Draghi říká, že nedovolí odštěpencům, aby zablokovali možné akce ECB… President Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi 4. prosince 2014 promluvil na tiskové konferenci ECB, která se poprvé odehrávala v jejím novém ústředí za 1,3 miliardy euro ve Frankfurtu… Počátkem příštího roku se Evropská centrální banka rozhodne, zda přijme další akce ke znovuoživení ekonomiky eurozóny, řekl ve čtvrtek její president, čímž signalizuje, že opozici z Německa nebo komukoliv dalšímu nedovolí, aby to zastavili. – Reuters
Dominantní sociální téma: EU je v krizi a Brusel tedy musí získat více pravomocí.
Analýza volného trhu: Toto bylo možné předpovídat. Činitelé EU teď konstatují, že učiní vše, co se jim zachce udělat, ať už to dohody o EU dovolují, nebo ne.
Zmiňovali jsme se o tom už nesčetněkrát, protože je zaznamenáno, jak svého času vrcholný muž EU Romano Prodi poukazoval, že k tomu dříve či později dojde.
Prodi ve skutečnosti naznačoval, že je dobře známo, že euro vyvolá krizi, která vygeneruje řešení, jež půjde za hranici toho, co je dovoleno. Draghi zjevně postupuje podle tohoto scénáře. Zde je z toho více:
[quote align="center" color="#999999"]
Mario Draghi ve svých zatím nejjasnějších informacích podtrhuje závazek této centrální banky podpořit churavějící ekonomiku tohoto bloku 18 zemí a argumentuje za tisk čerstvých peněz, aby se za ně skoupila aktiva, jako jsou státní dluhopisy.
Ale jeho poznámky, které přišly během této schůzky, poukazovaly na to, s čím naráží u německých činitelů, což ho dost možná uvrhne do kolizního kurzu s největší a nejdůležitější zemí eurozóny.
Draghi líčící chmurný obraz výhledu euro-bloku oznámil, že ECB předpokládá, že v nadcházejících letech bude ekonomický výkon nižší, než se předpovídalo ještě před třemi měsíci, přičemž propad cen ropy ještě oslabí inflaci
.Na velice nízkou inflaci se pohlíží jako na spouštěč pro takové akce ECB, jako je tisk čerstvých peněz k nákupu vládních obligací, čili krok teď známý jako kvantitativní uvolňování (QE), kterému Německo odporuje.
„QE se ukázalo být účinné jak ve Spojených státech, tak v UK,“ řekl Draghi žurnalistům na tiskové konferenci, když říkal, že on nebude ‚tolerovat‘ výhled na cenovou stabilitu, když je ústředním úkolem ECB vyvést situaci z takovéhoto kurzu.
Nejdůležitější však je, že Draghi dal jasně na srozuměnou, že se utká klidně i se značnou politickou opozicí, aby postoupil s radikálními akcemi.
…
„Potřebujeme snad jednotu, abychom postupovali s QE nebo stačí jen většina? Myslím, že jednotu nepotřebujeme,“ řekl, čímž vyslal silný vzkaz k Německu. [/quote]
Draghiho nově se objevivší rozhodnost v protlačování této záležitosti by mohla mít co dělat s předpovědí ECB, že na příští rok vidí růst jen na jednom procentu, tedy pokles oproti 1,5 procentu, které se předpovídalo před tím. Navíc, „pro tento rok vidí inflaci jen 0,7 procenta, tedy pokles oproti zářiové předpovědi 1,1 procenta, a dost pod cílem, který je těsně pod 2 procenty.“
Tento alarmismus by snad mohl být ospravedlnitelný, kdyby člověk věřil číslům EU. Ale samozřejmě, jak název článku poukazuje, dost bychom se divili, kdyby byla opravdu přesná. Draghi a jeho braši mají ve skutečnosti spoustu důvodů přehánět.
Samozřejmě, že z Keynesiánské perspektivy je tomu tak, že pokles cen přinese retardaci útraty spotřebiteli, jelikož spotřebitelé se zdrží své aktivity a budou čekat, až ceny ještě spadnou. A na ceny ropy se pohlíží jako na předzvěst obnovení cenové deflace.
A zde do toho vstupuje Stanley Fischer, místopředseda US Federálních rezerv… „Stanley Fischer …, řekl, že tisk peněz pomůže Evropě, jako už pomohl Spojeným státům,“ jak tento článek také uvádí.
Jelikož jsme součástí popíračských médií, tak nám dovolte s tím nesouhlasit na základě určité části Rakouské ekonomické školy svobodného trhu. Byl to sám Murray Rothbard, kdo prosazoval mírnou deflaci jako způsob, aby lidé, zvláště starší lidé, spořili peníze.
Ve svobodné ekonomice s absencí centrálních bank by existovala deflace, jelikož se věci samozřejmě mají tak, že technologie životní náklady neustále snižuje. Je to regulace centrálních bank a monopol centrálních bank na tisk peněz, co vytváří větší drahotu přes znehodnocování měny – a úspor.
A proč vlastně centrální bankéři tak milují cenovou inflaci a děsí se nedostatečné inflace či dokonce deflace? Protože v srdci centrálního bankovnictví je státistický podnik. Vlády v moderní době neustále utrácí více, než mají, a cenová inflace, tj. znehodnocování měny, snižuje reálnou hodnotu celkového dluhu.
Válka může být pro stát zdravá, ale tisk peněz centrální bankou tomu poskytuje zásobování krví. Žádná inflace a státy už nemohou utrácet a půjčovat si tolik. Deflace tudíž snižuje moc státu.
Deflace rovněž omezuje spotřebitelskou aktivitu. To by mohlo být dobré pro méně konzumeristické prostředí, ale v žádném případě dobré pro ten druh hyper-konzumerismu tvořící Západní prostředí 20. a 21. století.
Sledujme ale Rothbarda, který věřil, že Západní společnosti nejspíš nemohou mít aktivní agresivní deflaci, jelikož centrální banky neustále pracují na tisku peněz.
Centrální banky ve skutečnosti už od ekonomické krize v roce 2008 vytiskly 50 bilionů US$. Svět je tedy zaplaven penězi, zvláště dolary. Ben Bernanke řekl, že v hlubinách krize vytiskli asi tak 16 bilionů US$ za víkend.
Jak je tedy nedostatečná inflaci či deflace možná? Obecnou odpovědí je, že peníze se sice tisknout, ale banky je nepůjčují a spotřebitelé neutrácí. Moc se tlačí na pilu atd.
Draghi bezpochyby cítí frustraci, že ECB toho nemůže dělat více. Tvrdí tedy, že musí dostat nové pravomoci, protože vypukla deflační krize. To nám připadá tak trochu jako past. My nemáme moc sklon to vnímat tak, že EU trpí tímto druhem mírné stagflace či dokonce otevřenou deflací.
Nechme stranou kolaps cen ropy – vytvořený účelovou pasivitou Saúdů – a pátrejme, kde by tak deflace mohla číhat. V ceně zlata relativně k dolaru? Zlato je nejspíš podle nás zase další manipulovaná komodita, a i jeho kolaps je čímsi, co se dostalo do nějak nezvratného pohybu, s nímž už nehnou.
Klesají snad v EU neustále ceny potravin? Ceny aut a bydlení? Nebo je ta deflace jen další mem povídačky eurokratů, kteří chtějí uchvátit více moci a zneužívají jakéhokoliv ospravedlnění, kterého mohou, aby toho dosáhli…?
Tisk peněz určitě pomůže evropským akciovým trhům a tyto peníze vždy přitečou nejdříve k těm nejbohatším. Magnáti a nadnárodní korporace budou těmi obdařenými spolu i s vládami, které budou také ze znehodnocení eura profitovat.
Je tu tedy otázka… Je deflace opravdu taková hrozba pro EU nebo jsou tu důvody pro eurokraty, co „v tom vidí snadnou kořist“, aby uchvátili více moci a dosáhli schopnosti zdevalvovat měnu ještě energetičtěji?
Závěr
Ne všechno je tím, čím se zdá. A my obecně nedůvěřujeme technokratům. Ti obvykle říkají opak toho, co zamýšlí. Tak proč jim věřit u deflace? Vypadá to, že na místě je skepse.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: thedailybell.com
