýbá přijímání všech integračních procesů v regionu, obzvláště když nevyhovují národním zájmům. Přednost dává dvoustranným vztahům. Ázerbájdžán nepodpořil sankce proti Rusku, naopak posílil obchodní vztahy s Moskvou, především v zemědělských výrobcích.
Podobně jedná Turecko, pro které je Rusko strategickým partnerem. K roku 2020 má obrat zboží mezi oběma zeměmi dosáhnout 100 miliard USD. Turecko z Ruska bere až 50 % své potřeby plynu, je tedy mohutný dovozce. Přeje si také být dopravcem, proto je stavba Transanatolského plynovodu (TANAP) a příprava nového plynovodu z Ruska přes území Turecka v tureckém národním zájmu.
Docent fakulty mezinárodních vztahů Univerzity ekonomie a technologií v Ankaře Togrul Ismail poznamenal, že Ázerbájdžán a Turecko podporovaly Rusko vždy, energetické projekty nikdy nesměřovaly proti RF. A naopak – Rusko se vždy stavělo k zájmům obou těchto zemí s pochopením. Nehledě na mnohé těžkosti a problémy, v ekonomické sféře vždy všechny tři státy našly společný jazyk a v případě potřeby se podpořily.
Při jednání 1. prosince se dostaly vztahy všech tří států na novou úroveň spolupráce a vzájemného chápání, ovšem jen ve sféře hospodářské. Politické zájmy Ruska a Turecka jsou dosud rozdílné.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: outsidermedia.cz
